60. kapitola: Dopis

13. ledna 2013 v 22:52 | Katherine |  Aqua vitae novae
Opětovně nestíhám, samozřejmě svou vlastní vinou. Minulý týden jsem měla předvolební horečku a teď mám zase tu povolební (i když ještě bude 2. kolo, tak vlastně ještě ani to ne). Z nějakého důvodu vždycky vlezu do nějaké internetové diskuse a zcela nesmyslně se snažím lidi přesvědčit, aby argumentovali podloženě, slušně a inteligentně. Za předpokladu, že nějaká třetina lidí je úplně blbá a přesně ti tvoří většinu osazenstva na veřejných diskusích, je to z mé strany dost hloupé a zbytečné jednání. Nicméně dokázala jsem se tím dostat do takového skluzu, že dnes v noci nemám nárok na spánek a dva dny se mi slijou do jednoho. Báječné. Nenávidím období před zkouškami. Doufám, že se vám daří lépe, ačkoli je teď období volební hysterie a ještě k tomu i chřipky.
Enjoy!



Týdny utíkaly a malá skřítčata rostla jako z vody. Sophie byla na každou zmínku o nich nesmírně citlivá, a tak Severus raději nenavrhoval jejich barevné rozlišení pro lepší orientaci, jelikož poměrně chytře dospěl k názoru, že by ji mohl rozčílit. V poslední době se mu to navíc dařilo obdivuhodně snadno, což bylo zvláštní vzhledem k tomu, že se o to vůbec nesnažil.

Jediné skřítče, které dokonale a bezpečně poznal za každých okolností, byl právě jeho malý jmenovec. Při první návštěvě, kdy Severus nevěděl, kam s očima a nejraději by zmizel, si toho nevšiml, ale jako jediný ze všech šesti prcků měl nezvykle bledou pleť. Konečně chápal, proč jej pojmenovali tak, jak jej pojmenovali, i když z toho nebyl nadšený. Poppy mu diagnostikovala mírnou anémii, ale jinak byl zcela v pořádku, snad jen o něco méně aktivní než jeho sourozenci. Ti se neustále někde honili a pištěli. Pryč byly ty doby, kdy ještě lezli všude po Sophiiných komnatách s napůl odlepenou plínkou. Severus tušil, že skřítčí vývoj probíhá dost rychle vzhledem k tomu, jak krátké bylo Tinčino těhotenství, ale přeci jen nečekal, že začnou běhat tak rychle.

Občas měl neodbytný pocit, že Sophie kvůli skřítčím mláďatům úplně zapomněla na svou ztracenou studentku. Už se o ní tak často nemluvilo. Ani Dennis se o ní už příliš nezmiňoval, když spolu hráli svou obvyklou partičku. Nejspíš vytušil, že je citlivé téma i pro jeho profesora.

Od nálezu krabičky s prstem před dveřmi jeho komnat uplynul už více než měsíc. Bystrozorové stále pátrali, i když už v menší míře, ale výsledky se pořád nedostavovaly. Žádný další vzkaz od únosců se k Severusovi nedostal. Na vině byl možná i samotný fakt, že ředitelka nechala do sklepení nainstalovat několik portrétů. Poprvé v bradavické historii bylo sklepení střeženo touto sítí bdělých očí a nejspíš proto už se dotyčný neodvážil položit před Severusovy dveře další balíček.

I tak si ale Severus stále lámal hlavu, kdo to mohl být. Nikdo cizí na hrad určitě neproniknul. Musel to být někdo z místních, ale kdo? Všichni přátelé té ztracené holky říkali, že byla nekonfliktní.
Přemýšlel nad tím pořád. A dny ubíhaly a ubíhaly.

Na konci února se mu vrátila Tinky. Děti už byly dost staré na to, aby těch pár chvil, během kterých pánovi nesla jídlo nebo uklízela komnaty, vydržely samotné nebo s Barneym či Sophií. Severuse to potěšilo, v poslední době mu začal chybět jeho stereotyp. Se Sophií si rozuměli čím dál méně, ačkoli nedokázal říct, čím to bylo. Stačila sebemenší zmínka, ať už o pomalém postupu bystrozorů v případě Jocelyn nebo naopak příliš rychlém postupu malých skřítků okolo něj, a vyletěla. Už si toho všimla i Minerva, ale stále Severusovi trpělivě vysvětlovala, že je toho na ni prostě hodně, když nabídla svou pracovnu dočasně skřítčí rodině a přišla tak o část svého soukromí. Tenhle argument ale Severuse zvedal ze židle. Když už se Sophie sama rozhodla vzdát se své pracovny, měla se s následky vypořádat jako dospělá a nevylévat si zlost na ostatních.

Nutno ale dodat, že po každém svém výstupu se pokusila o udobření. Jen jim to nikdy nevydrželo moc dlouho, než se zase porafali, a tak spolu začali trávit méně a méně času o samotě.

I na ředitelce bylo vidět, že se trápí. Občas Severuse napadlo, že jí pranic nepomohl, když zasáhl proti jejímu odchodu. Ztrátu své studentky brala velmi osobně a nemohla se vyrovnat s tím, že ji nečekaly žádné sankce. To, že Jocelyn neměla rodinu a ministerstvo věc zametlo pod koberec, způsobilo, že se ředitelka cítila ještě hůř.

Jediní, na koho špatná nálada velké části profesorského sboru moc nepadala, byli studenti. Ti nebelvírští si sice na svou spolužačku občas vzpomněli, ale ostatní ji neznali tak dlouho, aby jim stihla chybět. Vždyť do zavedení studijních skupin se spolu mezi sebou zase příliš nestýkali.

Na konci března, v den tříměsíčního výročí Jocelynina zmizení přistál Severusovi v talíři s míchanými vajíčky dopis. Velký černý výr mu jen zakroužil nad hlavou a zase vyletěl ven.

Minerva po jeho pravici zpozorněla. Moc dobře věděla, co je za den. Severus mávnutím hůlky otevřel obálku a přiměl dopis, aby se mu rozevřel před očima.

"Zrádče,
nechal jsi nevinnou šmejdku napospas, jen aby sis zachránil kůži.
Teď už tak nevinná není. Pořád máš ale šanci dostat ji živou.
V den, kdy to všechno skončilo, se setkáme tam, kde začal nový věk.
Nepřijdeš-li, zemře. Objeví-li se tam bystrozorové, zemře.
Dobře rozvaž, jak učiníš. Zradil jsi Pána a pomstě neujdeš."

Minerva vedle něj zalapala po dechu. Přes všechny zásady svého dobrého vychování mu četla přes rameno.

"V den, kdy to všechno skončilo? Tam, kde začal nový věk? Druhého května, ale kde?" zeptala se ho tiše.

"Kde začal nový věk? Řekl bych, že tam, kde se Voldemort znova zrodil, na tom hřbitově, kam odneslo přenášedlo Pottera po turnaji. Snad," zavrčel s pohledem upřeným do papíru. Minerva mávla hůlkou, dopis se složil do původní podoby a vlétl do kapsy jejího hábitu.

"Co to děláš?" zeptal se Severus překvapeně.

"Musíme to odevzdat bystrozorům. Třeba na něco přijdou. Minimálně zjistí, kdo to psal. Na obálce musí být otisky."

"Otisky?! Jasně řekli, žádní bystrozorové! Budeme riskovat život holky jen proto, aby mohla banda neschopných patlalů použít mudlovskou metodu?" rozčilil se Severus. "Navíc po tomhle označení je jasné, o koho jde. Musí to být zbytek vnitřního kruhu."

"Severusi, znáš je. Víš, že i když tam dorazíš sám, Jocelyn živou nevydají. Chtějí tě zabít, nebudou se na nikoho ohlížet."

Severus už otevíral ústa, aby začal s mohutnými protesty, ale pak je zase zavřel. Věděl, že má pravdu. Jocelyn s její nečistou krví nikdy nenechají jen tak jít. Sophie, která celou dobu seděla po Severusově pravici a mimořádně mlčela, se konečně odhodlala promluvit. Její hlas zněl jako poškrábaná deska.

"Zavolám tým. Půjdeme ven, abychom tady nebudili rozruch?" zeptala se a vyhnula se Severusovu pohledu. Minerva přitakala. Severus zatřásl hlavou, ale neprotestoval. Zachytil Dennisův znepokojený pohled. Nebyli jediní, kdo dobře věděl, co je za den.

"Bežte, počkejte mě v ředitelně. Dorazím chvíli po vás," oznámil oběma ženám a zdvihl vidličku. Sophie vytřeštila oči, ale Minerva přikývla a pokynula jí. Pochopila, o co se snaží.

Severus do sebe ztěžka nasoukal několik soust. Dopil svůj pohár a pak, jako by se nic nedělo, vstal od stolu, rozloučil se s kolegy a opustil Velkou síň. V zádech ale stále cítil Dennisův pohled. Byl si jist, že divadlo, které mu právě sehrál, chlapec mistrně prohlédl...

"Morituri te salutant, Severusi," zašeptal sám k sobě, když kráčel dlouhou chodbou bradavického hradu směrem k ředitelně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | 14. ledna 2013 v 16:34 | Reagovat

Jupí, konečně se začíná něco dít :-D  Kolik kapitol asi ještě bude před výpravou na hřbitov (bude,že jo?) ? :D Myslim si, že Sophie nemá právo být nepříjemná, sama si ty ušatý otravy nastěhovala, no ne? :D  PS. Co znamená to co si říkal na konci Severus? 8-O

2 Katherine Katherine | Web | 14. ledna 2013 v 16:58 | Reagovat

A jo, to mě ani nenapadlo překládat, pardon. Znamená to "Jdoucí na smrt tě zdraví," a jelikož to Severus řekl sám sobě, vidím v tom pěknou symboliku, čímž vlastně i přímo říkám, že na výpravu na hřbitov dojde, leč ještě do ní zbývá měsíc, takže nějaká kapitola před tím určitě bude. Navíc jsem si tímhle nápadem trochu zavařila, takže si budu muset ujasnit, kudy to teď obejdu, jelikož původní plán byl poněkud jiný.
Díky za komentář :-)

3 Mája Mája | E-mail | Web | 16. ledna 2013 v 19:26 | Reagovat

Tak jsem zmákla hned dvě kapitoly najednou. Jsem zvědavá, jak to na hřbitově dopadne. A tý malý je mi fakt hrozně líto... :-(

4 Katherine Katherine | Web | 17. ledna 2013 v 16:42 | Reagovat

No jo, chudák Joc si to nezasloužila, ale to je holt život, podělává se i lidem, kteří si to nezaslouží... Ale snad to dopadne dobře. Díky za komentář :-)

5 Niki Niki | 19. ledna 2013 v 23:02 | Reagovat

Stihneš novou zítra? :-D

6 Katherine Katherine | Web | 20. ledna 2013 v 1:54 | Reagovat

Zítra! Tedy pokusím se, slibuji. Nějak se mi věci zkomplikovaly, ale vynasnažím se.

7 Katherine Katherine | Web | 21. ledna 2013 v 15:04 | Reagovat

Omlouvám se, ale nakonec z toho bude týdenní pauza, nový díl tedy bude v pátek (nebo v průběhu víkendu jako obvykle). Díky za pochopení.

8 Katherine Katherine | Web | 26. ledna 2013 v 17:08 | Reagovat

... Takže zítra. Samozřejmě už 100% a bez odkladu. Ale dnes by to nebyla dobrá kapitola...

9 Susan Susan | Web | 7. května 2013 v 10:12 | Reagovat

Kruté když se nedá nic dělat, když nelze být o krok vpředu než únosce :-(
Morituri te salutant - tu písničku miluju a sem se toto rčení také hodilo. Tak nějak mi přijde, že je Severusovi jasné, že cesta na hřbitov je v jeho případě jednosměrná. Teda, on si to myslí, ale my víme, jaký se Severus kouzelnický machr takže klid :-)
Skřítek s anomálií :D  no to mě podrž :D a ještě se jmenuje Sevie :-D jak příhodné :-D perfektní :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama