44. kapitola: A co dál?

22. srpna 2012 v 10:45 | Katherine |  Aqua vitae novae
Přátelé, jsem zpět. Dnešní kapitola je neplánovaná, původně jsem se měla pořádně vyspat na desetihodinovou šichtu s manažerkou, se kterou se zrovna nemilujeme, nicméně když mě v sedm ráno vzbudila mobilem spolubydlící, že nám do domu narazilo auto a teď tam uniká plyn, nějak se mi plány změnily. V první chvíli mě napadlo zavřít okno a spát dál, nicméně policie a hasiči měli na věc trochu jiný pohled, takže mi nezbylo nic jiného, než se v minutě obléct, sbalit věci do práce a opustit teplo postele. Evakuace n.2 (tu první jsem zažila hned první den v práci, když ve vedlejším hotelu začalo mírně hořet. Musím přiznat, že tehdy to bylo o poznání zábavnější, jelikož jsem získala krátkou pracovní pauzu, zatímco když vás někdo ráno tahá z postele, do extáze vás to zrovna nepřivede). Tak tedy sedím v Mekáči, je mi zima (mohlo mě napadnout obléct si něco jiného než minišaty) a mám hlad (snídaňové menu by mě po ránu mohlo zabít, tak to ani nezkouším), a tak spojuji příjemné s užitečným (ačkoli užitečnější by bylo sednout k učení). Kapitola je delší než obvykle, zhruba tak dvakrát, snad to alespoň trochu vynahradí fakt, že jsem se tak dlouho neukázala. Jinak už mě čekají jen čtyři pracovní dny, jeden den v Cardiffu a dva loučící se londýnské dny, a vracím se. Ráda nejsem, ale došla jsem k názoru, že pod doubledecker kvůli tomu skákat nebudu. Vrátím se sem brzy a jednou, jednou se vrátím a už neodjedu. Chce to jen trpělivost.
Tak tedy, děkuji vám všem, že jste na mě nezapomněli, a pokud budete mít čas a náladu, dejte mi do komentářů vědět, jak se máte a jak se vám kapitola líbila. Díky :)
Enjoy!




"Pane Creevey?" začal tiše Severus. Nedostalo se mu odpovědi. Chlapec stále zíral do zdi.
"Dennisi?" zkusil to znova, ale opět se nedočkal žádné reakce. Severus si povzdechnul. V tomhle nikdy nebyl příliš dobrý. Pořád mu ale v hlavě strašila myšlenka, jak moc si kdysi přál, aby mu někdo pomohl, aby se o něj někdo zajímal, a tak byl pevně rozhodnutý, že tomuto chlapci se pomoci dostane. Popošel pár kroků až k němu a rozpačitě mu stisknul rameno. Dennis ale neotočil hlavu. Jen pevně stisknul víčka a doufal, že to profesor vzdá. Ten ovšem nic podobného v úmyslu neměl.

"Dennisi, je pravda to, co tady vykřikoval pan Cooper?" zeptal se ho tiše. Chlapec nevydal ani hlásku, ale jeho ramena se mírně zachvěla.

"Pokud ano, vyřešíme to. Toho zmet… ehm, pana Coopera rozhodně podmínečně vyloučíme, a i když se spolu budete i nadále denně vídat, my ho budeme neustále sledovat. Zvládneme to," pokusil se ho uklidnit Severus. Neúspěšně. Chlapec se akorát víc rozrušil. Ramena se mu regulérně roztřásla a z oka mu začaly kanout slzy.

"A k čemu to všechno bude?" obrátil na něj mokrou tvář, sotva si těch několik slz otřel rukávem. V hlase mu zaznívala beznaděj.

"Jak, k čemu to všechno bude?" nechápal Severus. "Postaráme se, aby vás už nenapadal. Aby se k vám choval slušně."

"A ostatní? Rozkřikne se to. Budou se mi vyhýbat a začnou mě nenávidět. Zostudil jsem naši kolej."

"Pane Creevey, já si jsem plně vědom toho, že vztahům mezi dvěma muži není kouzelnický svět příliš otevřen, alespoň tedy zatím, ale tady přece mluvíme o vašich přátelích. O lidech, kteří vás znají léta a záleží jim na vás. Jistě by vás neodsoudili kvůli něčemu takovému," ubezpečil ho Severus.

"Bavíme se tady o lidech, kteří nemohli přenést přes srdce, že se s jedním Zmijozelákem přátelím, jak myslíte, že budou reagovat na tohle?"

Severus se na pár vteřin zamyslel. Chlapec měl pravdu. Co když bude zbytek nebelvírské koleje reagovat podobně?

"Já jen… víte, s Nicem se cítím, jako bych byl konečně úplný. Když jsem s ním, připadám si v bezpečí a jsem tak hrozně šťastný. Vím, že je to špatné, ale já si prostě nemůžu pomoct. Už dlouho jsem se tak necítil a vlastně jsem si myslel, že už se tak ani nikdy cítit nebudu, ale pak to přišlo. Je mi to líto, ale…"

"Cože?" nechápal Severus. "Proč se omlouváte? Nemůžete za to, prostě to tak je. Snažit se být šťastný je to nejlepší, co můžete udělat. A pokud to znamená být s panem Nighym, tak přece nezáleží na tom, co si o tom myslí společnost."

"Já jsem vás tím nezklamal? A nevadí vám to? Jste přece ředitel Nicovy koleje,"otočil se na něj zase Dennis, i když se mu celou dobu lépe mluvilo s hlavou pootočenou. Teď ale potřeboval vidět svému profesorovi do tváře. Musel se mu podívat zpříma do očí, aby věděl, že ho nezklamal.

"Jak by mi to mohlo vadit? Víte, být bývalým Smrtijedem má i své světlé stránky. Přestanete se starat, co si myslí ostatní. Možná byste s tím také měl začít."

Dennis se konečně pousmál. Vlastně se to ani nedalo považovat za úsměv, spíše šlo jen o takové trhnutí koutků, ale přeci jen to byl pokrok.

"Nemyslíte, že jsem zvrhlý?" podíval se na něj těma nejupřímnějšíma očima, kterými jej nutil, aby odpověděl úplně stejně upřímně, od srdce.

"Ne, nemyslím. Myslím si, že by člověk měl primárně usilovat o to, aby byl šťastný. Pokud tím nikomu neubližuje, je to to jediné správné, co může udělat…" odvětil Severus a odmlčel se.

"Děkuji," odpověděl po chvíli tiše Dennis. Severus jen stroze přikývnul.

"S panem Cooperem to vyřešíme, nemusíte se bát. Jděte teď do své ložnice a ředitelka vaší koleje se určitě ještě zastaví," oznámil mu.

"Profesorka Shadowová je fajn, pane, ale víte… vám věřím."

Severus téměř zalapal po dechu. Kde byly ty doby, kdy ho studenti obcházeli obloukem a roztřásli se, jen co se objevil v jejich blízkosti? Ještě nikdy mu žádný student neřekl, že mu věří. Jediné, na co se zmohl, bylo opětovné strohé přikývnutí. Pak raději opustil místnost.

Zamířil přímo do ředitelny. Sophie s Minervou seděly u ředitelského stolu a působily unaveně. Minerva vypadala, jako by za posledních pár hodin zestárla o několik let. Severus tušil, jak moc ji student její bývalé koleje zklamal.

"Ach, Severusi. Joshua Cooper byl s okamžitou platností vyloučen na týden z Bradavic, než se rozhodne o jeho osudu. Prozatím má domácí vězení, tedy alespoň to jsem doporučila jeho otci. Ne že by vypadal, že má v plánu dbát na mé rady…" povzdechla si Minerva.

"A potom?" zeptal se Severus s kamennou tváří. Na Sophii se nepodíval. Stále se cítil rozzloben za to, že donutila Dennise účastnit se konfrontace.

"Já nevím, o tom se bude muset poradit celý sbor. Nevím. Něco takového se v Bradavicích neděje často."

"Často možná ne, ale děje se to. A vyučující před tím zavírají oči, zejména pokud se toho dopouštějí jejich oblíbení studenti. Co by se s panem Cooperem dělo, kdyby nešikanoval Dennise Creeveyho, ale nějakého studenta Zmijozelu? Patrně by si tady hned zítra vykračoval s vyznamenáním za zásluhy škole, že ano?" zavrčel hořce. Když ale uviděl Minervin vyčítavě smutný výraz, uvědomil si, že přestřelil.

"Omlouvám se. Tohle bych měl řešit s jinými, ne s tebou," řekl smířlivěji a střelil ostrým pohledem po Brumbálově portrétu. Stařík, který celou dobu vypadal, že spí, se ošil, jako by se mu nelíbilo, co slyší.

"Joshua Cooper nezůstane nepotrestán, věř mi, Severusi. Já nedopustím, aby na mé škole docházelo k šikaně," ubezpečila ho Minerva.
Severus se chystal znova pokývat hlavou, když se ozvalo zaklepání na dveře.

"Dále," zvolala překvapená ředitelka. Do dveří vstoupil Harry Potter.

"Dobrý den, jen jsem se chtěl zastavit před tou lektvaristickou konzultací, paní ředitelko. Jdu nevhod?" povytáhl trochu obočí, když si uvědomil, že v ředitelně právě něco probíhá.

"Už jsme snad dořešili vše, Harry," odvětila unaveně Minerva a pátravě pohlédla na Severuse, který si právě uvědomil, že poprvé za hodně dlouhou dobu mu v té jeho genialitě něco úplně vypadlo z hlavy.Přesvědčen o tom, že si nikdo nevšiml jeho vteřiny překvapení, zaimprovizoval.

"Co kdybychom se na tu konzultaci vrhli hned, pane Pottere? Dejme paní ředitelce trochu času na odpočinek, zastavíte se za ní, až skončíme."

Harry jen překvapeně přikývnul a Minerva vděčně pokývla hlavou. I Sophie pochopila a rychle se rozloučila. Severus kývnul na Harryho a vydali se do jeho komnat.

"Tak, pane Pottere, co potřebujete zkonzultovat? Že by slečna Grangerová na něco nestačila?"

"Touché, pane," pousmál se Harry. "Ptal jsem se Hermiony na Zatmívací lektvar, ale nebyla si s touhle látkou jistá, tak mi poradila, abych se raději zastavil za vámi."

"Zatmívací lektvar je docela složitá záležitost, která by vás u OVCí neměla potkat. Jde o propojení lektvaru s hůlkovou magií, která navíc není úplně čistá, spíš to zasahuje do černé magie," pustil se Severus do vysvětlování a Harry ho pozorně poslouchal.

"Rozumíte tomu?" zeptal se ho Severus, když skončil.

Harry přisvědčil a pousmál se.
"Už je mi to jasné, děkuji."

"Předpokládám, že slečna Grangerová vám nalinkovala rozvrh, když se tady ani jeden z vás neobjevil na konzultaci?"

"Jistě, tři dny v týdnu se scházíme a učíme se, nejprve předměty, které máme společné, a pak se učíme každý sám to, co budeme mít u OVCí individuálně, ale Hermiona na nás stále dohlíží. Můžu se zeptat na něco já vás, pane?"

Severus přisvědčil pokývnutím hlavy a v duchu zauvažoval, kolikrát za dnešní den si toto gesto ještě zopakuje.

"Je ředitelka McGonagallová v pořádku? Dnes vypadala poněkud vyvedeně z míry. Doufám, že jsem vás nepřerušil v něčem důležitém."

"Dnešek byl náročný den, pane Pottere," podotknul Severus. "Ředitelka ale bude v pořádku. Jen musíme něco vyřešit."

"Můžu vám nějak pomoct?" zeptal se Harry.

"Pane Pottere, nedávno jsem uznal, že nejste jako váš otec, nebuďte teď tak namyšlený, jinak to budu muset přehodnotit," povytáhl Severus významně obočí.

"Tak jsem to nemyslel," usmál se Harry. "Jen bych rád s čímkoli pomohl, kdyby to bylo v mých silách. Pořád je to tady jako můj domov."

"Ale nevrátil jste se."

"Ne. Připadalo mi to jednodušší. Nám všem. Stačí vyjít na ulici a každý se se mnou fotí, všichni si chtějí na zlatého chlapce alespoň sáhnout..."

"Zlatý chlapec," odfrknul si znechuceně Severus. Harry jen pokývnul hlavou.

"Moc zlatý jsem jim nepřipadal, když ze mě dělali nežádoucího číslo jedna, ani když mě Umbridgeová nutila psát vlastní krví, že nemám vykládat lži…" pravil Harry maličko hořce.

"To jsou lidi. Mají rádi vítěze, to je vše, co je zajímá."

"Asi ano. Jen mi připadalo, že i tady v Bradavicích bych byl neustále vystaven něčemu podobnému a nechtěl jsem, aby to ovlivnilo můj vztah k této škole. Ale vrátím se. Moc rád se jednou vrátím, pokud tady pro mě bude místo..."

"Nemějte obavy, pro zlatého chlapce je místo všude..." odvětil Severus a když spatřil Harryho ostrý pohled, začal se smát. "Jen vtip!"

"To bych nečekal," zamyslel se Harry.

"Co? Že se pro vás najde místo všude?"

"Ne. To, že tady spolu budeme sedět a vy budete vtipkovat."

"No vidíte, a to já bych zase očekával, že můj vtip nepochopíte. Zase jste z nás dvou ten předvídatelný," popíchnul ho Severus s úsměvem. Harry zavrtěl hlavou a také se usmál.

"Tak co, povíte mi, co tak vážného se v Bradavicích zrovna řeší?" zeptal se Harry.

"Že vy si mě tady celou dobu připravujete, abych vám vše řekl?" zdvihnul Severus obočí a koutky mu znova zacukaly.

"Noo, znáte mě, jsem od přírody zvídavý člověk," zazubil se Harry. Pak trochu zvážněl. "Krom toho mám pocit, že i když tu už nežiju, musím s tímhle místem tak nějak zůstat v kontaktu. To je jeden z důvodů, proč jsem se zastavil na konzultaci. Pravda je, že jsem se Hermiony na Zatmívací lektvar neptal. Chtěl jsem se zastavit."

"Myslím, že vy se můžete zastavit i bez falešných záminek, byť oceňuji, že se vaší záminkou pro jednou stalo učení."

"Protože jsem zlatý chlapec?"

"Protože patříte mezi výjimečnější studenty. Znamenal jste pro tuto školu hodně."

"Vážně jste to řekl?" zeptal se Harry s údivem a div neotevřel ústa dokořán.

Severus se vyhnul jeho pohledu i odpovědi.
"Tak tedy, problém, který zrovna řešíme, je šikana."

Harrymu ztvrdnul pohled. Severus se na chvíli odmlčel, ale pak si řekl, že může Harrymu říct i podrobnosti, už proto, že oba zúčastnění patří mezi jeho mladší spolužáky, a tak by se jeho názor mohl hodit.

"Joshua Cooper napadl Dennise Creeveyho a ukázalo se, že problém bude hlubší, než to vypadalo."

"Cooper? Ten malý namyšlený spratek?"

"Zas tak malý už není, bohužel pro pana Creeveyho."

"Proč? Dennis vyrostl v milého kluka, aspoň co si pamatuju. Byl přátelský a na rozdíl od chudáka Colina nebyl tak… otravný."

"Panu Cooperovi se nelíbí něco, co je Dennisovou součástí, a co nemůže změnit, ačkoli by pro něj pak byl život bezpochyby snazší." Na Harryho zmatený výraz zavrtěl hlavou. "Bližší informace by zasahovaly příliš hluboko do Dennisova soukromí, obávám se, že tohle je vše, co vám můžu říct."

"Dobrá. Co bude s tím spratkem?"

"Zatím je na týden vyloučený, o jeho osudu rozhodne profesorský sbor. Nicméně fakt, že jeho otec pracuje jako dosti důležitý člověk na ministerstvu, nám poněkud svazuje ruce. Obávám se, že férový trest nedostane, i když o to budeme usilovat ze všech sil."

"S jeho otcem jsem se už setkal, je to arogantní idiot, který ale ví, komu v případě nutnosti políbit zadek," znechuceně odvětil Harry. Severus se jen ušklíbnul. Na pana Coopera měl úplně stejný názor.

"I kdyby nedostal trest, jaký si zaslouží, věřím, že vy mu dokážete zbytek pobytu v Bradavicích pěkně osladit," mrknul na něj Harry.

"Máte s tím zkušenosti, že?" povytáhnul Severus významně obočí.

"Dalo by se to tak říct," zazubil se Harry. Pak se oba odmlčeli. Bylo pěkné sedět tady, oproštěni od vzájemné nevraživosti, a povídat si. Harry si pomyslel, že se asi zbláznil, když mu blesklo hlavou, že by Severus Snape mohl alespoň zčásti nahradit hlubokou díru, která v něm zbyla po ztrátě Siriuse a posléze i Remuse. James Potter by asi nechápal, co se děje, kdyby mohl tuto podivnou konverzaci mezi jeho synem a největším nepřítelem sledovat.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Glawhey Glawhey | Web | 22. srpna 2012 v 10:55 | Reagovat

Prídavok, Prídavok!
Nu, smola to s tím autom. Já mám budíček pravidelne o 6tej, ale o to sa zasluhuje čokl čo mi chce z lásky zožrať polovicu tváre a nie plyn. ^^" Nezmrzni tam, jo?

2 Katherine Katherine | Web | 22. srpna 2012 v 11:08 | Reagovat

Tak to je ale mnohem příjemnější probuzení, když je v tom ta psí láska! Co bych za to dala :D Přídavek už bohužel dnes nebude, jdu si do práce užít trochu té manažerské lásky (doufám, že se samou láskou nesežereme, poslední dobou to vypadá, že po delší šichtě přežiju buď já nebo manažerka, rozhodně ne obě. Nicméně já mám výdrž a tak věřím, že to budu já :-P ).

3 Claire Claire | 24. srpna 2012 v 16:50 | Reagovat

Sice s časovým odstupem, zato byla kapitola skutečně povedená a moc se mi líbila. Tak báječně uvěřitelná.
Severus v šoku, že mu někdo věří - no, nedivím se, když se navíc jedná o studenta z Nebelvíru. Ale krásně Dennise uklidnil a v ředitelně se se svými názory taky nepáral, i když pouze konstatoval pravdu.
Rozhovor s Harrym taky neměl chybu, v té tvé povídce se Harry chová sympaticky jako dospělý jedinec... možná by i mohl pomoci se spravedlivým potrestáním. Přece jen, jeho slovo by mohlo na Ministerstvu zavážit víc než slovo papínka - rektálního alpinisty.
Moc a moc se těším na další kapitolu, ale neuháním. Dokážu si představit, že ještě nějakou chvíli nebudeš mít na psaní čas ani myšlenky. Přechod z jednoho světa do jiného vždycky nějaký čas trvá - zejména aklimatizace a přecházející jedinec si nějaký ten čásek připadá ak trochu jako schizofrenik. ;-)  :-D  :-D  :-D

4 Mája Mája | E-mail | Web | 26. srpna 2012 v 16:12 | Reagovat

[3]: Já bych si spíš tipla, že Harry použije svůj vliv přímo v Nebelvíru. Ukázat ostatním studentům, že je Denis pod jeho ochranou, by nejspíš bylo mnohem účinnější řešení. A hajzlíka Coopera trochu sprdnout před ostatními. Ale to by se musel dozvědět víc...
Opravdu povedená kapitola. Moc se mi líbila i díky tomu, že se konečně na scéně objevil další z mých miláčků :-D

5 Katherine Katherine | Web | 3. září 2012 v 23:10 | Reagovat

Claire, obávám se, že Harryho vliv na ministerstvu nebude tak velký, jako vliv vlezprdelky starého Coopera - Harry už pro svět udělal, co musel, lidé ho za to budou stále oslavovat jako zlatého chlapce, ale nejsem si jistá, zda ho politici nechají zasahovat do jejich sféry zájmů. A do Cooperovy sféry zájmů bohužel spadá jeho syn. Použít svůj vliv v Nebelvíru by bylo chytřejší, Mája má pravdu, ale zase je tady problém s tím, že mu Severus neřekl nic moc bližšího o důvodech problémů v Nebelvíru. Taky ani nemohl, zradil by tím Dennisovu důvěru. Snad si s tím hoši nějak poradí. Trochu jsme se teď odklonili od vztahu Severuse a Sophie, nutno dodat Sophiinou vinou, tak uvidíme, jak to s nimi půjde dál. Také připomínám, že od chvíle se Znamením Zla je ticho po pěšině a po nepřátelích ani památky. Otázkou je, zda je to dobře či špatně. Co se týče další kapitoly, v polovině září se do toho pustím. Dnes se mi povedlo napsat zápočtový test, tedy už mě od velké zkoušky dělí jen malé přezkoušení z histologie. Pak taky bude třeba udělat tu zkoušku, už proto, že doma všichni předpokládají, že jsem ji udělala už v červnu, zatímco já se k ní v červnu ani nedohrabala. Jo, tady mi ta pravda nad lží úplně nezvítězila a pekelně mě to štve, ale já jsem jim to nějak nedokázala říct... No nic, to nejlepší, co teď můžu udělat, je složit tu zkoušku napoprvé a v pořádku, ať už je klid. To jsou události tohoto týdne, příští týden ještě latina a biofyzika a zůstanou mi dva týdny prázdnin (jedno velké ironické HURÁÁÁÁÁ!!!). Pak to vše začne znova a já se pokusím býti poněkud vzornějším studentem, jinak mě už klepne :D A také se postarám o to, aby se zase každý pátek začala objevovat nová kapitola. Tak tedy: s novým akademickým rokem starý blogový režim :-) Díky za komentáře!

6 Niki Niki | 10. září 2012 v 19:40 | Reagovat

ahoj jsem tu nová :-)  původně jsem zamýšlela jen číst ale teď když jsem dočetla "ke konci" se chci zeptat jestli by tu ta nová kapča nemohla být už 15.  :-P  jinak super povídka, lepší už je snad jen Portrét pro Bradavice od evi ( E-vismaior.blog) :-) ale to se uvidí až tuhle dokončíš :-D :-D :-D

7 Katherine Katherine | Web | 10. září 2012 v 20:12 | Reagovat

Ahoj, moc ráda bych, ale zrovna dnes se mi poněkud zkomplikoval život, takže si nemyslím, že by se tady nová kapitola objevila do 21. 9. Nevím, je to možné, ale zrovna teď si připadám, jako by se mi zhroutil celý svět. Neudělala jsem důležitou postupovou zkoušku a všechno, co se mi za září povedlo, jako by tím jedním neúspěchem zmizelo. Nejhorší je, že doma si všichni myslí, že jsem tu zkoušku udělala už v červnu... Mám sice ještě další dva termíny (ačkoli vypsaný už je jen jeden), ale já už prostě nemám sílu jim lhát a pravdu jim prostě říct nemůžu... Prostě je všechno úplně k ničemu a zrovna teď jsem v tom stavu, kdy svůj život nenávidím. Takže zaprvé se teď budu muset do 21. plně věnovat učení, a zadruhé by asi nová kapitola nevypadala moc dobře, kdybych ji psala v takovémhle rozpoložení. Jsem moc ráda, že jsi tady nová, omlouvám se za své depresivní výlevy a budu moc ráda, když to se mnou takhle chvíli vydržíš, snad bude časem lépe :-) Do konce září kapitola bude, nebojte!

8 Niki Niki | 12. září 2012 v 15:08 | Reagovat

to neva, aspoň tu budu mít pěkný dárek k narozeninám :-D  a neboj, od mojí nejlepší kámošky jsem na 'depresitavní výlevy' zvyklá ;D no můžu říct jen pylně studuj a bude líp ;-)

9 Susan Susan | Web | 11. dubna 2013 v 14:00 | Reagovat

Mezi námi, James Potter by nepochopil nikdy nic :-?  ;-)
Líbí se mi, jak se Harry kámoší se Sevem a že Sev nám začíná vtipkovat. Je to sice trochu neobvyklé, ale pěkné.
Doufám že ten spratek Cooper vypadne, nebo dostane pořádný trest. Pro Dennise by bylo asi lepší, kdyby ho vyrazili doučoval ho jeho tatík o kterém, i když bylo jen pár slov, mi leze krkem. Nemám ráda lidi, co si myslí, že peníze a jiná prestiž jim zaručuje imunitu na vše!
Taky by dost možná bylo řešením vzít Moudrý klobouk a nasadit ho znova Dennisovi.Něco mi říká, že by šel do Zmijozelu a myslím, že by mu tam bylo daleko lépe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama