39. kapitola: Proč?

9. června 2012 v 22:25 | Katherine |  Aqua vitae novae

Zase trochu nestíhám, ale opravdu se teď učím - zkouškové je v plném proudu a třeba na letní zápočet z celého modulu jsem nakonec souhrou různých okolností vyšetřila jen 3 dny, což je děsivě málo, jelikož modulové přednášky jsme měli po dobu celého semestru každý všední den kromě pátku. Ale snažím se, tak doufám, že to bude i vidět. Na biofyziku nakonec nedošlo, respektive šla jsem tam ráno jen proto, abych se omluvila, že jsem zapsaná na termínu, který nakonec nechci/nemůžu využít. Prostě jsem si nebyla jistá, nestihla jsemsi to ani všechno přečíst, a taky jsem si připadala příliš pod tlakem. Jak říkám, když si myslíte, že examinátora pozvracíte, radši na tu zkoušku ani nelezte. Kdy bude nový termín, to netuším, ale připadám si díky tomu teď dost volně, což je fajn :) Toliko k informacím z mého zkouškového.
Ke kapitole - nejsem si vůbec jistá, jak se vyvedla, ale myslím, že konečné stanovisko uvedené na posledním řádku si obhájit dokážu, neb mi připadá přirozené. Ale neříkám, že se do budoucna nemůže změnit :) Ohledně ducha - pokud vše půjde podle plánu, měl by se objevit v jubilejní 40. kapitole.
Tak tedy: enjoy!



Během neděle využil Severus možnosti schovat se ve svých komnatách a nevystrčil nos ani na jídlo. Dokonce se večer obešel i bez své oblíbené poslavnostní pochůzky hradem, ačkoli právě těch několik nocí po jakékoli slavnostní události patřilo k době, kdy obvykle nachytal co nejvíce studentů páchat nepřístojnosti. Jednoduše řečeno, studenti rádi rozvíjeli "přátelské" vztahy, které navázali v průběhu večera. A tak obyčejně Severus považoval za svou morální povinnost ohlídat je a zejména zajistit, aby se nerozmnožovali. Minimálně prozatím. Leč tentokrát se žádná obchůzka nekonala a tak mohl jen doufat, že ho madame Pomfreyovou za pár dní nepožádá o řádnou dávku antikoncepčního lektvaru. Potřeboval ale v klidu přemýšlet, a tak poprosil Tinky, aby mu přinesla jídlo do komnat a zařídila, aby ho nikdo nerušil.

V pondělí již takové štěstí neměl, povinnosti ho donutily opustit bezpečí svých klidných komnat a vydat se do Velké síně na snídani a následně do učebny lektvarů, kde začínal den s tím nejhorším materiálem, který ho mohl potkat, a na který nedosahoval ani Longbootom se svými značnými lektvaristickými schopnostmi a znalostmi. Měl pocit, že se mu Minerva chtěla za něco pomstít, když mu do rozvrhu hned na začátek každého týdne zařadila prváky. Nicméně tentokrát by nejraději začal vyučování za vytrvalého vyrušování těch malých hlodavců o něco dříve, pokud možno už během snídaně.

Celou neděli vskutku vytrvale přemýšlel nad tím, k čemu mezi ním a Sophie došlo na slavnosti, co to pro něj znamená a jak to ovlivní jejich vzájemný vztah. Pořád měl ale pocit, že není připravený si o tom s ní promluvit. Sophie ovšem očividně zastávala jiný názor, jelikož k němu, sotva pozdravil zúčastněné a přisedl si k profesorskému stolu, zdánlivě nenuceně pronesla:

"Severusi, myslíte, že bychom si mohli po snídani promluvit?"

Zraky všech profesorů okolo se k nim okamžitě stočily a tak se, sotva si to uvědomila, rychle rozhodla zamést stopy a předstírat, že ho nežádá o pár minut kvůli nějaké soukromé záležitosti, nýbrž kvůli pracovním věcem. Začínalo si uvědomovat, že opak by mohl být Severusovi značně proti srsti.

"Jde o ten soubojnický klub pro zájemce, o kterém jsme spolu mluvili," doplnila svou předchozí žádost, ačkoli jí trochu vadilo, že musí lhát.

Na Severusově tváři se na dvě vteřiny usídlil nechápavý výraz, ale rychle mu došlo, proč Sophie používá jako záminku jakýsi soubojnický klub, a stroze pokývnul hlavou. Nebyl však jediný, komu to u profesorského stolu došlo. Minervě bylo okamžitě jasné, že kdyby Severus se Sophie plánovali znovuobnovit soubojnický klub, byla by ona jakožto ředitelka prvním člověkem, který by o tom věděl. Tohle byla možná dost dobrá zástěrka pro odlákání pozornosti ostatních profesorů, ale na ni to nezabralo. Už si chtěla začít lámat hlavu, o co ve skutečnosti jde, když jí svědomí připomnělo její předsevzetí, že se nikdy nebude chovat jako Albus. Pokud spolu musí ti dva mluvit o nějakých soukromých záležitostech, je to jejich věc. Minerva jen zadoufala, že se Severus nebude chovat jako nějaký tupý necitelný pařez. Věděla už teď moc dobře, jaký je její kolega ve skutečnosti, ale stále se obávala, aby se nevrátil k chladné masce plné předstírání, že mu na nikom nezáleží.

Ačkoli na Minervu zástěrka nezafungovala, ostatní profesory zaujala. U stolu se okamžitě rozbujela debata o soubojnickém klubu a Sophie napadlo, že si měla vymyslet jinou zástěrku. Začínalo to vypadat, že tento zájmový útvar skutečně bude muset otevřít, alespoň soudě podle zájmu kolegů. Na druhou stranu, ji by to bavilo a studentům by to neuškodilo. Možná bylo po válce, ale vědět, jak se správně bránit, to se hodí v každé době. A pokud by se k vedení klubu skutečně přidal i Severus, byl by to jen příjemný bonus navíc. Ačkoli prozatím nevypadal dvakrát nadšeně. Bez zájmu zakusoval svou topinku a do debaty se nezapojil.

Když se profesoři a studenti začali pomalu sbírat a odcházet z Velké síně, došlo mu, že se z rozhovoru se Sophií nejspíš nevykroutí.

'U Merlinovy bradky, chovej se trochu dospěle, Severusi!' napomenul se v duchu, posbíral všechnu svou odvahu a rozhodl se promluvit si se Sophií narovinu. Ačkoli to nebude pěkné.

"Chtěla jste se mnou mluvit o tom soubojnickém klubu, kolegyně?" zeptal se s hraným nezájmem.

"Ano, jistě," odvětila roztržitě Sophie. "Potřebuji si ještě zaskočit k sobě, než začne výuka, myslíte, že byste mě mohl doprovodit? Probereme to po cestě," navrhla mu, aby to nemuseli probírat tady, byť už většina lidí síň opustila a Hagrid, nacpávající se půlkou kuřete, je beztak nevnímal, jelikož se plně koncentroval na to, aby na kuřecích kostech nezůstala ani troška masa. Severus ale znova pokýval hlavou, a tak vyrazili společně směrem k Sophiiným komnatám. Nejprve kráčeli mlčky, oba doufali, že začne ten druhý, ale čím více se blížili ke svému cíli, tím víc Sophii docházelo, že první krok je na ní.

"Měli bychom si promluvit o tom, co se stalo ten večer," pohlédla na něj vážně.

"Souhlasím," odvětil Severus, ale k vyjádření svého postoje se neměl. Vyčkával, jakou pozici zaujme ona, ačkoli on sám si byl svým stanoviskem poměrně jist. Předpokládal ale, že Sophie událostí toho večera lituje, a tím mu to všechno usnadní.

"Já nevím, jak to cítíte vy, Severusi, ale já toho nelituji. Jste mi sympatický, ačkoli předstíráte, že jste protivný a sarkastický. Získala jsem k vám přátelský vztah, stal jste se mi tady jediným opěrným bodem, jelikož jste jen o něco málo starší a pokud budu mluvit za sebe, jste má krevní skupina. Nevadilo by mi, kdyby se náš vztah vyvíjel. A ksakru, proč si pořád ještě vykáme? Připadá mi to uhozené vzhledem k faktu, že vím, jak chutnají vaše rty," vychrlila na něj Sophie.

Ačkoli se vždy považovala za odvážnou, vztahy prostě řešit neuměla a fakt, že ji nechal začít, ji dosti znervózňoval. Rozhodla se tedy pro taktiku vysypat ze sebe vše najednou, děj se co děj. Očekávala různé reakce. Dalo by se říct, že si dokázala představit celou jejich plejádu. Ovšem i přesto se Severusi Snapeovi podařilo překvapit ji jedním jediným slovem.

"Cože?"

"Cože co? Které části jste… jsi nerozuměl? Té s tím, že nelituji, k čemu došlo, té ohledně vývoje našeho vztahu, či té, kde rozebírám nelogičnost toho, že si stále vykáme?" zeptala se Sophie zlehka rezignovaně, když jí došlo, že dnes ze sebe definitivně udělá největšího pitomce v celých Bradavicích a nejspíš i v přilehlých vesnicích.

"Pravděpodobně jsem myslel tu, ve které toho nelitujete. Nelituješ," opravil se, když spatřil její výraz.

"Proč?"

"Nejsem příjemný člověk, což jsem jasně řekl už při jednom z našich prvních setkání. Takže bych lítost a výčitky vskutku očekával. A ano, ze všech lidí, kteří Bradavice v této chvíli obývají, jste… jsi mi sice v této chvíli nejbližší, pokud nepočítám Minervu, kterou znám už dlouhá léta, ale do vztahu se hrnout nemůžu. Ten večer, no, nebylo to nepříjemné, ale nejde to," odmlčel se Severus a doufal, že tím tahle záležitost končí.

"Je to příliš rychlé?" zajímalo Sophii. Pokud ano, chápala by to. Neznali se dlouho.

"Ne, ale… prostě to nejde, je mi to líto. Nechtěl jsem ti ublížit. Pokud můžeme být přátelé, budu rád, pokud ne, budou mi chybět naše večery u šachů, ale zvládnu to," odvětil Severus.

"Dobrá, můžeš mi alespoň říct, co je špatně?" zeptala se tiše Sophie. Nečekala, že ji to tak zabolí, ale stalo se. Celý víkend si vyčítala, co udělala, protože se bála, že se tím připravila o jediného přítele, kterého v Bradavicích získala, a když si konečně uvědomila, že tím může začít něco ještě příjemnějšího, dostalo se jí této ledové sprchy.

"O tebe nejde, je to ve mně. Promiň," otočil se Severus a chystal se odejít na vyučování. V duchu si ale nadával za to otřesně otřepané klišé a především za to, že jí ublížil. Přesto doufal, že se za pár dnů, nejpozději týdnů jejich vztah vrátí do normálu. Nemohla to přeci myslet vážně. Nejspíš šlo jen o jakési manické poblouznění způsobené její osamělostí a izolací od bývalých přátel.

"To myslíš vážně?" rozkřikla se Sophie. Za celý život na ni nikdo tuto hloupou frázi nepoužil. Když byla mladší, muži jí téměř lehali k nohám. Mnoho odmítnutí tedy za svůj život skutečně nepoznala, vlastně téměř žádné.

"Co chceš, abych ti řekl?" otočil se k ní Severus unaveně.

"Co takhle pravdu? Připadám ti otravná? Nelíbím se ti? Vadí ti, že jsem bývalá bystrozorka? Potřebuju prostě vědět, kde je problém!"

"Říkám, že je problém ve mně!" zvýšil hlas už i Severus. Rozčilovalo ho to. Copak pro ni byl takový problém uzavřít tuhle záležitost a jít prostě dál?

"To nemůžeš myslet vážně," odfrkla si Sophie. "Nemůžeš mi prostě říct, v čem je problém, a tím tohle uzavřít? Nemáš pocit, že už jsem ze sebe udělala dostatečného blbce? To toho skutečně tolik lituješ?" tlačila na něj. Chtěla odpovědi. Jako bystrozorka si zvykla dostávat je a cítila se teď velmi hloupě, když měla nechat tuto věc nedořešenou.

"Lituju toho, že jsem tím zradil Lily!" křikl Severus a rychlým krokem opustil chodbu.

Šokovanou Sophii nechal stát za sebou.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Claire Claire | 10. června 2012 v 8:40 | Reagovat

Co to s tím kouzelnickým světem je?
Životní podmínky jak ve středověku a vztahová morálka viktoriánská éra hadr.
Že by jeden polibek znamenal téměř nabídku sňatku nebo povinnost okamžitého vážného chození? A že není zvyklá na odmítnutí? No tak si asi bude muset zvyknout děvče, všechno je jednou poprvé.
Moc se mi líbí tvé pojetí Minervy, nejnověji prokázáno tím, že nenasákla manipulátorskými manýrami, které jsou v ředitelně ve vysoké koncentraci. :-D
Pokud se mnr týká, Severusovu poslední větu rozhodně obhajovat nemusíš. ;-)
Díky za kapitolu, moc se těším na další, neb jsem velmi zvědavá, kdože je vlastně ten duch.
I nadále ti držím palce k úspěšnému dobojování bitviček tohoto zkouškového.
A s tou biofyzikou jsi udělala dobře, pozvracet examinátora opravdu není nejlepší cesta, jak dotyčného přesvědčit o hloubce svých znalostí. :-D

2 Katherine Katherine | Web | 10. června 2012 v 23:19 | Reagovat

No jo, Claire, kouzelnický svět byl vždycky ve vztazích trochu pozadu, než ten náš přetechnizovaný a zrychlený mudlovský. Ovšem hlavně šlo o to, že nebyla zvyklá na odmítání a hlavně celou svou bystrozorskou kariéru dostávala odpovědi. Nechat tohle uzavřené bez toho, aby pochopila, to by pro ni bylo příliš obtížné. Zvyk je vlastně děsná potvora. Sev zase většinu svého života miloval Lily, proto je teď těžké "přesedlat" na někoho jiného. Ale třeba ho z toho někdo vyvede. A třeba ne :-P
Díky moc za držení palců, docela je potřebuju. Příští rok se skutečně budu učit mnohem víc! :D Ale u mě je problém v tom, že mě přemíra teorie otravuje. Potřebuju k životu praxi. Takže i když jsme nejspíš jediná fakulta, kde se už v prváku studenti opichují injekcemi a kde je hnedka v prvním ročníku povinná praxe, pořád je to málo. Ačkoli chápu, že ta teorie je nutná a naše fakulta přece jen dle mého názoru "vyplivne" nejpraktičtěji vybavené absolventy :-) Jen mi tento souboj teorie vs. praxe připomněl jeden obrázek: http://theunderweardrawer.homestead.com/files/12_med_students_panel_02__Small_.jpg :D
Díky za komentář :-)

3 Mája Mája | E-mail | Web | 14. června 2012 v 20:36 | Reagovat

Holka, já nemám čas ani na čtení, natož na psaní... Proto jsem se k tobě dostala až dneska. Hezká kapitolka. Sofince se bude těžce soupeřit se zidealizovanou a léta mrtvou sokyní. Opravdu velká láska až za hrob...
Poslala bych mu sen, kde ho Lily pošle do háje za to, že si kvůli ní odpírá lásku :D
Taková nenápadná bystrozorská sugesce, co? ;-)
Díky za kapitolku.

4 Katherine Katherine | Web | 15. června 2012 v 1:36 | Reagovat

Májo, chápu až moc dobře. O to víc děkuju, že sis udělala čas a komentář napsala :-) Pravda, pro Sophii je tohle opravdu nerovný boj. Ale jako bystrozorka už určitě v nějakých těch nerovných bitvách stála na té znevýhodněné straně a zvládla je, tak snad se jí zadaří i tentokrát. Každopádně mám špatnou zprávu - od zítřka jsem bez internetu (což je na druhou stranu dobře, už mi hoří za zadečkem, musím se hooodně učit), takže kapitolu bohužel dodám někdy v pondělí/úterý. Určitě bude, jen s malým zpožděním. Ale slibuju, že až tenhle blázinec skončí (ať už to dopadne jakkoli), z Anglie už budu přidávat kapitoly pravidelně :-) A měla by se tady přes léto objevit nová povídka. Plus také věřím v to, že dokončím konečně Kdo s koho. Takže určitě je na co se těšit, tak to se mnou prosím nevzdávejte. Díky! :-)

5 Susan Susan | Web | 11. dubna 2013 v 12:41 | Reagovat

Kapitola nabitá zvraty. :-)
Minerva není manipulátorka což je jen dobře, Sophie chce vztah s naším nerudným profesorem a Severus se utápí v žalu nad zradou Lily...a to jen stručně shrnuto. :-D Jinak dokonalá hádka, jestli hádka taková může být. Jsem zvědavá jak bude Sophie na Lilyin přízrak reagovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama