75. kapitola: Jak se věci mění

7. července 2013 v 14:51 | Katherine |  Aqua vitae novae
Přátelé, trošku jsem pozapomněla, že byl pátek, omlouvám se. Víkend byl krušný, ale nádherný, strávila jsem dva dny v Brightonu, nachodila jsem tolik kilometrů, že mám puchýře úplně všude, spálila jsem se do rajčatova a včera jsem se vrátila, abych si mohla sednou v Hyde Parku na deku a poslouchat Rolling Stones. Bylo to skvělých pár dnů, což nejspíš způsobilo mou naprostou absenci pojmu o čase. Ale pořád jsem zvládla víkend, za to jsem ráda.
Tak se vám omlouvám, snad mi to mé mimoňství odpustíte. Užívejte si léta plnými doušky!
Enjoy!! :)





Sophiiny dny ubíhaly šnečím tempem. Každý z nich se zdál být úplně stejný jako ten předchozí. Okolo desáté snídaně, pak chvíle strávené v rozsáhlé rodinné knihovně, oběd, procházka po parku s matkou, která kvůli ní na čas opustila svou práci a nedovolovala jí procházet se déle než půl hodiny v kuse, chvíle posezení mezi stromy u jezírka, kde důchodci denně krmili kachny a pak, když se matka rozhodla, že i čerstvý vzduch je ve velkém množství škodlivý a nahnala ji zpět do domu, samozřejmě velmi pomalým tempem, aby se dcera hlavně nepřetěžovala, hodinka čtení, večeře a spánek.


Nebylo divu, že se Sophii její současný způsob života začal velmi brzy zajídat. Pravdou bylo, že co byla nucena dodržovat tento režim, nedostavil se jediný záchvat a také výsledky, které chodila lékouzelnice z místní nemocnice kontrolovat jednou týdně, se mnohem zlepšily, přesto se ta nuda zdála být nekonečnou.


Věděla, že musí tentokrát rady odborníků poslouchat, aby se jejímu dítěti nic nestalo a nedopadlo to jako posledně, ale tahle pomalost a ležérnost, neustálé odpočívání a absence jakékoli akce v jejím životě, to ji pomalu, ale jistě zabíjelo. Za největší zážitek posledních týdnů považovala chvilku, kdy se v parku pohádali a následně poprali dva namol opilí bezdomovci, kteří byli následně místní mudlovskou policií odvedeni na služebnu.


Do porodu jí zbýval ještě jeden měsíc a její pohyblivost se značně snížila. Bolesti zad, nateklé nohy a neustálá potřeba toalety v její blízkosti ji ale ani tak neodradily od toho, aby se alespoň jednou denně neprošla s matčinou pomocí do parku. Zůstat ten poslední měsíc doma a vycházet tak maximálně na balkon, jak si přála její matka, která se tentokrát projevovala velmi úzkostlivě, to by Sophii jistojistě přivedlo k šílenství.


Občas měla při svých procházkách pocit, jako by ji někdo sledoval, ale když se rozhlédla, nikoho podivného si nepovšimla, přisoudila to tedy své touze po jakékoli akci.


Čas od času taky myslela na Severuse. Svým způsobem jí chyběl. Věděla, že kdyby byl naživu, o dítě by neměl zájem, ale stejně si občas v hlavě představovala, jaké to všechno mohlo být, kdyby se tehdy nevydal na ten hřbitov. Párkrát ji také napadlo, že se měla na hřbitov vydat s ním. V duchu to zavrhla, protože šlo o úplně stejný risk, který ukončil její první těhotenství, ale myšlenka, že možná mohla něco udělat pro jeho záchranu, ta zůstávala. A kdo ví, kdyby tady pořád byl, třeba by i změnil názor na malé hlučné tvory zvané děti. Přeci jen jde o něco jiného, když tomu malému koluje v těle jeho krev. Snažila se ze všech sil tyto myšlenky vypouštět, ale příliš se jí to nedařilo. Mrtvé ale přemýšlením co by, kdyby, k životu nelze přivést a tak si vždycky raději rychle našla nějakou práci, když ji přepadla nějaká z těchto chvilek.


Její matka si očividně mimo záležitosti se zdravím své dcery a jejího nenarozeného potomka dělala starosti také o jejich zabezpečení.


"To ho chceš vychovávat sama? Kluk potřebuje otce!" říkávala několikrát týdně. Obvykle se po tomto prohlášení strhla hádka a tak raději sama ustoupila, aby dceři sama nepřitížila, ale nedokázala si pomoct a příště o tom začala znova. Nemohla přenést přes srdce, že jí dcera neprozradila, kdo je otcem jejího vnoučete.


Když se jednoho dne paní Shadowová rozhodla vzít věci do svých rukou, tušila, že to Sophii nebude po chuti, ale na druhou stranu si říkala, že její dcera určitě v duchu touží po mužské podpoře, jen to nedává najevo. Nečekala, že když ji pošle pro jednou na procházku samotnou a mezitím u nich doma přivítá Thomase, rozpoutá se po jejím příchodu takové peklo.


"Co ty tady děláš?" ztuhla Sophie hned ve dveřích, když spatřila svého bývalého muže.


"Nemůžu se zastavit, abych se podíval, jak se máš? Slyšel jsem nějaké zvěsti, ale teď koukám, že skutečně byly pravdivé," kývnul hlavou směrem k jejímu těhotenskému bříšku.


"Mám se báječně. Předpokládám ale, že jsi nepřišel za mnou, nýbrž za mou matkou, když tě očividně pozvala," blýskla rozčileně očima směrem k paní Shadowové, která stála mezi dveřmi a čekala, co se stane.


"Má o tebe jen starost, nikdo z tvých blízkých si nepřeje, abys to vychovávala sama. Co otec? Kdo to vlastně je?"


"Nemyslím, že by ti do toho něco bylo. Ve skutečnosti nikomu z vás není nic do toho, jak budu vychovávat své dítě. Pokud je vám to tolik proti srsti, můžu se vrátit zpět do Londýna!" Sophie se proti své vlastní vůli nechala rozčilit.


"Byla jsem hloupá, když jsem myslela, že pro to dítě chceš to nejlepší," vložila se do rozhovoru její matka. "Mluvila jsem tady s Thomasem. Byl by ochoten obnovit vaše styky. Ty seš ale zatvrzelá jako mezek!"


"Tohle myslíš vážně?" zeptala se nevěřícně Sophie. Její matka mlčky přikývla. Thomas zíral před sebe a tvářil se, jako by tam vůbec nebyl. Dobře věděl, proč na tohle Sophiině matce kývnul. Bylo mu skoro čtyřicet, jeho dokumenty hlásaly nepříliš lákavý status "rozvedený", žádná žena s ním díky jeho nepříliš bezpečné práci nechtěla vstoupit do vážnějšího svazku a on zoufale toužil po rodině a dítěti. Co na tom, že jeho bývalá žena čekala dítě s jiným? Ten bastard se k nim očividně nehlásil, tak proč by znova nemohli být rodina? Bylo by to výhodné pro všechny. Jen to zrovna teď vypadalo, že Sophie jejich názor tak úplně nesdílí.


Nejrychlejším krokem, jakého byla s tímto břichem schopna, se vydala do svého pokoje. Několika mávnutími hůlky naházela nejnutnější věci do svého kufru, zmenšila ho na kapesní velikost a zastrčila do kapsy svých těhotenských kalhot. Pak rozčileně odpochodovala kolem Thomase a své matky ke dveřím a demonstrativně třískla dveřmi. Věděla, že se chová jako malá, ale musela matce ukázat, že existují určité meze. Měla v plánu jít vychladnout do parku a pak zkontaktovat svého otce, který by ji jistojistě nechal přespat v bytě u své kanceláře.


Opět cítila, jako by ji někdo sledoval, stále byla ale tolik rozčilená, že tomu odmítla věnovat jakoukoli pozornost. Co už pocítit nestihla, byla omračovací kletba, kterou jí vrhl muž kráčející za ní přímo do zad. Okolní stromy je kryly před zraky ostatních, a tak nebyl sebemenší problém přemístit se s bezvládným tělem daleko odtud.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | 14. července 2013 v 12:24 | Reagovat

Vypadá to na akci... :-D A taky koukám, že jsem přijela akorát včas, abych si přečetla dvě kapitoly za sebou (jestli ji teda přidáš dnes :-? ) :D Prosím, přidej další! :-D  :-D

2 Katherine Katherine | 16. července 2013 v 14:19 | Reagovat

Ach jo, ja jsem si chtela pockat aspon na jeden komentar, tak jsem jeste nepsala :D Zitra jedu do Bristolu a pozitri vyvalit se na plaz do Brightonu, ale v patek to tu bude :-)

3 Niki Niki | 17. července 2013 v 9:25 | Reagovat

Prosím, nezapomň na to- moc se na pokračování těším :-D

4 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 17. července 2013 v 11:12 | Reagovat

Áááá, co to je? To je konec, po kterém ti tvý čtenáři budou přát jenom zlé spaní. :-) Nemůžu se dočkat další kapitoly, je to parádní.
A její matka... no, v každé povídce musí být alespoň jedna taková, jinak není sranda. :-) Skvělé!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama