49. kapitola: Tajná oslava

27. října 2012 v 11:14 | Katherine |  Aqua vitae novae
Dnes jsem maličko opožděná, doufám, že mi to odpustíte :) V určité části vás poprosím, abyste omluvili mou znalost francouzského jazyka. Umím se leda tak představit a uvítat někoho v mé kanceláři (skončila jsem asi druhou kapitolou v učebnici pro samouky). Je to ale nádherný jazyk, snad se ho jednou naučím. Prozatím se musím smířit s použitím google translatoru, takže pokud někdo z vás tento jazyk ovládá a usoudí, že mám něco trestuhodně zle, budu ráda, když mě opravíte :) Teď už si ale užijte tuto ZAJÍMAVOU kapitolu. Abych nezapomněla, RATING pro tentokrát bude 15+ :P



Vánoční přípravy vrcholily. Sbor profesora Kratiknota doprovázel Severuse a ostatní snad každou minutu jejich pobytu na hradě s nevyčerpatelnou zásobou vánočních písní. Severuse občas napadlo, že by mu Vánoce skutečně nemusely vadit, letos si opravdu připadal přijatý a chtěný, ale nemuselo by to všechno trvat tak dlouho. Tolik příprav, tolik halasu okolo celých těchto svátků! A ještě k tomu s každým dnem klesalo soustředění jeho studentů geometrickou řadou. A do Vánoc přitom zbývaly ještě necelé dva týdny!

Ostatní profesoři si naopak tyto dny užívali. Studenti vyváděli méně nepřístojností, nejspíš už byli myšlenkami napůl doma, všichni se chovali příjemněji než obvykle a vše se zdálo býti zcela perfektním. Snad sbor profesora Kratiknota byl letos poněkud dotěrně všudypřítomný, ale ani to nemohlo pokazit atmosféru nadcházejících Vánoc.

V pátek večer už Severus v duchu soptil, někteří z jeho prváků se před Vánocemi ukázali jako smrtonosné zbraně, když poněkud předčasně přepnuli své mozky do úsporných vánočních režimů a odmítali poslouchat jeho instrukce, což mělo za následek mírné zdemolování učebny lektvarů.

V sobotu už uvažoval nad tím, že navrhne Minervě prodloužení vánočních prázdnin, pokud možno s okamžitou platností hned od pondělí. Tušil, že další katastrofa na sebe nenechá dlouho čekat. Prázdniny ho obvykle rozčilovaly, protože se po nich studenti vraceli do školy s hlavami zcela vymetenými, ovšem letos by je sám potřeboval. A učebna lektvarů jakbysmet.

Večer byl pozván na slavnostní předvánoční večírek, který se Minerva rozhodla na poslední chvíli uspořádat. Nepociťoval sebemenší náznaky nadšení, ale nechtěl Minervu zklamat a tak se rozhodl, že se tam ukáže. Minimálně na první půl hodinu.

Oblékl se do svého svátečního tmavě smaragdového hábitu, který si u krku sepnul stříbrnou sponou. Mohlo se o něm říkat, že je mastný netopýr, ale nikdy by na sváteční příležitost nepřišel nevhodně oblečen.

Večírek začal klidně. Hrála tichá, decentní hudba, která napovídala, že ji vybírala sama Minerva. Severus si oddechl. Alespoň nemusel dnes večer poslouchat Sudičky. I tak mu ale bylo jasné, že tomuto údělu neujde, Sudičky byly na naléhání desítek studentů pozvány na oficiální školní vánoční ples. Dnes ale bylo vše nanejvýš decentní a sofistikované. I výběr občerstvení Severuse překvapil. Od Albusových dob to byla příjemná změna. Minerva si potrpěla na určitou úroveň.

"Vážení," přerušila tok jeho myšlenek hostitelka, "dnes jsem vás sem pozvala na malý profesorský vánoční večírek. Mnozí z vás se divili, proč jsem vybrala tak brzký termín, když do Vánoc zbývá ještě deset dní. Přiznávám se, šlo tak trochu o zástěrku. Zjistila jsem, že nejnovější posila našeho profesorského sboru má dnes narozeniny, a tak jsem se rozhodla, že u tak krásného mladého člověka se slibnou budoucností rozhodně musí jít o důvod k oslavě!"

Sophie se na druhém konci místnosti zavrtěla. Hlavou jí proběhla myšlenka, zda by se ještě mohla vypařit. Pozdě.

"Sophie, jistě mi to odpustíš," usmála se na ni Minerva a Sophie se jen bezmocně zašklebila. Vánoce slavila nejraději sama. Snad jen za přítomnosti lahve portského.

"Vážení, ráda bych si teď na slečnu Shadowovou připila. Sophie, ať tě v životě čeká jen to nejlepší!" Minerva pozvedla číši se šampaňským a zbytek sboru ji hbitě napodobil. Sotva však stačili přiložit číše ke rtům, bylo nastalé ticho přerušeno chrapotem z rohu místnosti.

"Tragédie přeruší idylu čerstvě napadaného listí. Z života nový se zrodí, jeden však bude násilně ukončen. Ti, kteří následovali, přijdou si pro pomstu. Pohár však nebude zcela naplněn."

Všichni pohlédli jedním směrem. Sibyla Trelawneyová zatřásla hlavou a absolutně nechápala, proč na ni všichni takhle civí.

"Děje se něco, drahoušci?" zeptala se překvapeně.

"Sibylo, je vám dobře?" chytila ji za rameno profesorka Sinistrová a starostlivě přitiskla dlaň na její čelo, snad aby zjistila, zda její kolegyně neblouzní.

"Jsem v pořádku, drahá, děkuji za optání. Jen mě najednou rozbolela hlava. Měla bych si dát ještě trošku sherry."

Ostatní se rychle vrátili k původní zábavě s tím, že to jejich kolegyně jako obvykle přehnala s pitím, ale Severus s Minervou na sebe vážně pohlédli. Doba, kdy brali věštby vyřčené touto bláznivou ženskou na lehkou míru, byl už pro oba dva dávno zapomenuta.

"Celý tenhle večer je šílený," ozvalo se za ním tlumeně. Otočil se a uviděl Sophii v nádherných stříbrných šatech až na zem a s úsměškem na rtech. "Co se na chvíli vypařit?"

Severus pohlédl na Minervu. Nejraději by se právě teď vytratil někam ven s ní a probral to, co se právě stalo. Minerva na něj ale kývla a pohlédla na Sophii. Severus tedy přitakal a v duchu si umínil, že si o tomto s Minervou promluví při nejbližší možné příležitosti.

Vyšli spolu na tichou a opuštěnou bradavickou chodbu.

"Víš, tohle jsem nechtěla. Kdybych toužila po nějakých oslavách, zmínila bych se, že mám narozeniny!" ozvala se jako první Sophie.

"Minerva to myslela dobře," bránil ji Severus tiše.

"Já vím. A o to je to ještě horší. Takhle na ni ani nemůžu být naštvaná," zavrčela Sophie.

"Proč vlastně neslavíš narozeniny?" změnil Severus téma.

"Nevím, asi mi připadá hloupé připomínat si, že se můj život zase zkrátil o další rok. Copak ty narozeniny slavíš?"

"Ne, ale já jsem jiný než ty. Od tebe bych očekával hromady dárků, přátel a bujaré oslavy."

"No vidíš, a pletl by ses. Jedinou přítelkyní mi o narozeninovém večeru bývá lahev portského. Což mi připomíná, že jsem svou věrnou kamarádku nechala dnes večer samotnou. Nechceš se k nám připojit?"

"Neměla by ses vrátit na večírek, když je vlastně pro tebe?" nadhodil Severus.

"Možná. Ale je to jen jedna lahev. Vypijeme ji a můžeme se zase vrátit, když se ti bude stále chtít."

"Dobrá," přitakal Severus a společně se vydali k jejím komnatám.

"Mám zavolat Barneyho? Dal by sis něco kromě toho portského?" zajímala se Sophie, když dosedli na její pohodlný gauč.

"Ne, díky," odmítl Severus. "Na večírku jsem si dal kousek uzeného lososa, takhle večer mi to stačí."

Sophie pokývla hlavou a nalila jim oběma portského. Pak vstala, přešla ke stolku a chvíli manipulovala s nějakou malou bílou krabičkou.

"And can you feel the love tonight? It is where we are..." ozvalo se z dalších dvou větších krabic umístěných v rozích pokoje.

"Co to je?" ozval se překvapeně Severus.

"Elton John, líbí? Ach, ty myslíš ten přehravač. iPod. Přehrává to mudlovskou hudbu."

"Ale jak je možné, že to tady funguje?"

"Trochu jsem tomu pomohla několika šikovnými kouzly," zaculila se Sophie.

"Ach," odvětil překvapeně Severus. "Tak tohle je hudba, kterou posloucháš?"

"Ne tak úplně. Eltona mám ráda, vždycky mi hraje v den narozenin. Hrál i na pohřbu jedné mudlovské princezny. Má pěkné písně. Ale poslouchám i jinou hudbu."

"Mudlovskou?"

"Ano, převážně. Víš, na mudlech se mi líbí, že ta hudba vychází z nich. Nedělají ji nijak magicky, přesto magická je. Mám pak pocit, jako by kouzelničtí hudebníci podváděli, když si vypomáhají magií. Pravdou ale je, že i mudlové umí tu atmosféru zničit. V poslední době se u nich rozmáhá žánr zvaný elektronická hudba. Vzbuzuje to v člověku pocit, že musí do něčeho bušit zprudka hlavou a v pravidelném rytmu si vymlátit mozek. Já mám ráda pouze hudbu, kterou dělají pomocí hudebních nástrojů. Mám tady krásná klavírní a houslová sóla, mohla by se ti líbit. Ukážu ti je, kdybys chtěl. Nebo šansony jedné Francouzky, Edith Piaf. Je to nádhera," zasnila se Sophie.

"Šansony? Co to je?"

"Počkej, pustím ti to," odpověděla Sophie a pustila se do dalších manipulací se svou malou kouzelnou krabičkou. Z přístroje se začala linout tklivá hudba a překrásný ženský zpěv.

"Napsala tohle po smrti lásky svého života. Je to nádherné. Zpívá o tom, jak hrozně ho miluje. Sálá z toho hrozná síla a zároveň děsivě silný žal."

"Vskutku, je to krásné," souhlasil Severus a zaposlouchal se do zpěvu smutné Francouzky. Další píseň už zněla veseleji, ale ta obrovská síla, která byla v jejím zpěvu ukryta, nikam nezmizela.
Pohlédl na Sophii. Se sklenkou portského u rudých rtů pozorně poslouchala šansony, kterým narozdíl od něj rozuměla.

"Řekni něco francouzsky," požádal ji zastřeným hlasem. Francouzka v pozadí zpívala něco velmi smyslně.

"Ale co?" usmála se Sophie.

"Cokoli."

"Vraiment?" pousmála se na něj. "Aujourd'hui, je vous trouve très beau."

"Nemám tušení, co jsi teď řekla, ale znělo to nádherně."

"Je to krásný jazyk," souhlasila. Najednou se k sobě přiblížili na ještě kratší vzdálenost. Jejich pohledy se spojily a najednou se v obou párech očí objevilo něco hladového. Ani si neuvědomili, jak k tomu došlo, najednou jen vnímali rty toho druhého na těch svých, jeho jazyk, jeho ruce na svém těle.

Jako by jejich těla a jejich mysli najednou byly zcela oddělené. Severus ani netušil, jak se dostali do ložnice. Jen hladově líbal její žádostivé rty a krásný ladný krk a rukama bloudil po jejím těle. Hladil její nahou kůži, když se mu konečně podařilo vysvobodit ji ze zajetí šatů, laskal její prsy. Ani si nevšiml, kdy ho svlékla z jeho hábitu. Soustředil se jen na její tělo a reakce, které vyvolávaly jeho dotyky. Na krátkou chvíli se zarazil, když se dotknul jemné krajky jejích kalhotek. Jako by ten dotyk na zlomek vteřiny navrátil zdravý rozum. Sophie ale vzdychla, uchopila lem svých kalhotek, a sama je stáhla o kus dolů. To rozhodlo. Severus dokonal, co bylo započato. Pak se znova pustil do vášnivé hry s jejím tělem. I poslední kus jeho oblečení odletěl někam do dáli.

"Počkej, já jsem..." zastavil se na krátkou chvíli Severus.

"Psst," položila mu prst na rty a políbila ho na krk. Pak jej jedním plynulým pohybem zavedla dovnitř. Severus byl ztracen. Milostný tanec netrval dlouho, ale o to intenzivnější byl. Místností se rozhléhaly vzdechy a tlumené sténání. Najednou se tempo zrychlilo a za krátkou chvíli se Severus zhroutil vedle ní.

"Všechno nejlepší k narozeninám," zašeptal. Za pár minut usnul, s nahou Sophií v objetí.

Ráno se Sophie probudila sama, po jejím nočním společníkovi nebylo ani vidu, ani slechu. O tom, co se tady událo v noci, vypovídal jen fakt, že byla stále nahá. To a náhrdelník ze stejné kolekce, z jaké si objednala své narozeninové náušnice, který se skvěl na nočním stolku.

"Všechno nejlepší," pravila sama k sobě tichým hlasem Sophie. Pak se jemně pousmála.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | 27. října 2012 v 12:55 | Reagovat

Copak chtěl asi Severusek říct? :-D Jinak super kapitola :-) Sev mě docela překvapil, jak na to vlítli :D Jenom doufám, že nebude dělat jakože se nic nestalo :-?

2 Katherine Katherine | Web | 27. října 2012 v 15:08 | Reagovat

Uhm, Niki, mám takový pocit, že nikdo z nás by nechtěl slyšet, co se Severus chystal říct :D Pravda, vlítli na to rychle, ale Sophie je velmi přitažlivá žena. A ta atmosféra to jen umocnila :P
Díky za komentář a pochvalu :-)

3 Niki Niki | 27. října 2012 v 19:02 | Reagovat

Nechci bejt nějak otravná ale co se stalo s těma Smrtijedama? 8-O

4 Katherine Katherine | Web | 27. října 2012 v 23:33 | Reagovat

Vyčkej :-P Tak jako oni.

5 Niki Niki | 27. října 2012 v 23:59 | Reagovat

Heléééé [:tired:] :-D

6 Claire Claire | 28. října 2012 v 11:19 | Reagovat

Dnešní kapitola mne velmi pobavila, svou roli v tom nejspíš hraje i osobní zkušenost a ta mne navádí k úvahám. Zpět k ději - takže Sevík nakonec přece jen podlehl a koupil osobní dárek - ovšem na to, že se jedná o pouhou kolegyni, byť s jistými sympatiemi v pozadí či popředí, připadá mi to jako poměrně přehnaný a drahý dárek, takže malinko nepatřičný.
Kdyby nepodlehl kouzlu a tlaku chvíle (a profesorky, nic si nanalhávejme), tak být to jen na něm, v životě by v té posteli či pozici neskončili. :-D
Kombinace toho, co se stalo, Sybiliny věštby a vlastní zkušenosti s narozeninovou oslavou (u mne šlo o dlouholetého partnera) mi přímo neodbytně vnucuje myšlenku neplánovaného rodičovství. Myslím, že se Mistr nebude stačit divit, jaký sešup naberou dny příští... těším se. ;-)  :-D
A i kdybych náhodou byla vedle jak ta jedle, těším se stejně, protože i pouhý day after bude určitě zajímavý... o těch dřímajících Smrtijedech nemluvě.
Díky za kapitolku a oživení krásných vzpomínek... :-)

7 Katherine Katherine | Web | 28. října 2012 v 23:17 | Reagovat

Claire, tak trochu jsem doufala, že události pozdního večera poněkud zastíní onu věštbu, ale vidím, že jsem se mýlila :-) S teorií nejsi daleko, ale úplně takhle to nebude. Ohledně toho, že Severus podlehl, přeci jen je to také jenom chlap. Ta atmosféra, přitažlivá Sophie, Tinky, která mu stále nadhazuje cosi ohledně jejich možného vztahu... Ono není špatné občas podlehnout a zachovat se lidsky. Na sto procent si tu noc užil a o to šlo. Otázkou teď je, jak si užije ten nutný day after. Zprvu mě napadlo, že už je starší, vyzrálý, že by to pro něj mohla být výhoda. Pak jsem si ale začala říkat, zda to nebude ještě o to horší. Uvidíme. Abych řekla pravdu, zrovna teď jsem ve fázi, kdy zatím sama nevím a sama sebe překvapím :-)
Díky moc za komentáře :-)

8 Mája Mája | E-mail | Web | 30. října 2012 v 20:48 | Reagovat

Tak na to konečně vlítli ??? Páni, to byla ale rychlovka. Asi se není čemu divit, oba měli pravděpodobně dlouhou pauzu, že? :-P Ten dárek mě také překvapil. Náhrdelník? To je poměrně dost. Takový celkem závazný dárek. Teď už se z toho Sevík asi nevykroutí :-D
Ta věštba mě docela zmátla. Nový život mě napadá stejný jako Claire. To, že někdo umře mě děsí, ale ten pohár na konci jsem vůbec nepochopila... 8-O

9 Niki Niki | 2. listopadu 2012 v 11:12 | Reagovat

je pátéééééééééék! :-D

10 Katherine Katherine | 2. listopadu 2012 v 22:50 | Reagovat

Májo, ten pohár je metafora, ale to bude srozumitelné, teprve až na to dojde :-)
Díky vám všem za pěkné komentáře, ale musím se omluvit - právě jsem dorazila z jedenáctihodinové směny a jsem úplně mrtvá, nová kapitola bude během zítřka. Díky za pochopení :-)

11 kathie.jones kathie.jones | 3. listopadu 2012 v 18:43 | Reagovat

To jim to trvalo, než na to vlítli :-D Přečetla jsem to dnes celé a přiznám se, že jsem čekala, že to "má ji rád, nemá ji rád" jim vydrží alespoň do vánočního plesu 8-O No co už, alespoň to není uměle natahovaný ;-) Apropos, kapitola "na astronomické věži" ti chybí v celkovém seznamu - je jen v novinkách a odtud se zanedlouho ztratí (předpokládám :-D ) Pak si neodpustím malý dotaz - v jakém časovém horizontu (přibližně) plánuješ přidání kapitolky do své druhé rozepsané povídky? Tohle je sice fajn, píšeš moc hezky, ale na mě moc předvídatelné a klišé. To povídka s dvojčaty a Severusem proměněným v "Severinu" má jiný potenciál - pokud se ti podaří udržet standard, který jsi na začátku nasadila ;-) Držím pěsti a budu se těšit :-)  :-)  :-)

12 Katherine Katherine | 3. listopadu 2012 v 23:32 | Reagovat

Díky moc za info, už jsem to opravila :-) Občas zapomínám zapsat rubriku. Co se týče druhé povídky, horizont opravdu nejsem schopná říct. Čas bych si na ni našla, ale myšlenky ne. Až bude lepší období, budou lepší podmínky pro psaní ryze optimistické povídky. Každopádně vzhledem k tomu, jak tahle povídka skončí, tě můžu ujistit, že bude poměrně dosti nepředvídatelná :D Ale klišé uznávám, těm jsem se moc nevyhnula. Každopádně díky moc za komentář :-)

13 Susan Susan | Web | 19. dubna 2013 v 8:59 | Reagovat

No páni...doslova žhavá kapitola :-)
Dost mě zajímá co to bude s tou věštbou a samozřejmě i oni Smrtijedi...atd :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama