62. kapitola: Bojový plán

20. února 2013 v 0:12 | Katherine |  Aqua vitae novae
Jsem zpět, děkuji vám všem za trpělivost. Původně jsem myslela, že se už dnes dostaneme k hřbitovu, ale nakonec se mi to zdálo příliš dlouhé, takže hřbitov až příště. I tak se ale dozvíte nějaké plány, tak snad budete spokojeni.
Enjoy! :)




Minerva seděla v křesle a zírala na cár papíru, který stále držela v ruce. Severus pochodoval podél ředitelčina stolu tam a zpět. Oči všech bývalých ředitelů byly upřeny přímo do centra dění, ostatně jako pokaždé, když se jednalo o něčem velkém.

"Nemůžeme zavolat bystrozory. Řekli to jasně. Objeví-li se bystrozorové, zabijou ji."

"Nejspíš ji zabijou i tak," zavrtěla hlavou vyčerpaně Minerva. "Nenechají ji jen tak jít."

"Ne, když nás bude víc. Nikde nepadla zmínka o tom, kdo mě smí doprovodit. Samozřejmě, že někdo musí jít se mnou, aby odvedl Jocelyn. Když budeme v přesile, možná nás nechají provést výměnu."

Minerva na něj ostře pohlédla. Věděla, že má pravdu, ale nechtěla ji slyšet. Záleželo jí na něm. Představa, že si dobrovolně nakráčí jako prase na porážku přímo mezi ně, byla příliš bolestná.

"Výměnu... Raději se necháš zabít, než abys přijal pomoc? Nemůžeme bystrozory držet mimo. Můžou nám pomoct."

"Nenechali by nás jít s nimi. A Jocelyn zemře. Krom toho netvrdím, že je nemůžeme zavolat. Jen jim nesmíme dát vědět předem. Sophie je stále může zavolat skrze odznak. Když půjde do tuhého, zavolá je na místě." Pohledy obou se stočily na ředitelku nebelvírské koleje, která zcela netypicky mlčela.

"Ty se necháš zabít," hlesla konečně. Severus pár vteřin pátravě zkoumal její tvář a pak pomalu přikývnul.

"Pokusím se dostat se z toho. Až budete mít Jocelyn, zavoláte bystrozorský tým. Možná to dokážeme beze ztrát, nemělo by jich být hodně. Pokud jde skutečně jen o vnitřní kruh, nebude jich víc než pět. Ale ano, pokud to nepůjde jinak, bude to můj život za její."

"Jak se z toho chceš dostat? Jak si to vůbec představuješ?" zeptala se tiše Minerva.

"Věřím, že je dokážeme přesvědčit k výměně. Nebudou ji chtít pustit, ale nakonec udělají cokoli, aby dostali mě. Pokud jde o ty, které tam očekávám, půjdou na to chytře. Nedají Jocelyn, dokud nebudou mít mě. Ale nemůžou dostat mě, dokud nevydají Jocelyn. V úvahu připadá jedině současná výměna. Ve chvíli, kdy získáte Jocelyn, někdo z našich ji chytí a okamžitě se přenášedlem přenesou do Prasinek. Pokud mě budou chtít zabít na místě, možná na ně stihnete zaútočit. Možná to dokážeme zvrátit v náš prospěch."

"Možná?!" skočila mu do řeči ředitelka. "Možná to dokážeme zvrátit? A co když tě přenesou pryč a zabijí tě tam?"

Severus jen pokrčil rameny. V duchu s touto možností počítal. Buď nějakým zázrakem vyvázne, nebo s největší pravděpodobností zemře. S jistotou věděl jen jedno. Pokud má zemřít, chce s sebou vzít co nejvíc těch parchantů.

"A kdo si myslíš, že tam půjde s námi? S Řádem je konec. Polovinu lidí jsme ztratili v Závěrečné bitvě. Kingsley je vedoucím bystrozorů, pokud nemáme uvědomit ministerstvo, nemůžeme od něj žádat pomoc. Kdo zbývá? Potter? Weasleyovi? Grangerová? Nebo snad moták Figgová?"

"Potter ne!" ohradil se zostra Severus. "Ten kluk už toho udělal dost. Nesmí se o tom dozvědět. Tvrdí, že chce zůstat stranou, ale vím s jistotou, že by se zapojil. Nesmíte mu o tom říct. Ani Weasleymu a Grangerové."

"A koho tedy navrhuješ?"

"Molly a Artur určitě pomůžou. I ten jejich nejstarší, v bitvě se prý vyznamenal. Z Bradavic Kratiknot, Prýtová a Sinistrová. A my tři."

"Devět lidí. Co když proti nám bude stát dvacítka Smrtijedů?"

"Pochybuji. Z vnitřního kruhu počítám čtyři, maximálně pět. Z vnějšího také moc lidí na svobodě nezůstalo. Už se nemají jak kontaktovat. Jsou rozptýleni, schovávají se. Pokud někdo zůstal pohromadě, pak jen ten zbytek vnitřního kruhu.

"Lestrange? Macnair? Kdo ještě?"

"Kromě těch dvou zatím nechytili Traverse a Yaxleyho, i když ten byl údajně spatřen někde na pláži na druhé straně světa. Víc jich nebude."

"Ale s jistotou to nevíš. A Severusi, Molly s Arturem? V bitvě přišli o dva syny. Nemůžeme po nich žádat další zapojení. Řád už neexistuje, Voldemort je pryč a zrovna jejich rodina už ztratila příliš na to, abychom žádali další laskavost."

"Já vím. Ale jsou to Nebelvíři. Nenechají tu holku zemřít. Pomůžou."

"Jak můžeš tak chladně kalkulovat s jejich životy?" zamračila se ředitelka.

"Především kalkuluji s tím svým. A pokud to vyjde, nevinná malá holka bude zpět tam, kam patří. Nestojí to snad za to?"

Z obrazu nad stolem se ozvalo zakašlání. Všichni přítomní včetně mlčící Sophie pohlédli na bývalého ředitele, který na ně starostlivě zíral zpoza půlměsícových brýlí.

"Minevo, Severus má tentokrát pravdu. Molly s Arturem to pochopí. Tu dívku pošlete na smrt, když zavoláte bystrozory. Tohle bude vaše poslední akce. Poslední akce mého Fénixova řádu, nebo alespoň těch, kteří zůstali. Za mladý život to stojí, že ano?"

Ředitelka po jeho proslovu pevně stiskla papír, který stále svírala. Pak přikývla. Tohle se jí nelíbilo. Nechtěla obětovat Severuse, aby zachránila Jocelyn. Ale evidentně neexistovala žádná možnost, že by zachránili oba. Severus se bude muset zachránit sám.

"Já... Omlouvám se, ale nemůžu jít s vámi," zašeptala do nastalého ticha Sophie. Veškerá pozornost přítomných se obrátila na ni. Minerva svraštila čelo a pozorně na profesorsku pohlédla. Severus se zamračil.

"Jsi bývalá bystrozorka, samozřejmě, že musíš jít. Navíc jsi Jocelynina kolejní vedoucí!"

"Nemůžu," vyhrkla, vstala a vyběhla z ředitelny. Severus nechápavě pohlédl na ředitelku, jako by čekal, že s tím něco udělá.

"Jdi za ní, Severusi. Pokud to má vyjít, Sophii budeme potřebovat," pokynula mu Minerva unaveně. Přikývnul, pohledem přejel po místnosti, spočinul očima na Brumbálovi, na chvíli se zamračil a pak se vydal za Sophií. Byl si jist, že ať už jde o cokoli, dokáže ji přesvědčit. Ale někde hluboko jej hřál pocit, že Sophii záleží na jeho životě. Že nechce, aby zemřel. Věděl, že ji nemiluje, tak jako miloval Lily, ale cítil se s ní příjemně, proto mu tohle vědomí dělalo skutečně dobře. Jen kdyby s tím nesouvisel fakt, že se chystal na téměř jistou smrt.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | 20. února 2013 v 19:49 | Reagovat

Trošku kratší,ale příště nám to určitě vynahradíš v takové akční kapitole :-D Rozdělíš jí do dvou částí nebo jí zveřejníš celou najednou? 8-O

2 Katherine Katherine | Web | 20. února 2013 v 22:12 | Reagovat

Já jsem si právě říkala, že kdyby to bylo teď dohromady, bylo by to neúměrně dlouhé vzhledem k mé obvyklé délce :-) Příště bude hřbitov celý a očekávám, že to bude trochu delší kapitola. Jak bylo na horách? :-)

3 Niki Niki | 20. února 2013 v 23:29 | Reagovat

Trochu lepší počasí mohlo být, ale parádně jsme si to užili, prochnali jsme prkna i lyže a krom pár naražených zadků se to obešlo i bez úrazů- KONEC HLÁŠENÍ :-D (díky za optání :D)

4 Katherine Katherine | Web | 20. února 2013 v 23:36 | Reagovat

Tak koukám, že s počasím to bylo všude stejné. Ale já mám lyžování v husté mlze ráda, většinu lidí to vyžene ze sjezdovky a já to pak můžu rozjet o to víc. Vedlejší účinek je ten, že se čas od času v té rychlosti přizabiju. Tentokrát jsem ale přežila ve zdraví, ha! :D

5 Niki Niki | 22. února 2013 v 17:54 | Reagovat

Tak to gratuluju :-D

6 Niki Niki | 23. února 2013 v 10:11 | Reagovat

Katherine, bude nová kapitola už dneska? :-)

7 Katherine Katherine | Web | 23. února 2013 v 23:47 | Reagovat

Eeergh, to už je zase pátek? Ehm, sobota? Nějak to letí. Tradičně do konce víkendu, slibuju :-)

8 Niki Niki | 24. února 2013 v 10:08 | Reagovat

Ehm neděle :-D :-D :-D

9 Katherine Katherine | Web | 24. února 2013 v 19:32 | Reagovat

Pořád stíhám! :D Jsem teď tak trochu mimo čas a prostor. Ale možná se časem vrátím do běžného časoprostoru. Popřemýšlím o tom :-)

10 Niki Niki | 24. února 2013 v 22:27 | Reagovat

Takže zase týden pauza? :-( :-( :-( Stihni to zítra, prosím :D

11 Katherine Katherine | Web | 25. února 2013 v 0:12 | Reagovat

Kdepaaak :-) Na chvíli jsem se vrátila do běžného časoprostoru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama