86. kapitola: Úpravy a návštěva

29. listopadu 2013 v 0:01 | Katherine |  Aqua vitae novae
Chtěla jsem vás překvapit tím, že stihnu páteční deadline (OK, vím, že jsem pátky změnila na víkendy, ale pořád mi to v hlavě straší jako taková malá soukromá meta, které jsem ještě někdy chtěla dosáhnout). Tak se mi to opět nepodařilo, jelikož jsem sobotu trávila od brzkého ráno na cestovatelském festivalu a tak jsem páteční večer raději obětovala odpočinku a spánku, abych se vůbec ráno vzbudila. No a co z toho vzniklo? Ten báječný den na festivalu a dalších pár záležitostí mi způsobily menší skluz a pak už jsem to nestihla celý další týden. A tento týden pro změnu stáž, no, už jsem se vezla. Stydím se, fakt. Příště (nebo přespříště) se mi to už ale snad povede.
Jak venku začíná být čím dál tím hnusněji, ještě mnohem raději si představuji Bradavice (akorát v mé hlavě mají univerzitní upgrade). Zanedlouho by tam začalo sněžit, jen si představte tu atmosféru, starodávný hrad, pohled z okna na nádhernou zasněženou skotskou krajinu, no hned bych to brala :D Ale budu se muset smířit s realitou, když už mě na žádnou univerzitu čar a kouzel někde ve skotských horách nepřijali. Smůla, no :)
PS: povšimněte si, prosím, délky kapitoly. Toť omluva za mé zpoždění! :)
Tak tedy: Enjoy!





"Tak tohle by nešlo, Severusi," to byla první slova Molly Weasleyové, když si prošla jeho komnaty a pečlivě si je prohlédla. Nedostatků se našlo mnoho a to, že nevadily Severusovi jakožto dospělému, neznamenalo, že by nemohly být potenciálně nebezpečné pro malé dítě.


Minerva přidělila Severusovi místnost vedle jeho komnat, která původně sloužila jako skladiště, s pomocí skřítků ji upravila a propojila s jeho obývákem. Vzniknul tak útulný prostor pro dětský pokoj. Svým způsobem se těšila, až tady uvidí malého Samueala vyrůstat. Když byla mladá, nikdy se nezavázala žádnému muži a nezaložila rodinu, namísto toho se plně oddala službám škole. Teď, na stará kolena, si konečně mohla užít malého chlapce a jeho první smích, krůčky a školní den. V duchu si uvědomila, že je za to opravdu ráda.


Molly už mrštným máváním hůlky upravila, co upravit šlo, a Severusovi přísně vysvětlila, že pracovnu od této chvíle nebude moci nechávat otevřenou a ještě ji musí zabezpečit ochrannými kouzly, kdyby se náhodou uvnitř něco stalo.


Severusovi předtím nedošlo, co přesně to pro něj bude znamenat. Když teď viděl Molly, jak poletuje po jeho komnatách a přesouvá a zabezpečuje věci, znova ho napadlo, zda to vůbec může zvládnout.


"Severusi, tohle by taky nešlo," ukázala na košík plný lahviček s lektvaristickými přísadami, který stál v rohu místnosti.


"Ach, úplně jsem to zapomněl zařadit, nakoupil jsem to už před nějakou dobou. Jindy nikdy nenechávám věci ležet tam, kde nemají co dělat. Ale jistě chápeš, že poslední doba pro mě byla poněkud hektická a neuvěřitelná, abych tak řekl."


"To chápu, ale musíš si na to zvyknout. Třeba tohle? Prášek z rohu jednorožce? Není náhodou v některé z těch dalších lahviček jakési reakční činidlo, které by mohlo způsobit nehodu?" Molly zavrtěla hlavou. Neuměla si představit to nebohé dítě, které bude zanedlouho vpuštěné do čistě mužské domácnosti, navíc když Severus nebyl podle jejího názoru téměř vůbec připraven.


"Nebezpečná činidla jsou přepravována v nerozbitných lahvičkách," poučil ji Severus. "Mimoto, vždyť se Samuel ještě kojenec. Nikam nepoleze, nikam nepoběží. Tyhle lahvičky jsou před ním v naprostém bezpečí."


"Severusi, teď máš dítě," povzdechla si Molly. "Od této chvíle není důležité, zda jsou lahvičky s přísadami v bezpečí před dítětem, nýbrž jestli je dítě v bezpečí před lahvičkami! A před támhletou vratkou poličkou s knížkami, kterou na sebe může převrhnout, když ji nezajistíme. A před mnoha jinými věcmi. On je teď tvoje priorita. Zatím neleze a nechodí, ale on brzy začne, utíká to jako voda. A právě proto musíš ten čas, který ti zbývá, využít k tomu, aby ses na to připravil."


Lektvarista zakroutil beznadějně hlavou. Vypadal teď starší než ve skutečnosti.


"Vždyť já nevím vůbec nic o tom, co to obnáší mít dítě. Snad jsem ho měl vážně nechat u jeho prarodičů. Nejspíš by z něj vyrostl blázen, kdyby žil tolik let vedle své babičky, ale aspoň by mu nehrozilo, že ho rozmetají na kousky moje přísady."


"Právě proto jsem tady. Krom toho si jsem jistá, že ti Minerva bude ráda pomáhat. Kdo by to byl řekl, že se dočká vnoučete dřív než já? No dobrá, není vlastní, ale můžu ti garantovat, že ho tak bude brát," usmála se, když spatřila jeho překvapený pohled. Její uklidňující slova mu pomohla. Alespoň se znova ujistil, že na to není sám.


O půl hodiny později se Molly rozloučila. Na další den se dohodli, že půjdou nakoupit oblečení, postýlku a plno dalších věcí, o kterých Severus nikdy předtím neslyšel a neměl sebemenší tušení, k čemu by mohly sloužit. Měl chuť požádat Molly, ať obstará nákupy bez něj, protože mu bylo jasné, že od vstupu do prvního obchodu budou všichni na jeho čele číst nálepku "začátečník". A navíc, kdo to kdy viděl, aby Severus Snape nakupoval věci pro dítě? Už teď věděl, že se kolem toho ještě strhne poprask.


Když se ozvalo klepání na dveře, neměl už pomalu ani sílu, aby otevřel.


"Kdo je?" zeptal se z gauče, kam se posadil s kouřícím hrnkem voňavé kávy, kterou mu připravila Tinky.


"Já, Dennis," ozvalo se za dveřmi. Severus mávnul hůlkou a dveře se otevřely.


"Už jsi zpátky? Neměl bys stávit celé léto u Nighyových? Ředitelka o tobě ví?" zamračil se Severus. Podle plánu si měl chlapec užívat prázdniny se svým přítelem někde na venkovském sídle na pobřeží.


"Mluvil jsem s ní. Zastavil jsem se jen pro nějaké nutné věci, zítra se vracím zpět k Nicově rodině. Jsou ve skutečnosti docela fajn. A vy jste v pořádku, profesore?" zeptal se chlapec podezřívavě a pozorně si svého vyučujícího přeměřil. Nechtěl přiznat nahlas, že se zastavil jen kvůli němu, protože věděl, že by to Severus neocenil.


"Samozřejmě, proč se ptáš?" opáčil překvapeně.


"Nemluvili jsme spolu už nějakou dobu. Vím, že se včera uskutečnil pohřeb profesorky Shadowové, bylo to v novinách. Takový malý, ale pěkný článek. Je mi to líto, pane," zatvářil se účastně a pak jemně pohnul rukou, jako by snad chtěl Severusovi soucitně stisknout rameno. Ten ho ale zmrazil takovým pohledem, že si to chlapec naštěstí v setině vteřiny stihl rozmyslet. "Něco je tady jinak," rozhlédnul se.


"Za pár dnů už tady nebudu bydlet sám, bylo třeba provést několik nutných úprav," prohodil Severus jakoby nic. "Ještě mě nějaké další práce na komnatách čekají."


"Nebudete bydlet sám?" zamračil se překvapeně Dennis. "Copak paní ředitelka přišla s tím, že bude ekonomičtější, když se profesorský sbor ubytuje od nového školního roku po dvou?" Severus se nemohl nepousmát. Měl Dennise a jeho nápady opravdu rád. Kdo by čekal, že spolu navážou něco jako přátelství, když ho tady o prvních poválečných prázdninách poprvé potkal, jak se bezcílně potuloval hradem.


"To ani ne. A zkus prosím takové věci nezmiňovat nahlas, pokud se někdy ocitneš v blízkosti kteréhokoli ze členů školské rady. Jsem si jist, že by něco takového zavedli více než rádi, kdyby k tomu dostali pravomoc," pousmál se Severus svým typickým cuknutím koutků.


"Dobrá," zazubil se Dennis. "Ale v tom případě mi není úplně jasné, s kým budete bydlet. Tedy ne že by mi do toho něco bylo," dodal rychle, když zachytil Severusův pohled, "ale přece jen, vy víte, s kým bydlím já, a navíc tady spolu občas hrajeme šachy. Možná bych to měl vědět, jen tak čistě přo pořádek," zazubil se.


Drzoun jeden, pousmál se v duchu Severus. Nevěděl úplně jistě, co mu má odpovědět. Pokud mu řekne pravdu, zítra se to dozví i Nicolas a potažmo celá jeho rodina. Od některého z hochů se to může nedopatřením dostat ke zbytku ročníku a za chvíli bude celá škola vědět, že si Severus Snape pořídil potomstvo. Pak ho začnou považovat za rozněžnělého a vyměklého a přestanou ho respektovat. Jenže na druhou stranu, přece nebude Dennisovi lhát. Zrovna Dennisovi ne.


"No, abych tak řekl, můj spolubydlící bude většinu času s největší pravděpodobností spát, jíst nebo produkovat výměšky. Řekl bych, že občasnou partii nám nějak zásadně narušovat nebude. Prozatím se nejeví jako velký křikloun," odvětil nakonec potměšile a vyčkával, až se Dennisova tvář vyjasnila pochopením.


"Váš syn? On to..." zarazil se, ale Severus ho doplnil.


"Přežil. Ano. Za pár dnů si ho beru od Munga."


"Omlouvám se," zarazil se Dennis, když mu došla hloupost a necitelnost své předešlé otázky. Severus ale jen mávnul rukou.


"A myslíte, pane, že bychom mohli s Nicolasem přijet o pár dní dřív, než začne škola, a trochu se s ním seznámit? On Nic děti úplně zbožňuje! A já už se sem zase těším zpátky, jejich sídlo je sice báječné a k moři to máme jen malý kousek, ale už se nemůžu dočkat, až budeme zase na hradě bez jeho rodičů. Jsou příjemní, hlavně jeho otec, ale cítím, že tam tak úplně nepatřím. Bylo by to moc fajn, kdybychom se mohli zastavit a pohrát si s vaším, ehm, spolubydlícím. Jak se vlastně jmenuje?"


"Však ono vám vůbec neuškodí, že vás teď hlídá ostřížím zrakem paní Nighyová!" vytáhl Severus významně obočí. "Pamatuj, na některé věci máte ještě dost času po škole. Navíc si nejsem jist, zda jsi obeznámen s tím, jaké činnosti kojenci provádějí do určitého věku, ale můžu tě ubezpečit, že na konci léta si s ním ještě moc nepohraješ. Moc se v tom zatím nevyznám, ale s jistotou bych sázel na to, že šachy ani famfrpál ještě zvládat nebude."


"Ještě mě nezapomeňte poučit o možnostech otěhotnění," popíchnul ho Dennis v návaznosti na jeho pichlavou poznámku o ostřížích očích Nicovy matky. Dobře věděl, že má profesor pravdu, paní Nighyová totiž vyskakovala zpoza všech koutů a oči a uši měla skutečně všude. "Navíc, vždyť jste to vy, kdo si právě pořídil dítě. Stejně je to hezké jméno, Samuel!"


"Dennisi, obávám se, že na konci léta definitivně přijet musíš. Bude nutné sehnat někoho, kdo tě poučí o biologii. Nejsem si zcela jist, jak ti to šetrně sdělit, ale zrovna ty a Nicolas se otěhotnění opravdu obávat nemusíte. Na druhou stranu to ovšem neznamená, že se teď můžete vrhnout kdo ví do čeho! A vůbec, nás dva vůbec nesrovnávej, já jsem dvakrát tak starší."


"Prosím, profesore," upřel na něj Dennis štěněčí zrak.


"No dobrá," zabručel Severus. "Když se dobrovolně chcete vzdát tepla a přímořského sídla, prosím, ale nejdřív to musí schválit ředitelka. Aspoň se budeš moct přesvědčit na vlastní oči, jakou třeskutou zábavu si užiješ s mým synem. A já si během té doby, co ty budeš hlídat, alespoň připravím nějaké podklady k novému školnímu roku," ušklíbnul se spokojeně Severus.


"Vy byste mě nechal hlídat? Opravdu?" vytřeštil Dennis překvapeně oči.


"Vyzkouším to. Když se to osvědčí, začnu to, samozřejmě pod dohledem domácí skřítky, praktikovat jako školní trest. Jsem si jist, že po několika vyměněných plenách si celá škola dobře rozmyslí, zda po večerce opustí ložnici nebo ne!"


Dennis na něj zděšeně pohlédnul, ale když se Severus potměšile zašlebil, došlo mu, že jde o profesorův specifický humor a usmál se. Měl tyhle jejich společné chvilky rád.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | 29. listopadu 2013 v 10:28 | Reagovat

Tak jsme se nakonec dočkali :-D Ale stálo to za to, tahle kapitola celkem pobavila a zlepšila mi náladu, díky :-) Snad stihneš příští kapitolu o víkendu a nebudeš nás zas napínat ;-)

2 Katherine Katherine | 1. prosince 2013 v 1:33 | Reagovat

Vynasnažím se! Budu trávit víkend v Praze, takže bych to měla stihnout spíš dřív než později :-) Jsem ráda, že se ti kapitola líbila, musím říct, že se tentokrát docela líbila i mně, což se zase tak často nestává :D

3 Niki Niki | 7. prosince 2013 v 23:51 | Reagovat

Bude zítra kapitola? :-)

4 Katherine Katherine | 9. prosince 2013 v 0:05 | Reagovat

Anooo :-) Akorát o pár minut později :D

5 Katherine Katherine | 9. prosince 2013 v 0:13 | Reagovat

Kapitola zveřejněna, ale jelikož blog.cz stále funguje ve svém báječném modu, nic se mi nezobrazuje. Předpokládám ale, že se za chvíli objeví, tak jako minulý týden :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama