63. kapitola: Na hřbitově

25. února 2013 v 0:02 | Katherine |  Aqua vitae novae
Téměř jsem to stihla do konce víkendu, ale blog se mě pokusil nesmírně potěšit tím, že ve schvíli, kdy jsem klikla na "zveřejnit", mě odkázal na přihlašovací stránku. Málem mě trefilo a musím říct, že má jediné štěstí, jelikož jsem celou kapitolu objevila v "rozepsaných". Jinak bych se možná uchýlila k násilí, protože dneska je toho vážně nášup.
Enjoy! :)





Následující dny se nesly ve znamení příprav. Profesoři, kteří byli zasvěceni do bojového plánu, obcházeli Severuse se soucitnými pohledy a všem bylo jasné, co si myslí o jeho šancích na přežití. Molly a Artur Weasleyovi souhlasili se svou účastí na této poslední misi, jakožto rodiče cítili povinnost zachránit cizí dítě navzdory tomu, že oni sami už v této válce o dítě přišli. I Sophie nakonec souhlasila, že půjde na hřbitov s nimi, ale od chvíle, kdy sova přinesla ten proklatý dopis, byla zamlklejší a zamlklejší.

Plánovalo se a plánovalo, ovšem v jejich plánu stále zela jedna velká díra. Co když Smrtijedi po výměně Severuse přemístí pryč? Bez vědomí ministerstva nebyla sebemenší šance zajistit celý hřbitov proti přemístění. A ministerstvo se nesmělo nic dozvědět. Byli ve slepé uličce. Severus namítal, že někteří ze zbývajících Smrtijedů vykazují podobně megalomanské způsoby jako svého času jejich Pán, takže by se mohli pokusit zabít jej přímo před jejich zraky, nicméně všem bylo jasné, na jak chatrných základech stojí celá tato teorie.

V předvečer prvního výročí bitvy se Severus zavřel ve svých komnatách. Potřeboval být chvíli sám. Byl si docela jistý, že zemře, což nebyla úplná novinka, ale tentokrát si byl dobře vědom toho, co všechno ztratí.

Několik hodin toho dne strávil ve své soukromé knihovně. Měl to místo rád. Pak se zastavil u Tinky. Malí už pořádně povyrostli a celá rodinka se už přestěhovala ze Sophiiných komnat do skřítčích prostor.

Nakonec se vrátil do svých komnat a se sklenkou dobré whisky se posadil na gauč. Vytáhl staré zaprášené album, které sice neobsahovalo mnoho fotek, zato ale hodně vzpomínek. První tři fotky přeskočil. Upomínky na své dětství si prohlížet nepotřeboval. Vlastně ani netušil, proč si je uschoval. Jeho matka je pořídila jen proto, aby vyžebrala nějaké peníze ze svých movitějších rodičů, kteří ji po svatbě s Tobiasem Snapeem odstřihli. Ani tato forma psychického vydírání jí nepomohla, fotky se vracely zpět bez jediného svrčku. Další fotka byla z prázdnin před nástupem do Bradavic. On a Lily stáli na perfektně posekaném Evansovic trávníčku a pyšně svírali v rukou své dopisy. Tuhle fotku dostal od paní Evansové. Narozdíl od jejího manžela a Petunie ho měla docela ráda. Pamatoval si, jak vždycky přemýšlel, proč se k němu matka jeho nejbližší a jediné kamarádky chová lépe než jeho vlastní matka. Časem pochopil, že nemá smysl nad něčím takovým přemýšlet. Následovalo několik dalších černobílých mudlovských fotek jeho a Lily, jak je spolu vyfotila paní Evansová během několikerých dalších prázdnin. Na poslední fotce držela Lily malého Harryho a smála se do objektivu. Tohle byla jediná kouzelnická fotka v celém jeho albu. Sebral ji v Godrikově dole, když jedinkrát navštívil trosky Liliina domu. Nikdy už se tam pak znova nepodíval.

S povzdechem zavřel album. Obvykle by se ironicky zamračil nad tímto sentimentem, ale tentokrát to bylo všechno tak nějak jiné.

Nechtělo se mu zemřít. Tolikrát v životě toužil po smrti, říkal si, že bude pro všechny lepší, když už bude konec, ale když to najednou bylo tady, nechtělo se mu. Věděl ale, že nemůže dopustit, aby kvůli němu zemřela ta holka. Jen si s úsměškem pomyslel, že mu Potter mohl prozradit, kde v Zapovězeném lese upustil Kámen vskříšení. Kdo by se mu asi objevil? Lily? Brumbál? Moc lidí ho nenapadalo. Zavrtěl sám nad sebou hlavou, dopil whisky a odebral se do ložnice. Čekal ho náročný den. S myšlenkou na něj se mu ale nedařilo usnout. Kdo by spal, když ho další den nejspíš zabijou?

Ráno se vzbudil po několika málo hodinách spánku docela rozlámaný. S tím ale počítal, proto měl předem připravených pár životabudičů. Běžně je nepil a nesouhlasil s jejich nadužíváním, jelikož byly vysoce návykové, ale poslední den života chtěl být plný síly a života. Jaká ironie.

V ředitelně už ho čekal celý dnešní tým. Nebylo jich mnoho, ale to nevadilo. Podle Severusových nejvroucnějších přání by jich mělo být víc než zbývajících Smrtijedů, ale zase ne tolik, aby je jejich počet zastrašil a oni nepřistoupili na výměnu. Následovalo poslední probrání jejich plánu. Na hřbitov se měli v plánu přemístit kolem poledne. Chtěli tam být dřív než jejich oponenti. Severus se omluvil a naposledy se vydal na procházku po hradě. V dlouhé chodbě vedoucí ke Vstupní Síni narazil na Sophii. Očividně se taky omluvila. Vypadala poněkud nesvá, ale kdo by se před tímhle cítil dobře?

"V pořádku?" zeptal se jí tiše. Beze slova přikývla.

"Jsem rád, že jsi změnila názor. Budou tě potřebovat, máš zkušenosti." Severus se na chvíli odmlčel. Sophie pozorně sledovala výraz v jeho tváři, ale mlčela. Otočil se k oknu. Pár vteřin zíral ven na své milované bradavické pozemky. Pak se otočil znova k ní a v jeho tváři se zračilo cosi úpěnlivého.

"Postarej se o Minervu, prosím. Bude toho na ni moc. Buď tady pro ni." Sophie přikývla a poprvé za dnešní den promluvila. Její hlas zněl jako poškrábaná gramofonová deska.

"Budu," slíbila mu. Pohlédl jí do očí a viděl, že svůj slib myslí vážně. Pak ji políbil. Sophie vytřeštila oči a odskočila. Překvapeně se na ni zamračil.

"Já... nechci se loučit," oznámila mu. "Ty to zvládneš. Večer tady budeš i ty, i Jocelyn." Severus zavrtěl hlavou a pousmál se.

"Je to definitivní, chytila jsi od těch svých nebelvírů ten nesnesitelný optimismus. Jako bych slyšel Pottera." Sophie na něj překvapeně pohlédla a pousmála se.

"Fajn. Nebudeme se loučit. Stejně to nenávidím," zabručel Severus a otočil se zpět k oknu. "Ale tohle mi bude chybět. Mám to tady rád." Sophie mu položila ruku na rameno.

"Já vím," zašeptala. Pak mu dvakrát poklepala na rameno a nechala ho samotného s jeho myšlenkami. Severus se prošel po hradě, vyšel na nádvoří, aby se nadýchal čerstvého bradavického vzduchu, a pak se vydal zpět do ředitelny. Už bylo na čase. Všichni se už připravovali na poslední akci. A všichni doufali, že už skutečně bude poslední.

Krátce před polednem se skupinka vydala směrem do Prasinek. U Aberfortha zanechali Poppy, která měla čekat, až se k ní přemístí Jocelyn s doprovodem. Pak se společně přenášedlem přenesli na hřbitov. S napřaženými hůlkami se ujistili, že jsou tam prozatím sami. Zatím šlo vše podle plánu. Nemuseli ale čekat příliš dlouho. Za chvíli se ozvalo prásknutí a objevili se tři muži v kápích. U nohou se jim válel pytel.

"Ty špíno, vzal sis s sebou zbytky Řádu?" ozvalo se zpoza kápě.

"Waldene, zdravím tě. Pokud vím, zpráva mluvila o mlčenlivosti vůči ministerstvu. O Řádu nepadlo ani slovo. Někdo musí zařídit, abyste vydali vaši zajatkyni živou."

"Je paradoxní, že ty nevěříš nám, když vezmeme v potaz fakt, že zrádcem jsi ty," promluvil hlubokým hlasem druhý muž.

"Když myslíš, Rodolphusi," opáčil líně Severus. "Nicméně čekal jsem vás víc, kde jste nechali všechny přátele? Co tvá manželka, Rodolphusi? Jsem si jist, že všichni přítomní postrádají její osobitý šarm!"

"Ty sprostá špíno!" vykřikl třetí muž a zdvihnul hůlku. Než však stačil vyslovit jakoukoli inkantaci, Lestrange mu hůlku sklonil.

"Jen provokuj, Severusi. Je to nejspíš to poslední, co v životě uděláš," pronesl samolibě.

"Ano, jistě, váš plán zabít mě, skoro bych zapomněl. Takže co kdybyste nám dali tu holku? Pak dostanete mě."

"Vtipné. Nejdřív ty, pak holka," zavrčel Travers.

"Musel bych být opravdu hloupý, abych věřil tomu, že ji pak skutečně vydáte. Máte mé slovo, že se vám dobrovolně vzdám, jakmile bude holka v bezpečí u nich," hodil Severus hlavou směrem k mlčenlivému zbytku své družiny.

"Slovo zrádce? Lákavé," opáčil Lestrange. "Co takhle najednou? Pošleme holku směrem k vám, zatímco ty si to nakráčíš pěkně mezi nás. Jako za starých časů." Severus přikývnul. S tím počítali.

"Fajn. Chceme ale nejdřív vidět, že je naživu. Jistě mě chápete, bylo by neperspektivní měnit život za tělo."

"Tvůj cynismus je stále na vysoké úrovni, to oceňuji, Severusi," řekl Lestrange sametovým hlasem a jedním mávnutím hůlky zbavil Jocelyn pytle, ve kterém byla zavázána. Když se její tělo odhalilo na odiv všem, Severus zaslehl za svými zády několikeré zalapání po dechu i tiché vyjeknutí. Sám ale nedal najevo jedinou emoci. Hlavně že dýchala. Ještě byla naživu.

"Něco mi říká, že chodit nemůže. To nám poněkud ztěžuje současnou výměnu, nemyslíš?" Lestrange po jeho slovech jen líně mávl rukou a vedle bezvládného Jocelynina těla, které bylo poseto mnoha řeznými ranami a modřinami, se objevila nosítka.

"Jen si ji vezměte. Moc platná už vám nebude, velká zábava s ní není." Pak znova mávnul hůlkou a na vepsal do vzduchu dvě slova. Mudlovská šmejdka. Totéž se objevilo na sněhobílých nosítkách. Krví. Travers se zachechtal, zatímco Lestrange přenášel bezvládné tělo na nosítka, která se vznášela ve vzduchu. Severus stisknul ruku v pěst.

"Připraven na výměnu?" zeptal se ho vyzývavě Lestrange. Nebylo pochyb o tom, kdo jejich skupince velí.

"Bezpochyby. Dej mi vteřinu." Severus otočil hlavu k Minervě, která stála po jeho pravém boku. "Jsi skvělá ředitelka. Postarej se o Jocelyn. Potterovi řekni, že nemá zač. Konečně jsem ho jednou udržel mimo všechno dění. Držte se," zašeptal, otočil se zpět k vyčkávajícím Smrtijedům a vykročil. Na tento popud se nosítka s Jocelyn vznesla a posunula se o metr kupředu. Pak už šlo vše ráz na ráz.

Sophie uchopila Jocelyn a přemístila se s ní do Prasinek, kde na ně čekala madame Pomfreyová. Lestrange zbavil Severuse hůlky. Profesoři a Weasleyovi napřáhli hůlky a vrhli první kletby, aby zachránili Severuse. Byli v převaze, cítili, že mají velkou šanci. Paprsky kleteb se ale odrazily od jakési neviditelné zdi mezi nimi a obrátily se proti nim. Dvě z nich trefily náhrobky okolo, jedna zapálila travní porost a jedna trefila Artura Weasleho. Molly se k němu okamžitě vrhla.

"Trošku jsme se připravili," ozval se samolibě Lestrange. "Nedokážete tou bariérou proniknout. Cokoli vyšlete, obrátí se proti vám. Je to takové divadlo. Teď vám tady sehrajeme menší představení. Skromně jsem ho nazval Jak končí zrádci."

Otočil se na Severuse, který stál vedle, zbaven své hůlky, a sledoval, jak na něj míří hůlky tří bývalých kumpánů. Nejen oni ale měli v záloze překvapení. Severus zdvil koutky úst a zničehonic se okolo něj objevil černý dým.

"Avada Kedavra!" zaburácel Lestrange a vyslal zelený paprsek přímo do středu černého dýmu. Najednou bylo všechno pryč. Na zemi ležel malý mrtvý netopýr.

"Chtěl sis hrát, Severusi? Škoda," zavrtěl hlavou s ironickým úsměškem Lestrange. Kopnul do mrtvolky, kývnul na své kumpány a společně se přemístili pryč, přímo před zraky bezmocných zachránců. Spolu s nimi zmizela i kouzelná bariéra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | 25. února 2013 v 12:44 | Reagovat

Nevím co k tomu teď říct, uvidíme v další kapitole, ale vypadá to zajímavě ;-) Akorát nechápu, proč ho jako lektvarového mistra nenapadlo použít třeba Felix felicis :-?

2 Katherine Katherine | Web | 25. února 2013 v 13:16 | Reagovat

Myslím, že ani Felix Felicis není všemocný, jinak by si ho Fénixův řád vyvařoval ve velkém a Voldemorta by se zbavili během chvíle :-)

3 Katherine Katherine | Web | 25. února 2013 v 13:16 | Reagovat

Pokud by ho tedy nenapadlo totéž. Pak by asi byli v prekérní situaci :D

4 Niki Niki | 25. února 2013 v 15:42 | Reagovat

To by asi byli :-D  Ale myslím, že v takovém případě by zvítězil ten s větší vůli a touhou dosáhnou 'všeho co chce' :-? ...kéž by to existovalo :D :D  A bude nová kapitola v pátek nebo 'do konce víkendu'? :-P :D ;-)

5 Katherine Katherine | Web | 25. února 2013 v 15:58 | Reagovat

Pfff, mám-li být upřímná, zatím nevím :D Pátek je zase nějak brzy. Ale v neděli večer nebudu mít čas. Teoreticky bych to viděla někde na rozhraní pátku v noci a neděle odpoledne :D

6 Niki Niki | 25. února 2013 v 16:36 | Reagovat

Teoreticky se mi to velmi líbí :-D

7 Katherine Katherine | Web | 25. února 2013 v 19:52 | Reagovat

Tak uvidíme, jak dopadnu prakticky :D Ale jelikož pátek už je březen, tak budu mít po všech deadlinech :-) Fuuu, už březen? Jak se to stalo? Kam to uteklo? Občas mám pocit, že jsem na drogách, i když nejsem, protože jinak si neumím vysvětlit, jak se mi může pořád někam ztrácet čas. Fakt divné.

8 Niki Niki | 25. února 2013 v 22:40 | Reagovat

Snad se ti podaří vrátit se do přítomnosti :-D

9 Katherine Katherine | Web | 25. února 2013 v 23:32 | Reagovat

No jsem na sebe zvědava. Stejně za to určitě může ten králík z Alenky. Vždycky byl s těma hodinama podezřelý :D

10 Niki Niki | 26. února 2013 v 7:14 | Reagovat

Á! [:tired:] Může za to globální oteplování! :-D

11 Mája Mája | E-mail | Web | 26. února 2013 v 8:52 | Reagovat

Tak jsem zvládla hned dvě kapitoly najednou a myslela jsem si, že se tím pádem dočkám rozuzlení. Ale zase jsi nezklamala. Jak mám teď vydržet do té další kapitoly? O_O
Díky za další dílky skládačky :-)

12 Katherine Katherine | Web | 26. února 2013 v 13:28 | Reagovat

Niki, globální oteplování a tání ledovců také!
Májo, já si vždycky říkám, že to aspoň jednou neuseknu v tom nejdůležitějším, ale ono je to vždycky tak lákavé! :D Nicméně výhoda je, že vzhledem k mému neustálému zpožďování aspoň přijde následující kapitola brzy (za předpokladu že pátek vyjde). Díky za komentáře :-)

13 Niki Niki | 27. února 2013 v 19:56 | Reagovat

Drahé ledovce,
přestaňte prosím tát, zdržuje to přidávání kapitol.
                              Díky! :D

14 Katherine Katherine | Web | 28. února 2013 v 22:17 | Reagovat

To bych jim radila! A to už pomíjíme to ekologické hledisko :D Nicméně jsem na zítřek připravena, skutečně :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama