84. kapitola: Nová role

3. listopadu 2013 v 17:40 | Katherine |  Aqua vitae novae
Dneska to nebude kapitola ke krásnému nedělnímu odpoledni, alespoň pokud je u vás taky tak hnusně, jako tady, ale co už. Porvala jsem se s pár projekty do školy a konečně jsem se dostala i k psaní. Řeknu vám, asi trpím zvláštní neschopností zorganizovat si čas, nebo resp. spíš se neumím podle svého zorganizovaného plánu řídit :D Prokrastinace je hrozná mrcha. Ale jo, do konce víkendu jsem to stihla, což jsem ráda :) Tak snad budete spokojeni, jak se nám to vyvíjí.
Kapitola je věnována Niky za její věrné komentáře, které mě moc těší.
Enjoy!





Severus došel pevným krokem k jejich stolu.


"Omlouvám se," dodal příkře a posadil se. Ve svém jednání byl tak rázný, že dokonce i paní Shadowová spolkla svou jedovatou poznámku.


"Mluvili jsme o tom, jak to bude s chlapcem," začal a pohlédl zpříma do očí Williama Shadowa. "Abych byl upřímný, nevím nic o tom, co vše obnáší role otce. Nikdy jsem žádného neměl, neboť to, co považovala moje matka za svého manžela, bych jen sotva mohl nazývat milujícím rodičem. Nicméně Sophie si to tak přála a chlapec je moje krev. Jsme spojení. Proto se pokusím být mu co nejlepším otcem, nicméně budu k tomu potřebovat vaši pomoc. Jste jeho prarodiče a s jeho matkou jste strávili více času než já. Měli byste se podílet na jeho výchově. Proto bych se s vámi rád dohodl na tom, jaké uspořádání zvolíme. Nechci na vás házet příliš mnoho povinností, ale každý druhý víkend se mi zdá jako dobrý nápad."


"Sestry U Svatého Munga nám říkaly, že se dítěte vzdáte!" vykřikla paní Shadowová.


"Claire!" zarazil ji její manžel.


"Williame, přestaň mě přerušovat! Někdo mu to říct musí. Nenechám Smrtijeda, aby vychovával naše jediné vnouče!"


"Je to jeho otec! Sophie věděla o jeho minulosti a přesto ho milovala. Já úsudku své dcery věřím," obrátil se na ni William Shadow a jeho vážný pohled ji přiměl k tomu, aby konečně zmlkla.


"Tak tedy, říkal jste každý druhý víkend. To nezní špatně, ale bylo by vhodné, kdyby se to dalo operativně přizpůsobovat. A taky by bylo dobré dohodnout se, jak to bude o prázdninách a svátcích."


"Rozhodně by nešlo o pevné rozvržení, na všem se můžeme dohodnout. Letní prázdniny bych rozdělil, ale konkrétní množství společně stráveného času bych nechal na vašich možnostech, určitě by bylo dobré, aby Samuel spolu s vámi poznával jinou kulturu ve Francii. A svátky..."


"Vánoce byste mohli trávit v Bradavicích," vložila se do diskuse Minerva. Severus na ni překvapeně pohlédl. "O vánočních prázdninách nezůstává na hradě tolik žáků a atmosféra je tam magická. Sophie ji měla moc ráda, několikrát jsme si o tom povídaly."


Oči paní Shadowové se zalily slzami. Byla to hádavá, panovačná ženština, ale svou dceru nadevše milovala. Věděla, jak moc ji rozčilovaly všechny její snahy o manipulaci s jejím životem, ale nikdy to nedělala s jinými zájmy než s těmi, které by pro její dceru byly podle ní nejlepší.


"To by bylo moc pěkné," souhlasil Sophiin otec. Každoročně se účastnili nějakého vánočního banketu, což mu neskonale lezlo na nervy. Vánoce na starodávném hradě, který měla jeho dcera moc ráda, společně s jejich vnukem, to byla konečně ta správná představa Vánoc. Jen škoda, že bez Sophie. Pohlédl na svou ženu a stisknul jí ruku.


"Ano, to by... to by nebylo špatné," odpověděla tiše na nevyřčenou otázku a vstala ze židle. "Omluvte mě," řekla a prkenným krokem odkráčela s dámským toaletám.


"Omluvte, prosím, mou ženu. Má předsudky, jistě, ale hlavně je opravdu zdrcená Sophiinou smrtí."


"To je pochopitelné," opáčil Severus. Věděl, že si na tu protivnou ženu sotva někdy zvykne, ale tušil, že s panem Shadowem by si do budoucna mohl rozumět.


"Těší mě, že jste se nakonec rozhodl zaujmout místo v chlapcově životě. Jak už říkala má žena, sestry v nemocnici nám prozdradily, že jste zvažoval přenechání chlapce v naší péči. Moje žena si myslí, že by to tak bylo nejlepší, ale víte, nejsme už nejmladší. Taky vím, jak se Claire umí vměšovat člověku do života a pamatuju si, jak to Sophii rozčilovalo. Věřím, že vy ze Samuela dokážete vychovat slušného člověka. Koneckonců kdo jiný by ho měl naučit, že život není černobílý."


"Vynasnažím se," řekl pevně Severus a pohledem provrtal svůj šálek dávno vystydlého čaje.


"Měl bych se jít podívat za svou ženou," posmutněle se usmál pan Shadow a vstal od stolu. "Pošlu vám sovu s bližšími informacemi o pohřbu, pane Snape. Rád jsem vás poznal, paní ředitelko."


Minerva se usmála a kývla hlavou na pozdrav.


"Brzy se uvidíme, pane Shadowe. Také jsem vás ráda poznala."


Sotva postarší muž odešel k toaletám hledat svou ženu, pomalu a zamyšleně se otočila na Severuse.


"Co tě přimělo změnit názor?"


"Nevím. Ve skutečnosti to nebyl ani Potter, kterého jsi za mnou poslala, ani setkání se Samuelem, které jsi zosnovala. Bylo to ve mně, jenom jsem to musel nejdřív objevit."


"Jsem ráda, že jsi to objevil včas. Zlobíš se?"


"Za všechnu tu manipulaci? Někdy mám pocit, že se tyhle sklony fasují společně s ředitelským křeslem," povzdechnul si. Minerva se zamračila, ale v duchu věděla, že má Severus pravdu a tentokrát zasahovala do jeho života skutečně až příliš.


"Všechno je ale lepší než paní Shadowová," dodal s ironickým úšklebkem. Ředitelce zacukaly koutky.


"Věř mě, během dnešního odpoledne jsem se několikrát zamýšlela nad tím, jak to Sophie mohla vydržet až do dospělosti. Asi hodně pomohl její otec, který to svou klidnou a vstřícnou povahou tak nějak vyvažuje."


"A teď to s ní užije i Samuel," zašklebil se Severus. "Myslím, že dětství v přítomnosti jeho babičky ho rozhodně naučí sebeovládání."


"Jak tě napadlo jméno Samuel?"


"Je staré, hebrejské. A mám pocit, že to zní hezky dohromady. Samuel Shadow," zatvářil se Severus zamyšleně.


"Shadow? Ne Snape?"


"Myslím, že je na čase nechat Snapey spát. Nikdy jsem ten rod neměl rád. Měl jsem pocit, že z něj nikdy nevzešlo nic dobrého."


"S tím bych si dovolila nesouhlasit," usmála se ředitelka. Severus povytáhnul obočí, ale mlčel.


Ve svém životě už hrál spoustu rolí. Ucházel se o roli věrného stoupence Pána Zla, než mu došlo, k čemu se to zavazuje, pak předstíral loyalitu, aby mohl špehovat pro druhou stranu, ve škole si nasazoval masku chladného a tvrdého profesora, ale role, která ho teď čekala, se mu zdála ze všech nejtěžší. Už proto, že nikdy neměl ve svém životě žádný vzor, který by mu ukázal, jak na to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | 4. listopadu 2013 v 16:18 | Reagovat

Moc povedená kapitola, jsem ráda, že si jí zakončila takhle a ne otevřeně, hned se pak líp čeká na další, když si nemusíš představovat dokončení :-) Taky díky za věnování a těším se na další kapitolu :-)

2 Katherine Katherine | Web | 4. listopadu 2013 v 17:00 | Reagovat

Díky, jsem moc ráda, že se kapitola líbila :-) De facto jsme skoro u konce, neboť jsem touto kapitolou dostala povídku přesně tam, kde jsem ji od začátku chtěla mít. Ale vzbuzuje to nostalgii - prolog k této povídce vyšel 20. srpna 2011. Zdá se až neuvěřitelné, že se mnou tahle povídka prošla skoro dvěma a čtvrt lety. Kolik se toho v mém životě změnilo, zatímco jsem pořád psala (občas s přestávkami) AVN. Skoro se mi až nechce skončit :-) Ale natahování by jí už neprospělo.

3 Niki Niki | 4. listopadu 2013 v 20:37 | Reagovat

Však jo, skončí jedna, začne další, kterou si oblíbíme úplně stejně :-)

4 Katherine Katherine | Web | 10. listopadu 2013 v 23:47 | Reagovat

Tento víkend nestíhám, nestačím, ale zítřek to jistí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama