77. kapitola: Tik, tak, tik, tak

26. července 2013 v 4:44 | Katherine |  Aqua vitae novae
Další pátek, další dávka emocí. Dnešní kapitola ještě nebude ta slibovaná delší, ale myslím, že příště to přijde. Řekla bych, že na příští kapitole budu muset pracovat obzvlášť pečlivě, protože bude zlomová. Teď vám ale přeji, abyste si vychutnali kapitolu číslo sedmdesát sedm.
Enjoy! :)




Severusovy první kroky poté, co přišel onen osudný dopis, směřovaly do jeho komnat. Kráčel tak rychle, až za ním vlál jeho dlouhý hábit, ale přesto někde hluboko ve své mysli zvažoval, zda by se neměl raději rozběhnout. Nevěděl přesně, co chce udělat. V první chvíli byl přesvědčen o tom, že použije černou magii, aby je našel a dostal je z toho. Věděl, že přesně tohle se od něj očekává, ale položil by život, aby zachránil svého syna a jeho matku. Jediné, co ho zdržovalo, byl slib Minervě, že alespoň do pravého poledne počká.


Opět se to všechno dělo kvůli němu. Nenáviděl se za to, že byl takto uvržen do centra dění a musel sledovat, jak jsou lidi okolo něj, včetně těch, na kterých mu hluboce záleželo, zraňováni a ohrožováni.


Když se Kingsley letaxem přemístil zpět na ministerstvo, Minervě bylo úplně jasné, na co její dlouholetý kolega myslí a poprvé mu to neměla tolik za zlé. Přesto ale chtěla vyhledat jinou alternativu. To, že Severusův sen dost možná mohl být Voláním nenarozeného, znamenalo, že existuje magické pouto mezi ním a jeho synem už teď. Co když se to dalo nějak využít?


Zatímco Severus odešel do svých komnat, aby si o tom něco vyhledal, ona se rozhodla, že si promluví s Brumbálem. Široká síť jeho portrétů po celém světě zaručovala případný dostatek informací od těch nejpovolanějších, jelikož se v případě potřeby mohl vydat do jiného svého portrétu a promluvit si s lidmi, se kterými by se jinak dostávalo do kontaktu jen ztěžka.


Brumbál vše vyslechnul s vážnou tváří. Na Severusovi mu nesmírně záleželo a vzhledem k tomu, jak mu v minulosti ublížil, věděl, že tentokrát musí udělat cokoli, aby zachránil těhotnou Sophii a alespoň zčásti tak splatil svůj dluh. O Volání nenarozeného pochopitelně četl, ale v britských nebo evropských publikacích se o této problematice příliš nemluvilo. Věděl ale, na koho se obrátit. Na Dálném východě se tomuto věnovali mnohem podrobněji a on shodou okolností znal velmi dobře jednoho buddhistického mnicha, který spravoval jednu z největších kouzelnických knihoven v Číně. Mnicha, který si nechal Brumbálův portrét ve své knihovně vystavit, aby mu připomínal, co jsou lidé schopni obětovat pro vyšší dobro. Starý muž s půlměsíčitými brýlemi se tedy vydal za ním, aby pro ně získal cenné odpovědi.


Severus se mezitím pokusil vyhledat vše, co mu hrad o této problematice nabízel. Vskutku toho nebylo mnoho. Frustrován, že se nic nedozvěděl, rozhodl se připravit znova na pokus o černou magii. Tentokrát necítil sebemenší pocit viny ani nechuť udělat to, o čem věděl, že je špatné. Nakreslil pentagram, rozmístil svíčky a vydal se za Tinky, aby s ním prohledala Sophiinu bývalou komnatu a podívala se, zda po ní náhodou něco nezůstalo. Bez osobního předmětu by se totiž situace značně ztížila. Naštěstí Sophie odcházela z Bradavic tak rychle, že v její komnatě zůstalo víc věcí. Spona do vlasů, šátek, stříbrný prstýnek a pár dalších maličkostí. Sebral prstýnek a vydal se za Minervou, které pomalu vyprchával čas, jejž si u něj vyžádala k nalezení jiné alternativy.


Když vešel do pracovny, Brumbál už byl zpátky a s ním i holohlavý muž v mnišském rouchu. Severus tázavě pohlédl na Minervu, ale to už se bývalý ředitel pustil do vysvětlování. Mnich věděl o Volání nenarozeného vskutku hodně. Informace, které jim podal, byly nesmírně zajímavé, ale bohužel nepříliš využitelné v praxi. Byl by zapotřebí trénink mysli, aby se Severus dokázal se svým nenarozeným synem spojit sám od sebe, a i kdyby se mu to podařilo, nedokázal by z jeho vjemů zjistit jejich polohu. Byli zase na začátku.


Zbývalo jim už jediné, zkontaktovat Kingsleyho. Když jim hlubokým hlasem jeho patron v podobě rysa oznámil, že nemají žádné nové zprávy o tom, kde se Sophie Shadowová nachází, bylo jasno. Ani Minerva, ani Brumbál se už Severusovi nesnažili nic vymlouvat. Tentokrát jako by všichni chápali, že to udělat musí. Výhružka v dopise byla jasná a v sázce byl život Sophie i dítěte. Bylo nutné jednat. Jediné, na čem Minerva trvala, byla její přítomnost u celého ceremoniálu, jelikož se mohl, zhruba jako každé použití černé magie, ošklivě zvrtnout.


Vydali se k jeho komnatám. Mlčky, jen jejich kroky se rozléhaly dlouhými a tichými chodbami. Nebylo co víc říct. Až před Severusovými dveřmi se Minerva zastavila a pohlédla mu zpříma do tváře.


"Co chceš dělat, až zjistíš, kde jsou?"


Severus věděl, na co se ptá. Bystrozorský oddíl s ním jít nemohl, jelikož by to Sophii ohrozilo na životě. Nikdo s ním tentokrát jít nemohl. Musel se tam vydat sám a až ve chvíli, kdy budou Smrtijedi natolik zaneprázdněni radostí ze své konečné pomsty, bude moct Kingsley se svým týmem zasáhnout a pomoci Sophii. Šance, že by ji zachránil on sám a zároveň z toho vyvázl živý, se nejevila ani trochu reálně a on nechtěl sobě ani Minervě nic nalhávat.


"Buď tady pak pro ně. Až bude dost velký, vysvětli mu, prosím, že jeho otec dělal chyby, ale taky se je snažil napravit."


Tohle bylo sbohem a ředitelka to věděla víc než dobře. Štěstí, které ho potkalo při první záchranné misi, už při něm zcela jistě nebude stát i podruhé. Bylo by naivní doufat v něj a nerozloučit se. Podala mu ruku a objala ho. Beze slov, jen tak. Řekli si toho už dost. Teď bylo na čase, aby začali jednat, dokud bylo koho zachraňovat. Pentagram čekal.


Severus si do něj kleknul a nad mapou, kterou předtím rozmístil, uchopil řetízek se Sophiiným prstýnkem.


"Spirite obscure, revelare abscondita," začal, ale znova mu nebylo dopřáno, aby rituál dokončil. Chytil se za hlavu a Minerva vytasila hůlku. Netušila, co se děje, ale věděla s jistotou, že tohle by se dít nemělo.


Severus znovu ucítil spojení s Nenarozeným. Pokud bylo předtím něco špatně, tak teď už bylo zle úplně vše. Jeho syn volal prostřednictvím jejich spojení zoufale o pomoc. Beze slov, ale i přesto to bylo zjevné. Spojení začínalo slábnout. Severus nevěděl, jak s tím pracovat, ale ze všech sil se pokoušel poslat mu co nejvíc energie. Spojení jako by se na krátkou chvíli posílilo, ale nedostačovalo to. Severus naposledy poslal vlnu energie a pak je přetnul. Přerušení jejich propojení bylo jednou z nejtěžších věcí, jaké kdy udělal. Teď bylo potřeba soustředit se na rituál, aby je nalezl a mohl zachránit. Přesto ve chvíli, kdy cítil znova naplno jen sám sebe, zatoužil po tom, aby mohl ve spojení setrvat a pokusit se syna nějak uklidnit. Úpěnlivost, se kterou ale spojení tentokrát přicházelo, mu dávala jasně najevo, že hrají o minuty.


"Přišlo to znova," řekl tiše Minervě. "Nemáme moc času."


Pak se znova ponořil do ceremonie. Jako v transu sledoval, jak se kroužení prstýnku začalo zpomalovat nad jedním konkrétním místem, až se na mapě zastavilo přímo nad vesnicí Gairloch na severozápadě Skotska. Severus pohlédl na Minervu.


"Můžeme zjistit, zda byla v Gairlochu vyvražděna nějaká mudlovská rodina? Třeba se vzorec shoduje s Jocelyniným případem. Třeba využívají prázdné domy, které po těch rodinách zbyly."


Minerva přikývla. Byli blízko. Bledost Severusovy tváře ale značila, že se čas krátí. Přicházelo další Volání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 26. července 2013 v 13:40 | Reagovat

To je strašný, já nenávidím Smrtijedy! Úplně mě deptá, když se někde - třeba i ve filmu nebo knize - ubližuje ženám s dětmi a dětem a ty tohle? Teď z toho nebudu moct spát, dokud se nedozvím, jestli to dopadne dobře nebo špatně. Nechceš třeba alespoň prozradit jestli bude happy-end, nebo alespoň poloviční happy-end?
Jinak samozřejmě moc hezká kapitola, ale... Grr, vraždila bych, takhle nás udržovat v napětí! :D

2 Niki Niki | 26. července 2013 v 17:22 | Reagovat

Já nesouhlasím- rozhodně NIC neprozrazuj předem!! O čem by to pak bylo kdybys řekla, jak to skončí? :-x Ale opravdu už je to dost napínavý, tak doufám, že příští kapitola bude superdlouhá a akční :-D

3 Katherine Katherine | 2. srpna 2013 v 19:54 | Reagovat

Pardon, pardon, asi jsem začala zničehonic zabíhat do docela drsné roviny, ačkoli to aspoň do Jocelynina zmizení byla docela poklidná povídka. Nic ale prozrazovat nebudu, jaký to bude end, to nechám na vás. Řekla bych, že se názory budou různit. Díky za komentáře, za chvíli na to skočím a pokusím se to ještě dnes dokončit :-)

4 Katherine Katherine | 2. srpna 2013 v 23:10 | Reagovat

Přátelé, nakonec požádám o odročení jeden den, zítra dělám prádlo a tak budu mít čas a prostor na psaní, ale teď musím dodělat ještě něco jiného, značně urgentního. Navíc mi došlo, že dle českého času mám už stejně deset minut zpoždění. Tak tedy pardon a ZÍTRA! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama