Shame on me!

12. srpna 2012 v 21:14 | Katherine |  Má maličkost
Dámy a pánové, pokud sem tedy ještě někdo z vás chodí, stydím se!

Nejvíce se stydím za to, že jsem ignorovala první narozeniny tohoto blogu, které (ne)oslavil 31. července. Ne, nezapomněla jsem, ale nějak jsem se nedokázala přinutit vyšetřit si čas a přidat kapitolu nebo alespoň nějaké to oznámení.

Také mě dost rozčiluje, že jsem poslední akutalizaci provedla 20. července, což je před více než třemi týdny. Pravda, co jsem přijela ze Švýcarska, snažila jsem se pracovat o něco víc, abych si to vynahradila, ovšem ty dva dny volna týdně jsem měla vždy. Nechápu to, prostě jsem si jen nezorganizovala čas a raději jsem své volné chvíle trávila milionem jiných věcí a také výčitkami, že na blog kašlu.

Realita je jiná, nekašlu na to. Tuhle povídku dokončím a slíbila jsem, že se tady objeví brzy jedna nová, kterou jsem napsala kamarádce k narozeninám. Ani tu se mi prozatím ovšem nepodařilo úplně dokončit (povedený dárek, ale my to tak se Sinou míváme, že si dáváme dárky třeba půl roku před/po narozeninách, tak mi to snad odpustí). Počítám se zářím, kdy si ovšem budu muset dodělat spoustu a spoustu školních restů, takže regulérní režim naběhne až v říjnu, až definitivně dokončím prvák a dovolenkování. Tím nechci říct, že se do října nic neobjeví, naopak. Další kapitolu bych ráda přidala co nejdříve. Jen to prozatím nebude pravidelně každý pátek. Kdo by to byl řekl, že přes léto budu ještě horší organizátor svého času než během školy...

Každopádně ta pauza mi pomohla, trochu jsem si ujasnila, jak to do budoucna bude vypadat. Asi jsem tady už psala, že jsem u této povídky nejprve vymyslela konec. Tak změna, můj vymyšlený konec se trochu změní. Hrubý rámec zůstane, ale cesta k němu bude trochu jiná, snad uvěřitelnější.

To je asi všechno, co jsem vám (už tři týdny) chtěla říct. Prosím, mějte se mnou trpělivost, konce se dočkáte :) Tedy pokud to ještě někoho baví, chápu, že je otravné, jak se to táhne...

Jinak co se týče mě, zrovna jsem na dva dny v Brightonu a užívám si volna. Dnes jsem poprvé v životě plavala v oceánu. Ne v moři, v oceánu! Ne že bych tedy viděla nějakou změnu, ale co už :)

Raději už končím, hostel začíná žít, a tak jdu rozehrát večer s lidmi namísto notebooku.

Jen jsem vám chtěla říct, že se moc omlouvám za prodlevu a že mě stále moc těší, když si mé kapitoly někdo přečte a někoho to baví.

Tak tedy: DÍKY ZA TRPĚLIVOST A VĚRNOST! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mája Mája | E-mail | Web | 13. srpna 2012 v 13:33 | Reagovat

A já myslela, že tě od psaní a od netu drží Olympiáda. Já ji prožívala u televize s nemocným a tím pádem nešťastným manželem a hrozně jsem ti záviděla, že jsi přímo u toho... :-?

2 Katherine Katherine | Web | 15. srpna 2012 v 13:41 | Reagovat

Jak se to vezme, Olympiáda to ovlivňovala nepřímo. Tedy ne že bych ji sledovala (jen zahájení, které bylo úplně super, tedy kromě nástupu Čechů, kteří se mi fakt hrozně, hrozně, hrozně nelíbili, a pár dalších, ale vymyšlené to měli Britové skvěle), spíš mě to ovlivňovalo tak, že do restaurace chodila strašná spousta lidí, já jsem zůstávala přesčas a hlavně jsem se vracela domů mnohem unavenější než mimo hry. Teď už to snad bude lepší, jen kdyby se mi do toho nenabourávalo to učení :-/ Ale budu se snažit :-)
Snad bude manžel brzy v pořádku :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama