69. kapitola: Neuvěřitelné tajemství

7. dubna 2013 v 13:16 | Katherine |  Aqua vitae novae
Posledních pár chvil v ČR a já svědomitě připravuji kapitolu, kdo by to do mě byl řekl. Dokonce se mi povedla o něco delší než obvykle, i když přiznávám, že moc rozsáhlé kapitoly nepíšu (zejména při čtení Májiných dlouhých povídek na harrypotterfanfiction.eu mám z toho výčitky svědomí, když porovnávám "naše délky"). Snad se vám bude líbit a odpustíte mi podivnou změnu směru, kterou jsem spáchala. Mám trochu obavy, jak to bude přijato, tak uvidíme.
Enjoy! :)



Poslední tři týdny výuky zbývaly Severusovi na sehrání role mladého Jeremyho Wolfa. Tohle ho bavilo, přísný puntičkář Jeremy mu byl mnohem bližší než tlustý a dobrosrdečný Tobolka. U studentů si ihned vysloužil přezdívku "Snape Junior" a o to víc ho těšilo, že konečně zase může uplatňovat své metody a chovat se alespoň zčásti jako on sám. Přesto se mu příliš nezamlouvala myšlenka, že by ministerstvo ty tři v nejbližších měsících nemuselo vůbec najít, zejména když o nich zatím nemá jedinou stopu, ačkoli po celé kouzelnické Británii rozvěsilo jejich portréty. V takovém případě by musel zůstat Jeremym Wolfem o dosti déle, než původně počítal.

Dennis se za ním občas zastavil na jejich obvyklou šachovou hodinku, ale Severus věděl, že se to nesmí dít příliš často, aby nikdo nepojal podezření. Proto Dennis mizel jednou do týdne do knihovny a vždy se ujistit, že ho nikdo nesleduje, když místo za sebevzděláváním vyrazil do sklepení. Díky Nicolasovi navíc měl kvalitní výmluvu, kdyby ho někdo potkal a zajímal se, kam jde. Také s Minervou si nemohl být Severus otevřeně tak blízký, jako když byl ještě sám sebou. Žádné rozhovory u čaje, žádné příliš osobní hovory na veřejnosti. Pro ostatní museli vypadat jako lidé, kteří spolu pracují teprve pár dní a vůbec se neznají, ne jako dlouholetí kolegové, kteří spolu zažili vskutku mnohé.

Díky tomu všemu si Severus v poslední době připadal dosti izolovaně. Starého dobráka Tobolku měli kolegové rádi, ale s Jeremym ne a ne najít společnou řeč, proto většinu času trávil ve svých komnatách čtením knih. Ani Tinky si s ním nepovídala, chovala se k němu dost rezervovaně, ať už byl v roli kteréhokoli ze svých následovníků. Nesnesla představu, že by měl jejího pána někdo nahradit a dávala mu to otevřeně najevo. Chovala se tak, jak se na skřítku sluší a patří, ale už to nebylo jako dřív.

Alespoň Sophie se k němu chovala stále stejně, ať už byl Sebastiánem Tobolkou či Jeremym Wolfem. Stejně jako Tinky odmítala přijmout jakéhokoli jeho nástupce, jednala s ním nadmíru odměřeně a pokud to bylo jen trochu možné, snažila se s ním nemluvit téměř vůbec. Na jednu stranu mu dost imponovalo, že jí skutečně podle všeho chybí, ale zároveň pociťoval den ode dne horší výčitky svědomí, že jí neřekl pravdu a nechal ji se trápit. Snažil se odůvodňovat její kruhy pod očima a nezdravě bledou pleť přicházejícími zkouškami, ale v duchu věděl velmi přesně, že jejímu stavu přispěl nemalou měrou.

Teď už ovšem nebylo možné říct pravdu. Nejspíš by ho zaklela, kdyby zjistila, že ji takovou dobu tahal za ponožku. Musel tuhle hloupou, ale nutnou hru dohrát do konce, jiná možnost tady nebyla. Jedinou potíž viděl v tom, že konec hry nezáležel na něm, ale na úspěchu bystrozorů. A necítil se příliš dobře s vědomím, že musí spoléhat na někoho, komu ve skutečnosti nedůvěřuje. Snažil se tedy ze všech sil nemyslet na svou nepříliš příznivou situaci a soustředil se na výuku. Zkoušky se blížily a on nehodlal připustit, aby se známky jeho studentů prudce zhoršily jen kvůli těm neustálým machinacím se zastupujícími profesory.

Jako Jeremy Wolf jim skutečně dával zabrat. Domácích úkolů zadával ještě víc než Severus Snape, už z toho důvodu, aby se mohl později zabavit jejich opravováním. Nemohl ani spočítat, kolikrát už zaslechl nenávistné poznámky studentů vůči Jeremyho osobě. Někteří tvrdili, že by mu někdo měl nasypat něco do dýňové šťávy, jelikož je horší, než býval svého času Snape senior, jiní lítostivě vzpomínali na starého dobrého profesora Tobolku. Objevily se i podivné spekulace, zda není Jeremy Wolf ve skutečnosti Snapeovým utajovaným synem. V takových případech si Severus opravdu lámal hlavu, kolik si studenti představují, že mu vlastně bylo let.

NKÚ a OVCE školu zasáhly stejně jako každý rok. Studenti nezvládali stres, hysterické výkřiky se ozývaly celým hradem a Severus jako každý rok uvažoval, proč se ti malí pitomci prostě neučí průběžně, aby teď nemuseli takhle vyšilovat. Také ti, kteří loni nedostali šanci ukončit sedmý ročník, se teď konečně chystali k závěrečným zkouškám, což Severusovi trochu zvedlo náladu, protože s ním díky tomu trávil spoustu času Potter, který na poslední chvíli využíval možnosti konzultací. Nikdy by nečekal, jak ho bude těšit Potterova společnost, ale ve chvíli, kdy drtivá většina lidí myslela, že je po smrti, bylo pěkné trávit čas s někým, kdo ví, že to není pravda.

Poslední hodiny lektvarů před zkouškami stály vskutku za to. Snad poprvé se oni sami snažili něco na poslední chvíli naučit, jelikož jim došlo, jak moc jim hoří za patama. Tohle se opakovalo rok co rok a Severus si byl jistý, že se to ani nikdy nezmění. Také Dennise letos čekaly NKÚ, ale ten se jako jeden z mála připravoval skutečně svědomitě, proto mohl být úplně klidný. Ne všichni na tom ale byli jako on. Se zadostiučiněním sledoval Severus jeho bývalého tyrana, který sice navenek stále ukazoval svou tvrdou tvář, ale Severusovi bylo jasné, že uvnitř je na tom asi jako vajíčko na hniličku. Bylo veřejným tajemstvím, že k co nejlepšímu výsledku NKÚ z lektvarů tlačil Joshuu Coopera jeho otec, který si jej dávno představoval jako velké zvíře na ministerstvu. Bystrozorský výcvik se měl stát jeho odrazovým můstkem, široká kouzelnická společnost je po válce velmi obdivovala a tak se bystrozorský výcvik zdál jako ideální začátek politické kariéry.

Čím víc se zkoušky blížily, tím méně se Cooperovi v lektvarech dařilo. Věčně zakopával a rozléval svůj lektvar, díky nervozitě a roztěkanosti do kotlíku házel i věci, které tam očividně nepatřily, čímž si pravidelně ničil dvouhodinovou práci a několikrát téměř vyhodil do vzduchu celou učebnu. Naštěstí Severus dával pozor a vždy se mu v tom podařilo zabránit. Zoufale se snažil chovat se ke Cooperovi jako ke každému jinému studentovi, aby se právě touto nevraživostí neprozradil, ale nedařilo se mu to. Joshua Cooper ho rozčiloval pořád stejně, ať už ho učil jako Severus Snape, Sebastián Tobolka nebo Jeremy Wolf.

Na poslední hodině to dotáhl k dokonalosti. Stačilo se chvíli věnovat jinému studentovi a Cooper do lektvaru proti popáleninám vlil místo dvou lžic vody dvě lžíce petroleje a namísto pěti vílích vlasů zamíchal pět kozlích vousů. Z lektvaru, který měl popáleniny hojit, se stala tekutina, která po krátkém zahřátí vybuchla a celého ho poprskala. Na místech, které se s lektvarem setkaly, okamžitě vyrašila odporné rudé boláky a z některých u nich začal dokonce vytékat hnis.

"Kolikrát jsem vám tento týden řekl, pane Coopere, že se máte na svou práci soustředit?!" vykřiknul popuzeně lektvarista, když uslyšel menší výbuch, ke kterému na studentově stole došlo. Joshua se na něj otočil, stále ještě v šoku, a Severus spatřil boláky na jeho tváři a rukou.

"Na ošetřovnu, okamžitě" zavelel a chytil studenta podpaží. Jedním mávnutím hůlky uhasil všechny kahany, ujistil se, že nikoho jiného pokažený lektvar nezasáhl, jednomu ze studentů rychle podal instrukce a vedl Joshuu k Poppy.

"Já jsem nechtěl, pane profesore, nevím, jak se to stalo," vyjekl zděšený student, zatímco ho jeho profesor táhnul dlouhými chodbami hradu.

"Stalo se to díky vaší nepozornosti, na kterou jsem vás už mnohokrát upozorňoval. Mohl jste zranit své spolužáky, vy nezodpovědný kluku. Zadal bych vám měsíc školního trestu, ale protože se blíží prázdniny, jedna velmi dlouhá esej o největších lekvaristických katastrofách mě také uspokojí," zavrčel Jeremy.

"To není fér, vždyť se nikomu nic nestalo," zakňučel student. Lektvarista ho ignoroval a v duchu ho těšilo, že se tomu spratkovi dostal na kobylku, když už se mu to nepodařilo po incidentu s Dennisem.

Na ošetřovně bylo rušno. Madame Pomfreyová jen vykoukla zpoza zahrazeného lůžka, zběžně se na Coopera podívala, požádala ho, ať počká na vedlejší posteli a opět zalezla. Severus už chtěl odejít zpět do své třídy, když uslyšel Minervin hlas.

"Už se probouzí!"

"Sophie, slečno Shadowová, slyšíte mě?" zeptala se vrchní ošetřovatelka a Severusovi se tak dostalo odpovědi na otázku, kdo leží na lůžku chráněném závěsy. První impulz byl rozběhnout se k vedlejší posteli, ale sotva udělal jeden krok, ihned se zase zastavil. Teď nebyl Severus Snape, nýbrž Jeremy Wolf. Nemohl se chovat jako jeho bývalé já, zejména ne pod palbou slídivých pohledů poďobaného kluka, který ležel na posteli a zíral střídavě na něj a na zahrazené lůžko.

"Copak, těšil jste se, že vás tu nechám samotného, pane Coopere? Ale no tak, takhle snadno z toho nevyváznete," slíbil mu sladce Jeremy a natahoval uši, aby slyšel, co se děje vedle.

"Hodnoty jsou stále rozhozené, nevím, čím to je. Tohle nebyl klasický záchvat, s jakým jsme se u vás už setkali. Není možné, abyste..." Poppy se zarazila v půlce věty.

"Je dítě v pořádku?" ozval se poprvé Sophiin slabý hlas. Severus vytřeštil oči a dech se mu zastavil. Chvíli bylo ticho. Poppy očividně prováděla diagnostická kouzla, teď když už věděla, co stojí za nadmíru vychýlenými hodnotami.

"Slečno Shadowová, můžete mi vysvětlit, jak jste se mohla dobrovolně uvést do smrtelného nebezpečí tímhle středověkým iluzivním kouzlem?!" zazněl konečně zvýšený hlas madame Pomfreyové, ze které šlo velmi snadno vyčíst rozčilení.
"Dítě je v pořádku, ale podle všeho jste v sedmém měsíci těhotenství! Vždyť vás takhle hloupá iluze dovedla do téměř úplného vyčerpání. Jak vás mohlo napadnout něco tak nesmírně hloupého? Ve vašem věku?"

"Měla jsem k tomu důvod. Nechtěla jsem, aby o tom někdo v Bradavicích věděl," přiznala tiše Sophie.

"Měla jste to říct alespoň mně. Co nějaká prenatální vyšetření? Co kdyby bylo něco v nepořádku?"

"Slečna Shadowová navštívila specialistku v Londýně, Poppy," zasáhla do lamentací rozčilené ošetřovatelky ředitelka.

"Vy jste to věděla, Minervo? Aniž byste mi něco řekla? Co kdyby tady začala zničehonic rodit uprostřed výuky? Nepřipadalo vám na místě informovat ošetřovatelku?" zeptala se nevěřícně Poppy. Poté vykráčela bez jediného slova rozčileným krokem zpoza závěsů.

"Co tady ještě děláte, pane Wolfe? Nemusíte hlídat mé pacienty, svou práci zvládám sama dost dobře," vyjela na muže, který stál s vyjeveným výrazem u postele, jako by ho někdo zmrazil. Když se nedočkala žádné reakce, hlasitě si odfrkla a pustila se do diagnostiky studenta s tváří plnou boláků. Jeremyho se rozhodla okázale ignorovat.

Severus si nebyl vůbec jist, jak se dostal k sobě do sklepení. V hlavě mu běžel pouze přepočet měsíců Sophiina těhotenství a myšlenka, zda to všechno zapadá do doby, kdy byli spolu. Jednou věcí si teď najednou nebyl vůbec jist. Měl by se jí přiznat, že žije, když tahle situace kompletně změnila jeho plány, nebo raději dělat mrtvého brouka a předstírat, že o ničem neslyšel? A ví vůbec někdo kromě Sophie, kdo je otcem?

Severusovo zoufalství dosahovalo kritických rozměrů. Tohle byla jedna z věcí, o kterých si byl jist, že je nikdy nebude muset řešit. Dítě? Netopýři jako on si děti nepořizují.

"Gratulace, kmotříčku," ozvalo se z rohu pokoje, zatímco si Severus doléval druhou sklenici whisky na uklidnění svého nervového šoku.

"Věděl jsi o tom? Proto ses tak dlouho neukázal?" zavrčel směrem k Dracovi, aniž by mu pohlédl do jeho průsvitné tváře.

"Jako bradavický duch vím o všem, co se tady na hradě šustne, Severusi. Ovšem tušil jsem, že to je něco, co ti musí říct ona sama. Kdybys to jen takhle nepohnojil se svou smrtí."

"Musel jsem všechny chránit!" vykřikl Severus.

"Lžeš. Kdyby neposlala místo sebe Pottera, zahrnul bys ji do okruhu těch, kteří o tom ví. Takhle to byla jen prachobyčejná pomsta."

"A co mi radíš teď, když ty jediný víš vždycky všechno?"

"Je to tvůj život, tvoje rozhodnutí a tvoje dítě. Já vím jen jedno. Od chvíle, kdy jsem se o tom dozvěděl, musím myslet na to, že já dítě nikdy mít nebudu. Víš, nebránil bych se synovi. Vypadal by úplně jako já, ale nerozhodoval by se tak špatně. Vychoval bych ho správně."

"Hodnotíš to jen podle toho, že sám už toho nedosáhneš. Kdybys mohl, nestál bys o to, stejně jako já. Vždyť já ty malé řvoucí haranty nemám ani trochu rád, neskutečným způsobem mě ročilují. Proč bych o to měl u všech Merlinů stát?"

"Nemyslíš, že je to jiné, když má ten harant tvé geny, kmotříčku?" zeptal se Draco tiše. Severus dál zíral na svou poloprázdnou sklenku a neodpověděl.




Dobrá, přiznávám, lhala jsem (nebo spíše mlžila), měli jste s tou Sophií pravdu :P Jenže co teď s nimi?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | 7. dubna 2013 v 18:53 | Reagovat

Ha! y to říkaly (až na někoho-Solzo):-D
Ale k věci: asi si zaslouží to vědět, teď už jo, ale podle toho jak zareaguje (moc dobře asi ne co?) ...takže si to rozhodni sama-ty řídíš příběh ;-)
Ale ať z toho není červená knihovna nebo telenovela :-|  :-D

2 Solzo Solzo | 7. dubna 2013 v 19:27 | Reagovat

[1]: Tak mě to taky napadlo jako jediné přijatelný vysvětlení jejího chování, agle hned jsm to zavrhl jako příliš očividnéa a na víc dříve znemožněné :-D

3 Katherine Katherine | Web | 10. dubna 2013 v 18:25 | Reagovat

No jo, přiznávám se, vydala jsem se tak trapně předvídatelnou cestou, až jsem musela mlžit. Snad jsem tím nikoho příliš neznechutila a neodradila. Nicméně telenovela z toho nebude, nebojte! :D Musím ale bohužel říct, že jsem během tří dnů ještě nesehnala práci a v hostelu mi skoro nefunguje net, takže pro začátek poprosím o schovívavost, kapitola tady přistane hned, jak bude práce, chvilka volna a internet z KFC (či podobného dobrotivého místa, kde se slézají socky bez netu). Díky za pochopení a za vaše komentáře :-)

4 Mája Mája | E-mail | Web | 10. dubna 2013 v 19:12 | Reagovat

Tak přece ??? Severusi, Severusi. Malá slaďoučká miminka nejsou haranti, ačkoli některá dokáží řvát opravdu vydatně. A co po tobě všechno ten malý chudinka zdědí? Teď jsem tedy opravdu moc zvědavá na Sofinku a její reakci. Víme dobře, jak s našimi náladami dokázaly hormony během těhotenství cloumat... :D

5 Niki Niki | 16. dubna 2013 v 21:05 | Reagovat

Tak jak jsi na tom Katherine? :-)

6 Katherine Katherine | Web | 17. dubna 2013 v 14:18 | Reagovat

Májo, on Severus nikdy neměl příležitost "ometat" se kolem malých dětí, nejmladší, s jakými přichází do styku, mají jedenáct let, a to už můžou být pořádní sígři! Ale měl by si uvědomit, že jaký si to člověk vychová, takový to má :D
Niki, myslím, že během tohoto týdne se mi zadaří :-) Ale je to tady sakra hektické! Každý večer někam ven, každé ráno vstávat v jedenáct a mezi tím stíhat ještě nějakou práci, učení a psaní :-))

7 Niki Niki | 19. dubna 2013 v 10:55 | Reagovat

Ty se máš :D  Taky bych někam jela :-?

8 Niki Niki | 22. dubna 2013 v 14:42 | Reagovat

Noták, přidej už tu 70. :-D  smutně koukám...prosím, prosím :D :D :D

9 Katherine Katherine | Web | 22. dubna 2013 v 18:04 | Reagovat

Jsem tak trošku nemocná, zatím jsem se na to necítila, ale zítra musím jít do prádelny, tak si s sebou vezmu noťas a konečně se do toho pustím. Trpělivost se mnou, prosííím :-)

10 Katherine Katherine | Web | 23. dubna 2013 v 13:37 | Reagovat

(Dneska nebo zítra, úplně se necítím na prádelnu, ale do pátku 100%! :-))

11 Niki Niki | 24. dubna 2013 v 11:37 | Reagovat

O díky, tvé prádlo i my ti budeme vděční :D  :D  :D

12 Katherine Katherine | Web | 24. dubna 2013 v 21:12 | Reagovat

No prádlo definitivně :D Uvidíme, zda i vy :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama