78. kapitola: Utrpení nevinných

3. srpna 2013 v 21:19 | Katherine |  Aqua vitae novae
Tato kapitola přichází s (teď už tak trochu obvyklým) zpožděním, ale také je zároveň kapitolou narozeninovou - ve středu 31. 8. 2013 oslavil tento blog druhé výročí!
Také včera začaly fungovat statistiky a já jsem dnes s velkým překvapením zjistila, že včera (jakožto v den, kdy vycházejí kapitoly) navštívilo tento blog opravdu hodně lidí. Tolik, v kolik jsem nikdy ani nedoufala, abych pravdu řekla. Jelikož se drtivá většina neprojevuje v komentářích, neměla jsem ani trochu tušení a tak mě to opravdu potěšilo, ačkoli mi to také dodalo trochu toho tlaku, abych se více snažila a pracovala jak na svém psaní, tak na deadlinech, které se mi stále ještě po dvou letech nedaří příliš zvládat. Co k tomu ještě říct? Snad to, že se opravdu vynasnažím a budu doufat, že spolu zažijeme ještě několik dalších narozenin tohoto blogu.
DÍKY VÁM VŠEM, PROTOŽE BEZ VÁS BY TADY NEBYL!
Enjoy :)

!!!!!!!!!!!!!!!!!!! PS: Dneska dáme pro jistotu rating 18+, neb to je poněkud brutální !!!!!!!!!!!!!!!!!!!



Maličká vesnička Gairloch na severozápadě Skotska vyhlížela nesmírně klidným dojmem. Čas jako by tady plynul třikrát pomaleji než jinde a zdálo se, že se tady nemůže stát nic zlého. Jako by už všichni zapomněli na únik plynu, který tady minulé léto způsobil smrt celé mladé čtyřčlenné rodiny se dvěma malými dětmi a kočkou. Po McGinnových už zůstal jen stařičký rozpadající se statek na kraji vesnice, který mladý Clyde zdědil po svém otci a který se zanedlouho chystal s manželkou opravovat. Osud však rozhodl jinak.


Dlouho se místní opuštěnému statku vyhýbali. Vlastnictví přešlo na nějakého vzdáleného příbuzného, který o stařičkou nemovitost nejevil příliš velký zájem a děti z vesnice si začaly mezi sebou povídat, že ve statku straší duchové mrtvých McGinnovic dětí. Ani dospělí se k domu nepřibližovali, přeci jen stál mimo hlavní cestu a tak se celý statek i památka McGinnovic rodiny pomalu vytrácely z jejich myslí.


Dnes však někdo k polorozbořenému stavení kráčel. Nenechal se spatřit a nebylo ho téměř ani slyšet, ale když procházel kolem vesnického kravína, hospodářská zvířata ho vycítila, stejně jako kočky a psi, které po cestě minul.


Kráčel rychle. Tak rychle, jako by na tom záležel život. Kdyby se nesnažil pohybovat co nejtišeji, rozběhl by se. Hlavou mu běžely snad tisíce myšlenek, ale tou hlavní byl fakt, že neměl vlastně vůbec tušení, co se chystá udělat. Jedno ale věděl. Člověk si neváží dostatečně toho, co má, dokud nehrozí, že o to přijde.


Stanul před obytnou částí McGinnovic statku. Vytáhnul hůlku a beze slov vyslal detekční kouzlo, díky kterému odhalil ochrany použité v tomto domě. Věděl už ale, jak se takovým ochranám vyhnout. Člověk, který je vykouzlil, téměř jistě udělal chybu a nepočítal s proniknutím zvířete dovnitř. A kdyby ji náhodou neudělal, nuže, Severus by velmi rychle zjistil, co se bude dít dál.


Bez jediného zvuku se přeměnil v maličkého černého netopýrka. Obletěl stavení a našel pootevřené okno v jedné z ložnic. Podle plyšových dráčků, kteří se váleli na zemi u malé dřevěné postýlky, Severus usoudil, že šlo o dětský pokoj.


Pohlédl na malé přesýpací hodiny, které mu Minerva pověsila na krk. Teď už zbývalo jen jedno. Do čtyř minut musel najít Smrtijedy a Sophii. Pouhých dvě stě čtyřicet vteřin mu zbývalo do příchodu bystrozorů, který Minerva zařídila. Zhluboka se nadechl. Velké finále bylo konečně tady.


Kdyby nešlo o vteřiny a o život, bezpochyby by přemýšlel nad tím, jak už nikdy nedostane šanci spatřit svého syna, vidět jeho první krůčky a nebo s ním namíchat jeho první lektvar. Napadlo by ho, že už nikdy neobejme jeho matku a nebude se na chvíli cítit v jejím náručí úplně klidně a v bezpečí. Teď na tyto myšlenky ale čas nezbýval.


Tak tiše, jako by vzduch jeho křídla jen pomalu a něžně hladil, se vydal najít svého syna. Ve své netopýří podobě se s ním psychicky spojit nemohl. Vzhledem k tomu, jak se ale jeho Volání po cestě sem zintenzivňovalo, byl za to tak trochu i rád. Na chvíli nebyl rozptylován něčím, co v něm chtě nechtě vyvolávalo hluboké emoce. Protože propadat emocím, to bylo to poslední, co by teď potřeboval.


Oblétl celé stavení, ale ani v jednom z pokojů nikdo nebyl. Vylétl tedy na půdu, ale i tam jeho mise dopadla stejně. Zbývalý mu asi dvě minuty. V duchu už téměř šílel. Za dvě minuty se sem přemístí bystrozoský oddíl a on neměl ani tušení, kde Smrtijedy a Sophii najít.


Těkal očima z jednoho rohu předsíně do druhého. Pak si konečně povšiml dveří vedle komory, které předtím přehlédl, protože byly zvenku přistaveny věšákem na šaty.


Zbývala mu asi minuta a půl. Věděl, že když se přemění do své pravé podoby, prozradí tím svou přítomnost, ale jiná šance, jak bez hůlky odstrčit v netopýří podobě kus nábytku, tady nebyla. Nerozmýšlel se. Přeměnil se a v duchu už s téměř stoprocentní jistotou tušil, že o něm obyvatelstvo tohoto domu ví. Zároveň ale tak nějak věděl, že našel ty pravé dveře.


Rychle kráčel po chladných kamenných schodech do sklepa. Energie tohoto místa člověku drásala nervy. Nechtěl ani vědět, co se tady dělo. Jediné, co si přál, bylo to, aby se to nedělo Sophii a jeho nenarozenému synovi. Doufal, že budou Smrtijedi trpět, až to tady pro něj skončí. Že je bystrozorský oddíl konečně dostane.


Velká místnost dole byla prázdná, ale nohy ho samy od sebe vedly k tmavým dveřím na levé straně. Se zdviženou hůlkou je otevřel a vzápětí mu jeho drahá společnice vylétla z ruky.


"Zdravím, Severusi, všichni jsme na tebe čekali," ozval se hlas a světlo se rozsvítilo, jako by tomu snad chtěli ti psychopati přidat na efektnosti.


Sophie seděla na něčem co bývalo kdysi dávno matrací a nezdála se být při vědomí. Její vlasy byly slepené krví a tělo pokrývaly snad stovky šrámů. Šaty, jejichž barva snad bývala bílá, napovídaly, že si tato žena musela za tu nedlouhou dobu, kterou tady strávila, opravdu hodně prožít. Co Severuse ale znepokojovalo nejvíc, byla tmavá krev, která jí zbarovala šaty mezi stehny.


Pohlédl na její mučitele. Očekával tři, ale zdálo se jen logické, že tady na něj čekali pouze dva. Macnair musel zřejmě čekat na hlídce a zároveň to byl nejspíš on, kdo přitlačil věšák na šaty ke dveřím.


"Měl jsem tušit, že tě nezabijeme tak rychle. Koneckonců jak bychom mohli my tak rychle uspět v něčem, co se ani našemu Pánovi napoprvé nepodařilo. Ale věděl jsem, že tě sem dostanu, když ti sebereme tu děvku. Dneska to dokonáme, Severusi," usmál se křivě Rodolphus.


"Neštítíš se ubližovat ženě? Navíc těhotné? Pán Zla by tě pochválil za mučení čistokrevné," zavrtěl hlavou Severus.


"Někdy je třeba prolít i čistou krev, aby se tím vymýtili bastardi, jako jsi ty. Navíc když se ta čistá krev s takovým bastardem kříží," odplivnul si Macnair. Rodolphus se znova pousmál.


"Ale takhle bychom si neužili žádnou zábavu. Přece se chceš rozloučit, Severusi? I když nepochybuji, že se zase brzy uvidíte. Enervate!"


Sophie se prohnula v zádech a vztyčila se do sedu. Její oči nervózně zatěkaly po místnosti, ale nic neviděly.


"Vy zkurvení hajzlové," zasyčel Severus.


"Promiň, starý brachu, ale byla to takhle mnohem větší zábava, když nemohla vidět, odkud to přijde. Navíc ti to docela trvalo, nemohl jsi přece očekávat, že si za to čekání nevybereme žádnou daň."


"Severusi... Severusi, prosím, postarej se..." zašeptala tiše Sophie z posledních sil, než ji Rodolphus umlčel Silenciem.


"Ticho, děvko, ty tady nikoho nezajímáš," řekl pohrdavě Rodolphus a mávnul hůlkou. Na Sophiině tváři se objevila rána, jako by ji někdo švihnul bičem. Znovu upadla do bezvědomí. Rodolphus se obrátil k Severusovi a zraněnou Sophii ignoroval.


"Teď dokončíme, proč jsme tady, zrádče."


Než ale stačil Rodolphus napřáhnout hůlku proti Severusovi, ozvala se rána a dveře do sklepa se rozlétly na tisíce a tisíce třísek. Ozval se rychlý dusot kroků spěchajících ze schodů a než se stačili nadechnout, mířily na ně hůlky asi tuctu bystrozorů.


Rodolphus vyslal Nepromíjivou kletbu směrem k Severusovi. Ta se ale stočila, jelikož v té stejné chvíli zasáhl Kingsley Smrtijeda omračujícím kouzlem. Pak se všechno dělo hrozně rychle. Severus si ani nevšiml, kdy Travers vyslal do hloučku bystrozorů Avadu a nezaregistroval ani to, že se zelené světlo o pár vteřin později vrátilo, když jeden z mladších bystrozorů padl k zemi a jeho kolega se vztekle vrhnul do boje.


Kleknul si k Sophii a namísto boje se zajímal o její životní funkce, které se zdály být slabší a slabší.


Kingsley se k němu ihned připojil. Bylo dobojováno a teď se museli postarat o Sophii. Všechno šlo ráz na ráz. Přemístění k Mungovi, které bylo sice nesmírně riskantní pro ženu v pokročilém stádiu těhotenství, ale byla to pro ně už jediná šance, oddělení Severuse i Kingsleyho od Sophie, lékouzelníci a ošetřovatelky vbíhající na sál, na který ji dovezli, spěch, stres, strach.


A pak dlouho nic. Žádné zprávy o Sophii, žádné spojení s Nenarozeným, nic...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 solzo solzo | 5. srpna 2013 v 12:51 | Reagovat

Ty ty ty, původně tady mělo být něco ne příliš zdvořilého, za ten konec. Pak jsem si ale uvědomil, že já bych to udělal taky, pokud bych to ovšem neutnul už dřív a to v momentu, kdy na Severuse letěla Avada. Většina lidí se neprojevuje, já jsem taky dost línej na psaní komentářů obzvlášt proto, že když tu už nějaký je, tak dost často koresponduje stím co bych napsal já.

2 Niki Niki | 7. srpna 2013 v 20:16 | Reagovat

Mohla si to trošku prodloužit...ale což, vždyť i tak to bylo dobrý :-D Nebylo to sice zas tak brutální jak si strašila (a pochyuju že někdo dodržuje rating), ale nuda to taky nebyla :D Snad to bude trochu akčněji pokračovat i v další kapitole, jinak by to bylo moc snadný :-D  :-D

3 Katherine Katherine | 8. srpna 2013 v 19:41 | Reagovat

Přátelé, díky moc za vaše komentáře, ale tentokrát se musím omluvit - zítra hned po práci vyrážím na dovolenou a tento týden byl tak hektický, že jsem kapitolu nestihla připravit. Vracím se ve středu, takže do příštího pátku to stihnu, ale moc se omlouvám, tento týden to nebude. Pardón :-(

4 kuma kuma | 12. srpna 2013 v 22:11 | Reagovat

paradni povidka uz se tesim na dalsi dil

5 Katherine Katherine | 16. srpna 2013 v 15:28 | Reagovat

Kuma: Díky moc, na dalším dílu se už pracuje, jen doufám, že to stihnu před prací, opačný případ by byl nemilý, jelikož končím až o půlnoci. Ale vynasnažím se :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama