80. kapitola: Pomoc bližnímu

28. září 2013 v 2:22 | Katherine |  Aqua vitae novae
Dnes se ozývám po dost dlouhé době. Vím to a hrozně se omlouvám. Není to fér vůči vám, kteří tuto povídku takhle dlouho čtete a není to fér ani k povídce samotné. Nevím, zda má smysl se tady vymlouvat, že jsem teď byla chvíli lehce mimo a potřebovala jsem se dostat zpět na koně, nevím ani, zda sem ještě někdo chodí a má zájem si těch zbývajících pár kapitol dočíst. Když jsem ještě pravidelně četla rozepsané povídky (což bych i nadále ráda dělala, pokud ještě někdy najdu ten čas, kterého je hodně a přesto se stále někam ztrácí...), nenáviděla jsem takovýto přístup ze strany autorů. Připadal mi sobecký a nezodpovědný a nakonec jsem skončila úplně stejně. Je mi to opravdu líto. Nicméně od této chvíle přidávám pravidelně jednou týdně až do konce povídky, no a co bude dál, to se ještě uvidí. Nápady byly, rozepsané věci taky, snad se do toho vrhnu. Nicméně se svou nejspíš značně pošramocenou pověstí raději nebudu nic slibovat.
Enjoy!



"Severusi? Severusi, otevři!"

Ředitelka se snažila dostat dovnitř už hodnou chvíli, on se ji ale rozhodl ignorovat. Nechtěl s nikým mluvit, rozebírat své pocity, plány do budoucna, nic. Bouchání na jeho dveře však neustávalo.

"Severusi, vím, že tam jsi!"

Minerva naposledy vyčerpaně praštila do dveří. Když ji Kigsley informoval, že Sophie zachránit nedokázali, ihned se vydala k Severusovým komnatám. Malá Tinky ji však informovala o tom, že její pán ještě neráčil dorazit. Chudák, neměla ani tušení. Slíbila ředitelce, že ji zavolá, až se Severus vrátí, ale v této chvíli jí to nebylo příliš platné. Očividně se zase uzavřel do sebe.

Zíral do zdi. Sotva se rozhostilo ticho, Severus vstal a došel si pro svou tajnou zásobu whisky. Necítil se na přivolávací kouzlo. Nalil si plnou sklenku, obrátil ji do sebe na ex, ačkoli by takové jednání obvykle odsoudil jako plýtvání kvalitním alkoholem, pak ji pevně stisknul v ruce a mrštil ji do krbu.

"Bastardi! Zkurvení bastardi! Nemohli zabít mě..." zašeptal.

"Severusi?" Otočil se za ředitelčiným hlasem.
"Omlouvám se, ale měla jsem o tebe starost. Požádala jsem tvou skřítku, aby mě pustila dovnitř," vysvětlila tiše svou nenadálou přítomnost v jeho komnatách.

Pohlédl na ni, ale nic neřekl. Jen mlčky zakroutil hlavou.

"Je mi to moc líto, Severusi. Víš, že tady pro tebe budu. Všichni tady pro tebe i pro chlapce budeme," ujistila ho.

"Měli zabít mě," zachraptěl zlomeně. "Každý, na kom mi začne záležet, musí kvůli mně zemřít. Lilly, Sophie... Harry zatracený Potter přežil tohle všechno jen proto, že mi lezl krkem! Kdybych mu projevil sebemenší náznak náklonnosti, ležel by už dávno pod kytkama, tak jako ostatní!"

"Není to tvá vina," prohlásila pevně ředitelka. "Byli to zločinci, Severusi. Zabili spoustu lidí. Žádná z těch smrtí nepadá na tvá bedra."

"Musíte odvést to dítě," pohlédl na ni, jako by ji vůbec neposlouchal. "Nesmí skončit jako všichni ti, na kterých mi záleželo. Ať ho vychovají Sop... její rodiče ve Francii. Podepíšu jakýkoli papír, dám jim peníze. Jen si ho musí vzít pryč."

"Je to tvůj syn, Severusi. Sophie by si přála, aby ses o něj postaral," opáčila Minerva.

"Sophie by si přála, aby mohla sledovat jeho první kroky, slyšet první slova a strachovat se během prvního letu na koštěti, aby ho mohla doprovodit k vlaku, až pojede poprvé do školy. Sophii už není nic platné, co by si přála, protože je mrtvá. Kvůli mně. Sežeň její rodiče. Ať si odvezou to dítě. Co nejdřív."

"Severusi, nesmíš se vzdát svého jediného potomka jen kvůli absurdní představě, že jsi zavinil smrt jeho matky! Byli to vrazi!"

"Říkala jsi, že mi pomůžeš. Pokud to platí, tak zařídíš tuhle záležitost," opáčil tiše a otočil se na podpatku.

"Jdi si odpočinout, Severusi. Byl to hrozný den. Na velká rozhodnutí bude ještě dost času," stihla ještě říct, než za sebou zabouchnul dveře své ložnice.

'Merline, necháš ho někdy, aby byl konečně šťastný?' zeptala se v duchu a sáhla po druhé sklenici, která stála na poličce. Nalila si až po okraj Severusovu whisky a posadila se na gauč.

"Na tvého syna, Sophie Shadowová," řekla tiše a obrátila do sebe obsah sklenky. Pak vstala a vydala se ke dveřím. Netušila, že ji sledovala dvě vypoulená očka malé skřítky, ze kterých kanuly slzy na špinavou zástěrku.

Zatímco Severus ležel v posteli a zíral do baldachýnu na sebou, Minerva se vydala do své pracovny. Vhodila do krbu hrst Letaxu a zvolala 'Grimmauldovo náměstí 12".

Harry Potter nemohl skrýt své překvapení, když se v jeho krbu objevila hlava Minervy McGonnagallové, zatímco si v tmavě zeleném křesle četl nejnovější číslo famfrpálového týdenníku.

"Paní profesorko... ředitelko, co pro vás můžu udělat?" zeptal se překvapeně.

"Pro mě ani tak ne, Pottere. Dotaz by spíše zněl, co jste ochoten udělat pro Severuse Snapea?"

Harry na ni nechápavě zazíral.

"Stalo se snad Snapeovi něco? Udělám, co je potřeba, poté, co udělal on pro mě, samozřejmě."

"Profesor Snape se ztratil v moři výčitek a sebeobviňování, s čímž vy máte podle mého osobní zkušenost," narazila ředitelka jemně na okolnosti Siriusovy smrti, "ovšem pokud mu nepomůžeme, může ztratit něco velmi, velmi cenného."

"Co pro něj můžu udělat?" zeptal se Harry odhodlaně. Muž, kterého od chvíle, co ho poznal, většinu času nesnášel, pro něj koneckonců znamenal mnoho.

"Potřebovala bych, abyste mu naznačil, jaké to je, když dítě vyrůstá bez rodičů. Musíte mu vysvětlit, že ať už ho k takovému rozhodnutí vedou jakékoli pohnutky, nesmí se toho dopustit. A v neposlední řadě to jeho sebeobviňování a výčitky ohledně věcí, které se ho týkaly, ale které on sám nezavinil... Potřebuji, abyste mu ukázal světlo na konci tunelu, Pottere. Dokážete to?"

"Paní ředitelko, o jakém dítěti se tady bavíme?" zajímal se Harry podezřívavě.

"Profesorka Shadowová byla těhotná. Tři ze zbývajících Smrtijedů ji unesli kvůli vazbám na Severuse a dnes ráno po zásahu bystrozorů zemřela u Svatého Munga. Její syn přežil."

Informace, jaké se právě dozvěděl o svém profesorovi, byly překvapivé a kdyby mu někdo před dvěma lety řekl, že tohle potká Snapea, byl by si Harry jist, že ho tahá za hůlku. Dnes ale Harry jen přikývl. Nebylo nad čím uvažovat.

"Půjdu s vámi hned, paní ředitelko."

"Požádám vás, pane Pottere, abyste mu teď dal chvíli času. Byla bych ale ráda, kdybyste se zastavil hned ráno, než stihne udělat nějakou hloupost."

"Samozřejmě," souhlasil Harry. Dobře věděl, že je Snapeovým dlužníkem a jeho nebelvírská povaha ho nutila pomoci mu, ať už o jeho pomoc stál nebo ne. A byl si více než jistý, že zrovna teď Snape nestojí o ničí pomoc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | 30. září 2013 v 21:57 | Reagovat

Vypadá to, že ta povídka zase dostává nějaký smysl, snad bude za pár dní co číst, začíná mě to bavit :-)

2 Katherine Katherine | Web | 3. října 2013 v 21:48 | Reagovat

To jsem ráda :-) Už jsem zase zpět na plný úvazek, tento týden nová kapitola dle plánu :-)

3 Katherine Katherine | 8. října 2013 v 14:09 | Reagovat

Drazí, vím, že vypadám asi už extrémně nespolehlivě, ale v současné chvíli bohužel za vzniklou situaci nenesu přímou zodpovědnost - už několikátý den jsem bez notebooku, tzn. přístup k internetu jsem přes víkend a včera měla NULOVÝ a dnes, zítra a pozítří pouze za předpokladu, že se mi mezi přednáškami podaří naběhnout do počítačové učebny jako právě teď. Se*e mě to nehorázným způsobem, deadliny na různé motivační dopisy ohledně stáží apod. se mi blíží, na přednáškách si nemůžu zapisovat (papír a tužka v mém případě bohužel nějak nefungují) a komplikuje se mi veškerá domluva zejména s vedoucími seminářů a přednášek, což je dost nepraktické. Prakticky denně očekávám, že budu z nějakého předmětu vyhozena, protože neodpovím na nějaký důležitý informační mail, jakých je vždy na začátku akademického roku požehnaně. Domů naštěstí jedu tento čtvrtek v noci (koneckonců v současném uspořádání bez notebooku mi připadá téměř zbytečné účastnit se výuky) a tak budu schopná po dohnání všech restů dodat kapitolu s týdenním zpožděním. Vážně mě to mrzí a štve mě, že to určitě zase vypadá jako vymlouvání, ale tentokrát mě holt krutě zradila technika. Možná bych si mohla dávat větší pozor a neshazovat počítač několikrát denně z postele na zem, bylo mi řečeno, že to je asi hlavní důvod mého poškozeného hard discu. Každopádně velmi se vám omlouvám, nezapomněla jsem, tvůrčí myšlenky by stále byly, jen je tak nějak moc nemám jak přenést do online podoby... Do konce týdne ovšem kapitola bude, jelikož pevně doufám, že aspoň můj druhý počítač funguje, jak má. Děkuji vám za trpělivost.

4 Niki Niki | 9. října 2013 v 17:34 | Reagovat

Já jsem si říkala že to 'podle plánu' jaksi moc nevychází :-D Ale hlavně ať to dáš všechno do pořádku, z kapitolou se nestresuj, my, čtenáři tohohle blogu, už jsme na čekání celkem zvyklí :-P  ;-)

5 Katherine Katherine | Web | 11. října 2013 v 23:49 | Reagovat

Díky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama