40. kapitola: Rozhovor s duchem

20. června 2012 v 0:12 | Katherine |  Aqua vitae novae
Omlouvám se, nějak mi to trvá. Docela nestíhám a hlavně bych během těchto dvou týdnů měla už opravdu zabrat. V pátek ale jedu naposledy před prázdninami domů, takže ve vlaku budu mít dost času na stvoření nové kapitoly. V pátek se tedy pravidelného nášupu doufám dočkáte.
Jinak docela jste mě ve svých komentářích inspirovaly k něčemu, co za chvíli zjistíte. Já jen předesílám, že jsem se malinko odchýlila od kánonu :P Enjoy!




"Má smysl říkat ti, jak hloupě se chováš, nebo to víš moc dobře sám," ozvalo se mu za zády, sotva došel po hodině do své komnaty, posadil se na židli a vztekle praštil pěstí do stolu. Severus se překvapeně otočil, ten hlas mu byl až příliš dobře známý. Vznášel se před ním duch jeho kmotřence.

"Draco," vydechnul těžce, ale duch jej přerušil, než stačil něco dalšího říct.

"Ano, je ti líto, že jsem se vrátil jako duch, bla, bla, bla. Neuvěříš, kolikrát jsem to už slyšel. Moje matka mi to opakovala tak často, až jsem musel přesídlit z Malfoy Manor sem na hrad."

"Proč ses vrátil?"

"Možná si osud myslel, že tady ještě můžu něco napravit, možná to bylo mé vlastní rozhodnutí. A třeba jsem jen znova prokázal svou zbabělost. Kdo ví," pousmál se, ale v hlase mu zazněly stopy hořkosti. "Ale nepřišel jsem si s tebou popovídat o mém malém výletu mezi smrtelníky, kmotříčku."

"Proč jsi tedy tady? A proč ses mi neukázal dřív? Všimnul jsem si tě až na slavnosti."

"Vrátil jsem se na hrad jen krátce předtím. Něco mě sem táhlo. A když mi Krvavý Baron sdělil, že jsi byl z mé přítomnosti zde poněkud vyveden z míry, rozhodl jsem se, že ti dám trochu času, aby ses s tím vyrovnal."

"Nečekal bych od tebe takovou péči, Draco. Víš jistě, že jsi zcela zdráv?"

"Vtipné," ocenil Draco s úšklebkem, "ale nikdo z nás už není takový, jaký býval. Jak ale vidím, pořád děláš hloupá rozhodnutí v domnění, že tvá velká gesta někdo ocení. Pokud vím, dostatečně je nedoceňoval ani živý Brumbál, tak nevím, proč by je měla oceňovat mrtvá Potterová."

"O čem to sakra mluvíš?" zavrčel Severus a zaťal ruku v pěst.

"Lituju toho, že jsem tím zradil Lily," parafrázoval ho Draco potměšile. Rychle ale zvážněl, ovšem ne v reakci na Severusovu náhlou změnu výrazu. "McGonnagalka říkala, že jsi začal znova. Přestaň si ničit nový život myšlenkami na někoho, komu jsi možná kdysi něco dlužil, ale už jsi to splatil i s úroky."

"Vůbec nevíš, o čem mluvíš," zasípal Severus ztěžka. "A rozhodně je ti do toho hovno!"

"Není, kmotříčku. Dal jsi kdysi mému otci slovo, že se o mě postaráš, kdyby se s ním a matkou něco stalo. Tím jsi vytvořil pouto, a pouta, jak víš, bývají oboustranná. Nenechám tě, aby sis ničil život pro nic. A krom toho, co když právě ty jsi to, co můžu na tomto světě pomoci změnit, abych se mohl pohnout dál," pozdvihl významně obočí a vznesl se o něco výš.

"Zmijozelem i po své smrti," zavrčel Severus.

"Už ne tak zapáleným, ale takové věci se nezapomínají," usmál se samolibě Draco a konečně bylo možné spatřit na jeho obličeji obvyklý, aristokraticky namyšlený výraz.

"Kde ses dozvěděl o Lily?"

"Žiju na hradě s desítkami duchů, jejichž koníčkem je probírání životů smrtelníků," pokrčil Draco jednoduše rameny.
"A ty jsi rozhodně nejvíc v kurzu. Ty a ta nová pěkná kost, co tady učí obranu."

"Mezi mnou a Sophií nic není," odseknul Severus. "Můžeš to vyřídit těm ostatním průsvitným drbnám."

"Nebuď zlý. Myslím, že si ani neumíš představit, jaké to je, zaseknout se tady a koukat na své bývalé známé, jak si dál žijí své životy."

Severus se trochu zastyděl, došlo mu, že to možná přehnal. Bylo mu Draca líto, jen nechtěl, aby se mu někdo míchal do života. Zejména do záležitostí, u kterých si sám nebyl jist, jak by je rád.

"Poslouchej mě a přestaň se rozčilovat," připlachtil si to Draco přímo k němu a v hlase mu zazněl přísný podtón. "Nikoho nezradíš tím, že s někým začneš trávit víc času. Život je hrozně krátký, nikdy nevíš, kdy skončí. Jednou můžeš stát na mém místě a rvát si vlasy z hlavy, že jsi to aspoň nezkusil. A krom toho, opravdu si nový život zasloužíš. Podle toho, co jsem slyšel, ses dokázal vzepřít a bojovat proti tomu, s čím jsi nesouhlasil. Přál bych si, abych to tenkrát dokázal taky. Nejspíš bych se nedožil ani bitvy, ale aspoň bych nezůstal v téhle potupné formě. Zasloužíš si to. Svůj minulý život jsi obětoval boji. Osud jen málokdy dává nové šance. Využij ji."

S těmito slovy Draco odplachtil ke dveřím.

"Třeba je tohle ta tvá druhá šance, Draco. Třeba tady opravdu můžeš něco změnit," pokusil se ho utěšit Severus. Kdyby nevěděl, že je to u ducha fyzicky nemožné, řekl by, že odplachtil dál a otočil se k němu zády, aby Severus nemohl spatřit jeho emoce, které neudržel na uzdě.

"Dej pokoj, kmotře," mávnul po chvíli Draco rádoby lhostejně rukou a otočil se zpět k němu. "Radši se soustřeď na ty, kterým můžeš změnit život. Tedy na sebe," zdůraznil.

"Ale já si ani nejsem jist, jestli si s ní chci něco začít," opáčil Severus. "U Merlina, vždyť já ani nevím, jak se tyhle věci dělají. Vztahovou praxi jsem tak nějak mezi vším tím smrtijedováním a špionáží načerpat nestihnul. A teď se tady s tím svěřuju svému bývalému studentovi," zasténal zděšeně, když si uvědomil, co právě vypustil z úst.

"Nemusíš se do něčeho nutit, ale podle všeho jsi s ní trávil svůj čas docela rád," opáčil Draco.

"To víš zase jak?"

"Domácí skřítci také hodně mluví," pokrčil rameny Draco.

"Ty se teď kamarádíš se skřítky? Nepovažoval jsi je náhodou za méněcenné bytosti?" rýpnul si Severus.

"Co jsem měl dělat, když mě otec vychoval v tom, že je normální chovat se k nim jako k nečistokrevným psům. A krom toho jsem teď taky tak nějak méněcenná bytost."

"Draco," pohlédl na něj prosebně Severus.

"Zpět k tobě," vrátil se Draco neúprosně k nedokončenému tématu. "Bylo ti s ní dobře nebo ne?"

"Ale to ano, neříkám, že ne," uznal neochotně Severus.

"Tak v čem je problém? Omluv se jí za své chování a začni s ní zase trávit svůj čas. Ať už z ní jednou bude cokoli, kamarádka, přítelkyně, milenka, nebudeš sám."

"Možná jsem se zachoval trochu hulvátsky," připustil Severus, "a právě díky tomu už se mnou stejně nebude chtít trávit svůj čas. Takže je tato diskuse bezpředmětná."

"U Merlinových špinavých spodků, jsi jako mezek! Uvědom si, že žiješ! Můžeš vše! Můžeš se jí omluvit, dát jí kytku, promluvit si s ní, dotknout se jí. Nic tě nelimituje. Tak se tady sakra přestaň litovat a dělej s tím něco! Nedokážeš si představit, jak rád bych teď byl na tvém místě!"

Draco ztratil trpělivost, měl pocit, že tady mluví do dubu. Bylo mu úplně jedno, že svým jednáním neprokazuje svému kmotrovi a bývalému učiteli náležitou úctu, spíše s ním mluví jako se zlobivým žáčkem. Už ho to ale ani zajímat nemuselo. Nepatřil už do tohoto světa, tak proč by se měl zabývat místními konvencemi? Jen jedna věc byla na celé jeho situaci dobrá. Byl konečně úplně volný alespoň ve svém projevu, když už ne v ničem jiném.

Proplul chladnou stěnou sklepení a nechal překvapeného Severuse samotného v jeho myšlenkách.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mája Mája | E-mail | Web | 21. června 2012 v 7:51 | Reagovat

Tak to byl přeci jenom Draco :-D A zdá se, že smrtí zmoudřel ??? Jsem zvědavá, jestli ho dokážeš osvobodit a nechat jít dál. Asi to nebude jednoduché, když tam tolik duchů zůstává... A Severus by potřeboval proplesknout, aby dostal rozum, jenže tím mu Draco posloužit nemůže. :-D

2 Katherine Katherine | Web | 21. června 2012 v 9:22 | Reagovat

Májo, a myslím, že by přesně to tak hrozně chtěl udělat! :D Ono uvíznout ve světě smrtelníků i po své smrti ho muselo změnit. Ale je přesvědčený o tom, že v jeho případě stačí něco udělat, něčemu pomoct, tak třeba to opravdu bude mít vliv. Třeba to nějakou tu radu starších, neidentifikovatelnou sílu nebo cokoli, co o tom rozhoduje, nakonec obměkčí. Co kdyby se Krvavý baron poté, co zabil Helenu, rozhodl, že to alespoň nějakým způsobem lidstvu po své smrti vykompenzuje (místo toho, aby čas od času chodil na znamení pokání v řetězech a procházel se po hradě)? Třeba by to zabralo. Možná to chce jen změnu přístupu. A Draco opravdu zoufale chce pryč. Ono to musí být k zešílení, takovou chvilku po smrti, když všichni jeho přátelé, známí a rodina ještě žijí, a on se jich nemůže dotknout, nic. Jeho jedinou zbraní budou slova, ale věřím, že s nimi dokáže hodně :-) Díky za komentář :-)

3 Claire Claire | 23. června 2012 v 17:06 | Reagovat

Koukám jako blázen. Hned z několika důvodů. První je ten, že jsem tak na 50 % kapitolu ani nečekala - a ona si tady hajá už od středy.
Druhý - žasnu, co všechno si Severus nechá líbit od ducha. Dobře, je to Dracův duch a měl ho rád, určitě je mu líto, že zemřel... ale stejně. Živá bytost, zkoušející něco podobného, už by nejspíš živá nebyla nebo by jí tikaly poslední vteřinky. Ovšem, co by asi tak mohl udělat duchovi....
Třeba ho poslechnout, to by mohlo být docela užitečné, a pro všechny. Možná i pro Draca samotného, třeba by pak už nemusel strašit v Bradavicích. I ve světě duchů musí být přece hezčí místa... Snad se zadaří.
Průsvitné drbny mne tedy dostaly, tomu se budu smaát asi ještě dlouho. :-D
Díky za kapitolu přidanou v hektickém období a budu se moc těšit, jak to pořešíš dál.

4 Katherine Katherine | Web | 24. června 2012 v 0:46 | Reagovat

Claire, výhodou duchů je, že můžou smrtelníkům říct snad cokoli, jelikož už se jim nemůže nic stát (ok, s výjimkou baziliška a nějaké extra černé magie) :-) Že by Draca měl rád, tím si nejsem zcela jistá - podle mě ho dříve viděl jako rozmazleného aristokratického smrtijedského synáčka, ačkoli pak zase mohl sledovat jeho boj mezi povinností a svědomím... Ale jo, nějakým svým zvláštním způsobem k němu asi vztah měl, koneckonců znal ho od malička :-) Mimochodem tahle kapitola je za minulý týden, tento týden (včera!!) tady měla přistát už kapitola 41. Nejsem si ale jistá, zda ji zítra dokážu připravit. Ráda bych, ale nevím, jestli na ni v téhle chvíli najdu buňky a nutit se nechci, nemuselo by to dopadnout dobře. Tak uvidíme, možná se zítra zadaří, v nejhorším zase později. Od července už ale všechno půjde lépe, neřku-li dokonale. A do odjezdu do Anglie už je to jen necelý týden, takže nám všem nezbývá, než to se mnou v tomhle stavu ještě chvíli vydržet, a zhruba za 154 hodin a 19 minut (snad počítám správně) už bude všechno dobré. Ta myšlenka je vskutku pozitivní :-) No, nějak se místo spánku rozkecávám, raději půjdu a budu doufat, že zítra dokážu připravit další kapitolu.
DĚKUJI MOC ZA KOMENTÁŘE A PODPORU. Znamená to pro mě hrozně moc i v těch "lepších časech", takže teď už je to úplně jako balzám na duši. Díky. :-)

5 Susan Susan | Web | 11. dubna 2013 v 12:56 | Reagovat

Dokonalost - prostě Draco a já zářím blahem. A vůbec mi nevadí že je duchem. Já ho zbožňuji v jakékoliv formě :-D Ke kapitolce - dokonalá promluva do duše a slovo "smrtijedováním" mě dostalo. Takový tvar jsem ještě neviděla :-D Doufám, že Draco neměl jen epizodní roličku a ukážeš, že došel svého klidu. Navíc jak se zdá a už tu bylo řečeno, smrtí zmoudřel. A to je jen dobře, může Severusovi slovně nabančit ještě několikrát. A náš milý lektvarista nic nezmůže...páni, kolik věcí si teď Draco může dovolit, když ví, že na něj nemůže :-D
A abych byla upřímná, když jsem si přečetla název kapitoly, napadlo mě prvně, že Sophie vyvolá ducha Lily, aby se dozvěděla, co se stalo mezi ní a Severusem. Jo trochu extrém :-D ale musím říct, že tvůj nápad, byl daleko daleko lepší :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama