45. kapitola: Divadlo či ochrana?

21. září 2012 v 23:12 | Katherine |  Aqua vitae novae
Dnes se ozývám po delším čase. Touto dobou (míněno dnes odpoledne) jsem už měla mít klid a bujaře to oslavovat. No, vše je jinak. Tradičně. U dnešní zkoušky, kterou jsem potřebovala pro postup, jsem sice splnila celková procenta, ale u jednoho ze šesti kurzů mi utekl minimální počet bodů o blbé dva, takže konec. Další termín už asi nebude a ty dva chybějící body asi nikde nesplaším (škoda, že si je nemůžu převést z jiných kurzů, tam byl nadbytek). Co teď? Já ani nevím. Jako jediná varianta se zatím jeví přerušení studia na rok, během kterého si to dodělám. Ve výsledku to znamená prodloužení studia ze 6 let minimálně na 7 (kdo ví, kolikrát bych ještě v budoucnu mohla potřebovat rok navíc). To mě vyloženě přivádí do extáze. A co během toho roku? Učení a práce. Kde, to netuším. Pokud bych udělala tu velkou zkoušku a biofyziku (ta mi taky chybí) už v zimním zkouškovém, mohla bych pak odjet do zahraničí, ale co do Vánoc, nevím... Pak nastoupím do druháku mezi nové lidi, tentokrát už ne o rok, ale o dva roky mladší. Možná tam budu i někoho znát, jelikož třeba dnes tu zkoušku neudělalo jedenáct spolužáků ze čtrnácti, ale většina z nich už to beztak vzdá. Možná bych to taky měla vzdát. Občas na to myslím. Problém je, že to neumím. Nemohla bych pak se sebou žít. A vlastně ani nevím, co jiného bych dělala. Takže budu bojovat. Nejtěžší, co mě ale čeká, je zítřejší rozhovor s rodiči. Věta "V červnu jsem lhala, modul nemám hotový" bude patrně to nejhorší, co bych mohla vypustit z úst. Aspoň už vím na milion procent jistě, že lhaní byla naprostá kravina.
No, sice nemám tušení, co teď se mnou bude, ale minimálně budu mít víc času na blog.
Užijte si novou kapitolu, přátelé, a mějte se lépe než já.
PS: Omlouvám se za ty romány popisující mé životní problémy, ale ti znalejší vědí, že co je kurzívou, to není důležité a dá se to přeskočit. Jen jsem se potřebovala někde svěřit. Dík.



Severus seděl nad písemkami a ve tváři se mu zračilo vyčerpání. Ve vyučování ho studenti pochopitelně vídali jen jako studeného, přísného profesora, ale když vešel do svých komnat, mohl konečně odhodit svou masku a rázem vypadal o něco starší. Dělal si starosti.

Joshua Cooper si už odsloužil pět dní ze svého týdenního vyloučení ze školy a zbývaly už jen dva dny do jeho návratu. Jeho otec pochopitelně zatahal za nitky na ministerstvu, které zase utrousilo pár vět ve školské radě, a tak to vypadalo, že vyvázne s pouhým napomenutím. Marně se on i Minerva zasazovali o tvrdší trest. Joshuův otec měl styky a nebál se je využít.

S Dennisem od té doby mluvil Severus několikrát a alespoň v tomto směru měl pocit, že je úspěšný. Chlapec nebyl připraven vyjít se svým vztahem na veřejnost, ale přinejmenším vypadal, že bude schopný se se svou orientací sám vyrovnat. Přesto Severus trochu postrádal živého a trochu přidrzlého mladého chlapce, kterým ještě loni Dennis byl. Tehdy mu lezl na nervy, ale dnes by dal cokoli za to vidět ho zase tak šťastného, jako býval. Ty dny už ale byly dávno zpečetěny. Severus byl jen rád, že Dennisovi po boku stojí Nicolas Nighy, rozvážný a zodpovědný student a milý kluk. Severus věděl, že s ním je Dennis v bezpečí. Minimálně v bezpečí před sebou samým. Nakolik bezpečná je pro něj nebelvírská kolej, tím si skutečně nebyl jist. Dennis si nikdy nestěžoval. Vždy, když se Severus zeptal, Dennis zahučel prosté "v pořádku" a rychle obrátil řeč jinam. Ve Velké síni si ale mohl každý všimnout izolace, ve které se Dennis ocitl. Ostatní studenti na něj zírali, kamkoli se hnul, ale nemluvili s ním. Jako by snad měl nějakou nakažlivou nemoc.

Severus to nechápal. Věděl minimálně o pěti studentech, kteří byli zaměřeni na stejné pohlaví, ale Dennisův případ ukázal, že kouzelnická společnost není prozatím připravená na otevřená přiznání či dokonce projevy.

Severus si promnul oči a povzdechnul si. Zase se místo opravování esejí zamyslel a přestal vnímat, co dělá. Kolikrát se mu to už tento týden stalo, to raději ani nepočítal. Pro dnešek to vzdal a smířil se s tím, že ty malé obludy absencí opravených esejí potěší. Takhle alespoň nebude polovina z nich muset eseje předělávat. Přinejmenším ne hned zítra. S těmito myšlenkami se vydal do ložnice. Spánek byl přesně to, co potřeboval. Zavřít oči a chvíli nemyslet na všechny problémy světa.

Další ráno ve Velké síni pečlivě přeměřil očima celý nebelvírský stůl, tak jako každý den v tomto týdnu. Pokud kdy považoval ty malé zlatorudé hyperaktivní skřety za nejzákeřnější, v poslední době je sledoval ještě o to víc. Měl na tom svůj vlastní zájem.

Objekt jeho zájmu jako každý den bezbarvě zakusoval topinku a se svými kolejními spolužáky neudržoval ani oční kontakt, natož aby spolu prohodili pár slov. Jen občas Severus zkušeným okem špióna zahlédl, jak mu Nicolas poslal od zmijozelského stolu povzbuzující pohled a Dennis mu odpověděl zaškubnutím koutků.

Zmijozelové se vůbec vyrovnávali s novou bradavickou kauzou mnohem lépe než Nebelvírští. Názor téměř celé koleje vyslovil nahlas Sebastian Sykes, který Nicolasovi doporučil, aby si našel dobře situovanou, ale frigidní manželku, která mu bude vztah s mužem tolerovat. Když Nicolas opáčil, že nebude před celou společností předstírat něco, co není pravda, Sebastian jen odvětil, že se chová jako pošetilý Nebelvír, který neví, co je pro něj nejlepší. Ve Zmijozelu prostě tohle nic neznamenalo.

Zato u Nebelvírského stolu bylo už týden pořádně dusno. Jediný, kdo s Dennisem komunikoval, byl Neville Longbottom, ale to Severus nepočítal jako plnohodnotný lidský kontakt už proto, že šlo o Longbottoma, dále pak proto, že patřil do jiného ročníku a tak se s Dennisem vídal jen u jídla, a v neposlední řadě díky tomu, že hlavním objektem jeho zájmu se stala potrhlá blonďatá Havraspárka, a tak si s ním stejně moc často nepopovídal.

Až dnes došlo k jedné změně oproti předchozím dnům. Jocelyn Jamesonová, Dennisova zrzavá spolužačka, která strávila poslední tři týdny v karanténě kvůli nákaze smrtonožčí chřipkou, byla konečně propuštěna z ošetřovny, a první, kam si to zamířila, bylo prázdné místo naproti Dennise. Okázale ignorovala kamarádky, které na ni mávaly ze vzdálenějšího místa, a dala se s Dennisem do řeči. Ten se zpočátku tvářil neskutečně překvapeně, ale po chvíli se vzchopil a pustil se s ní do řeči. Tušil, že k němu zamířila jen proto, že se od kamarádek o všem doslechla, ale i tak byl rád, že se k němu alespoň někdo nechová, jako by měl dračí lepru.

Severus se u profesorského stolu usmál. Tohle byla první vlaštovka. Rychle ale znova nasadil svůj obvyklý přísný výraz, aby u těch malých myší neztratil na autoritě.

"Koukej, začíná se to zlepšovat," šťouchla do něj vedle sedící Sophie a jemně kývla hlavou směrem ke stolu, který obývali její studenti.

"Vidím," odvětil Severus stroze a dál se věnoval svému jídlu.

"Podívej, hodláš na mě být naštvaný dlouho? Dělala jsem, co jsem musela, a jak sis jistě všimnul, bylo to účinné," zavrčela tiše Sophie. Tohle ji nebavilo. Každý den se na ni mračil jen kvůli tomu, že provedla rozhodnutí, které se týkalo její vlastní koleje, jejích kompetencí.

"To je to jediné, na co vy bystrozoři hledíte, že ano? Výsledky… Lidi vás nezajímají," odseknul Severus a když si všimnul, že Dennis opouští Velkou síň, usoudil, že jeho přítomnost již není nutná. Beze slova se zvednul, a nechal Sophii u stolu s ostatními profesory, byť si byl jist, že ještě neskončila. V tom se nemýlil. Hned u východu z Velké síně ho doběhla.

"Máš snad pocit, že to pana Creeveyho nějak enormně poškodilo?" zeptala se narovinu.

"A máš ty pocit, že jsi mu nějak pomohla, když jsi nechala toho spratka Coopera, aby odhalil jeho soukromí před námi všemi? Nemyslíš, že u toho nemusel být? Že nejspíš zažil tu nejtrapnější chvíli jeho života?"

"Sakra Severusi, nemůžeš ho pořád chránit. Ten kluk si sice prošel peklem, ale s tím, co teď víme, je jasné, že si ještě dalším projde. Kouzelnická společnost není tak tolerantní jako ta mudlovská. Nemůžeš si ho takhle chovat pod křídly, protože jednou ho někdo do té reality vrátí, a pěkně tvrdě!"

"Jistě, je přece mnohem lepší nechat ho napospas žralokům. Gratuluji, jsi skvělá kolejní vedoucí," utrousil ironicky.

"Víš co? Možná bys měl dělat kolejního ředitele Nebelvíru ty. Očividně zvládáš svou kolej tak perfektně, že bys neměl sebemenší problém přibrat si ještě jednu," navrhla mu neméně sarkasticky.

"Pokud nezvládáš svou kolej a nedokážeš svým žákům zajistit bezpečný život tady na hradě, neházej to na mě a běž s tím raději za Minervou. Mohla by pověřit Trelawneyovou, nejspíš by to zvládla lépe než ty."

"Víš co? Jsi nesnesitelný! A ten tvůj sarkasmus není vůbec tak sexy, jak si očividně myslíš!" prskla a odbočila do chodby vlevo. Severus uslyšel jen hlasité prásknutí dveří.

"Můj sarkasmus nikdy neměl být sexy," zabručel jen tak pro sebe. Pak se pousmál. Hádka se Sophií mu zvedla náladu, konečně uvolnil ty negativní emoce, které s ní měl spojeny od chvíle, co donutila Dennise ke konfrontaci.

"Gratuluji, kmotříčku. Když se budeš se svou vyvolenou takhle hádat, bude tě milovat o to víc," ozvalo se za ním potměšile.

"Víš co, Draco? Jdi někam!" odvětil přeslazeně Severus a rázným krokem pokračoval do sklepení.

Ten den měl konečně téměř po týdnu lepší náladu.

Další dny ho Sophie uraženě míjela a on se vždy v duchu rozesmál, když viděl její dotčený výraz. Tak nějak ho to uspokojovalo. Co už mu ale takovou radost nedělalo, to byl navrátivší se Joshua Cooper.

K Dennisovi se ani nepřiblížil, ale už z dálky na něj vrhal nepřátelské pohledy a Dennis vypadal docela přešle. Čím dál tím častěji ale bylo možné vidět ho u jídla ve společnosti zrzavé Jocelyn, což Severuse těšilo, alespoň nebyl tak sám.

V pondělí se ale stalo něco nečekaného. Celá Velká síň byla zrovna uprostřed oběda, když se dveře otevřely a vstoupilo Zlaté trio. Všechny oči se upřely na Harryho Pottera a jeho dva přátele. Ti ale všechny okázale ignorovali, pouze kývli na pozdrav profesorskému sboru a jako by se nic nedělo, přisedli si k nebelvírskému stolu.

"Tak co, Dennisi, máš se?" zeptal se ho hlasitě Harry.

Dennis se zatvářil, jako by tam raději ani nebyl, ale jelikož na něj upřeli zrak snad všichni spolužáci, musel odpovědět.

"Jde to, fajn," odvětil poměrně tiše. Nechtěl být zase středem pozornosti.

"To je skvělý, kámo!" zahlásil ještě hlasitěji Ron Weasley.

"Slyšeli jsme, že tady byly nějaké problémy, tak jsme se jen chtěli ujistit, že je náš kamarád v pořádku. Nikdo by asi nechtěl poznat, jakou netopýří kletbu vyvinula má mladší sestra." V Ronově hlase zazněla znatelná výhružka a Harry při těch slovech přejel pozornýma očima celý nebelvírský stůl a zastavil se na Joshuovi, kterého si přísně přeměřil. Ten zachoval obvyklý arogantní výraz, ale znatelně polknul a v duchu se najednou cítil úplně maličký. Moc, to bylo něco, co Joshua Cooper uznával. A Harry Potter moc měl. Nebylo by dobré rozházet si to u hrdiny kouzelnického světa.

"Jen jsme se zastavili na oběd, když máme odpoledne konzultaci," dodala Hermiona, aby osvětlila jejich přítomnost, jelikož na ně stále všichni zírali. Nikdo si snad nemyslel, že tohle divadélko bylo nepřipravené, ale když se po Hermioniných slovech před triem objevily talíře a Ron okamžitě hmátl po lžíci, zbytek nebelvírského stolu se s vysvětlením smířil a jejich pozornost se pomalu vrátila k vlastním talířům.

Severus se u profesorského stolu znova lehce pousmál. Jeho psychický nátlak a Potterovy osobité divadelní metody, to by mělo na toho Cooperovic spratka zabrat! S těmito myšlenkami se konečně vrátil ke svému propečenému žebírku i on.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mája Mája | E-mail | Web | 23. září 2012 v 11:10 | Reagovat

Jooo! Tak nějak jsem si to představovala. Denis ztratil staršího bratra v závěrečné bitvě. Byl už jako mrně členem BA. Zaslouží si podporu a ochranu. Vyřešila jsi to skvěle, díky. :D

2 Mája Mája | E-mail | Web | 23. září 2012 v 11:14 | Reagovat

[1]: A k těm nepovedeným zkouškám. Je mi líto, že máš takové problémy, obzvlášť s rodiči ti to nezávidím. Medicína je kruťárna, já bych neměla odvahu se do takového studia pustit ani za mlada. Uvažovala jsem nějakou dobu o veterině, ale když jsem se dozvěděla, jak je tvrdá, šla jsem raději na vysokou zemědělku. Tam jsme měli jako absolventi střední zemědělské docela výhodu proti těm z gymplu... :-?

3 Claire Claire | 24. září 2012 v 14:33 | Reagovat

Kapitola dle mého gusta. Žádný rozněžněle tokající Severus - stručně a jasně vyjádřil své (a vlastně i moje) pocity ohledně "lidské" vedoucí koleje. Jemu je lépe, mně také - už jsem se bála, že ho při přechodu mezi kapitolami někdo vyměnil.
Denise je mi líto, ale snad Jocelyn nebude jen senzacechtivá mrcha, a tak získá v koleji alespoň jednu spřízněnou duši.
Nátlaková akce Zlatého tria pak byla bezchybná a způsob, jak jí dodat punc důvěryhodnosti byl prostě skvostný. :-D

4 Claire Claire | 24. září 2012 v 14:35 | Reagovat

Mrzí mne, jak se ti zauzloval studentský život. Doufám, že se ti podaří nakonec zvolit takové řešení, které pro tebe bude nejvíc uspokojivé a přeji, aby rodiče projevili toleranci a pochopení. :-)

5 Katherine Katherine | Web | 27. září 2012 v 23:42 | Reagovat

Děkuji za komentáře, moc mě těší, že se s blogem konečně dostanu zase do starých kolejí, už se na to pravidelné přidávání těším. Severus je stále oprávněně naštván a ventiluje si to svou oblíbenou ironií, čímž sice neboduje ani trochu u Sophie, ovšem alespoň pro mě je takhle k pomilování :D Ale ono je to s ním těžké. Na intimnosti s ním spěchat člověk nemůže, jinak příliš vybočí z jeho postavy. Je ale těžké vyčíhnout ten správný okamžik a já vím, že se mi to v minulosti už jednou nepovedlo. Tak snad mi to do budoucna půjde lépe. Co se týče Dennise, drahý Joshua uznává moc, takže Harryho herecký výkon pro něj musel být přesvědčivý. Je to ale jedna kapka v moři a Dennise bude čekat dlouhá cesta. S Nicolasem po boku by ale všechno mělo jít lépe. Dennis je impulzivní, citově založený (stačí vzpomenout na jeho ambice stát se bystrozorem jen kvůli bratrovi a rodině), zatímco Nicolas je klidný a rozvážný. Ti dva podle mě dokonale symbolizují své koleje. Nicolas nemusí být úlisný a bezpáteřní a Dennis není pošetilý idiot, ale možná právě proto jsou dokonalí. Nejsou to žádné extrémy. Tak snad to spolu ti dva všechno zvládnout. Mám neskutečnou potřebu přiklepnout někomu šťastný vztah a řekla bych, že půjde právě o ty dva :-)
Co se týče mě, doma jsem se (v cenzurované verzi) přiznala, ve škole zařídila něco jako meziročník - sice je to pořád prvák, ale můžu si nabrat všechny nenavazující předměty z druháku, což je vše kromě modulu A (anatomie, fyziologie a histologie). Takže alespoň ulehčím druháku, když už si to o rok prodloužím. Nadšená nejsem a naši už vůbec ne, ale pod vlak kvůli tomu neskočím. Asi nám všem nezbývá nic jiného než se s tím vyrovnat.
Díky moc za podporu, pomáhá to :-)

6 Niki Niki | 7. října 2012 v 23:17 | Reagovat

Tak jsem zpět a hned je tu super kapča, alespoň nějaký 'dárek' k narozeninám, když už všichni zapoměli...zase. No nic, jako vždy úžasný jenom si myslím že to Sophie moc dramatizuje, a ta hláška o tom že Sevův sarkasmus není sexy+jeho reakce byla boží :-D :-D :-D  Těším se na další kapitolu a doufám že přibyde co nejdřív ;-)  PS. S tou školou to dáš určitě do pořádku, já teď taky budu muset máknout, sice sem chyběla skoro na začátku září, ale i tak to byly necelý tři týdny :-? ....tak se drž :-)

7 Katherine Katherine | Web | 7. října 2012 v 23:40 | Reagovat

Niki, nová kapitola už je :-) Snad se bude líbit. Jinak dodatečně přeji všechno nejlepší k narozeninám a hodně štěstí ve škole :-) Dík za komentář!

8 Susan Susan | Web | 11. dubna 2013 v 14:22 | Reagovat

Tak to bylo dokonalé! Ochrana zlatého tria vyvážila i titěrnou přítomnost Draca :-D Tahle kapitola byla vlastně úlná perel.
1)nejzákeřnější malé zlatorudé hyperaktivní skřety! To mě prostě dostalo. Dokonalé popsání Nebelvírského stolu :-D
2) Zmijozelský postoj k Dennisově a Nicově vztahu. A doporučení Sebastiana Sykese nemělo vůbec žádnou chybu :-D :-D
Jen, všimla sis, že většina tebou vymyšlených postav má stejné iniciály? Nicolas Nighy, Sebastian Sykes a jasná Sophie Shadowová :-D náhoda nebo záměr? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama