Má maličkost

Harry Potter Warner Bros Studio Tour London

5. června 2013 v 23:38 | Katherine
Tak jsem dneska slíbila kapitolu, ale když jsem viděla, jak "báječně" mi to dneska jde, rozhodla jsem se nechat to na zítřek do vlaku, než aby první kapitola po dlouhé době stála za starou bačkoru. Plně si uvědomuju, jak hrozná jsem, tak jsem se to rozhodla alespoň trochu vykompenzovat slíbenými fotkami z HP Warner Bros Studio Tour.


Harry Potter Warner Bros Studio Tour & Katherine

15. května 2013 v 18:47 | Katherine
Drazí přátelé,

už je to týden, co jsem sepsala poslední kapitolu. Slibuju, že do konce tohoto týdne přistane na blogu nová. Ne, neslibuji, já přísahám. Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti a také že připravím kapitolu do konce týdne.

Jsem teď docela v HP náladě, i když s časem je to špatné. Včera jsem měla jediný day-off, který jsem si tento týden mohla dovolit (nějak nám pochybělo zaměstnanců) a shodou okolností měl kamarád narozeniny. Co s volným dnem? No co, chňapla jsem jeho i jeho přítelkyni a společně jsme vyrazili až do děsivé zóny devět (je to ještě vůbec Londýn?), kde nás ovšem čekalo něco báječného.

Warner Bros Harry Potter Studio Tour! Jedinečná záležitost, skutečně. Procházka Příčnou ulicí byla asi jedním z nejlepších zážitků, ale upřímně, kdybych měla vybrat, co se mi líbilo nejvíce a co nejméně, bylo by to pro mě jako pro mnohonásobnou matku volba, které ze svých dětí má nejraději. Kdepak, všechno bylo báječné. Pila jsem máslový ležák, učila jsem se nejlepší "chvaty" s hůlkou (ještě mě nenaučili ani Wingardium Leviosa, ale hlavně že už vím, z jaké pozice zaútočit na Smrtijeda, kterého mám v zádech :)), seděla jsem v létajícím Fordu Anglia i v Siriusově motorce, no bylo to prostě skvělé.

Pokud se někdo z vás chystá do Londýna, tohle určitě doporučuju.

V téhle chvíli čekám, až mi kamarádka dá na flashce její fotky, jelikož můj mobil přestal fotit někde v polovině, ale až se tak stane, ráda sem něco z toho přidám.

Takže, přátelé, vyčkejte prosím další kapitoly a buďte věrní kultu HP! :)

PS: Když jsem si měla vybrat, se kterou hůlkou budu "kouzlit", měla jsem na výběr z hůlky Narcissy Malfoyové, Remuse Lupina a Artura Weasleyho. Instinkt volil Lupina, ale hůlka měla svou vlastní hlavu. U Narcissiny a Remusovy něco chybělo, ale u Arturovy jsem to pocítila. Jo, už to vypadá, že si mě hůlka vybrala! :D

PPS: Nejsem ještě tak přepracovaná, jak to z PS může vypadat. To mi jen regulérně hrabe. Thank God! S normálními lidmi je nuda! :)

Shame on me!

12. srpna 2012 v 21:14 | Katherine
Dámy a pánové, pokud sem tedy ještě někdo z vás chodí, stydím se!

Nejvíce se stydím za to, že jsem ignorovala první narozeniny tohoto blogu, které (ne)oslavil 31. července. Ne, nezapomněla jsem, ale nějak jsem se nedokázala přinutit vyšetřit si čas a přidat kapitolu nebo alespoň nějaké to oznámení.

Také mě dost rozčiluje, že jsem poslední akutalizaci provedla 20. července, což je před více než třemi týdny. Pravda, co jsem přijela ze Švýcarska, snažila jsem se pracovat o něco víc, abych si to vynahradila, ovšem ty dva dny volna týdně jsem měla vždy. Nechápu to, prostě jsem si jen nezorganizovala čas a raději jsem své volné chvíle trávila milionem jiných věcí a také výčitkami, že na blog kašlu.

Realita je jiná, nekašlu na to. Tuhle povídku dokončím a slíbila jsem, že se tady objeví brzy jedna nová, kterou jsem napsala kamarádce k narozeninám. Ani tu se mi prozatím ovšem nepodařilo úplně dokončit (povedený dárek, ale my to tak se Sinou míváme, že si dáváme dárky třeba půl roku před/po narozeninách, tak mi to snad odpustí). Počítám se zářím, kdy si ovšem budu muset dodělat spoustu a spoustu školních restů, takže regulérní režim naběhne až v říjnu, až definitivně dokončím prvák a dovolenkování. Tím nechci říct, že se do října nic neobjeví, naopak. Další kapitolu bych ráda přidala co nejdříve. Jen to prozatím nebude pravidelně každý pátek. Kdo by to byl řekl, že přes léto budu ještě horší organizátor svého času než během školy...

Každopádně ta pauza mi pomohla, trochu jsem si ujasnila, jak to do budoucna bude vypadat. Asi jsem tady už psala, že jsem u této povídky nejprve vymyslela konec. Tak změna, můj vymyšlený konec se trochu změní. Hrubý rámec zůstane, ale cesta k němu bude trochu jiná, snad uvěřitelnější.

To je asi všechno, co jsem vám (už tři týdny) chtěla říct. Prosím, mějte se mnou trpělivost, konce se dočkáte :) Tedy pokud to ještě někoho baví, chápu, že je otravné, jak se to táhne...

Jinak co se týče mě, zrovna jsem na dva dny v Brightonu a užívám si volna. Dnes jsem poprvé v životě plavala v oceánu. Ne v moři, v oceánu! Ne že bych tedy viděla nějakou změnu, ale co už :)

Raději už končím, hostel začíná žít, a tak jdu rozehrát večer s lidmi namísto notebooku.

Jen jsem vám chtěla říct, že se moc omlouvám za prodlevu a že mě stále moc těší, když si mé kapitoly někdo přečte a někoho to baví.

Tak tedy: DÍKY ZA TRPĚLIVOST A VĚRNOST! :)

Kapitola BUDE!! :)

30. června 2012 v 0:29 | Katherine
Kapitola bude! :) Minulý týden jsem to už nestihla, ale tento týden bude, slibuji. Teď ještě dobaluji poslední zbytky a z celého srdce doufám, že ten obří přecpaný kufr zavřu a že mi neprasknou kolečka. Zítra ráno mě pak čeká cesta směr Londýn!!! :) Během 16 hodin, které strávím v autobuse, připravím kapitolu a během nedělního odpoledne/večera se objeví na internetu :) Díky, že se mnou máte trpělivost!

Omluva

27. května 2012 v 21:41 | Katherine
Nejnovější info k nové kapitole =(

Nová kapitola opět až během soboty

28. ledna 2012 v 1:24 | Katherine
Omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se. Opět ten pátek nějak nestíhám. Během dneška ale kapitolu přidám, slibuju :)
Claire, díky za vzkaz, "biomasa" bohužel tentokrát na štítě. Ale děkuji moc, že sis na mě vzpomněla a držela mi palce ;)
Pěkně si mě napíchli a půl hodinku rožnili... Nevadí, vyjde to snad příště. Ale naštvalo to. Nejhorší na tom nejspíš je vědomí, že ty tři otázky, které jsem měla, nebyly nějak hrozné. Když jsem ale zjistila, že nejdu k hodné paní, která ten den nikoho nevyhodila a pouštěla lidi od zkoušky po deseti minutách se samými áčky nebo béčky, nýbrž k těm dvěma "milým" pánům, kteří každého dusí minimálně půl hodiny a polovinu těch nebožáků pak stejně vyhodí, skoro se mi zastavilo srdce.
A ani nemůžu říct, že by ten den byli nějak zlí, zrovna jsem je trefila v dobré náladě. Bohužel už to vědomí, že tam sedím před nimi a ne před tou hodnou paní, se kterou jsem v duchu počítala, mě poněkud vykolejilo. Kdyby se mě zeptali, kolik je dvacet sedm plus šestnáct, nevěděla bych. Prostě se mi úplně zatmělo v hlavě.
Poučení pro příště? Nekupovat si na uklidnění bublifuk, ale panáka.
Tak se ještě jednou omlouvám, že jsem dneska nepřidala kapitolu, ale tak nějak jsem si ten pátek určila na vydýchávání čtvrtka. Dneska se to tady ale určitě objeví. Díky za pochopení :)

Omluva

15. prosince 2011 v 18:36 | Katherine
Omlouvám se všem, kteří na můj blog chodí a čtou mé povídky, zejména pak těm, kteří čtou pravidelně každý pátek Aqua vitae novae.

London & Oxford trip

8. září 2011 v 2:34 | Katherine
Konečně se dostávám taky k tomu, abych napsala regulérní článek o Londýně, takový, který se nebude zabývat akorát tak mou zdeptanou psychikou po návratu do ČR :P Vynasnažím se, aby to byl alespoň z poloviny takový článek, jaký si město jako Londýn plně zaslouží.
Předem se omluvám za délku článku, jsem plná zážitků a nedokážu vybírat jen některé z nich, proto patří můj obdiv každému z vás, kdo ho dočtete až do konce. Zanechte mi prosím nějaký ten komentář, ať vím, kolik lidí to dokázalo :D
Rovněž bych asi měla přidat nějakou tu novou kapitolku mé povídky, ale pokud mi to odpustíte, přidám ji až v pátek ;)

(Nedobrovolný) návrat z Anglie

5. září 2011 v 15:28 | Katherine
Home, sweet home... Ale kde je domov, tam, kde bydlíte, nebo tam, kde se cítíte opravdu šťastní? Podle mě by měl domov znamenat místo, kde jste nejšťastnější, ne dům/město/zemi, kde jste se nějakou náhodou narodili a očekává se, že tam budete spokojení. Neměl by člověk udělat vše pro to, aby byl šťastný? A pokud to znamená odjet někam daleko a opustit všechno, co si vybudoval, neměl by to i přes to všechno podniknout? Nejde snad v životě hlavně o to, aby byl člověk šťastný? Proč se řídit podle toho, co si pod štěstím představují jiní? Dnešní článek pojmu jako určitou formu terapie. Možná si díky němu něco ujasním, možná ne. Who knows...

Mým imaginárním čtenářům

1. srpna 2011 v 22:58 | Katherine
Přípravy blogu jsou v plném proudu, za jeden den jsem už několikrát změnila vzhled, a vzhledem k tomu, že mi pořád připadá hrozný, začnu pracovat na svém vzdělávání a pokusím se vytvořit nějaký jednoduchý design, který bude vypadat dobře a nebude odhánět čtenáře. :-) Co vám ale chci sdělit. Otázkou taky je, komu to chci sdělit, když jsem o tomhle blogu zatím nikomu neřekla a nikde jsem ho nezveřejnila? Katherine, za chvíli budeš ukázkový případ pro psychiatra, diagnóza: samopsaní (samomluva by byla v případě blogu poněkud bizardní :D). Tak dobrá, nebudu se tady zbytečně rozpakovat nad tím, že píšu články a oznámení, která si nikdo nepřečte. Chtěla bych jen učinit důležité prohlášení: DNESKA SE U MĚ PO DELŠÍ DOBĚ ZASTAVILA MÚZA!!! :) Tak ji teď trochu ždímám a píšu a píšu a píšu, abych měla slušnou zásobu, než začnu zveřejňovat první kapitoly :) Těšíte se, mí imaginární čtenáři?! Doufám, že ano :D Ehm, tohle už je krapátek šílené i na mě, a tak se raději zase vrhnu na psaní a zveřejním vám tady nějakou tu hudbu, kterou mi kamarád Youtube našel po zadání hesla Muse :)
 
 

Reklama