38. kapitola: Skřítčí náhled na věc

2. června 2012 v 0:15 | Katherine |  Aqua vitae novae
Po neplánované pauze, za kterou se znovu omlouvám, se konečně zase dostáváme k Severusovi a Sophii. Dnešní kapitola je poněkud netypická, jelikož je pojata tak trochu ze skřítčí perspektivy. Jen tak pro formu, nechávám skřítky využívat zlehka dětský jazyk (alespoň v jednom určitém "odvětví"), ale jinak jejich vyjadřovací schopnosti stavím na stejnou úroveň jako vyjadřovací schopnost normálního člověka. Přesněji řečeno nechci z nich dělat blbečky jen proto, že nejsou lidské bytosti :) Tak snad vám to nebude vadit.
Enjoy! :)





"U Merlinových špinavých spodků, ty jsi ale osel, Severusi! Ve svém věku bys měl mít aspoň rozum, když už nic jiného!" ozývalo se ráno po slavnosti z lektvaristovy ložnice.

Tinky, která zrovna přinesla snídani, stála za dveřmi a ouška se jí chvěla, jak se úporně snažila zachytit důvod pánovy rozladěnosti. Věděla, že není slušné poslouchat za dveřmi, ale řekla si, že jako správná skřítka musí znát nálady svého pána a zejména důvody jejich změn. V každém případě si byla jistá, že tohle není ta správná chvíle pro to, aby svého pána vyrušila, a proto raději položila tác se snídaní na konferenční stolek tak tiše, jak jen to šlo.

Ač bylo její počínání přizpůsobeno pánově náladě, nepočítala s tím, že by mohl hluk v pánových komnatách způsobit také někdo jiný než ona. Obývacím pokojem se rozlehlo tiché prásknutí.

"Shelly!" napomenula Tinky tiše skřítka, který se s očima navrch hlavy přemístil do komnat jejího pána. Už samotná tato věc nebyla ničím běžným, vlastně bylo proti pravidlům přemisťovat se do komnat cizích pánů, a tak Tinky došlo, že půjde o něco důležitého. Přesto ale znova našpicovala ouška, aby se přesvědčila, že si pán nastalého hluku nevšimnul. Toho se ovšem obávat nemusela, Severus i nadále seděl na posteli v zavřené ložnici, tiše lamentoval a občas si praštil pěstí do peřin.

"Co tady děláš?" zeptala se přísně svého kamaráda.

"Mám zajímavé informace o našich pánech," vyhrknul dychtivě Shelly.

"O co jde?" zajímala se ihned Tinky, ačkoli ji svědomí okamžitě napomenulo, že není náplní skřítčí práce zjišťovat drby ze soukromí svých pánů.

"Pán Severus a moje paní se spolu prý včera…" nedokončil větu Shelly a nervózně se zahihňal. Pak po očku pohlédnul na nedočkavou Tinky.

"Co se spolu včera? Povídej!"

"No, Diddy je včera v noci viděl pusinkovat se venku," doprovodil Shelly svou zprávu dne opět zahihňáním.

"Opravdu?" zajímala se Tinky nedůvěřivě. "Na druhou stranu, je to možné. Pán je od rána zavřený v ložnici a zní to, že si něco vyčítá."

"Hmm, paní vypadala ráno taky docela provinile. Pořád si povídala sama se sebou a říkala něco o tom, že si právě zničila jediný aspoň trochu normální vztah, který si tady vytvořila."

"U Merlinova skřítka, to by byla ale dvojice," zavrtěla hlavou s širokým úsměvem Tinky. Shelly se pousmál společně s ní. A skutečně, představa Severuse Snapea a Sophie Shadowové ve vztahu byla přinejmenším komická.

"Myslíš, že by se mohli dát dohromady?" zeptala se Tinky zčásti z legrace, zčásti z čirého zájmu.

"Určitě ne, vždyť se k sobě vůbec nehodí," oponoval Shelly a zavrtěl hlavou tak úporně, až mu ouška zaplesala.

"Možná právě proto," napadlo Tinky. "Neříkají lidé, že se protiklady přitahují?"

"Myslíš, že je na tom něco pravdy? U skřítků to tak přeci nefunguje."

"Kdo ví. U lidí bych se nedivila skoro ničemu," odvětila Tinky s přehledem. Shelly se opět zasmál.

"Umíš si představit, že by spolu bydleli? To bychom se pak vídali častěji," podíval se na ni s nadějí v očích.

"Pokud by si spíš nenechali jen jednoho z nás," nakrabatila čelo Tinky.

"To snad ne, kdyby spolu měli děti, jen jeden z nás by to všechno nezvládal."

"Myslíš, že by spolu mohli mít děti?!" vykulila Tinky šokovaně svá velká kulatá očka.

"No, já nevím. Zase tak starý ani jeden z nich není," pokrčil rameny Shelly.

"To ne, ale je to můj pán… Umíš si ho představit, jak chová dítě?" Obličej Tinky teď prozrazoval čirou hrůzu. Shelly se raději ani nezamýšlel, zda ji víc děsí představa toho, jakým otcem by její pán tomu dítěti byl, nebo fakt, že by řvoucí uzlíček přivedl jejího oblíbeného lektvaristu na oddělení pro choromyslné již po prvním dni své existence.

"Ne, asi ne. To je jedno, vždyť to vypadá, že té včerejší noci oba litují." Tinky se Shellym jen tiše souhlasila.

"Stejně jsou ti lidé divní. Kdybych se já chtěl s někým pusinkovat, určitě bych toho další ráno nelitoval."

"A chtěl bys?" zajímala se Tinky a nervózně na něj mrkla.

Shellymu se na tváři rozlil znatelný ruměnec.

"Já nevím, možná. Měl bych už jít, paní se po mně bude shánět," rozloučil se, otočil se k Tinky zády, zakopnul o nohu konferenčního stolku a s hlasitým prásknutím se přemístil pryč.

Tinky jen překvapeně zírala na místo, kde ještě před chvílí stál její kamarád.

"Kdo se má v těch mužských vyznat," zabrblala a rozhodla se, že definitivně nastal čas zaobírat se dalším mužským, tentokrát svým pánem a jeho stravovacími návyky. Rezolutně popadla tác s jídlem a rázným krokem se vydala přímo do jámy lvové.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Claire Claire | 2. června 2012 v 18:29 | Reagovat

To skřítčí intermezzo bylo vážně roztomilé, mohla bys ho zařazovat častěji.
Teď se tady usmívám a rodina mne pozoruje s podezřením na ztrátu příčetnosti.
Díky za kapitolku, tato se mi doopravdy móóóc líbila.
Vúbec nevadí, že nebyla nadupaná akcí. Třeba zase příště, nebo až to studijní povinnosti umožní. Držím palce. :-)

2 Katherine Katherine | Web | 4. června 2012 v 0:09 | Reagovat

Claire, díky, jsem ráda, že tahle kapitola nebyla příliš nezáživná. Musím přiznat, že jsem si ty skřítky opravdu oblíbila a nějak jsem si to nemohla odpustit :-) Další kapitola, tentokrát už zahrnující Severuse, by měla na webu přistát v pátek večer nebo v sobotu, každopádně další týdenní pauza nebude. Děkuji za komentář :-)

3 Mája Mája | E-mail | Web | 6. června 2012 v 11:10 | Reagovat

Konečně jsem se k tobě dostala. Kraťoučká kapitola. Roztomilá, ale moc toho neřeší. Skřítky mám ráda, takže mě potěšila. Doufám, že ti dva přestanou toho polibku litovat. Jsou dospělí, tak by se neměli chovat jako nezralí puberťáci... ;-)

4 Katherine Katherine | Web | 7. června 2012 v 2:54 | Reagovat

Kraťoučká byla, Májo, to je pravda, ale na víc bohužel nebyla energie. Vtipné je, že teď, když nestíhám a každou minutou mám pocit, že mi pod náporem kávy a energy drinků praskne srdce, mám děsnou chuť psát a napadají mě náměty na nové povídky. Ať žije prokrastinace! :D Ne, já to vydržím, půjdu se dál učit a v klidu se dožiju pátku (max. soboty), kdy přidám novou kapitolu, která snad bude o něco delší :-) Díky za komentář :-)

5 Katherine Katherine | Web | 9. června 2012 v 13:24 | Reagovat

Intenzivně se učím na zápočtový test, ale večer tady 39. kapitola BUDE! :-)

6 Susan Susan | Web | 9. dubna 2013 v 15:50 | Reagovat

Tak to byl dokonalý skřítčí náhled :-D Vím, že skřítci vypadají jinak než lidé, ale když čtu Shellyho jméno a prostě celkově o něm, představuji si Sheldona Coopra z Teorie velkého třesku. Jeho matka mu totiž taky říká Shelly :-D No, to jen můj náhled na věc. :-D Dobrá kapitolka... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama