48. kapitola: Bílé kamínky

20. října 2012 v 0:48 | Katherine |  Aqua vitae novae
Tak se mi ten pátek nezadařil, ale nakonec jsem přetáhla jen o chvilku :) Nejdřív jsem si říkala, že si dám od obrazovky pohov a nechám odpočinout oči, ale nechtěla jsem zase odkládat kapitolu (on si na to odkládání člověk zvykne a pak to jde do kopru :)) a tak si dám pauzu zítra. Vlastně už dnes. Přivezla jsem si na kolej spoustu knih (většinu anglickou a jednu českou), které mám už minimálně rok a ještě jsem je nestačila ani otevřít, tak se dnes pustím do jedné z nich :) Také jsem si našla brigádu a tak začnu konečně trávit čas trochu produktivněji. Bylo ubíjející trávit celé dny v pyžamu a nevědět nejen co je za den, ale i co je za měsíc. Konečně jsem se zaktualizovala a zjistila, že je stále ještě říjen. Dobré vědět :D
Taky plánuju trochu cestování, před Vánoci můj milovaný Londýn (se kterým asi spojím nějaké další město, aspoň na jeden den) a Vídeň, po Vánocích pak karneval v Benátkách. Takže se mám na co těšit. A trošku jsem si rozvrhla, kam to v nejbližší době povede v povídce, takže se snad máte na co těšit i vy.
Enjoy! :)




V Prasinkách Severus nakoupil všechny dárky, které si naplánoval pro kolegy a slečnu Grangerovou a v Krucánkách a kaňourech sepsal podrobnou objednávku na kouzelnické šachy, které nechával vyrobit speciálně pro Minervu. Tinky ještě koupil nějaké cucavé dropsy, jejichž nákup mu připomněl bývalého ředitele, a pak se vydal zpět do hradu.

Po cestě přemýšlel, zda Tinky náhodou neměla pravdu a on neměl koupit Sophii něco jiného než ostatním kolegům. Nakonec ale došel k názoru, že udělal správně. Kdyby jí vybral něco jiného, něco osobnějšího, mohlo by to vést k řečem, a to on nechtěl. Navíc neměl sebemenší tušení, co jiného by jí měl vybrat. Elegantní zápisník by měl být správnou volbou pro každého, tedy i pro Sophii.

Z myšlenek ho vyrušil Hagrid, kolem jehož chalupy právě procházel, a který zrovna cosi prováděl s růžovým deštníkem. Z pohledu nezúčastněného procházejícího to vypadalo, že s ním rýpe do okapu a střešního trámu a cosi si u toho mumlá.

"Dobré odpoledne, Hagride. Mám se ptát, co to tady provádíte?" zeptal se Severus rádoby lhostejným tónem, který měl naznačit, že ho to ani trochu nezajímá. Opak byl ale pravdou. Obrovo počínání vypadalo minimálně podezřele.

"Dobrej, profesore," zahlaholil Hagrid a s mírně provinilým výrazem schoval deštník za záda. "Jen si tady, ehm, vyměřuji, kam bych pověsil nějaký ty světýlka. Letos jsem si tady chtěl udělat trochu vánoční náladu, esli mi rozumíte. Olympa se má zastavit na Štědrý den," zamrkal na něj obr.

"Vyměřujete?"

"Jo jo, jen si tady tak vyměřuju. Nemoh jsem najít nic lepšího, než tenhle starý deštník," tvrdil Hagrid a maličko zrudnul. Severus si ho podezřívavě přeměřil. Měl pocit, že s tímhle deštníkem už Hagrida několikrát viděl. Ani při jednom setkání ovšem neplnil účel, k jakému byl původně určen. Najednou mu hlavou blesklo poznání.

"Když to říkáte," přitakal lhostejně Severus. "Vy byste určitě nedělal nic nezákonného, čím byste mohl přivést sebe i Minervu do potíží, že ne?" Hagrid vykulil oči a jeho tvář nabrala temně rudou barvu.

"Jak si tu výzdobu vlastně představujete?" zajímal se Severus, když viděl, že se všechna krev nahnala z obrova těla do jeho hlavy.

"Myslel jsem... nějaký ty úplně obyčejný světýlka, žlutý nejspíš."

"Asi takhle?" zeptal se Severus a mávnul hůlkou. Hagridova chýše se náhle celá rozsvítila. Nádherné malé hvězdičky žlutě svítily a lemovaly celou chatku. Tesák, který to vše až doposud líně sledoval ze svého místečka přede dveřmi, hlasitě zaštěkal.

"Profesore, to... Děkuju!" usmál se Hagrid překvapeně a v očích mu zahrála úplně stejná světýlka, jaká teď zdobila jeho skromné obydlí.

"Berte to jako vánoční dárek. Hlavně už schovejte ten deštník," vyzval Hagrida, kritickým zrakem si přeměřil své dílo, pak se zlehka pousmál a rozloučil se. Bylo načase, aby se vydal zpět do hradu a ještě před večeří si uložil dárky do svých komnat. Už se stmívalo a hrad se před ním tyčil jako majestátná pevnost. Prošlapával si cestu sněhem a napadlo ho, zda si kdy uvědomoval, jak krásné to tady v okolí Bradavic vlastně je.

"Velké nákupy?" ozvalo se za ním, když vešel do hradu.

"Jen nějaké drobnosti. Byla ses projít?" zeptal se při pohledu na Sophiin sněhově bílý kožíšek.

"Na chviličku. Je krásně. Chladno, ale nádherně. Ráda se procházím ve sněhu."

"Člověk si při tom skvěle vyčistí hlavu," souhlasil Severus. "Jdeš rovnou na večeři?"

"Ne, chtěla jsem se ještě zastavit u sebe na sklenku svařeného vína."

"Také bych si dal. Nechceš se zastavit? Řeknu Tinky, aby nám připravila dvě sklenice. Stejně si asi musíme popovídat o tom, že budeme příbuzní." Sophie se při jeho slovech zakuckala.

"Cože budeme?"

Při pohledu na její překvapený výraz se Severus nemohl nerozesmát.
"Měl jsem na mysli vztah našich skřítků."

"Ach," pochopila Sophie a rozesmála se. Její zvonivý smích rozezněl Vstupní síň. "Víš co? Přidala bych se k tobě. Jen se skočím převléct a tak za deset minut se u tebe zastavím."

Severus přikývnul, Sophie na něj kývla a vydala se do svých komnat.

"Tinky!" zavolal Severus, sotva otevřel své dveře. Skřítka se objevila během pár vteřin.

"Přejete si, pane?"

"Profesorka Shadowová se zastaví na svařené víno, přichystej nám prosím dva poháry. Nebo víš co? Můžeš nám udělat celou konvičku."

"Profesorka Shadowová se zastaví, pane?" usmála se Tinky nadějně. "A koupil jste jí nějaký pěkný dárek k Vánocům? Mluvila jsem o tom s Barneym, pane. Paní profesorka si prý založila v nějakém katalogu stránku na krásných náušnicích s bílými kamínky. Barney by ho mohl pro vás vypůjčit. Pokud tedy nechcete dát paní profesorce takový dárek, jako mně."

"Cucavé dropsy?" zamračil se Severus nechápavě. Nečekal, že Tinky bude stále trvat na tom 'osobním' dárku.

"Život ve dvou," zaculila se skřítka.

Severus na ni vrhnul vražedný pohled.
"Ne, to opravdu nemám v plánu. Dost už řečí, koupil jsem Sophii ten zápisník. Je pěkný a elegantní, bude se jí líbit. A upaluj už, za chvíli je tady."

"Nebude se jí líbit. Nemůže se jí líbit stejný dárek, jaký budou mít i všichni ostatní," opáčila Tinky a trochu se přikrčila, protože tušila, že za malou chvíli pohár trpělivosti jejího pána přeteče.

"Proč si to myslíš? Ani jsi ho neviděla," zamračil se na ni Severus.

"Je to žena," pravila Tinky, pokrčila rameny a přemístila se. Za pět minut byla zpět, ale o dárku se už nezmínila. Jen položila tác s vínem na stůl a zase zmizela. To už ale ťukala na dveře Sophie.

"Pojď dál," vyzval ji Severus.

"Tak co jsi to povídal o těch našich skřítcích? Budeme rodina?" usmála se Sophie a posadila se.

"Už to tak vypadá. Mluvil s tebou Barney? Víš něco bližšího?"

"Vlastně ani ne. Dnes se mě zeptal, zda může žít s Tinky, já jsem mu to samozřejmě dovolila, a dál se o tom nezmiňoval. Chtěla bych se ho večer zeptat na nějaké podrobnosti. Nevíš, jak to u skřítků chodí? Asi nemají svatby nebo tak něco, ne?"

"Neřekl bych. Ale nevím, abych byl upřímný. Také jsem se Tinky neptal," přiznal se Severus a pokrčil rameny. "Jen doufám, že mi po komnatách nebudou běhat jejich potomci a nechávat mi tady loužičky."

Sophie se rozesmála, když viděla jeho hraný kyselý výraz.
"Mně by to nevadilo. Tedy nevadili by mi, kdyby se objevili jednou za čas a nosili pleny," opravila se rychle.

"To mláďata bohužel většinou nedělají. Visí ti na krku dlouhodobě a nepořádek dělají neustále."

"Tinky se o to určitě postará," uklidňovala ho Sophie. Nalila jim oběma svařák a konečně si ťukli.
Pak se Sophie začala vrtět.

"Co se děje?" zajímal se Severus.

"Myslím, že ti na něčem sedím," přiznala se a vstala.

"To je nesmysl, nic jsem tam..." Severus se zarazil, když Sophie vytáhla zpoza svého pozadí jakýsi katalog. Nic takového tam přece nenechával.

"Nejkouzelnější kouzelnické klenoty? Nečekala bych, že ho také odebíráš," pravila překvapeně při pohledu na katalog, který držela v ruce. Pak si všimla papíru, který byl vložen uvnitř.
Otevřela katalog na založené stránce a s ještě větším překvapením vzhlédla k Severusovi. Na papíře, který byl použit jako záložka, poznala své písmo. Tohle náleželo jí.

"Kde jsi to vzal? Myslím, že je to moje," zeptala se podezřívavě.

"Ukaž," vyzval ji a prohlédl si katalog. Na založené stránce se skvěly nádherné náušnice s bílými kamínky. "Už je mi to jasné. Tinky," zavrčel.

"Nerozumím," zavrtěla Sophie hlavou a očekávala vysvětlení.

"Její nenápadný způsob, jak mi radit ve výběru vánočních dárků," vysvětloval Severus.

"Dárků? Pro koho? Pro mě? Severusi, tohle opravdu nemusíš!" zarazila se Sophie. "Vlastně jsem si ho chtěla koupit k narozeninám."

"Kdy máš narozeniny?" zajímal se Severus, aby odvedl pozornost, protože mu tahle situace, za kterou plánoval Tinky ještě pořádně vyčinit, připadala pořádně trapná.

"V polovině prosince. Patnáctého."

"Ale to je už za týden," podivil se Severus.

"Nechtěla jsem se o tom moc zmiňovat. Narozeniny neslavím. Jen si každý rok koupím něco krásného a drahého, něco, co bych si normálně nedopřála."

"Ty náušnice jsou opravdu krásné," souhlasil s ní. Neměl ponětí, co by měl teď říct.

"Přece bych si nevybrala nic ošklivého," usmála se a napila se svařeného vína. Pak pohlédla do svého poháru a dopila ho do dna.

"Asi bychom už měli jít na večeři," nadhodila. Severus mlčky přikývnul. "Ale ráda bych se někdy zastavila na šachy, pokud to nebude vadit."

"Budu rád," odvětil Severus a také on dopil své víno. Pak se společně vydali na večeři. O dárcích se už ale raději ani jeden z nich nezmiňoval.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mája Mája | E-mail | Web | 20. října 2012 v 17:51 | Reagovat

Hezká tradice. Koupit si k narozeninám něco pěkného. Asi ji také založím, tradic není nikdy dost :-D Fakt jsem zvědavá, jestli jí ten paličák ještě něco koupí ;-)

2 Niki Niki | 20. října 2012 v 18:56 | Reagovat

Ten rozhovor o skřítčích dětech mě dostal :-D Ale jinak mě Sev zklamal že koupil Sophii jen zápisník, snad se ještě polepší :-P :-D

3 Katherine Katherine | Web | 21. října 2012 v 11:56 | Reagovat

Májo, tradice je to báječná! Hned bych ji založila taky, ale obávám se, že v mém případě už není třeba dalších příležitostí k nakupování - já si totiž dělám radost bez ohledu na příležitost či zásluhy :D Ale vypadá to, že jsem založila novou tradici - už druhým rokem strávím své narozeniny v Londýně. To se mi taky moc líbí :-)
Niki, ale on je to moc pěkný zápisník! A kdyby jí koupil něco jiného, dostali by se do řečí! :D Nee, on to chudák udělal z bezpečnostních důvodů. A přiznejme si to, je to chlap. Nechtělo se mu lámat si hlavu s vhodným dárkem.
Díky za komentáře :-)

4 Niki Niki | 23. října 2012 v 22:11 | Reagovat

Jé...to je i po válce pořád tak paranoidní? :P neva...budu si myslet že třeba ještě něco vymyslí...aspoň na ty její narozky ;-)

5 Katherine Katherine | Web | 25. října 2012 v 0:21 | Reagovat

Niki, paranoia je věčná :D A v tomhle by navíc chudák Sev měl úplnou pravdu. Ale snad něco vymyslí.
EDIT: Tak jsem se inspirovala a nakonec jsem si také koupila dárek k narozeninám - jistou prosincovou sobotu se budu válet v lázních v Bathu a budu si připadat jako britská aristokratka z dávných časů. Člověk si čas od času musí něco pěkného dopřát :D

6 Claire Claire | 26. října 2012 v 12:22 | Reagovat

Nějak se mi poslední dobou daří komenty na poslední chvíli. A zrovna taková pěkná kapitola...mé oblíbené skřítčí téma. Vyloženě jsem se zasnila nad představou miniskřítků s pamperskami. :-D
Ovšem Tinky už to s tou snahou pomoci Severusovi poněkud přehání, tohle byl slušný trapas a být profesorka poněkud vznětlivější letory (asi jako Severus), nemuselo to dopadnout moc příjemně. Naštěstí pro nevinně zúčastněné to byl "jen" trapas. Profesorčina "tradice" je opravdu dobrá věc, ostatně člověk si nejlépe vybere to, co se mu doopravdy líbí, sám.
Tak trochu mne hryže zvědavost, jak se Severus zachová, když ví o těch narozeninách...udrží tvář nebo podlehne... Ale ty nás nenecháš bez informací, že ne? ;-)  :-)
Hezká kapitola, díky za ni a těším se na další.
Mimo kapitolu pak gratulace k opravdu pěknému dárku, co sis pořídila k narozkám, vychutnej si ty aristokratickou atmosféru s noblesou. ;-)  :-)

7 Niki Niki | 26. října 2012 v 20:56 | Reagovat

Helé... :D  už je pátek jooo :-D kde to vázne? :-D

8 Katherine Katherine | Web | 27. října 2012 v 0:11 | Reagovat

Claire, Tinky se vážně podařilo způsobit pořádný trapas! Naštěstí Severus v tom byl nevinně a tak z toho nakonec vyvázl. Rozpačitě, ale vyvázl :-) Co ale bude s dárkem? To se uvidí už za chvilku.
Mimochodem na můj narozeninový dárek se těším neskutečně. Akorát se obávám, že nezůstane jen u toho jednoho :D
Niki, tebe jsem potřebovala, ty jsi moje hnací síla :D OK, mám zpoždění, přiznávám se. Jsem na víkend doma, takže si tak trochu užívám. Ale už jdu na to :-)

9 Katherine Katherine | Web | 27. října 2012 v 2:30 | Reagovat

Nová kapitola je připravena, ale už skoro nevidím na monitor, takže ji přidám během dopoledne, potřebuju si ji nejdřív projít a opravit. Ale můžu vám říct, že je na co se těšit :-P

10 Susan Susan | Web | 12. dubna 2013 v 17:38 | Reagovat

Koupit něco někomu na kom vám záleží a neztrapnit se je někdy oříšek. Ještě že má Seva Tinky dobrou rádkyni, které to teĎ trošičku nevyšlo. A nebo jooo. :-D Uvídím, Nechám se překvapit jak Seva skloubí narozky a vánoce. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama