47. kapitola: Vánoční nálada všude kolem

11. října 2012 v 22:22 | Katherine |  Aqua vitae novae
Dnes se mi to podařilo s předstihem, jsem na sebe docela hrdá! :)
V kapitole, jejíž pořadové číslo se už nebezpečně blíží padesátce, se nám dostává poněkud vánoční atmosféry. Jak jste na tom vy? Mně zítra PPL přiveze první várku dárků, na což se moc těším, ale největší vánoční nákupy uskutečním až 13.-18. prosince v LONDÝNĚ (!!! :)), kam se těším ještě víc. Já dárky nakupuji hrozně ráda, takže si to rozhodně užiju. A jak to máte vy? Předvánoční kapitolu bych ráda věnovala svým komentujícím čtenářkám - tedy jmenovitě Máje, Claire a Niki.
Enjoy! :)



Příští týdny se nesly ve znamení uvolnění. Studenti se těšili na Vánoce, profesor Kratiknot nacvičoval se sborem vánoční koledy, mezi které letos poprvé zařadil i něco z mudlovského světa, Hagrid přinesl do Velké síně nádhernou vysokou jedli, kterou společně s ostatními profesory ozdobil, a Filch neustále někde lítal se smetákem a láteřil cosi o zaneřáděné podlaze, čímž rozesmával studenty i některé profesory, kteří měli škodolibou radost z toho, že děti pijí krev někomu jinému než jim.

I Severusův život se konečně na chvíli zase uklidnil. Když pochopil, že Sophie s jejich hádkami protentokrát skoncovala, začal se trochu nudit a namísto toho, aby dával zabrat jí, si znova vybral za své oběti studenty. Nedokázal pochopit, proč se před Vánoci jejich už tak dost mizerná pozornost úplně rozplyne a oni nevnímají nic než sníh, světýlka a koledy a nedokážou myslet na nic jiného než na návštěvu rodiny a nakupování dárků.

Tentokrát se ale na Vánoce tak trochu těšil i on. Poprvé měl pocit, že je někde žádaný a jeho okolí se na něj nekouká mezi prsty. Ani si nevšiml, kdy k tomu došlo, ale jeho kolegové přestali myslet na minulost a začali brát věci tak, jak jsou. Když přehlédnul jejich bedlivé pozorování vztahu mezi ním a Sophií, komunikovali s ním až nadstandardně dobře a často. Normálnímu smrtelníkovi by nepřipadalo nic divného na tom, když by s ním jeho kolegové konzultovali různé věci spadající do jeho specializace či jen nezávazně konverzovali na neutrální témata, ale Severus Snape na tohle zvyklý nebyl. Letos poprvé si připadal o Vánocích skutečně obdarován, a to i přesto, že se dárky ještě nerozdávaly. Letos poprvé si připadal, jako když někam patří. A to byl skvělý, chvílemi až euforický pocit.

Jednu věc na Vánocích neměl rád, a to nakupování dárků. Netušil, co komu vybrat, aby obdarovaný dárek využil a neodložil ho při první příležitosti někam do šuplíku. Sám nenáviděl tyto "šuplíkové" dary, které se vytahovaly jen tehdy, byl-li dotyčný dárce pozván na návštěvu. Letos si ani nebyl jist, komu všemu má koupit dárek. Obvykle obdarovával pouze své kolegy, letos tady ovšem byla také slečna Grangerová, která mu před půl rokem prozřetelně zachránila život. Připadalo mu banální revanšovat se za záchranu života nějakou cetkou. Sice už jí poděkoval, ale záchrana života je něco, za co by člověk nikdy neměl přestat být vděčný a děkovat.

A také tady byla Tinky. Nikdy dříve by Severus nepřemýšlel nad tím, co koupit domácímu skřítkovi, ale události posledních měsíců mu otevřely oči. Už Tinky nedokázal brát jako obyčejnou malou služku. Byla tady pro něj, když si připadal nejosamělejší, a nikdy ho nezradila.
Co jí ale koupit? Co potřebuje mladá domácí skřítka, když možnost nákupu oblečení je nereálná, ačkoli by to rozhodně nebylo od věci? Bylo mu jasné, že ve věci potřeb domácích skřítků není tak zběhlý, a tak se rozhodl, že nechá Tinky, aby si o svém vánočním dárku rozhodla sama.

"Tinky?" zavolal si ji a v mžiku uslyšel tiché prásknutí vedle gauče.

"Ano, pane?" ozvala se skřítka a usmála se na něj. Pan Severus podle ní udělal v posledních několika měsících obrovský pokrok.

"Uvažoval jsem, co ti dát k Vánocům, ale jsem tak trochu ztracen, abych řekl pravdu. Je něco, co by sis přála?"

"Pane, jen ne oblečení, ne oblečení!" vyhrkla Tinky a v očích se jí okamžitě zaleskly slzy zoufalství. Jakkoli patřila mezi pokrokovější skřítky, ztráta práce pro ni představovala neuvěřitelnou potupu.

"Nechci tě vyhodit, Tinky," uklidňoval ji rychle Severus, "jen si myslím, že si za svou práci zasloužíš odměnu, rozumíš? Chtěl bych po tobě teď jednu věc. Dnes už tě potřebovat nebudu, takže si udělej chvilku pro sebe a popřemýšlej, co bys chtěla, ano?"

Tinky stále poulila očka poněkud vyděšeně, ale nakonec váhavě přikývla.

"Dobrá tedy. Tak utíkej," vyzval ji, a když skřítka zmateně vycouvala ven ze dveří, jako by se úplně zapomněla přemisťovat, vytáhl papír a tužku a začal přemýšlet, co dostanou ostatní.

Svým kolegům zpravidla kupoval stejné, neosobní dárky. Většinou šlo o nějaké okrasné pero či lahev dobrého vína. Letos měl v plánu něco podobného, ale nechtěl se opakovat. Po dlouhém přemýšlení si vzpomněl na krásný černý zápisník lemovaný stříbrnou nitkou, který nedávno spatřil v Prasinkách. Ihned si to připsal na seznam pro všechny své kolegy.

Nad vymýšlením dárku pro Minervu strávil mnohem více času. Jejich vztah byl něčím unikátní. Už ty předchozí roky si spolu rozuměli, a velmi dobře se oba bavili sveřepým soupeřením o školní pohár. Pokud šlo o to, která kolej zvítězí, chovali se oba tak trochu jako malé tvrdohlavé děti. Celé ty roky, snad jen s výjimkou doby po Brumbálově smrti, se k němu chovala velmi slušně, a letos mu hodně pomohla. Pro ni měl v plánu něco speciálního. Trvalo to hodně dlouho, ale nakonec se mu v hlavě zrodil skvělý nápad. Na svůj letošní vánoční seznam připsal "Minerva: nebelvírsko - zmijozelské šachy s vyrytým nápisem 'Jako upomínka všech těch báječných soupeřivých let'" a musel se pousmát nad genialitou tohoto nápadu.

Pro slečnu Grangerovou nakonec vybral ve vánočním katalogu, který si den předtím nenápadně vypůjčil od profesorky Prýtové, krásnou smaragdovou brož a skutečně doufal, že se jí tím trefí do vkusu.

Vánoční dárky byly konečně vybrány. Severus papír s jejich rozpisem složil a schoval do kapsy hábitu. Rozhodl se, že s nákupy počká do dalšího dne, kdy mu Tinky řekne, co by pod jedlí ráda viděla ona. Sám byl zvědav na to, co si asi skřítka bude přát.

Další ráno si ji zavolal, protože ho to skutečně zajímalo. Připadal si jako pošetilý zvědavý Nebelvír, ale na druhou stranu svou zvědavost a netrpělivost mohl odůvodňovat tím, že je sobota a on by rád vyrazil do Prasinek.

"Tinky, na co jsi přišla?" zeptal se tak přátelsky, jak jen to šlo, protože si nemohl nevšimnout, jak nervózní jeho skřítka je. Tinky klopila oči, ošívala se a v malé ručce žmoulala cíp svých šatů.

"To skutečně není třeba, aby Tinky něco dostávala," koktala a stále mu nepohlédla zpříma do očí.

"Ale to je hloupost! Chci ti dát nějakou pozornost k Vánocům, tak povídej," vyzval ji a tón v jeho hlase jí napovídal, že už nechce slyšet žádné námitky.

"Skutečně to není vhodné," zakňourala Tinky naposled. Pod tíhou jeho pohledu ale nakonec podlehla. "Pane, Tinky nechce žádnou věc. Snad jen laskavost," šeptla sotva slyšitelně a v tu ránu se rozběhla hlavou proti gauči.
"Zlá Tinky, opovážlivá Tinky," kvílela zoufale.

"Uklidni se," chytil ji na poslední chvíli za jednu nohu Severus, než ještě stačila hlavou narazit do tvrdé spodní části pohovky. Když viděl, jak iracionálně se jeho skřítka chová, tiše zamumlal omluvu, popadl ji oběma rukama a posadil na gauč. Něco takového Tinky překvapilo tak silně, že se nezmohla na protest a jen nevěřícně zírala před sebe.

"Teď se uklidni, Tinky. Dýchej. Úplně v klidu mi teď řekni, jakou laskavost bys ode mě chtěla. Splním ti téměř cokoli. Jen u Merlinových spodků neříkej, že bys chtěla pracovat pro někoho jiného, už jsem si na tebe zvyknul. A V KLIDU," dodal přísně.

Skřítka ještě jednou zoufale zakňourala, ale nakonec podlehla.
"Tinky chtěla pána moc poprosit, zda by mohla žít s Barneym, skřítkem paní profesorky Shadowové," zašeptala opět téměř nehlasně a sklopila očka k podlaze. Severus na ni zíral v němém úžasu.

"Na něco takového se mě přece nemusíš vůbec ptát," opáčil překvapeně.

"Tinky se na to musí ptát, pane. Není mnoho lidí, kteří skřítkům dovolí, aby měli vlastní rodinu," špitla.

"Samozřejmě, že můžeš žít s Barneym a založit s ním rodinu!" rozesmál se Severus, když mu to všechno konečně došlo. Tinky na něj chvíli zírala, jako by její malý mozeček stále zpracovával jeho poslední větu. Pak zavýskla, skočila mu k nohám a objala mu je.

"Ehm, tohle skutečně nebude třeba," zrozpačitěl Severus a Tinky zrudla a odskočila od něj.

"Tinky se omlouvá. Jen je moc, moc vděčná," usmála se na něj.

"Není vůbec zač. Tak tedy, je tady něco, co bys chtěla letos do punčochy?" zeptal se Severus znova, ale pak mu při pohledu na skřítčinu náhle zblednuvší tvář došlo, že punčocha nebyl ten správný výraz. "Ehm, myslel jsem k Vánocům. Co bys chtěla letos k Vánocům."

"Pro Tinky bude největší dárek Barney," usmála se konečně skřítka. Severus přikývnul, ale stejně se v duchu rozhodl, že jí koupí minimálně něco dobrého na zub. Tinky mu znova poděkovala, málem se přerazila o stolek, když couvala a úslužně u toho kývala, a pak se přemístila pryč. Za tři vteřiny se ozvalo další prásknutí.

"Skutečně Tinky může žít s Barneym?" ozval se znova její pištivý hlásek. Severus obrátil oči v sloup.

"Může. Ale teď by měla raději upalovat, než si to rozmyslím," dodal naoko výhružně.

Tinky vypískla a s prásknutím se přemístila.

Severus se už chtěl začít chystat na cestu do Prasinek, když se skřítka objevila znova.

"Může se Tinky na něco zeptat?"

"Povídej," posadil se Severus vyčerpaně na gauč a začínalo mu docházet, že do Prasinek dnes asi nedorazí.

"Co dostane paní profesorka Shadowová?"

"Ozdobný zápisník, jako všichni kolegové, proč?" zajímal se překvapeně Severus.

"Ne, ne, pane! Paní profesorka musí dostat něco speciálního! Tinky to probere s Barneym a řekne vám, co by si paní profesorka přála, ano?" zašvitořila nadšeně Tinky.

"Proč by nemohla dostat totéž co ostatní?" nechápal Severus.

"Protože, pane, potřebujete taky svého Barneyho," pravila skřítka vědoucně a zmizela.
Ozvalo se další hlasité prásk, tentokrát už definitivně naposledy.

V Severusově tváři se zračilo zděšení. Chvíli jen tak stál a zpracovával, co se to teď vlastně stalo, a pak se z plna hrdla rozesmál. I po cestě do Prasinek mu zůstal na rtech pobavený úsměv, což některé studenty, které po cestě z hradu potkal, skutečně vyděsilo.
Konečně začínal přicházet Vánocům na kloub.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | 11. října 2012 v 23:31 | Reagovat

Tak tahle kapitola byla super :-D  Tinkyna poslední věta mě vážně rozesmála, bylo to takový roztomilý :-) Jinak děkuju za věnování, bylo to super zakončení fajnového dne, nejdřív 1 z !matiky! potom mi dokonce ani neujel autobus, kamarád mi přivez hokejku podepsanou od Jágra... no prostě bezva den, už se těším na příští týden

2 Katherine Katherine | Web | 12. října 2012 v 0:11 | Reagovat

Tak to jsem ráda, že se ti kapitola líbila a že se ti teď všechno daří :-) Kapitola měla být tak trochu roztomilá, potřebovala jsem něco milého na povzbuzení a říkala jsem si, že každý občas něco takového potřebuje, což znamená, že by se Tinky mohla objevovat více. Ne nějak zásadněji více, ale ještě o ní uslyšíme. A že umí být pořádně hlasitá! :-)

3 Mája Mája | E-mail | Web | 12. října 2012 v 9:08 | Reagovat

Opravdu povedená kapitolka. Tinky je skvěle napsaná a vybrala si moc hezký dárek.
*I po cestě do Prasinek mu zůstal na rtech pobavený úsměv, což některé studenty, které po cestě z hradu potkal, skutečně vyděsilo.* Tohle se ti taky povedlo. :-D
Jsem teď opravdu zvědavá jaký dárek pro Sofinku Severus vybere ???

4 Niki Niki | 12. října 2012 v 9:23 | Reagovat

A myslíš že by mohl pan Severus o 'svém Barneym' přemýšlet? :D :-D

5 Liz Liz | 14. října 2012 v 18:49 | Reagovat

Tak jsem se za necelé dva dny prokousala až k aktuální kapitole :) Ďábelské!
Největší palec nahoru opravdu asi dostane Tinky a jeji "pan Barney", stejně jako mě zaujaly šachy pro Minevru :)
Nezbývá něž počkat, co se vyrojí v hlavince malé Tinky a jestli na nápad Severus přistoupí. Enjoy

6 Katherine Katherine | Web | 15. října 2012 v 11:10 | Reagovat

Májo, kdo ví, třeba bude chtít i přes Tinčiny námitky zůstat u obligátního zápisníku :D
Niki, uvidíme, vždyť Sophie Severuse v poslední době většinu času spíše irituje :-P
Liz, tak to je výkon :-) Zda na to Severus přistoupí, to je hlavní otázka. Ovšem cukat se určitě bude (kdyby se necukal, nejspíše by to znamenalo, že nám onemocněl).
Díky všem za pěkné komentáře! :-)

7 Niki Niki | 16. října 2012 v 17:06 | Reagovat

ale neneeee, Tinky ho určitě přesvědší aby jí něco pěkného koupil ;-)  že anooo?! :-D :-D :-D

8 Claire Claire | 18. října 2012 v 15:32 | Reagovat

Nějak poslední dobou nabírám skluzy, ale podaří se mi přidat koment dřív, než bude další kapitola.
Vzhledem k tomu, že od samého začátku patří Tinky k mým favoritům , byla jsem nadšena, že měla své místo na slunci v rozsahu téměř celé kapitoly.
Jen se obávám, že se Severus opět na vlastní kůži přesvědčí, že když někomu podáme prstík, je schopen nám urafnout ruku u ramenního kloubu.
Další manipulátor nejspíš nebude to, po čem by toužil...už takhle má dost práce s udržením "nového" přístupu ke svátkům, které většinu života nesnášel.
Díky za kapitolku, kterou jsem si vážně moc užila a doufám, že v průběhu těch příštích se ještě  s nově vzniklou skřítčí rodinkou setkáme. :-)

9 Niki Niki | 19. října 2012 v 14:24 | Reagovat

já zase doufám že se tu dnes objeví nová kapitola...už je páteeeek :-D :-D

10 Katherine Katherine | Web | 19. října 2012 v 15:53 | Reagovat

Claire, Severus Tinky určitě dokáže usadit do kouta, když to bude příliš přehánět :D Se skřítčí rodinkou se rozhodně ještě setkáme. Taky jsem si ji nějak oblíbila :-)
Niki, zda ho přesvědčí či ne, to zatím neprozradím, jisté ale je, že to brzy zjistíte. Každopádně co se týče dnešní kapitoly, moc ráda bych ji připravila, ale třeští mi hlava a mám nějaké poruchy vidění, takže nevím, zda dokážu tak dlouho koukat do monitoru... Budu se snažit, ale kdyby to nešlo, dám si dneska oddech a připravím ji už určitě zítra :-)

11 Susan Susan | Web | 12. dubna 2013 v 17:16 | Reagovat

Severusův konečný přerod - bych teda řekla já :-D
Tinky je dokonalá jen mě mate jedna věc...nebyl Sophiin skřítek Shelly a ne Barney? Možná se pletu a to pak promiň, ale Shelly byl fajn, proto si ho pamatuji.
Jinak kapitolka dokonalá :-D TEn zápisník od Seva bych taky brala. Zněl parádne a šachy pro Minervu...Sev se překonává a což teprve ta brož :-D paráda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama