73. kapitola: Na návštěvě u Smrtijedů

12. června 2013 v 12:00 | Katherine |  Aqua vitae novae
Ještě neuplynul ani týden a já už jsem zpět, no, říkala jsem, že jsem rozjetá. Dnes se dozvíte, od koho se dostaly citlivé informace až k našim třem Smrtijedům. Asi to bude docela překvapivé zjištění, i když možná ne zase tak moc.
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! SPOILER!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Řekněme, že když je někdo kretén, neznamená to, že je zároveň hlupák. Někdy jsou tihle chytří kreténi nebezpečnější. Čímž jsem asi prozradila vše, ale co, vždyť to zjistíte hned po pár větách :)
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! KONEC SPOILERU !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Tak tedy: Enjoy!






"Otče, co se děje? Někam se chystáš?" sledoval nechápavě podivné, téměř až zmatené počínání svého otce mladý Nebelvír. Sotva jej vyzvedl na nádraží King's Cross, vypadal roztěkaně, stále se ohlížel a svého syna do jejich drahého auta téměř nastrkal.


"Oba se někam chystáme," pohlédl mu krátce do očí starší muž. "Pamatuješ, Joshi, jak jsi mi psal o tom, že si občas připadáš, jako by Severus Snape nebyl mrtvý? Pamatuješ si na ten rozhovor, který jsi vyslechl na ošetřovně?"



"Nejsem idiot, otče, samozřejmě, že si to pamatuju," ohradil se chlapec a podezřívavě sledoval svého otce, který se přehraboval ve skříni s oblečením, jako by na tom závisel jeho život. Konečně vytáhl dva teplé pláště proti dešti, které hledal, a jeden z nich podal synovi.



"O co jde, otče? Vždyť to nejspíš byla úplná hloupost," snažil se Joshua něco namítnout, když viděl, jak podivně se jeho otec chová, ale ten ho přerušil.



"Poslouchej mě. Udělal jsem chybu. Zapletl jsem se s někým hodně nebezpečným. Všechno ti to vysvětlím později, ale teď musíme jít. Musíme jít, abys jim řekl vše, co víš nebo si myslíš o Snapeovi. Musíme jít, protože když nepůjdeme, ublíží nám. Ublíží tobě," šeptal teď naléhavě a třásl synovými rameny. Ten jen nechápavě zíral před sebe. Od smrti matky psal otci dlouhé dopisy o sobě a svých spolužácích, o životě na hradě, o všem, co se dělo a co ho zajímalo. Nikdy ho nenapadlo, že hloupá zmínka v jednom z jeho dopisů vyvolá něco takového.



"S kým nebezpečným?" zeptal se tiše.


"Neodsuzuj mě, prosím. Začalo to těsně před koncem války. Nebylo jasné, kam se to všechno zvrtne. Na ministerstvu vládli Smrtijedi, Ty-víš-kdo ovládal všechno a všechny, chtěl jsem jen, abys měl zajištěnou bezpečnou budoucnost. Navázal jsem s nimi... spolupráci. Tehdy se nejednalo o nic velkého, občas jsem jen upozornil na někoho, kdo se choval podivně. Ale týden po finální bitvě, když už jsem si myslel, že je po všem, se jeden z nich objevil. Přinutil mě ke spolupráci a slíbil mi, že když mu pomůžu, budeme oba v bezpečí a nic se nám nestane. Mělo jít jen o vytipování nějakých nemovitostí po mrtvých mudlech, které zůstaly po válce prázdné. Vypracovat ten seznam nebylo těžké, myslel jsem, že to tím skončí. Jenže pak se to nějak zvrtlo..."



"Vytipování prázdných domů? Otče, byl mezi těmi baráky statek Jamesonových?" V Joshuových očích se objevil záblesk zděšení, které vzrostlo, když jeho otec pomalu přikývnul. "Proboha... Jak jsi to mohl udělat?"



"Chtěl jsem jen, abys byl v bezpečí... Už se z toho rozjetého vlaku nedalo vystoupit. Teď musíme jít. Musíš jim říct, co jsi napsal mně!"

"Jak se o tom vůbec dozvěděli?" zeptal se tiše chlapec.


"Znova se objevil, chtěl pro ně další seznam prázdných domů, stěhují se teď častěji, co po nich ministerstvo jde tak intenzivně. Snažil jsem se z toho všeho vyvléct, nechtěl jsem, aby se opakovalo to, co se stalo té holce. Řekl, že když mu nejsem schopný dávat informace, které potřebuje, zabije mě a potom i tebe. Už napřahoval ruku s hůlkou... Musel jsem mu to říct. Věděl jsem, že je to informace, kterou chtějí. Informace, která nás může zachránit."


"Proč jsi nikdy do nějakého z těch baráků neposlal bystrozory? Proč jsi je neupozornil aspoň anonymně?" ptal se Joshua stále dál. V téhle chvíli mu bylo jedno, že musí někam jít, že musí říct Smrtijedům na útěku možnou pravdu o svém učiteli, že tím nejspíš musí zachránit sebe i otce. Nejdřív musel vědět, jak mohl jeho otec udělat něco takového.


"Věděli by, že jsem je prozradil já. Jsem jejich jediný zdroj. Kdyby je našli, prozradili by mě a ty bys do konce života musel žít s tím, že tvůj otec kolaboroval se Smrtijedy. Tvoje kariéra by byla v koncích, ještě než by stihla začít."


"Seru na svoji kariéru! Sakra, jak jsi tohle mohl udělat? Tu blbou holku málem zabili! Chápeš to? Je stejně stará jako já! Jak by ti bylo, kdyby to udělal někdo mně? Nedošlo ti, že jsou i důležitější věci než moje blbá kariéra?" Joshua téměř křičel. Otec ho znova pevně uchopil za ramena.



"Ano, jsou. Naše životy. Ty, které teď můžeš zachránit jen tím, když jim řekneš, co jsi viděl a slyšel. Musíme jít. Nemáme na výběr. Až se vrátíme, slibuju, že se pokusím vymyslet, jak z toho ven. Na něco přijdeme, přísahám. Teď ale musíme jít." Třásl rameny svého syna jako by doufal, že z něj vytřese ten pohled, kterým na něj zíral, jako by ho nikdy v životě neviděl. Jako by se díval na úplného cizince a ne na svého otce.
"Musíme, Joshi. Ty musíš. Odpusť mi, že jsem tě zatáhl do toho všeho. Odpusť, jestli můžeš," šeptal.



"Když jim to řeknu a mám pravdu, zabijou ho. Pokud se pletu, zabijou Wolfa, který s tím nemá nic společného," namítl Joshua. V duchu ale věděl, co bude následovat v opačném případě. I tak mu to ale otec pro jistotu připomněl.



"Když to neuděláš, zabijou nás. Kdo je pro tebe cennější, Snape nebo my? Wolf nebo my? Chlapče, pojď to všechno ukončit. Dnes to skončíme. Oni dostanou, o co jim celou dobu šlo. Přinutím je, aby mi přísahali. Prosím, musíme jít."



Joshua na něj pohlédl, zavrtěl hlavou, beze slova si navlékl tlustý plášť a váhavě přijal ruku, kterou mu otec nabízel. Luxusně zařízeným londýnským bytem se rozlehlo hlasité "prásk".





"Jsou tady, Rodolphusi," ohlásil je jeden ze Smrtijedů, který do té chvíle zamračeně sledoval nepříznivé počasí za oknem.


"Doufám, že nám mají co říct," zavrčel druhý muž. "Koneckonců je to v jejich zájmu."


"Vstupte!" zvolal, když se ozvalo hlasité zaklepání.


"Zelená krajta," řekl starší z návštěvníků, když spatřil tři hůlky, jak na ně míří. Syna zakryl instinktivně vlastním tělem. Sám byl na tuto proceduru ověřování identity zvyklý, ale Joshua ne.


"Přivedl jsi nám návštěvu, Coopere?" protáhl Rodolphus a obešel muže, aby se dostal k jeho synovi. "Vypadá jako vymazlené dítě, jistě jsi na něj pyšný. Určitě bys nechtěl, aby se mu něco stalo, že ne?"


"Řekne vám vše, co ví. Neubližujte mu."


"Uvidíme, co nám řekne. Tak povídej, chlapče, slyšel jsem, že máš pro nás zajímavé informace."


"Možná ano. Otázkou je, co jste za ně ochotní dát?" zeptal se Joshua a drze vystrčil bradu. Jeho otec hlasitě polknul.


"Máš kuráž. Měl bys ale vědět, že si všechny informace dokážu získat i bez tvého svolení. Jen je možné, že tě to tak bude o něco víc bolet."

"Samozřejmě, že z živého člověka to dostanete tak jako tak. Ale z mrtvoly?" zeptal se s obočím zdviženým a pohnul rukou s hůlkou tak, aby mířila na jeho vlastní krk.


"Jen blafuješ. Expelliarmus!"


"Protego! Chceš se o tom přesvědčit? Možná bychom si měli spíš popovídat o ceně, kterou zaplatíte za mé informace. Když se dohodneme, dostanete je úplně všechny."


"Zahráváš si s ohněm, kluku," zavrčel Rodolphus. "Ale dobrá, řekni nám své požadavky. Co by sis představoval?"


"Tohle je naposledy, co nás kontaktujete. Už nikdy neuvidíte ani mě, ani mého otce. O naší spolupráci nikomu neřeknete." Rodolphus vypadal, že jeho požadavky zvažuje. Věděl, že toho chlapa už nepotřebují. Bylo by jednodušší je oba zabít, ale tyhle informace mohly být příliš důležité.


"Stejně už nám k ničemu nejste. Myslím, že by to mohl být přijatelný požadavek. Můžeme tedy přejít k tomu, co jsi viděl."


"Myslíte, že jsem idiot? Chci po vás neporušitelný slib," pohlédl na něj vážně Joshua. Nevěděl, kde se to v něm bralo. Chtěl jedinou věc, aby tahle noční můra skončila.


"Hochu, mohl bych tě zabít jediným mávnutím hůlky!"


"Pak byste ale přišel o informace, které chcete, že ano?"


Rodolphus zaťal ruku v pěst a sevřel čelisti k sobě. Nechával sebou manipulovat pitomým klukem, který ještě ani nevylezl z Bradavic. Klukem, který bohužel dost možná znal pravdu o muži, kterého přísahali zničit.


"Dobrá," svolil nakonec. "Zároveň ale budete přísahat i vy, že se o nás nikdy nikomu nezmíníte. Neřeknete, kde se skrýváme, nepovíte, co o nás víte, prostě nic. Zapomenete, že jsme se někdy potkali."


Joshua přikývnul. Vyhrnul si rukáv, pohlédl na svého otce, který do té doby jen s vytřeštěnýma očima sledoval překvapivý vývoj událostí, ve tváři bledý jako křída, a pokynul mu, aby učinil to samé. Pak pohlédl na Rodolphuse a jeho kumpány a vyčkal, až udělají totéž. Když byl neporušitelný slib složen, pohlédl Rodolphusovi zpříma do očí.


"Moje mysl je celá vaše. Najděte si, co potřebujete." S těmito slovy se posadil do křesla a s bolestivým šlebem sledoval tvrdý vpád do svých vzpomínek. Rodolphus si nebral servítky. Přehraboval se v jeho hlavě, jako by to byla krabice se starými krámy. Když našel, co hledal, s vítězoslavným úsměvem jeho mysl konečně opustil.


"Je to on. Musí to být on. Znám ho. Ten bastard je nějakým způsobem stále naživu. Ale teď víme něco, co ho dorazí," obrátil se ke svým kumpánům.


Joshua a jeho otec se tiše vytratili z místnosti. Tady už nebyli potřeba.





"Už nikdy o tomhle nebudeme mluvit," oznámil přísně svému otci, když se přemístili domů. Potom za sebou zabouchl dveře svého pokoje a konečně se mohl naplno zamyslet nad tím, co se právě stalo. Cítil podivnou roztřesenou pýchu, že se mu podařilo celou tu situaci vyřešit, že je z toho oba dostal. Pořád mu ale v hlavě strašilo, jaké následky budou mít události tohoto odpoledne pro ostatní. Zatřásl hlavou a pokusil se vymést tyto myšlenky pryč. Na ničem nezáleželo. On a jeho otec budou v bezpečí a nikdo se o jejich zapojení nic nedozví. Na ničem jiném už nezáleželo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katherine Katherine | Web | 12. června 2013 v 12:02 | Reagovat

Nakonec se nám náš mladý Cooper zachoval docela zmijozelsky, co? I když špetka té nebelvírské slepé a nelogické odvahy v tom byla taky, jen škoda, že ji využil čistě ve svůj prospěch. Ale jak už jsme se mnohokrát přesvědčili, ono na té kolejní příslušnosti zas tak nezáleží, co? :-)

2 Niki Niki | 12. června 2013 v 15:06 | Reagovat

Jsem ráda, že to nebyl Dennis ani Nick, ale začínám se bát, co se bude dít dál :-? Snad se to obejde bez větší katastrofy :-D (ale akční to klidně být může :-D  :-D )

3 solzo solzo | 12. června 2013 v 23:08 | Reagovat

Já se obávám, že to co na Severuse zjistili je ten jeho potomek.

4 Katherine Katherine | Web | 13. června 2013 v 17:02 | Reagovat

Niki, no je to klidně možný, oni to nejsou žádní mírní beránci... Ale zase na druhou stranu Sev je pašák, snad se z toho zase nějak dostane :-)
Solzo, ty seš katastrofář, vždyť ho ještě ani nemá :D Tak si říkám, jestli jsem dostatečně hrozný člověk, abych v povídkách vraždila novorozeňata. No, řekla bych, že to uvidíme velmi brzy :D Díky za komentáře :-)

5 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 13. června 2013 v 17:49 | Reagovat

Takže přece jen Cooper - no, zaplať bůh, že to nebyli ani Dennis ani Nick! Ale stejně, kde se to v něm vzalo? Vyjednával tak chladně, řekla bych až smrtijedsky a přitom je Nebelvír?
Na druhou stranu výjimka potvrzuje pravidlo :D
Akutně bych potřebovala další kapitolu, Katherine, protože jinak prasknu zvědavostí! Jestli totiž vážně na Severuse ví jeho dítě se Sophií a ty hodláš udělat něco, co by nás odchýlilo od happyendu, tak já... No, budu zlá :-)
Jinak překrásná kapitola. Opět :-)

6 Katherine Katherine | Web | 13. června 2013 v 22:26 | Reagovat

Ach jo, já v těch komentářích vždycky mám takovou chuť něco prozradit a úplně se musím držet! Neee, nic neprozradím :D Každopádně pevně doufám, že kapitolu připravím do úterka, protože večer pak odjíždím zpět do Anglie a zase to se mnou bude kdovíjaké (i když teď už bych ty týdenní aktualizace měla zvládat, holt si vezmu méně oblečení, abych musela chodit častěji do prádelny, tam mi psaní jde :D ). Tak snad to vyjde.
Díky za komentář :-)

7 Niki Niki | 14. června 2013 v 14:54 | Reagovat

Jestli píšeš jen v prádelně, obleč co uneseš a kufr nech doma, potom se ubytuj blízko prádelny a máš (nebo spíš mi :D) vystaráno :-D  :-D  :-D

8 Katherine Katherine | Web | 14. června 2013 v 18:02 | Reagovat

Neboj, bydlím dvě ulice od prádelny a po týdnu se s kamarády stěhujeme do jiného hostelu, který je od prádelny asi dvacet metrů :D Takže teď už se toho neobávám :D

9 Niki Niki | 18. června 2013 v 17:46 | Reagovat

Je úterý a brzy se dozvíme, jak to bude se 74...že jo? :-D  :-D

10 Katherine Katherine | Web | 19. června 2013 v 14:02 | Reagovat

Obávám se, že jsem to před Londýnem nestihla, takže tradičně do pátku :-)

11 Niki Niki | 22. června 2013 v 10:53 | Reagovat

Takže v pondělí? :-P  :-D

12 Katherine Katherine | 22. června 2013 v 17:44 | Reagovat

:D Jak ty mě znáš! Ne, pardooon, vynasnažím se fakt co nejdřív, jen teď každý den pracuju, ale někdy během odpoledne to do pondělka snad doklepu :-)

13 Niki Niki | 24. června 2013 v 20:36 | Reagovat

Pooooondělí :D  :D

14 Niki Niki | 25. června 2013 v 12:50 | Reagovat

Úterý.... :-|

15 Niki Niki | 26. června 2013 v 12:14 | Reagovat

Středa....

16 Katherine Katherine | 26. června 2013 v 18:33 | Reagovat

Pracuju na tooooom!!! :-) Dneska jsem se stěhovala a každý den teď dělám od rána, takže hned po práci spím, ale v pátek konečně volno, takže z toho nakonec máme týdenní odklad, ale stihnu to. Už jsem začala, jen mi to zatím moc nešlo. V pátek 100% :-)

17 Niki Niki | 29. června 2013 v 10:53 | Reagovat

A sobota...

18 Katherine Katherine | 29. června 2013 v 14:27 | Reagovat

Pardoooon, už je to tu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama