71. kapitola: Nezodpovězené otázky

7. května 2013 v 13:19 | Katherine |  Aqua vitae novae
Přátelé, jsem zpět. Dnes má štěstí blog a ne mé prádlo, což je poněkud nepříjemné, jelikož se ani neodvažuji přepočítávat těch pár posledních čistých kousků, které v mém kufru zůstaly. Naopak taška se špinavým prádlem je nepříjemně naplněná. Bohužel jsem někde chytila pořádnou chřipku a tak se nedokážu přesvědčit k tomu, abych zvedla své velectěné pozadí z postele a ušla celých dlouhých dvě stě metrů k nejbližší prádelně. Nu což, aspoň jsem si našla čas na novou kapitolu.
Enjoy!




Od chvíle, co Sophie odjela, trávil Severus spoustu času přemýšlením. Nejprve si nedokázal vůbec představit, že by s ní mohl mít dítě, nebo že by vůbec mohl mít dítě. Postupem času si na tuto myšlenku začal zvykat, ostatně nic jiného mu ani nezbývalo. Nejpalčivější otázkou teď tedy zůstávalo, jaký způsob zapojení zvolit. Peníze? Pravidelný či nepravidelný osobní kontakt? Nebo raději kompletní odstřihnutí, aby jeho syn nebyl ohrožen jeho minulostí? Problém spočíval v tom, že neměl sebemenší ponětí, jak daleko by ho nechala zajít Sophie. Až se objeví a oznámí jí, že je živý, dovolí mu vůbec alespoň jediný pohled na jeho syna?

Tohle byly otázky, které mu téměř nedaly spát. Naneštěstí se v jeho okolí nevyskytoval nikdo, s kým by si o tom mohl promluvit. S Minervou tohle probírat nechtěl, s Dennisem se mu to zdálo vysoce nepatřičné a Sophie byla pryč. Že je v akutní krizi, to poznal ve chvíli, kdy si začal povídat s Merlinem. Malá sovička ho chvíli pozorně poslouchala, pak ale vzlétla a klovla ho do nosu, z čehož usoudil, že nemá o další konverzaci s ním zájem.


Čím osaměleji si připadal, tím více oceňoval šachové chvilky s Dennisem. Sice s ním nemohl probrat žádný ze svých problémů, ale alespoň mohl trávit čas s někým, kdo věděl, že před ním nesedí Jeremy Wolf, nýbrž Severus Snape. Alespoň občas si nemusel na nic a na nikoho hrát.


"Pane Creevey, dneska se moc nesoustředíte," poznamenal s pozdviženým obočím Severus. Chlapec se zavrtěl a uhnul pohledem.


"Profesore, přemýšlel jste, jak dlouho chcete hrát tuhle hru?" začal vyhýbavě.


"Jakou hru?" otázal se překvapeně Severus.


"Tohle přestrojování. Co když je nechytí? Hodláte zůstat v této podobě nadobro?"


"Bystrozorský oddíl sice občas připomíná bandu nekompetentních idiotů, hlavně od chvíle, co Kingsley sedí za stolem, ale nepochybuji o tom, že je chytí."


"Unikají už ale docela dlouho," poznamenal Dennis.


"Ti tři skončí v Azkabanu, kam patří, tím si buďte jist, pane Creevey," uklidnil ho Severus. Když viděl, že chlapce nepřesvědčil, rozhodl se vysvětlit původ své víry v jejich polapení.


"Řekněme, že jsou tady určité kroky, které můžu podniknout, abych zjistil, kde se skrývají. Jen bych tento způsob nerad využil, nejde-li o život, proto raději vyčkávám, zda to bystrozorové zvládnou sami. Pokud by to ale mělo trvat dlouho, patrně bych to udělal."


"Černá magie," odpověděl si ponuře Dennis. Severus jen mlčky přikývnul.


"Víte, profesore, nic mi do toho není, ale po škole se proslýchá, že profesorka Shadowová odešla ještě před zkouškami, protože byla těhotná."


"Vidím, že pan Cooper neudržel jazyk za zuby," zavrtěl hlavou Severus.


"Už to tak bude. De facto už to ví nejspíš všichni studenti. Otázkou zůstává, kdo je otcem. Spekulace jsou velmi různorodé, neuvěřitelné a některé až nechutné."


"Například?" zdvihl Severus obočí a přeměřil Dennise přísným pohledem.


"No, řekněme, že v jistých scénářích dokonce figuruje školník Filch," řekl chlapec a otřásl se. "Někteří lidé mají až neskutečně bujnou fantazii."


"A jaké jsou ty uvěřitelnější teorie?" zeptal se tiše lektvarista.


"Tou hlavní je nějaký tajemný muž zvenku. Problém ale je, že profesorka Shadowová Bradavice téměř neopouštěla, maximálně občas vyrazila do Prasinek. A na druhém místě... jste vy, pane."


"Já? To je absurdní," zavrtěl hlavou Severus. "Jak jste na tohle přišli? Ukažte mi osobu, kterou tohle napadlo, a já jí uložím školní trest až do složení OVCí."


"Všichni viděli, že jste si byl s profesorkou Shadowovou blízký, pane. A po vaší údajné smrti nevypadala vůbec dobře. Chci říct, nic mi do toho není, ale..."


"Správně, pane Creevey. Nic vám do toho není," odvětil příkře Severus. "Nicméně děkuji vám, že jste mi o těchto absurdních domněnkách pověděl."


"Jen jsem vám chtěl říct, pane, že byste měl zvážit, jak dlouho necháte veřejnost a zejména některé konkrétní osoby domnívat se, že jste mrtvý."


"Pane Creevey," zasyčel Severus nebezpečně. Měl toho kluka rád, ale teď začínal až nebezpečně zasahovat do jeho soukromí.


"Omlouvám se, pane. Asi bych už pro dnešek měl jít," omluvil se Dennis a vstal.


"Možná to bude nejlepší. Nicméně děkuji vám, že jste mi dělal společnost. Jsem rád, když si můžu popovídat s někým, kdo ví, kým skutečně jsem."


"Doufám, že tohle předstírání nepotrvá dlouho, pane," prohodil tiše Dennis a rozloučil se. Po jeho odchodu zůstalo v Severusově hlavě mnoho otázek.


"Kampak, Creevey," ozvalo se za Dennisovými zády, sotva vyšel z lektvaristových komnat. "Nebo bych se měl spíš ptát, odkudpak?"


"Měl jsem školní trest, Coopere. Co je ti do toho?" odseknul Dennis.


"Jen jsem měl pocit, že v poslední době trávíš hodně času ve sklepení, jako za starých dobrých časů s netopýrem. Copak, přesvědčil jsi toho nového, aby s tebou hrál šachy a poslouchal, jak si vyléváš své teplé srdíčko?"


"Nemyslím si, že by mi Wolf dovolil hrát šachy v době trestu. Drhnul jsem kůže z hřímala."


"Když to říkáš," opáčil líně Joshua, "nicméně je zvláštní, že si nikdo nepamatuje, kdy jsi vyfasoval školní trest."


"Ne že by to byl tvůj problém, ale Wolf mě minule načapal venku po večerce. Něco takového možná prochází tobě, když za tebe papínek všechno zamete, ale my ostatní za to dřeme hřímalí kůže a krájíme tlustočervy."


"Co na to říct. Někteří z nás se holt uměli narodit. Dobrý původ, dobrá rodina, dobrá orientace. Měl bys přemýšlet, kde se v tvém případě stala chyba," zašklebil se potměšile Joshua, hodil na Dennise poslední pohrdavý pohled a zmizel za rohem.


"Myslím, že přesně nad tím bys měl přemýšlet ty, kreténe," řekl tiše Dennis a zavrtěl nad svým spolužákem hlavou. Lidská hloupost ho nepřestávala udivovat. Nicméně otázky, které mu Cooper položil, vyvolaly nejistotu. Pochopitelně bylo hloupé domnívat se, že by Cooper věděl o Snapeovi, ale co když něco tušil?


"Ne," řekl si v duchu. Ten hloupý spratek jen provokoval. Bylo vysoce nepravděpodobné, aby si něčeho všimnul. Na to, aby viděl realitu okolo, by nejprve musel vytáhnout hlavu z vlastního zadku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ann ann | Web | 7. května 2013 v 13:23 | Reagovat

pěkný :) máš moc krásný blog

2 Katherine Katherine | Web | 7. května 2013 v 13:46 | Reagovat

Děkuji :-) Koukám, že se mi nějak rozjely mezery mezi řádky, ale nemám energii to upravovat, tak snad mi to odpustíte :-)

3 Niki Niki | 7. května 2013 v 14:23 | Reagovat

Další kapitola a pořád nic...Proč jen je ten Severus tak nerozhodný? :D

4 Niki Niki | 7. května 2013 v 15:25 | Reagovat

A s mezerami si nedělej starosti, aspoň ta kapitola vypadá delší :-D

5 Katherine Katherine | Web | 9. května 2013 v 14:10 | Reagovat

Že jo, asi začnu ty mezery dělat pokaždé :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama