83. kapitola: Setkáni s rodiči

28. října 2013 v 23:22 | Katherine |  Aqua vitae novae
Jsem zpět! Vím, slibovala jsem kapitolu na každý víkend, ale pondělní svátek k víkendu patří, no ne? :)
Také jsem slibovala delší kapitolu, což se mi povedlo navzdory tomu, že mi ji blog.cz dvakrát smazal, jelikož mi to tu nějak blblo (podruhé už jsem ji naštěstí měla prozřetelně uloženou ve wordu a nemusela jsem ji tak potřetí sepisovat). Přeji vám tedy krásný zbytek svátečního dne a doufám, že se vám kapitola bude líbit.
Enjoy!




Minerva pozorně sledovala všechny přítomné. Když Severusovi nabídla, že by se zúčastnila setkání se Sophiinými rodiči, tušila, že půjde o odpoledne nabité zjitřenými emocemi. Severus se prozatím ovládal perfektně, ale v jeho případě by ji zarazil spíše opak. On se téměř vždy kontroloval. Sophiin otec vypadal smutně, ale tvářil se nanejvýš důstojně. Sophiina matka zatím své emoce nekontrolovala příliš efektivně, když si nalévala čaj, třásly se jí ruce tak, až víčko hlasitě cinkalo o konvici.


"Mléko?" nabídla jí ředitelka malou konvičku.


"Ne, díky, ve Francii čaj s mlékem nepijeme," odmítla Sophiina matka odměřeně a zavrtěla hlavou. Její manžel přisunul svůj šálek blíž k Minervě.


"Prosím," řekl a smutně se pousmál. Ačkoli se snažil chovat se co nejvíce společensky, teprve před pár dny přišel o svou jedinou dceru. Na jeho srdečný úsměv si společnost musí ještě počkat, pokud na něj vůbec ještě někdy dojde.


"Mají tady výborné sušenky, rozhodně je k tomu čaji doporučuji. Kavárna U Královny je jimi proslulá," navrhla jim ředitelka.


"Měli bychom probrat to, kvůli čemu jsme se tady dnes sešli," ozval se konečně Severus. Došlo mu, že kdyby nezasáhl, další hodina by se nesla ve znamení čaje, sušenek a sandwichů.


"Co máte na mysli? Podrobnosti pohřbu naší dcery nebo důvody, proč k němu vůbec musí dojít?" zvedla konečně oči Sophiina matka a všichni přítomní v nich mohli spatřit nejen slzy bolesti, ale také zcela adresné a znatelné obvinění.


"Claire!" napomenul ji manžel. Omluvně pohlédl na Severuse i jeho přímou nadřízenou, ale paní Shadowová se jen tak zastavit nedala.


"Co máš na mysli, Williame? Nesmím říkat pravdu o tom, proč je naše dcera… proč tady s námi naše dcera už není?" zatvářila se zarputile.


"Claire, už jsme to probírali," povzdech si její manžel. "Chápu, že z toho potřebuješ někoho vinit, ale jediný, kdo na tom nese vinu, byli ti tři." Jeho žena zavrtěla hlavou a zabodla svůj zrak do šálku s čajem.


"Chtěl jsem s vámi probrat podrobnosti pohřbu," obrátil se na Severuse. "Myslel jsem, že by Sophie chtěla být pochována tady v Británii, koneckonců když sem hned po škole odešla, vyslala jasný signál o tom, kde chce žít. A já věřím, že by člověk měl po smrti zůstat tam, kde byl za života šťastný."


Severus přikývnul. O tomhle nikdy nebavili. Neměl tušení, kde by Sophie chtěla být pohřbená, ale byl si skálopevně jistý, že by primárně vůbec pohřbená být nechtěla. Ne když se jí narodil syn, kterého si tak přála. Pravdou bylo, že si spolu nepovídali o mnoha věcech. Neřekla mu ani o jeho synovi, vlastně o něm nepadla zmínka, dokud mu neuložila, že se o něj má postarat. Pár vteřin předtím, než upadla do bezvědomí, ze kterého se už nikdy neprobudila. Nezbývalo mu než souhlasit s panem Shadowem ve všem, s čím přišel ohledně jejího pohřbu, ačkoli paní Shadowová vypadala, že se jí tato možnost vůbec nezamlouvá.


"Říkal jsem si, že by mohla být pochována na hřbitově v Kensal Green. Leží tam velká část mé rodiny v rodinné hrobce Shadowů a vím, že Sophii to místo vždycky fascinovalo. Je to tam opravdu staré, víte?" vysvětlil a zlomil se mu hlas. V této chvíli vypadal mnohem starší, než ve skutečnosti byl.


"Myslím, že to bude krásný obřad, hřbitov na Kensal Green znám. Bezpochyby přijde mnoho jejích přátel a spolupracovníků," vložila se do debaty Minerva, když viděla, že Severus v odpověď na podrobnosti Sophiina pohřbu jen ztěžka polknul.


Sophiin otec přikývnul a utřel si slzu kanoucí z oka velkým tmavě modrým kapesníkem.
"Přemýšleli jsme, že by byl vhodný tento víkend. Čas na zařizování potřebných věcí ještě zbývá a má být krásné počasí. Navíc by bylo vhodné, aby byl malý ještě pořád v nemocnici. Nezdálo se mi vhodné brát ho s sebou na pohřeb."


"Jde o pohřeb jeho matky," opáčila jeho manželka, která se s ním očividně neshodla ani v této věci.


"Je to jen dítě, navíc dítě, které si toho prožilo víc než dost. Nemá z toho rozum, nedává smysl, aby ho někdo tahal na tak smutnou událost, jakou pohřeb bezpochyby je," odvětil pan Shadow.


"Souhlasím," přitakal tiše Severus a ignoroval pohled, kterým po něm střelila paní Shadowová.


"Měli bychom vyřešit, jak to bude s chlapcem," navrhnul Sophiin otec a Severus přitakal. Snad nikdy nebyla jeho hlava tak těžká.


"Už jste přemýšel o tom, jak ho pojmenujete? Rádi bychom s vámi probrali naše návrhy, ačkoli finální rozhodnutí bude samozřejmě na vás."


Severusovo obočí vylétlo vzhůru. Na tohle nepomyslel. Přemýšlel nad ním teď jako nad Sophiiným synem, občas mu do myšlenek prolétlo také oslovení 'můj syn', ale že by ho mohl pojmenovat, to ho ani nenapadlo.


"Přemýšleli jsme, že by bylo vhodné jméno začínající písmenem S, stejně jako u obou jeho rodičů," nastínil možnosti Sophiin otec a Severusovi se navzdory jeho vlastnímu nesouhlasu začala v hlavě vynořovat jména pro syna.


"Samuel. Samuel Shadow," vyslovil svůj návrh tichým hlasem.


"To zní moc hezky," přikývnul pochvalně William Shadow. "Co myslíš, Claire?" obrátil se na manželku.


"Myslím, že bychom se měli začít zabývat tím, kdy chlapec připadne do naší péče a odjede s námi do Francie," našpulila rty.


"Pořád je tady ta možnost, že dítě zůstane v Británii se svým otcem," povytáhla obočí ředitelka, která se snažila držet zpátky, ale teď už se jí to nepodařilo. "Koneckonců to byla Sophiina poslední slova."


"Minervo!" zarazil ji tichým, ale rázným hlasem Severus. Netušil, že o tom věděla. Nejspíš jí o tom řekl Kingsley.


"Pochopte mou ženu, pane Snape, malý je to jediné, co nám zbylo po naší dceři. Chápeme, že jste jeho otec a chcete se o něj starat. Vidět jeho první krůčky, první slova, let na koštěti a první odřená kolena. Ale ani my o to nechceme přijít. Jistě dokážeme vymyslet něco, co bude vyhovovat nám všem, že ano?" pousmál se povzbudivě Sophiin otec.


"Já…" začal Severus a zadrhnul se. "Omluvte mě, musím na vteřinu na vzduch. Budu hned zpátky," vyhrknul, vyběhnul před kavárnu a přemístil se.


Ředitelka se jen rozpačitě pousmála a v duchu zadoufala, že se lektvarista skutečně objeví během pár minut. Poslouchat řeči paní Shadowové víc než dalších patnáct minut by na ni patrně bylo příliš.


Severus pohlédl na majestátnou budovu Westminsterského opatství. Čím to bylo, že se pokaždé, když si s něčím nevěděl rady, přemístil zrovna sem? Posledně tady učinil zatraceně závažné rozhodnutí. Bylo ale správné?


Ne, dnes dovnitř nepůjde, zatvářil se zarputile. Nepotřebuje magii starodávné náboženské budovy, aby dokázal učinit správné rozhodnutí. Odpovědi na otázky už v hlavě měl. Stačilo se na ně jen podívat.


Zhluboka se nadechnul a učinil pár kroků kupředu do davu plného turistů. V tlačenici si nikdo z přítomných nevšiml, že se v davu ztratil člověk. Člověk, který se v té samé vteřině objevil zpět před maličkou a zastrčenou kavárnou U Královny. Ještě mu zbývalo několik věcí, se kterými se dnes musel vypořádat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | 30. října 2013 v 21:52 | Reagovat

O tolik delší zase nebyla, ale nevadí, příští zase přidáš v sobotu abys nás tolik nenapínala, že jo? :-D  :-D

2 Katherine Katherine | Web | 30. října 2013 v 23:46 | Reagovat

Rozhodně! :-) Tento týden jsem na koleji, takže dost možná i v pátek :-)

3 Niki Niki | 31. října 2013 v 15:12 | Reagovat

Jsem moc ráda za aktivní blogerku jako ty, například evi už s tim nejspíš sekla, od začátku června nepřidala kapitolu a už ani nepíše komentáře... :-(

4 Katherine Katherine | Web | 2. listopadu 2013 v 23:19 | Reagovat

No moc aktivní nejsem, slibuju pátek a zase to vyjde akorát na neděli :D Eseje mě drtí, potřebuju jich stihnout co nejdřív, než mi začne stáž, takže jsem se dneska rozepsala a nestihla kapitolu :-( Zítra to napravím. Evi už s tím sekla? To je škoda, už hrozně dlouho jsem si nenašla čas, abych si něco přečetla (štve mě to), ale těšila jsem se, kolik si toho všude pak najednou přečtu, na evi jsem si několikrát vzpomněla :-( No, já to rozhodně dokončím a pak bych ještě ráda přidala něco :-)

5 Niki Niki | 2. listopadu 2013 v 23:43 | Reagovat

Nevim jestli skončila úplně.. možná se ještě probere :-? Až dopíšeš tohle, můžeš pokračovat v Kdo s koho :-)

6 Katherine Katherine | Web | 3. listopadu 2013 v 17:41 | Reagovat

Pořád jsem nenašla nit, nedaří se mi navázat, ale rozhodně se pokusím :-) A navíc mám ještě jednu rozpracovanou věc :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama