42. kapitola: Incident ve Velké síni

8. července 2012 v 2:18 | Katherine |  Aqua vitae novae
Zdravím z Londýna! Multikulturní mekka tolerance a různorodosti mě činí velmi spokojenou, leč také poměrně zaneprázdněnou. První týden bylo všeho hodně, musela jsem se zapracovat v práci, najít bydlení, přestěhovat se, no prostě bylo toho hodně. Teď už ale pracuji i bydlím a tak konečně začnu využívat volné dny (2 v týdnu) poněkud efektivněji. Zaprvé chci cestovat, zadruhé dodělat povídky, které jsem si naplánovala, a zatřetí bych se také měla učit. Učení ale nechme srpnu, zatím se budu věnovat příjemnějším činnostem, tedy těm prvním dvěma jmenovaným :) Doufám, že si také užíváte léto, v ČR jsou prý slušná vedra.
Jen pamatujte, že vaše komentáře jsou pro mě velikou hnací silou. Díky! A enjoy! :)



V následujících dnech Severus se Sophií skutečně začali postupovat dětskými krůčky. Vrátili se ke svým dříve obvyklým rituálům, zase spolu hráli šachy a pomalu se začínali věnovat i nezávazné konverzaci a vtipkování. Jen občas se Severus zarazil, jako by snad překročil nějakou pomyslnou hranici, a maličko se stáhl zpět do sebe. Myšlenka na to, že byl celý život věrný jen jediné ženě a teď by to snad měl změnit, ho trochu děsila, ačkoli sám tušil, jak absurdní to je. V takových chvílích Sophie netlačila na pilu a rozhodla se udělat raději krůček zpět, protože věděla, že se pak snáze bude postupovat vpřed. Víceméně se jim ale vedlo docela dobře a oba se cítili spokojeně. Sophie, protože se postup vpřed dařil, ač pomalu, a Severus, protože měl pocit, že začíná napravovat to, co se mu předtím podařilo zkazit.

Ostatní kolegové si jich sice všímali čím dál víc, ale nahlas neříkali nic. Severus podezíral Minervu, že jim zakázala motat se do jeho a potažmo Sophiina života. Napadlo ho, že by ji měl upozornit na fakt, že mu nic nedluží a tedy ho nemusí chránit pod svými křídly, pak mu ale došlo, že zrovna tahle "protidrbnovská" ochrana se mu více než hodí.

Také studenti si o nich začínali špitat, jelikož si nemohli nevšimnout, že si jejich neoblíbený nepříjemný netopýr u jídla čím dál častěji povídá s milou a oblíbenou profesorkou obrany, což samozřejmě vedlo k všemožným konspiracím. A na řeči těchto malých konspirátorů už neměla vliv ani sama ředitelka.

Bohudík, pro některé ale spíše bohužel, Severus se Sophií nebyli jediným objektem zájmu malých zvědavců. U nebelvírského stolu vládl nepříjemný ruch.

"Kdes byl včera večer?" zeptal se Dennise, který si právě přisednul ke svým spolužákům, odrážeč nebelvírského famfrpálového družstva Joshua Cooper. V jeho hlase zazněl tvrdý varovný podtón, který napovídal, že nechce slyšet sebemenší lež.

"O co ti jde?" opáčil nevzrušeně Dennis. Ostatní zmlkli a pozorně poslouchali. Tušili, že tohle nedopadne dobře.

"Ptám se tě, kde jsi kurva byl včera večer!" zvýšil hlas vysoký a oblíbený chlapec.

"Pokud vím, nic ti do toho není, ale šel jsem do knihovny," odvětil klidně Dennis, ale ve skutečnosti klid jen předstíral. Srdce se mu sevřelo. Věděl, že tohle přijde, netušil ale, že to bude tak brzy. A bylo nad slunce jasné, že tahle konfrontace nebude ničím příjemným.

"Lžeš," zasyčel jeho oponent. Dennis jen povytáhnul obočí a vyčkával.
"Včera jsme tě s Damianem sledovali," oznámil mu a v očích se mu nenávistně blýsklo.

"Pak se mě asi nemusíš ptát, kde jsem byl. Očividně to víš dost dobře." Dennis se s vypětím všech sil obrátil ke svému jídlu a doufal, že Joshua nevyprovokuje bitku tady ve Velké síni, před všemi profesory. Chyba. Sotva se otočil ke svému talíři, ozvalo se hlasité prásknutí. Joshua byl možná dobrý odrážeč a dívky ho zbožňovaly, ale očividně ho vůbec nenapadlo, že tímhle přiláká okamžitou pozornost profesorského sboru. Nechal se unést emocemi. Dennis pomalu zvednul svůj znečištěný obličej z talíře, do kterého jej prudce vrhlo Joshovo kouzlo, tiše zamumlal čistící formuli a snažil se ignorovat krev, která mu stékala z nosní dírky. Náraz byl skutečně dosti tvrdý.
"Co se to tady děje?" ozval se za nimi ledový hlas profesora lektvarů.

"Nic, pane," odvětil tiše Dennis. V pozici toho neoblíbeného byl sice nováčkem, ale bylo mu více než jasné, že ničemu nepomůže, když situaci objasní a Joshe obviní.

"Někteří prostě jen neumějí jíst z talíře, že?" protočil pohrdavě oči Joshua a silně poplácal Dennise po zádech. Aroganci, která mu byla skutečně vlastní, nedokázal potlačit ani tváří v tvář obávanému profesorovi.

"O co jde? Co se vám stalo, pane Creevey?" dorazila ke stolu také Sophie, která byla do té doby zabrána do rozhovoru s Minervou, a až teď si všimla Severuse, který se tyčil nad jejím kolejním stolem jako bůh pomsty.

"Pane Creevey, jděte na ošetřovnu. Pan Cooper se okamžitě sebere, půjde do nebelvírské věže, a vyčká, až si ho zavoláme. S nikým se po cestě nebude bavit," oznámil Severus přísně.

"To je v pořádku, pane," namítnul Dennis. Šlo přeci jen o trochu krve.

"Ošetřovna!" zavelel Severus a tím ukončil všechny debaty. Joshua se zvednul a vzdorně, s nenávistným pohledem upřeným na Dennise, opustil Velkou síň. Krátce poté se zvednul i Dennis a s hlavou sklopenou se vydal na ošetřovnu. Snažil se nevnímat všechny ty oči, které se na něj v té chvíli upřely, ačkoli věděl, že alespoň jeden pohled, který ho pronásledoval a bodal do zad, byl soucitný a zčásti i rozzlobený. Ovšem ne na něj, nýbrž na Joshe. Ten pohled byl mířen od zmijozelského stolu.

"O co proboha šlo?" zeptala se zděšeně Sophie. Nebelvírští sice byli o něco živější než ostatní, ale ještě u nich nikdy nemusela řešit problémy, ve kterých by figurovala tekoucí krev. Tedy pokud zrovna nešlo o famfrpál.

"Netuším, ale ten spratek si to odskáče. Pije mi krev už pěkně dlouho," zavrčel Severus a vydal se ven z Velké síně. Sophie ho rychle doběhla, ačkoli stačit jeho dlouhým krokům bylo téměř nad její síly.

"Uvědomuješ si, že oba spadají do mé koleje?" zeptala se ho.

"A uvědomuješ si ty, že jeden z příslušníků tvé koleje právě napadl svého spolužáka?" podíval se na ni zpříma Severus.

"Nevíš, jak to bylo, Severusi. Nemůžeš vyvozovat závěry, dokud se to neprošetří. Jsem si jistá, že definici presumpce neviny znáš dost dobře. Půjdu vyslechnout pana Creeveyho a pak uvidíme."

"Ne," namítnul Severus. "Dennise vyslechnu já. Jdi za Cooperem, prosím," požádal ji. Jeho tón hlasu sice nepřipouštěl žádné námitky a Sophie věděla, že to není správné, když nejde o jeho kolej, ale také jí bylo jasné, že k Dennisovi Creeveymu si Severus vypěstoval jedinečný vztah. Šlo nejspíš o jediného studenta, ke kterému Severus svým zvláštním způsobem přilnul a na kterém mu záleželo. S tímto vědomím pomalu kývla, otočila se na podpatku a vydala se do nebelvírské věže. Severus pokračoval směrem na ošetřovnu.

"Můžete nás nechat o samotě, Poppy?" požádal ošetřovatelku, která už očividně dokončila jednoduchou nápravu Dennisova nosu.
Když madame Pomfreyová opustila místnost, Severus si přitáhnul židli k posteli, na kterou Poppy přinutila Dennise lehnout.

"O co tam šlo?" zeptal se ho zpříma. Dennis zavrtěl hlavou.

"Nic, všechno je v pořádku," odvětil, ale do očí se Severusovi nepodíval.

"Viděl jsem to, poslal na vás kouzlo. Nebyla v tom nešikovnost ani nic podobného. Chci slyšet pravdu."

"Skutečně o nic nešlo. Jen malá potyčka, jak to tak bývá," bránil se chabě Dennis.

"Nejsem tak starý, abych si nevzpomínal na svá mladá léta v Bradavicích. Také se tam nějaké ty potyčky objevovaly," začal Severus, ale Dennis ho přerušil.

"Tak vidíte, všechno je v pořádku."

"Opravdu jsem si tehdy přál, aby ty hloupé potyčky někoho zajímaly," dokončil Severus, co chtěl říct, a pátravě pohlédnul Dennisovi zpříma do očí. "Máte šanci všechno mi říct, pane Creevey. Ať už se teď děje mezi vámi a vašimi spolužáky cokoli, budeme to řešit."

"Já ale nechci nic řešit," vykřiknul Dennis zoufale. "Já jen chci mít klid! Chci mít svůj život…"

"Myslíte, že když se tohle nebude řešit, bude to lepší?" Severus stále pátravě zkoumal každou změnu v Dennisově tváři. Umíněný a částečně i zoufalý výraz se však nezměnil.

"Nebudu vás nutit," povzdechnul si Severus. "Jen chci, abyste věděl, že můžete kdykoli přijít. Myslel jsem, že víte, že mi můžete věřit." S těmito slovy vstal a vydal se za Sophie, aby mohl být nápomocen alespoň při výslechu toho druhého kluka.

"Já vím," dohonila ho Dennisova tichá slova u dveří. "Já jen… nechci teď nic z toho řešit. Ono se to samo rozplyne, chce to jen čas."

Severus jen pokrčil rameny a vyšel ze dveří. Věděl, že čas v těchto případech většinou nepomáhá, ale nechtěl brát Dennisovi iluze. A krom toho byl pevně rozhodnut vyřešit tuto záležitost i bez Dennisova přičinění.

"Je v pořádku?" ozvalo se za jeho zády. Nicholas Nighy rozhodně neztrácel čas.

"Nebylo to nic vážného, pane Nighy. Možná byste ale měl svého kamaráda přesvědčit, aby začal spolupracovat. Je to pro jeho vlastní dobro. Jako člen zmijozelské koleje přece víte, co je pro člověka nejlepší, že?" otázal se řečnicky Severus, otočil se a vydal se za Sophií do nebelvírské věže.

Když byl vzduch čistý, Nicholas nenápadně proklouznul na ošetřovnu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Claire Claire | 15. července 2012 v 16:05 | Reagovat

Zajímavá kapitola. Po nějaké době se znovu objevil na scéně Dennis, ale neradovala jsem se dlouho. Ta proklamovaná nebelvírská statečnost, odvaha, snaha pomáhat vlastním kolejním spolupříslušníkům - opět se ukázalo, že je to jen snůška keců a licoměrné přetvářky. Tahle kolej ve skutečnosti snad přitahuje charakterové skvosty. A zatímco Dennis chce klid a volí pštrosí politiku (obávám se, že marnost svého počínání bude mít ještě příležitost zjistit), tudíž nebude nic řešit, tak Severus naopak řešit chce u bude - a to ihned. Takže se možná dočkáme, že jeden spratek a jeho křiváctví během chvilky rozbije to, co jsi mezi Severusem a Sophií vybudovala.
Hrozně nerada píšu negativní komentáře, proto jsem minulou kapitolu "odmlčela".
Napsaná byla dobře, ale obsah mi krutě nesedl, přišel mi příliš nepravděpodobný, a to i v případě, že jsem brala v potaz Severusovu snahu o změnu životního stylu.
Takže tato kapitola pro mne nejméně o  100 % lepší, díky za ni i za to, že si najdeš čas na psaní i v Londýně. Taky bys mohla jen pracovat, bavit se a nasávat atmosféru (i do rezervy). :-)

2 Katherine Katherine | Web | 20. července 2012 v 22:00 | Reagovat

Claire, díky za komentář :-) Trochu jsem se zase odmlčela a nějak jsem tím způsobila týdenní pauzu, ale práce je až nad hlavu a volného času je málo, respektive v těch dvou volných dnech, které mám každý týden, dělám plno jiných věcí, nesedím doma u počítače (ačkoli jsem si plánovala, jak si nadepíšu plno kapitol). Jak to bude s kapitolou příští týden, to nevím, v pondělí odlétám do Švýcarska a do Londýna se vracím v pátek ráno, ovšem hned odpoledne už zase volá práce, takže času na kapitolu bude málo. Uvidíme, jak to půjde v letadle. Ale jsem našemu manažerovi hrozně vděčná, že mi dal čtyři dny volna, zrovna teď, před začátkem olympiády. Asi tady bude docela blázinec, ale stejně tuhle zemi, tohle město a tyto lidi miluju čím dál tím víc :D A hlavně si říkám, že to šílenství nebude trvat dlouho, za chvíli to bude za námi. No, budu se moc snažit, aby byla další kapitola co nejdřív, dnes přidám 43., pokud vše půjde dobře :-)

3 Mája Mája | Web | 27. července 2012 v 10:10 | Reagovat

Omlouvám se, ale dřív jsem se k tobě nedostala. Tak ti závidím tvé nadšení z Londýna a Olympiádu za humny. Já budu sedět u telky a držet palečky. Nakupovat budu chodit v reprezentačním tričku a Mareček bude nosit trikolor rohatý klobouček :-D
Tak a teď jdu honem přečíst další kapitolu, abych věděla, jak to dopadne s Cooperem :-P

4 Susan Susan | Web | 11. dubna 2013 v 13:29 | Reagovat

Je fajn vidět že i "dokonalý" Nebelvír má své vlastní kretény :-D Počínaje Jamesem Potterem a konče Joshuem Cooperem a naopak že Zmijozel může mít klaďase v podobě Nicolase :-D Asi je vidět, že jsem jasný Zmojozelák, co? :-D Doufám, že se útoky na Denniese nebudou stupňovat a že Severus svými vlastními vzpomínkami na neveselá školní léta Dennisovy pomůže. Jejich přátelská vztah se mi moooooc líbí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama