64. kapitola: Bolestná ztráta

2. března 2013 v 23:03 | Katherine |  Aqua vitae novae
Tak, od včerejška jsem poučená o tom, že nemám slibovat a rozhodně nesmím věřit svým starým kostem. Opět jsem to nestihla, ale sobota taky není špatné skóre. Ale nějak na mě leze jaro. A jelikož mám všechno úplně jinak než všichni ostatní živočichové, jaro v mém případě neznamená novou krev v žilách a energii úplně na vše. Jaro v mém podání vypadá tak, že spím tolik hodin denně, kolik mi jen mé okolí dovolí, ale stejně jsem vyčerpaná k smrti a spala bych dál. Taky to tak máte? Asi ne. No jo, jsem jedinečná, pomalu si na to zvykám. Přeci jen se sebou žiju už nějakou řádku let. No, hlavně doufám, že se vám dnešní kapitola bude líbit. Nostalgicky vzpomínám na doby, kdy jsem měla šest kapitol v zásobě a ještě mi to připadalo málo. Časy se mění, co bych teď dala za zásobu jedné kapitoly. Tak tedy:
Enjoy!



První kroky Minervy McGonagallové po návratu do školy v den prvního výročí konce války vedly na ošetřovnu. Madame Pomfreyová, která měla Jocelyn na starost, ji ovšem k dívce nepustila. Zajímala se ale, jak to dopadlo na hřbitově. Nečekala, že po této akci bude ošetřovna zet prázdnotou, jen s výjimkou malého soukromého pokojíčku, který dostala Jocelyn. Na otázku, jak to Severus zvládnul, ale Minerva jen mlčky zavrtěla hlavou. Ošetřovatelka se na pár vteřin zahleděla do zdi. Ředitelka by přísahala, že se jí v očích zaleskly slzy. Věděla, že Poppy se Severusem občas spolupracovala na lektvarech pro ošetřovnu a měla ho ráda, proto se rozhodla změnit téma.

"On věděl, proč to udělal. Jak je na tom Jocelyn?"

"Potřebuje klid, Minervo. Nepustím k ní teď nikoho, ani vás ne. Zotavuje se z mnoha zranění a traumat a na návštěvy si ještě nějakou dobu počká, veškerou její energii potřebuji soustředenou na léčbu." Ředitelka přikývla.
"Já jen," zavrtěla hlavou bradavická ošetřovatelka, "nejsem si jistá, zda tohle zvládnu sama. Bude to v pořádku, když požádám o pomoc odborníka na psychoterapii?"

"Samozřejmě, že to bude v pořádku, kontaktujte kohokoli, kdo bude zapotřebí, Poppy," podpořila ji Minerva. "Je to skutečně tak zlé?"

"Není to dobré," pokrčila rameny ošetřovatelka. "Skoro nemluví, hrozně se uzavřela a když už něco řekne, je hrozně tvrdá."

"Kontaktujte toho psychoterapeuta, snad mu nebude vadit docházení do Bradavic. Zpřístupním mu krb na ošetřovně. Jen ať se to dítě vrátí zpátky do normálu i po psychické stránce."

"Myslím, že už v ní toho moc z dítěte nezůstalo..." odmlčela se Poppy. Poklepala ředitelce po rameni a vrátila se zpět na ošetřovnu. Chtěla být chvíli sama. Ztráta Severuse byla citelná a bolestná. Zejména teď, když všichni věděli, jak jim celá ta léta pomáhal. Teprve když za sebou zavřela dveře, rozplakala se.

Minerva se vydala za ostatními do ředitelny, kam je vyslala napřed. Tohle nebylo zdaleka u konce, ještě bylo třeba zařídit spoustu náležitostí.

Když vešla do místnosti, všechny zraky se na ni upřely. Věděla, že chtějí vědět, jak je na tom zachráněná dívka, ale hlas se jí zadrhl v hrdle, když na ni při pohledu na portrét Albuse Brumbála plně dolehla skutečnost, že Severus Snape už tady není s nimi.

"Je mi to moc líto," řekla tiše směrem k portrétu. Starému muži skanula z jeho pronikavě modrého oka jedna osamělá slza. Pak přikývnul a zmizel z portrétu. Ředitelka si odkašlala. "Tak tedy, slečna Jamesonová je v péči madame Pomfreyové. Podle všeho to chvíli potrvá, ale snad bude v pořádku. Chtěla bych vám všem poděkovat, že jste se této mise zúčastnili. Pevně doufám, že už žádná další nebude zapotřebí a Fénixův řád zůstane aktivním jen v historických knihách. Arture, je vám lépe?" obrátila se na zrzavého muže, který seděl v křesle a na hlavě mu ležel pytlík s ledem. "Měl byste se zastavit za Poppy."

"Měli bychom zavolat bystrozory," promluvila Sophie tiše.

"Ano, to rozhodně. Byl to Severusův plán, zavolat je, až bude Jocelyn v bezpečí. A myslím, že opět vyšel přesně tak, jak si to plánoval. I když to pro nás znamená obrovskou ztrátu."

"A co pohřeb?" zeptala se Molly.

"Myslím, že by si Severus přál, aby se místem jeho posledního odpočinku staly Bradavice. Koneckonců bral tohle místo jako svůj domov. Nevím, zda budeme nuceni pohřbít ho v jeho zvěromágské podobě nebo se mi podaří ho přeměnit zpět, ale myslím, že na tom příliš nesejde. Proberu to všechno s profesorem Brumbálem, až se vrátí, a všem vám dám vědět. Teď byste patrně měli jít, myslím, že není třeba, abyste byli svědky obrovského rozčilení Kingsleyho Pastroka, které se bezpochyby snese na mou hlavu."

"Je to férový muž, pochopí to," namítla Sophie.

"Jen myslím, že nemá rád, když někdo jedná za jeho zády," zachmuřil se pan Weasley. "Máte pravdu, Minervo. Necháme vás teď o samotě. Bylo by možné sejít se zítra, abychom věděli, co a jak s pohřbem a bystrozory?"

"Bezpochyby. Budu s vámi počítat u večeře. Slečno Shadowová, vy mi tady ještě počkejte, chci se vás na něco zeptat," zastavila Sophii, která se už také zvedala k odchodu. Sotva se za ostatními zavřely dveře, ředitelka jí pohlédla přímo do očí.

"Pane Pottere, uvědomujete si, jak Severusovi záleželo na tom, abyste pro jednou zůstal stranou toho všeho?" Sophie údivem pootevřela ústa a beze slova několik vteřin zírala na ředitelku, pak na sebe namířila hůlku a zamumlala několik zaklínadel. Během pár vteřin stál na jejím místě Harry Potter.

"Jak jste to věděla?"

"Nedivil jste se náhodou celé ty roky, jak mohl profesor Brumbál téměř vždycky všechno vědět? Tak vidíte. Asi to přichází s věkem. Nebo s pozicí ředitele, nejsem si úplně jistá. Můžete mi tedy vysvětlit, co jste tam dělal?"

"Myslím, že to můžu vysvětlit jen já," ozvalo se z rohu místnosti a se sotva slyšitelným zašustěním nejjemnější látky se objevila skutečná Sophie. "Děkuji, pane Pottere, za všechno," kývla na něj vděčně a podala mu jeho plášť.

"Vypadá to, že si musíme vážně promluvit. Harry, buďte tak hodný," pokynula mu ředitelka a probodla Sophii zkoumavým pohledem. Mladík přikývnul, obě ženy si přeměřil pohledem a vyšel ze dveří. Ulevilo se mu, že to nebude on, kdo tohle všechno Minervě McGonagallové vysvětlí. Pomalu se vydal do sklepení. Připadalo mu to jako celá věčnost od té doby, co naposledy kráčel těmito chodbami, přitom to vůbec nebylo tak dávno. Ale něco se změnilo. Severus Snape, dávný postrach jeho mládí, byl pryč. Poslední člověk, který ho pojil s jeho rodinou, už tady nebyl. Cítil se zvláštně. Tak dlouho se s tím mužem nenáviděl, ale najednou, když věděl, že už ho nikdy neuvidí, to bolelo jako nevyčíslitelná ztráta.

"Alohomora," namířil hůlku na dveře vedoucí do komnat profesora lektvarů. Nic se nestalo. Harry si odfrkl. Čekal to. Většinou, když majitel zemře, hesla přestanou fungovat a je jednodušší dostat se dovnitř. Severus Snape ale samozřejmě nebyl tím člověkem, který by ponechal své soukromé věci bez ochrany.

"Kráturo?" zvolal do ticha chodby a jeho hlas se nesl jako ozvěna. Během chvilky se ozvalo prásknutí, které značilo, že jeho osobní skřítek dorazil.

"Pán si přeje?" uklonil se Krátura.

"Už mnohokrát jsem ti říkal, ať se mi neklaníš. Můžeš pro mě otevřít ty dveře, prosím?" Skřítek popošel šouravým krokem ke dveřím a položil své špinavé pokřivené prsty na staré dřevo.

"Krátura nemůže otevřít tyto dveře, jsou chráněny i před cizorodou skřítčí magií. Jediný, kdo by je mohl otevřít, je člověk, který zná heslo. A pak osobní skřítek člověka, který to místo obývá."

"Znáš osobního skřítka profesora Snapea, Kráturo? Můžeš mi ho sem přivést?" zajímal se Harry, ale to už se Krátura pomalu klaněl a pak se s prásknutím přemístil pryč. Netrvalo to ale dlouho a vrátil se i s Tinky.

"Ahoj, maličká. Víš, kdo jsem?" zeptal se jí tiše.

"Tinky zná pana Harryho Pottera. Co může pro pana Harryho Pottera udělat?"

"Otevřela bys mi tyhle dveře, prosím? Slibuji, že nebudu sahat na věci tvého pána."

"Pan Potter by měl počkat, až se pán vrátí. Pán by se zlobil, kdyby Tinky pustila někoho dovnitř bez jeho svolení," vysvětlovala skřítka a schlípla uši.

"Tinky, podívej, pán už se nevrátí." Harry jí pohlédl vážně do očí a pohladil ji po malé hlavičce.

"Samozřejmě, že se pán vrátí, Tinky by o tom něco musela vědět, kdyby se sem neměl vrátit. Pokud pan Harry Potter chce počkat na pána, může jít do Velké síně, a až pán dorazí, Tinky mu to vyřídí."

"Severus dneska zemřel, Tinky. Je mi to moc líto, opravdu mě to moc mrzí," řekl Harry tiše a se smutkem v srdci sledoval, jak se velké oči maličké skřítky zalévají slzami. "Prosím, mohla bys mě pustit dovnitř? Chtěl bych si alespoň naposledy připadat, jako by tady ještě stále byl. Prosím."

Několik skřítčích slz skanulo k zemi. Tinky hlasitě popotáhla, ale jinak nevydala ani hlásku. Jen malá bradička se jí třásla, když namířila prst na dveře a ty se s vrznutím pootevřely. Pak se bez rozloučení přemístila s tichým prásknutím pryč. Harry zatlačil do dveří a vešel dovnitř. Dýchala tu na něj podivná atmosféra. Naposledy tady seděl se Severusem a najednou stál v jeho komnatách sám a věděl, že se už to nikdy nebude opakovat. Už nikdy si s ním nepromluví o jeho rodičích, o světě, o válce. Už nikdy neuslyší jeho řízný sarkasmus. Tiše za sebou zavřel dveře a Kráturu nechal stát samotného na chodbě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | 2. března 2013 v 23:25 | Reagovat

Ale noták-to už by stačilo :D  Dozvíme se příště jakým zázrakem to přežil a copak se nám asi stalo se Sophií? :D  Jinak-na mě má jaro vliv asi jenom z hlediska alergie, páč já mám spavou nemoc jako ty na jaře, po celý rok :-D

2 Katherine Katherine | Web | 2. března 2013 v 23:42 | Reagovat

Moment moment, já tady napíšu srdceryvnou kapitolu o Severusově smrti a ty čekáš, kdy se objeví? Kurník, vždyť i já jsem si u toho psaní pobrečela, že jsem ho zabila! :-( Tak alergie ti nezávidím, jaro je svinské období. Zaprvé pro mě představuje jen přechod mezi zimou a létem (alias mezi dvěma mými oblíbenými obdobími) a zadruhé mě fakt krutě unavuje. Už ať je to léto! :D

3 Niki Niki | 3. března 2013 v 0:37 | Reagovat

No jo no, smiř se s tim, že ti Sevovu smrt nikdo nevěří, na to je moc chytrej (snad vy oba :D)  aby skončil takhle ;-) Já taky jaro moc nemusim a z podzimu by mi stačilo září (oslav se nevzdám! :D). Tak se nechme překvapit, co se na tom hřbitově vlastně událo a proč za Sophii musel 'suplovat' Harry :-D

4 Katherine Katherine | Web | 3. března 2013 v 0:49 | Reagovat

No tak uvidíme, co se stane příště :-) Nebudu nic prozrazovat! Ale to, že jsem si u té kapitoly sama pobrečela, to je pravda, takže pevně doufám, že jí to dodá na přesvědčivosti a neznamená to, že jsem ufňukaný cvok :D

5 Niki Niki | 3. března 2013 v 11:31 | Reagovat

Ale Katherine, už to vzdej! :D Všichni víme že si ho nenechala umřít! :-D Já osobně mám 3 teorie jak to mohl přežít. :-? Uvidíme, jestli se potvrdí, nebo překvapíš :D A neboj, cvok snad nejsi a když, tak né jedinej :-D :-D :-D

6 Katherine Katherine | Web | 3. března 2013 v 13:54 | Reagovat

Tři teorie? Počkej, tak to mě zajímá, nechceš mi je sem vypsat? Prosíííím a smutně koukám :D Jsem na ně opravdu zvědavá :D

7 Niki Niki | 5. března 2013 v 22:52 | Reagovat

Ale je jedna hloupější než druhá :D  1) něco přeměnil v netopýra a sám se přeměnil na menší zvíře 2) něco přeměnil v netopýra a přemístil se  (u 1 a 2 počítám s tim že je to buď super kouzelník a zvládne to bez hůlky, nebo měl 'náhradní' :D ) 3) udělal to jako Sophie a Harry (ale on není žádnej srab takže 3 jako by nebyla :-D)  Což mě přivádí k tomu že doufám, že nám V PÁTEK vysvětlíš, proč za Sophii musel 'suplovat' pan Potter :-D :-D :-D

8 Katherine Katherine | Web | 7. března 2013 v 21:01 | Reagovat

Zajímavé teorie :-) Hele v sobotu mám docela důležitou studijní "věc" a potřebovala bych se na ni zítra připravovat, takže to opět vidím na sobotu. Ale to už určitě :-)

9 Niki Niki | 8. března 2013 v 19:01 | Reagovat

Tak ať ti to vyjde a já se budu těšit, co si pro nás vymyslíš :-D

10 Niki Niki | 9. března 2013 v 23:09 | Reagovat

Tak co, stíháš? 8-O

11 Katherine Katherine | Web | 10. března 2013 v 13:43 | Reagovat

Zazdila jsem sobotu. Dneska 100%. A definitivně přestávám slibovat a určuji volný termín od pátku do neděle :-)

12 Niki Niki | 10. března 2013 v 15:09 | Reagovat

Ach jo a já se tak těšila na pokráčko :-(  Tak snad dneska :-D

13 Mája Mája | E-mail | Web | 5. dubna 2013 v 13:14 | Reagovat

Tak rozplakat jsi nás chtěla? Málem se ti to podařilo, ale ještě pořád jsem neztratila naději. Protože zabít Severuse přece nemohlo být tak snadné, že? ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama