43. kapitola:Konfrontace

20. července 2012 v 23:38 | Katherine |  Aqua vitae novae
Dnes se mi zadařilo a našla jsem si čas, abych připravila novou kapitolu. Je o něco delší, než je obvyklé, berte to jako omluvu za týdenní pauzu :) Nějak se mi ty pátky nedaří dodržovat ani tady v Anglii. Rozdílem a výhodou oproti Česku je, že tady mi ten čas většinou zabírá zábava, protože přiznejme si, dva dny volna každý týden, to je neskutečný luxus. A přesto se mi nedaří stíhat kapitolu jednou týdně, z toho plyne jen jediné. Žiju si spokojeně jako prasátko v žitě. Ale budu se snažit o zlepšení, opravdu jsem si chtěla nadepsat něco do zásoby. Jak to bude příští týden, to se uvidí, v pátek se vracím z výletu (Švýcarsko - hory a Geneva) a hned z letiště upaluju do práce, tak uvidíme. Ale opravdu se vynasnažím.
Stále ale platí, že vaše komentáře jsou obrovskou hnací silou a jsem vám za ně neskutečně vděčná! Tuhle kapitolu bych tedy ráda věnovala Máje a Claire, které okomentovaly poslední dvě kapitoly a moc mě tím potěšily.
Všem vám přeji příjemné počtení a krásné prázdniny! Enjoy :)



Severus se bezprostředně po krátkém rozhovoru s Dennisem vydal za Sophií, která právě vyslýchala mladého nebelvírského agresora.

"Nechce spolupracovat, celou dobu jen vrčí cosi o zostuzení koleje," oznámila mu, když vešel do dveří. Joshua Cooper měl v obličeji vzdorný výraz a vypadal, že je připraven čelit i obávanému profesorovi lektvarů.

"Pane Coopere, určitě by vás nepotěšilo, kdyby mi ujela ruka s Veritasérem právě nad vaším hrnkem čaje, mám pravdu?" začal Severus rádoby konverzačně, ale v hlase mu zazníval jasně varovný podtón.

"Můj otec je vysokým představitelem našeho ministerstva, pane profesore. Jsem si jist, že by o používání Veritaséra na studentech slyšel nerad," odvětil klidně Joshua s obočím významně vyzdviženým. Snažil se dát svému profesorovi najevo, že se ho nebojí. Už ne. Předchozí roky možná obcházel školou jako velký černý varovný přízrak, ale dnes už pro Joshuu nic neznamenal. Pohrdal jím. Pohrdal bývalým Smrtijedem, vrahem a typickým představitelem své koleje. Vše dobré, co jeho profesor vykonal, pro něj nic neznamenalo, stejně tak jako pro jeho otce.

Severus na něj zazíral. Na krátkou chvíli pocítil překvapení. Ten kluk se ho nebál a to bylo nezvyklé. Celý letošní rok z něj cítil vzdor, ale ještě nikdy se mladý Cooper neprojevil tak okatě, jako právě dnes.

"Dobrá, pane Coopere. Jistě vás potěší, když bude protokolu učiněno zadost. Zavoláme paní ředitelku," opáčil sladce, když se vzpamatoval z Joshuova nečekaného chování. Chlapec nezúčastněně pokrčil rameny.

"Měli bychom přivést Dennise a konfrontovat je," navrhla Sophie.

"Ne!" odpověděl rozhodně Severus a tón v jeho hlase naznačil, že o tom nehodlá dále diskutovat. Nehodlal dopřát tomu syčákovi další příležitost, aby Dennise během jediného dne znova zranil. Když už ne fyzicky, alespoň duševně. Pak vytáhnul svou hůlku, zašeptal kouzelnou formuli a z jeho hůlky vyletěl stříbrný vlk. Severus netušil, kdy se jeho Patron změnil, ale vlka rozhodně nečekal.

Sophie ovšem změnu jeho Patrona nezaznamenala, a vlastně ani nemohla, když neznala jeho předchozí podobu, nechtěla si ovšem ani náhodou nechat mluvit do toho, čemu rozuměla více než dobře.

"Konfrontace zabírají opravdu skvěle ve většině podobných případů, Severusi," promluvila mu do duše, sotva si ho poodvedla dva metry stranou, aby Joshua nehltal každé jejich slovo.

"Nehodlám vystavit Dennise dalšímu stresu," nesouhlasil Severus.

"Bydlí spolu v jedné ložnici, dalšímu stresu se nevyhne, pokud to tady teď všechno nevyřešíme. A nemusím ti doufám připomínat, že přes všechny tvé dobré vztahy s panem Creeveym jde o studenty mé koleje. OBA jsou studenty mé koleje," přidala důraz na první slovo. Někdy měla pocit, že Severus Dennise řadí mezi své svěřence.

"Nechci, abys zkoušela své bystrozorské metody na klukovi, který si během posledního roku prošel peklem. Je to dítě, ne nějaký dospělý delikvent, kterého si můžeš konfrontovat s jeho kumpánem, jak se ti zachce," odseknul.

Sophie už už chtěla něco pěkně zostra namítnout, ale Minerva zareagovala na Severusovu zprávu bleskurychle.

"Co se tady děje?" zeptala se klidným hlasem, ze kterého ale čišela přirozená autorita.

"Pan Cooper sprostě a zákeřně napadl svého spolužáka," předběhl Severus Sophii, která se už chystala, že přednese o případu zkrácený přehled. Jen po něm střelila pohledem.

"Je to pravda, pane Coopere?" podívala se zpříma do modrých očí sedícího mladíka. Ten jen trhnul rameny. Minerva si povzdechla a nechala si od Sophie převyprávět celý příběh.

"Měli bychom je konfrontovat," ukončila svou řeč a vzdorně pohlédla na Severuse. I když ho měla ráda, bylo třeba stanovit si mantinely. A tady šlo o její kolej.

"Asi bychom měli, ano," souhlasila ředitelka maličko roztržitě.

"To je opravdu velmi špatný nápad," protestoval Severus zamračeně.

"Severusi, ředitelkou jejich koleje je Sophie," upozornila ho ředitelka a Sophie se nedokázala neušklíbnout pod tíhou zadostiučinění, kterého se jí právě dostalo. Severus zavrtěl hlavou, nakrčil nos a zavrčel.

"Dennise přivedu já." Ředitelka i Sophie přikývly, Severus vrhnul poslední nevraživý pohled na Joshuu a vydal se zpět na ošetřovnu.

Dennis a Nicolas seděli na posteli a o něčem tiše diskutovali. Když Severus otevřel dveře, maličko od sebe vylekaně odskočili, ale nic neřekli. Jen čekali, s čím profesor přichází.

"Ředitelka s profesorkou Shadowovou trvají na konfrontaci," oznámil Dennisovi a ohrnul ret, aby dal jasně najevo, co si o tom myslí. Nemohl si nevšimnout, jak Nicolas povzbudivě stisknul Dennisovu ruku.

"Je to nutné? Nemůžeme to nechat být?" upřel na něj chlapec prosebné oči.

"Jen tak to rozhodně nenecháme, to si buďte jist. Ta konfrontace bohužel nutná bude. Pojďte prosím se mnou," vyzval ho a pokynul směrem ke dveřím. Nicolas na Dennise kývnul, snad aby mu tak vyjádřil podporu, a Dennis seskočil z postele a následoval svého profesora. Cesta dlouhými chodbami proběhla v naprostém tichu, provázela je jen ozvěna jejich kroků. Až před dveřmi ho Severus zastavil.

"Bude to v pořádku," pohlédnul na něj vážně a stisknul mu rameno. Dennis mu nevěřil. Ale byl tak trochu rád, že u toho jeho profesor bude. Jeho přítomnost ho alespoň maličko uklidňovala. Zároveň to ale byla věc, která ho děsila. Že to uslyší, že bude vědět. Že ho odsoudí.

Sotva vešli do dveří, Joshua si pohrdavě odfrknul a oba si je změřil znechuceným pohledem. Minerva zkoumavě pozorovala napadeného chlapce, ale Sophie přesně věděla, na co se zaměřit. Pozorovala Joshuovy reakce a v této chvíli už věděla úplně jistě, že svého činu nelituje. Že by ho příště zopakoval znova.

"Pane Coopere, chtěl byste něco říct svému spolužákovi?" zeptala se Minerva. Další znechucené odfrknutí.
"Třeba byste se rád omluvil?" napověděla mu.

"Omluvil?" vyhrknul Joshua. "Omluvil?! On by se měl omlouvat! On zostudil celou naši kolej! On se tady bratříčkuje se Zmijozeláky! On s nimi dělá… dělá…" zakoktal se. Nechal se vyprovokovat, ačkoli měl v plánu mlčet a počkat, až ho nechají zavolat svého otce. Neprozradit nic, dokud nedorazí jeho otec, jeho advokát, tak jak to vídal v mudlovských filmech, na které ho občas brávala matka, než od nich utekla.

Dennis se nenechal navenek vyvést z míry. Stále zíral do zdi. Minerva ovšem vypadala značně rozhozeně a šokovaně.

"Pane Coopere, kde jste u Merlina byl od začátku roku? Seděl jste si na uších, když jsem vysvětlovala nový systém? Když jsem mluvila o integraci a mezikolejní spolupráci?"

"Taky ale nemluvíme o mezikolejní spolupráci, že?" pohlédnul Joshua křivě na svého spolužáka.

"Pane Coopere, začínám toho mít dost. Napadnul jste svého spolužáka, což je naprosto nepřijatelné. Víte, že vyznáváme nulovou toleranci, že ano? Radila bych vám, abyste mi okamžitě vysvětlil, co vás vedlo k takové hlouposti, jinak vyletíte ze školy, ani se nenadějete." Minerva začínala ztrácet nervy. Tenhle kluk jí pil krev, ačkoli ještě loni byla jeho kolejní vedoucí a nemívala s ním nějaké větší kázeňské potíže.

"Můžu zavolat svého otce?" zeptal se Joshua. Nenapadlo ho, že by ho mohli vyloučit.

"Ne," odpověděl Severus místo ředitelky. Ta otočila oči v sloup a obratem změnila jeho stanovisko.

"Ano, můžeme zavolat vašeho otce. Ráda bych vám ale sdělila, že si právě teď vůbec nepomáháte. Buď začnete mluvit, nebo končíte, otec neotec."

"Tohle vážně není nutné," ozval se poprvé za celou dobu Dennis.

"Co tím myslíte, pane Creevey?" otočila se na něj překvapeně ředitelka.

"Byla to jen hloupost. Josh to tak nemyslel, netrestejte ho prosím tak tvrdě. Šlo jen o běžnou hádku mezi klukama."

"Nulová tolerance platí pro všechny případy napadení," připomněla mu, ale Joshua jí skočil do řeči.

"Hloupost? Ty mně říkáš, že to byla hloupost? Je mi z tebe na blití!" zvýšil hlas a v očích se mu objevil záblesk nenávisti.

"Pane Coopere, mírněte se!" napomenula ho ředitelka rozhořčeně. Tohle bylo na ni příliš. Jak se takhle mohl chovat student její bývalé koleje? A ke svému spolužákovi?

"Já se mám mírnit? JÁ?" téměř zařval Joshua. "Já nejsem to nechutné prase, které po večerech oblizuje Zmijozeláky a nechává se jimi ošahávat! Já jsem nezostudil celou naši kolej!"

Místností se rozhostilo šokované ticho. Dennis zíral stále tupě do zdi a odmítal uhnout pohledem byť jen o píď. Nechtěl vidět zklamání v očích jeho kolejní profesorky ani ředitelky, ale ze všeho nejméně toužil po tom, vidět zklamaného profesora lektvarů.

"Tak a dost," zavelela ředitelka, když se vzpamatovala z nastalého šoku. "Pane Coopere, do ředitelny, okamžitě. Severusi, Sophie, zůstanete tady s panem Creeveym, dokud pro vás nepošlu."

A s těmito slovy popadla Joshuu za rameno a nepříliš šetrně ho postrčila před sebe.

Když opustila místnost, Severus pohlédnul ledově na Sophii.
"Mohla bys nás prosím nechat o samotě?" požádal ji. A ona pro tentokrát souhlasila.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lisi Lisi | Web | 22. července 2012 v 18:22 | Reagovat

Tak po delší době zase komentář ode mě. Ještě se vrátím zpátky, jsem šokovaná, že duch je skutečně Draco, ale to je asi m,ůj problém, protože jsem předpokládala, že v této povídce je jediné porušení kánonu - přežití Severuse.

Ten Severus nám tu hodně změkl, kdyby byl takovým profesorem od začátku, tak tu nemáme nejrůznějšího jeho přezdívky typu netopýr.

2 Claire Claire | 24. července 2012 v 18:42 | Reagovat

Tak to je obrat. Jak jsem předminulou kapitolu "přeskočila" v komentech z hlediska neuvěřitelnosti, tak tahle je naopak uvěřitelná až moc, až z toho běhá mráz po zádech.
Na scéně máme "nového" pana Malfoye s vlivným papínkem. Prosím, prosím, ať mu to neprojde - jen proto, že je ze "společensky přijatelnější" koleje.
A tebou pracně poslepovaný vztah Severus - Sophie? Obávala jsem se, že krachne na tom homofóbním hajzlíkovi. Nikoliv, zvolila jsi jinou cestu. Sophie ho patrně zvládne rozbít sama. Kriste, jde přece (jak vykřikuje) o studenty z její koleje - oba. Takový zoufalý nedostatek emaptie. Jednou bystrozor, vždycky bystrozor. Když je zle jí, to rychle zapomene na zupácké manýry. Ale jak jde o někoho jiného... Copak si ten chudák kluk už nevytrpěl dost? Když ona kvůli vlastní neukázněnosti porodila mrtvé dítě, taky jí někdo tlačil do konfrontace? Je to přece v takových případech obvyklé - útok Smrtijedů, běžný bystrozorský postup.... S někým takhle neotesaným bych tedy na Severusově místě nechtěla mít společný ani vzduch v jedné místnosti, natož takovou osobou nahrazovat dávnou lásku. To by to tedy vyhrál...
Perfektně napsaná kapitola, klobouk dolů. Už jsem se delší dobu tak nerozohnila kvůli vymyšlenému příběhu. Londýnské ozvduší ti zřejmě dělá dobře ve všech směrech. :-)

3 Mája Mája | Web | 27. července 2012 v 10:47 | Reagovat

Takže ještě trochu homofobie? Ano, tohle v tvé povídce zatím chybělo :D Nádhera. To se mi líbí. Cooper je spratek a doufám, že bude jaksepatří potrestán. To by Minerva měla zvládnout. Nikdy nebyla tak tolerantní jako Brumla. Moc se těším na rozhovor Severuse s Denisem :-D

4 Katherine Katherine | Web | 12. srpna 2012 v 21:31 | Reagovat

Ach jo, dámy, stydím se, znova. Tolik vás prosím o komentáře a pak na ně ani neodpovím. Ale už jsem zpět a jdu na to.
Lisi, Severus změkl, to přiznávám. Jeden z důvodů je ten, že mu chci dopřát aspoň trochu "normálního" života a takhle je to tak nějak snazší, a druhým důvodem je to, že začal znova. Takže je to takový přirozeno-nepřirozený vývoj, řekla bych 50/50 :-)
Claire, díky za chválu. Myslím, že tvoje věta "jednou bystrozor, vždycky bystrozor" dost dobře popisuje realitu. Na jednu stranu chápu, že je pro Sophii těžké zbavit se svých starých osvědčených postupů, když fungují, na druhou stranu si musí uvědomit, že teď nejedná s ostřílenými kriminálníky, nýbrž s dětmi a puberťáky. Tak uvidíme, zda jí to dojde a kdy :-)
Májo, pořád jsem uvažovala, jestli tam tenhle motiv chci zařadit, ale nakonec jsem si říkala, proč ne? Možná tomu i pomohla má účast na londýnském Pridu. Příjemná, uvolněná atmosféra, pro nikoho to nebylo něco divného a nevhodného, místní i turisté to brali úplně v pohodě. Stačilo si ale vzpomenout, jaký humbuk provázel loni pražský Pride a uvědomila jsem si, že ačkoli TEĎ žiju v tolerantní otevřené zemi, není to tak všude. A i když mudlovská Británie rozhodně tolerantní je, u té kouzelnické to bude trochu složitější. Na jednu stranu pro Dennise by mohlo být výhodou, že pochází z mudlovské rodiny a zná mudlovské poměry, na druhou stranu z těch byl v jedenácti letech vytržen. Jeho svět je teď ten kouzelnický, takže se obávám, že to nebude úplně jednoduché. No, uvidíme. Každopádně Cooper se z toho nevylíže, i kdyby mu papínek zametl cestičku, Severus stále umí udělat pořádné bubu, takže mu to osladí ;-)

5 Susan Susan | Web | 11. dubna 2013 v 13:43 | Reagovat

Dokonalý zvrat! Já nevím co říct, jsem napnutá jak to dopadne. Jak bude Cooper alias nový Malfoy (což mě napadlo už v povídce a nekradu nápady jiným :-D )potrestán, jak bude Severus reagovat na vztah Dennise a Nica a vlastně - jak všichni na to budou reagovat...prostě adrenalin hadr :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama