41. kapitola: Dětské krůčky

2. července 2012 v 0:29 | Katherine |  Aqua vitae novae
Tak, přátelé, jsem zde. V Anglii. A připadám si fakt skvěle, vlastně mám pocit, že 24 hodin denně v duchu křičím "Oh my God, I have a life!". A čas od času to křičím i nahlas :D Je to vážně skvělé. Miluju ten pocit, že mé dny nejsou naplánované a nejsou všechny stejné. Miluju ten fakt, že nemám sebemenší tušení, kde budu bydlet sobotu (hostel mám do pátku). Je to opravdu skvělé. Ale vrátím se. Za dva měsíce se vrátím. Dalo by se říct, že si teď tak nějak musím nadžít zase na rok dopředu. Doufám, že se mi to plnohodnotně zdaří.
A vám všem přeji šťastné a spokojené léto. Co léto, život. Protože na tom fakt záleží, aby byl člověk spokojený. A když ne pořád, tak aspoň občas. A raději přestanu hloupě filozofovat a popřeji vám příjemné počtení. Dostávám se tam, kam se dostat chci, tak jen doufám, že ne cestou nějakého OOC. Bye, see you next week :)




Severus si uvědomoval, že v některých věcech má Draco pravdu, ale sám s tou záležitostí zatím pohnout nedokázal. Nebo si spíše nebyl zcela jist, co vlastně chce a co ne, a tak prozatím do vývoje událostí nezasáhnul a v duchu se vymlouval, že stejně nic nezmůže.

Sophie na tom byla úplně jinak. Od chvíle, co si se Severusem "rozumně promluvila", tedy začala hystericky vyvádět, že ji odmítnul, připadala si jako idiot. Nikdy se nechovala jako rozmazlené dítě, které začalo hračku chtít o to víc, když se hračka stala nedostupnou, a nerada by s tím začínala teď po třicítce. Na jednu stranu ji jeho chování zraňovalo, jelikož se stal prakticky jejím nejbližším člověkem v její malé soukromé bradavické izolaci, a když ji odmítnul, připadala si, jako by ji odvrhl snad celý svět, ale ani to ji ale neopravňovalo, aby se chovala tak hloupě. Nejraději by na něj použila Obliviate, aby na celou tu trapnost zapomněl. Kéž by to jen šlo.

Následující dva dny se dokázali vzájemně vyhýbat, jako by snad na sebe použili jakýsi antiradar. Severus chodil k jídlu brzy a včas také odcházel, Sophie přicházela až po jeho odchodu. Kolegové si toho už začínali pomalu všímat.

Třetí den, když se Severus už už chystal odejít z Velké síně, Amanda Hoochová ho začala zdržovat otravnými otázkami ohledně udržujícího lektvaru, který zlepšuje aerodynamické vlastnosti košťat. Severus nevytušil léčku, a tak, i když s mírnou nechutí, profesorce létání zodpověděl vše, co chtěla vědět. Než se však stihnul vytratit, do Velké síně vešla Sophie. Profesorský sbor zpozorněl a Minerva při pohledu na senzacechtivé tváře některých z nich obrátila znechuceně oči v sloup.

Sophie byla pobledlá a pod očima se jí vyjímaly znatelné nafialovělé kruhy. Bez výrazu přikývla a pozdravila osazenstvo.

"Cítíte se dobře, drahá?" zajímala se madame Pomfreyová.
"Nedostala jste zase jeden z těch vašich záchvatů, že ne?" ztlumila ošetřovatelka významně hlas, čímž snad přilákala ještě více pozornosti. Sophie jen zavrtěla hlavou, ale očima uhnula někam mimo.

"Víte co, není mi dnes nejlépe, vzala bych si s sebou dvě topinky a vrátila bych se k sobě, vyučuji až odpoledne," oznámila profesorům, jelikož jí začínalo být jasné, že tady se klidu nedočká. A krom toho ji svýma černýma očima propaloval jistý profesor.

"Proč jste si neposlala skřítka?" zeptala se nechápavě Amanda Hoochová.

"Ne všichni z nás jsou nadáni vnitřním okem, má drahá. Ubohá Sophie nemohla tušit, že se jí po cestě sem udělá nevolno, ačkoli já jsem to samozřejmě věděla předem," zahlásila Sibyla, která se v poslední době připojovala k profesorům u jídla nějak podezřele často. Mezi studenty se tradovalo, že její skřítek měl jistou nehodu s křišťálovou koulí.

Minerva si jen odfrkla a obrátila se k Sophii.
"Jistě, drahoušku, jděte. Kdyby se vám neudělalo do odpoledne lépe, najdeme za vás nějakou náhradu. Severusi, učíš odpoledne?" otočila se na lektvaristu.

"Mám na odpoledne nahlášené školní tresty," oznámil s neproniknutelným výrazem a stále pátravě pozoroval Sophiinu tvář.

"To zvládne Filch nebo kdokoli jiný, vzal bys tedy v případě potřeby za Sophii její hodinu obrany?"

Severus kývnul, ale Sophie bleskově zareagovala.
"To nebude nutné, určitě se mi do odpoledne udělá lépe. Je to jen migréna," opáčila rychle, ale na Severuse se nepodívala.

"Dobrá," povzdechla si Minerva. "Pamatujte ale, že ta možnost tady je."

Sophie přikývla, sebrala do ubrousku tři suché topinky, obrátila se na podpatku a byla ta tam.

Severus se rozloučil a těsně po jejím odchodu se i on vydal k sobě, aby se připravil na výuku. Nejprve si ale chtěl ještě něco zařídit. V koupelně vybral lahvičku s Anticruciatovým lektvarem a vydal se k Sophiiným komnatám. Nejprve ho napadlo, že by s lektvarem poslal Tinky, ale Sophii by stejně bylo jasné, kdo ho posílá. Takhle si aspoň mohl osobně zkontrolovat, že je v pořádku.

Zaklepal, a když se dlouho nic neozývalo, už uvažoval, že vtrhne dovnitř. V duchu ji viděl zase někde zhroucenou s rozbitou hlavou a v bezvědomí. Pak se ale dveře pootevřely a pobledlá Sophie stála v nich.

"Ach, to jsi ty. Moc ráda bych se omluvila za své hloupé a dětinské chování, Severusi, ale obávám se, že je mi teď poněkud zle na to, abych řešila něco takového," pravila tiše a už přivírala dveře. Severusovi nezbylo než strčit mezi dveře nohu.

"Něco jsem ti přinesl," oznámil a podal jí lahvičku s lektvarem.

"Ach, děkuji moc. Jak jsi to věděl?" zeptala se.

"Vypadáš hrozně," pokrčil rameny.

"Děkuji," zašklebila se slabě a v duchu zauvažovala, zda někdy Severus Snape slyšel o existenci taktu.

"Jsi celá bílá, to už nezachráníš ani tvou obvyklou přirozenou krásou," pokrčil rameny Severus a v duchu se proklel, co to u Merlina zase motá.

"Ehm, díky," zrozpačitěla Sophie. Netušila, co na to říct. Nejprve ji odmítne, přinutí ji cítit se jako poslední člověk na světě a chovat se jako malá hloupá holka, a pak jí tady vykládá cosi o přirozené kráse.
"Nebude ti vadit, když…?" naznačila pohyb lahvičkou a Severus rychle přikývnul. Sophie ji odšroubovala a obrátila do sebe celý obsah.

"Za chvíli to bude lepší," pravil svým hlubokým uklidňujícím hlasem Severus a soucitně na ni pohlédl.

"Já vím," odvětila tiše.

"Nemáš pocit, že se to zhoršuje? Předtím jsi říkala, že se ti to stalo zatím jen třikrát, ale za poslední měsíc jsi měla záchvaty už dva. Možná by sis měla zajít k Mungovi," navrhnul ji. Nechtěl, aby mu v hlase zazněl starostlivý podtón, ale stalo se. On sice téměř všechny své zdravotní problémy s oblibou přecházel a předstíral, že ho nic nezdolá, ale tady nešlo o něj. Šlo o Sophii, a on cítil, že není tak silná. Spíše by řekl, že navzdory své bystrozorské kariéře a bojovné povaze je v ní něco zvláštně křehkého. Něco, co se musí chránit.

"Není třeba, varovali mě, že se to může se stresem zhoršovat," odvětila a odvrátila pohled.

"Je to kvůli mně?" zeptal se Severus. V duchu si sám odpověděl. Samozřejmě, že to zavinil on. Vyvedl ji z rovnováhy, podělal to a jí se teď kvůli němu přitížilo. Sophie však měla na věc jiný názor.

"Ne, samozřejmě že ne. Je to kvůli mně. Fakt mě mrzí, že jsem se chovala jako pubertální rozmazlený spratek. Obvykle jsem docela normální," zažertovala, ale stále tomu chyběla její obvyklá energie.

"Ne, to já. Neměl jsem... Podělal jsem to. Nějak se nám to všechno podělalo. Ale já prostě nevím, jak z toho ven."

"Nemůžeme vrátit věci do stavu, v jakém byly předtím?" zeptala se tiše Sophie. Věděla sice, že z její strany to rozhodně tak jednoduše nepůjde, ale snad kdyby se snažila udržet jejich vzájemný vztah čistě na bázi přátelství, časem by všechny jiné city mohly vymizet.

"Já nevím. Myslíš, že můžeme?"

"Nemám tušení… Snad," pokrčila rameny Sophie a odmlčela se. Chvíli na sebe jen tak tiše a beze slov zírali. Pak se tichou chodbou rozeznělo falešné prozpěvování.

"Když rady si nevíš, jak už dál,
po dětských krůčcích vpřed si jeď,
dětskými krůčky pokračuj,
ať už jsi špión či Smrtijed.

Abys pak nelitoval, oč přišel jsi,
když jednat jsi měl a mlčels,
dětskými krůčky postupuj,
o své štěstí se zasluž."

"Nerýmuje se mu to," poznamenal překvapený Severus. K obsahu se raději ani nevyjadřoval.

"Nečekala bych od něj, že přijde se vcelku rozumným nápadem, šašek jeden."

"Taky je mi jasné, kdo ho k tomuhle navedl," zabručel Severus. Pak se zarazil, když mu došlo, co Sophie řekla. "Tobě se to zdá jako rozumný nápad?"

"Docela ano. Už v bystrozorském kurzu nás učili, že když si s něčím nevíme rady, máme postupovat drobnými krůčky. Nesnažit se odhalit vše najednou, protože to pak člověk akorát nepozorností ztrácí potřebné informace a svého cíle se nedobere."

"Chceš to tedy zkusit? Malé krůčky?" Sophie se naposledy zamyslela a přikývla. Severus na ni chvíli tiše zíral, jako by se před ním zjevil duch, a nakonec také kývnul.

"Dobrá. Jen tě chci upozornit, že to s dětmi neumím a míru jejich kroků nemám úplně v oku," varoval ji.

Sophie se jen jemně pousmála a Severus se k ní zvednutím jednoho koutku připojil.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mája Mája | E-mail | Web | 6. července 2012 v 0:44 | Reagovat

Draco vymýšlí písničky, mě snad omejou :-D
Díky za další kapitolku. Ti dva to prostě nemají jednoduché. Ani sami se sebou, ani jeden s druhým. ;-)

2 Katherine Katherine | Web | 8. července 2012 v 2:20 | Reagovat

Májo, bude lépe. Přece by to byla hrozná nuda, kdyby si jednou skočili kolem krku a už tak zůstali navěky, zaklesnutí jeden do druhého :D Díky za komentář :-)

3 Susan Susan | Web | 11. dubna 2013 v 13:14 | Reagovat

Parádní. Báseň i celkový obsah kapitoly. Drobné krůčky...to jsem zvědavá jak drobné to bude. Se zase zlijou a bude to :-D no nic, nebudu předbíhat :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama