67. kapitola: Podezření

25. března 2013 v 0:14 | Katherine |  Aqua vitae novae
Téměř stíhám :) Pravda, už chvilku je pondělí, ale na mou obranu, tak trošku se teď stěhuju, takže nestíhám, a ještě do toho každý den brigádničím. Tak mě napadá, čte to tady ještě někdo kromě Niki? Pokud ano, napište mi třeba jen "Jsem tady" do komentářů, docela mě štve, že blog.cz stále neukazuje návštěvnost a já tak natuším, zda sem ještě někdo chodí nebo ne :D
Děkuji :) ENJOY!




První čtyři týdny se Severus snažil přeměňovat den co den do podoby, kterou stvořil v den svého pohřbu. Nechtěl Minervě přidělávat starosti a tak se pustil do učení už teď, i když ještě neměl zpracovanou upravenou variantu Mnoholičného lektvaru. Studentům a profesorům byl představen jako prozatímní záskok, což mu připadalo maličko schizofrenní, jelikož musel kompletně změnit svůj vzorec chování a totéž ho mělo čekat ještě jednou, až bude mít Mnoholičný lektvar hotový. Nebyl si jist, zda je v něm ještě nějaký prostor pro Severuse Snapea, když teď vystupoval jako dočasný suplent Sebastián Tobolka, odborný asistent Lektvaristické univerzity v Londýně, a před sebou měl roli mladého Jeremyho Wolfa, nadějného lektvaristy připravujícího se na Mistrovské zkoušky.

Stále pro něj ale bylo jednodušší zvládnout postupně dvě role, než se každý den složitě přeměňovat, zejména když bezmezně věřil lektvarům. Navíc jako bývalý dvojí špión zastával silné přesvědčení, že se dokáže vžít do jakékoli role. Ačkoli ve třídě plné neschopných tupohlavců se musel velmi silně přemáhlat, aby neusekával slova, nebezpečně nesnižoval hladinu hlasu a celkově netyranizoval studenty. Základním pravidlem bylo udržet všeobecné přesvědčení, že Severus Snape je jednou pro vždy mrtev. V roli mírného a trpělivého Sebastiána Tobolky se ale cítil velmi nesvůj, proto se čím dál tím víc těšil na mladého pedanta Wolfa. Už mu zbývalo jen pár kroků, aby dosáhl zásadního průlomu ve vaření Mnoholičného lektvaru a Sebastiána Tobolku pohřbil jednou pro vždy.

Většina studentů neprojevovala sebemenší smutek po svém zesnulém profesorovi. Jen osiřelí Zmijozelští působili najednou mírně zakřiknutě a neprojevovali se tak výrazně jako obvykle. Jediným studentem mimo Zmijozel, na kterém šel znatelně poznat smutek, byl Dennis Creevey. Severusovi ho bylo líto, zvykl si na toho chlapce, ačkoli původně nechtěl, a věděl, že to bylo vzájemné, ale nebylo možné mu říct pravdu. Nemohl riskovat život či zdraví někoho dalšího, pokud by Smrtijedi, kteří stále unikali spravedlnosti, zjistili, že žije. Stále a znova si lámal hlavu s tím, kdo mohl být krysou na hradě. Stačilo si ale vzpomenout na Potterovy a jejich přítele Červíčka a bylo jasné, že krysa nemá vždy dlouhý ocas, šedivou srst a vyceněné zuby, aby se dala rozpoznat už na dálku.

Také Tinky musela žít v domnění, že je její pán mrtev. Severuse mrzelo snad nejvíc ze všeho, že nemohl říct pravdu alespoň jí. Bylo kruté sledovat mladou skřítku, když mu chodila uklízet s uplakanýma očima a čas od času se hlasitě vysmrkala do své zástěrky. Sebastián Tobolka jí k srdci nepřirostl, nebylo to ani tak jeho vinou, to spíš Tinky nedokázala tak rychle na místo svého pána přijmout někoho jiného.

Ani Sophie v posledních týdnech nevypadala úplně šťastně. Silné kruhy pod očima, bledá, nezdravě vypadající pleť a roztěkané chování, to vše Severusovi způsobovalo výčitky svědomí. Denně si říkal, zda ji do toho neměl zahrnout. Tohle byla snad příliš zlá pomsta za zahrnutí Pottera do plánu. Navíc dokud s ní nemohl mluvit jako Severus Snape, neměl šanci zjistit, proč to udělala, což ho užíralo snad ještě víc než výčitky. Měl pocit, že Minerva o jejích pohnutkách něco ví, ale ať to z ní mámil sebevíc, ta žena dokázala mlčet jako hrob.

Vůbec by strašně rád zahrnul několik lidí do kruhu těch, kteří věděli o jeho přežití, ale zatím to prostě nebylo možné. Bystrozorové stále pátrali a pátrali, ovšem doposud bezvýsledně. Jocelyn se fyzicky zotavovala, ale psychicky na tom podle psychologa, kterého k ní povolali, nebyla vůbec dobře. Během té doby, kterou strávila u svých únosců, se hrozně uzavřela do sebe a zhrubla. Najednou byla na všechny i na sebe samotnou hrozně tvrdá. Podle psychologa šlo o obrannou vazbu, o snahu nepřipouštět si vše, co se jí stalo, a snad to i bagatelizovat. Jako by si ale nevšimla, že důvody, pro které si tuto obrannou vazbu vytvořila, už pominuly.

Kdykoli si na ni Severus vzpomněl, ujistil se ve svém rozhodnutí dále nerozšiřovat kruh vědoucích. Pokud výčitky svědomí měly být jedinou cenou za to, že už nikdo další nepřijde k úhoně, byl více než ochoten je podstoupit.

Postupně se i lidé, kteří si k němu dokázali během posledního roku najít cestu, začali smiřovat s tím, že už mezi nimi Severus Snape není. Zejména Dennis přestal vypadat tak smutně, negativní ale bylo to, že začal čím dál tím pozorněji sledovat Sebastiána Tobolku. Severus si toho všímal v hodinách, u jídla i na chodbě, když na sebe narazili. Vůbec by řekl, že v posledním týdnu na Dennise narážel na každém kroku. Ten jeho pátravý pohled způsobil Severusovi značné pochybnosti. Bylo snad možné, aby něco poznal? Zapomněl se snad někdy? Neměl pocit, že by se jeho Sebastián Tobolka v něčem podobal ironickému profesoru Snapeovi.

"Pane profesore, můžu se vás na něco zeptat?" zastavil ho jednoho pátečního dne po hodině. Severus se zarazil, ale rychle se uklidnil a uvědomil si, že chlapec nejspíš chce jen nějaké rady ohledně lektvarů.

"Jistě," přitakal s širokým úsměvem, který byl pro milého tlustého Tobolku typický. Ach, jak Severus nesnášel ten falešný úsměv!

"Chtěl jsem se zeptat, hrajete šachy?" zeptal se Dennis bezelstně.

"Ne, je mi líto, šachy mě nikdy nebavily, chlapče. Proč se ptáte?"

"Jen mě tak napadlo, že vypadáte jako někdo, kdo rád hraje šachy."

"Víte, hochu, já se mnohem lépe zabavím v laboratoři," odpověděl Severus a v duchu zadoufal, že je to správná odpověď. Chlapec ale přece nemohl nic tušit, i když se Severusovi paranoidně zdálo, že něco ví. Naštěstí ale stejně jejich hovor netrval příliš dlouho, protože byl záhy přerušen.

"Pane profesore, volal jste mě?" ozvalo se ode dveří učebny, do kterých vstoupil poďobaný zmijozelský sedmák.

"Nikoli, Walemby, kdo vám to říkal?" podivil se Severus.

"Omlouvám se, Nicolas se asi musel splést, ověřím si to," zavrtěl nechápavě hlavou Walemby a odešel hledat svého zmijozelského spolužáka, který ho očividně mylně upozornil na žádost profesora Tobolky.

Severus pronikavě pohlédl do očí Dennise Creaveyho. Nicolas? Ve chvíli, kdy ho tady Dennis vyslýchá ohledně šachů? O co jim jen mohlo jít? Nebyla tady přece šance, že by ho odhalili!

"Znáte Teda Walembyho, pane profesore? Byl jsem si jist, že na lektvary nechodí," zeptal se nevinně Dennis. Severus v duchu zaklel.

"Už jsem na něj někde narazil. Mám velmi dobrou paměť na jména, jen si nejsem jist, zda je to vždy výhoda," vyvlékl se Severus ze smyčky, která se kolem něj pomalu stahovala. Dennis zamyšleně přikývl, zatřásl hlavou a rozloučil se. V Severusovi ale stále hryzal červíček pochybností, že se právě prozradil. Nebo se snad prozradil už dávno, jen si toho nevšimnul? Už aby se mohl přeměnit v Jeremyho Wolfa. Snad tím Dennise i všechny, kteří si snad mohli něčeho všimnout, zmate. Zatím si ale nevšiml nikoho jiného, kdo by se tvářil takhle podezřívavě a pátravě, jako byl Dennis Creevey. Ať už tomu klukovi radil svého času cokoli, mohl by z něj být zatraceně dobrý bystrozor, pokud se mu skutečně podařilo rozkrýt Severusovo přestrojení. Tato možnost ale stále vypadala velmi nepravděpodobně. Pokud ho za všechny ty roky neprohlédnul Pán Zla, jaká byla šance, že ho za pár týdnů prohlédne mladý kluk?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Solzo Solzo | 25. března 2013 v 7:43 | Reagovat

Ahojík, určitě sem někdo chodí, už od soboty netrpělivě očekávám další kapitolu. Jen se hodl tak často neprojevuju v komentářích, má to jeden prostý důvot, i hned po přečtení jsem tak plný dojmů, že si to chci nechat rozležet a pak na to prostě zapomenu, nebo jsem na to prostě moc línej xD.

Všiml jsem si jednoho překlepu ve větě: "Pane profesore, můžu se vás na něco zeptat?" zastavil ho iednoho pátečního dne po hodině. Severus se zarazil, ale rychle se uklidnil a uvědomil si, že chlapec nejspíš chce jen nějaké rady ohledně lektvarů. Kokrátně ve slově JEDNOHO.

Kapotilo taková trošku o ničem, nazval bych jí spojovací, ale i takové jsou nutné a vzbuzují zvědavost.

2 molly molly | 25. března 2013 v 8:58 | Reagovat

Já to taky čtu. :-D A musím říct že tahle povídka je naprosto skvělá. :) Celkem by mě zajímalo, čím že se to prozradil, protože vypadá to, že kluci mají odhalovací akci naplánovanou důkladně, takže asi už vědí. :-) A co se týče Sophie, tak si myslím, že za sebe poslala do akce Harryho, protože je těhotná... Jsem zvědavá< jestli jsem se trefila se svým odhadem. :-D

3 Solzo Solzo | 25. března 2013 v 9:27 | Reagovat

[2]: No já bych stím těhotestvím i souhlasil, jen si nejsem jistý, jetli po tom co se jí stalo minule ještě může, ale jsem línej to hledat, takže si počkám.

4 Lisi Lisi | Web | 25. března 2013 v 9:31 | Reagovat

Skvělá kapitolka. Mám pocit, že u Denise se projevují nebelvírské sklony - strkat do všeho nos. Ale dobře Severus z toho vyklouzl.

5 Katherine Katherine | Web | 25. března 2013 v 10:41 | Reagovat

Jéje, tak to sem pořád chodí dost lidí, to jsem moc ráda :)
Solzo, díky za opravu, pravda je, že jsem to psala už napůl slepá, takže jsem moc ráda, že sis všimnul (já bych si všimla až příští víkend, když bych si před psaním pročítala minulou kapitolu :-) )
Ano ano, jde přesně o spojovací kapitolu, nějaký ten děj mám v plánu na příští víkend, a už teď prozradím, že se s největší pravděpodobností bude týkat jak Dennise, tak i Sophie.
Molly, to jsou zajímavé domněnky, skutečně zajímavé! :-) Ale zatím neprozradím, zda jsou i pravdivé 8-)
Lisi, vždyť on to je nebelvír :D Ale zda z toho Severus vyklouznul, to ještě uvidíme. Není radno podceňovat nebelvíry, zejména ty, kteří se spolčí se zmijozely.
Díky vám všem za komentáře :-)

6 Niki Niki | 26. března 2013 v 13:49 | Reagovat

Kapitola potěší, ale snad už se zas začne něco dít :-)  A divím se, že se zase nepřipomínáš že 'přeci říkala, že je neplodná' o tom už tu kdysi dávno diskuze byla :-D  Tak zase v pondělí :D

7 Katherine Katherine | Web | 26. března 2013 v 23:49 | Reagovat

V pondělí nee! :D Teda doufám, mé stěhování o víkendu vrcholí a nemám sebemenší ponětí, zda mě naši společně s nákladem vezmou rovnou domů, nebo pojedeme oklikou přes nějaký relax na Slovensku (zatím se mi z nich nepodařilo vyrazit žádné jisté info). Ale budu se opravdu snažit :-) A po přestěhování už to půjde normálně.
Jo, big news: od sedmého jsem zase Londýňanka :-)

8 Niki Niki | 27. března 2013 v 15:59 | Reagovat

Gratuluju :D

9 Reni Reni | 28. března 2013 v 19:20 | Reagovat

jj chodí neboj a netrpělivě čeká na další kapitolu :-) :-D

10 Katherine Katherine | Web | 29. března 2013 v 20:24 | Reagovat

Reni, to jsem ráda :-)
Niki, dík :D
A díky vám všem za komentáře!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama