37. kapitola: Svátek všech svatých

19. května 2012 v 12:25 | Katherine |  Aqua vitae novae
Nazdar, moji milovaní čtenáři! Trošku nestíhám, omlouvám se. Došla jsem k názoru, že uvolním informaci o časové lince. Tak tedy: tato povídka by měla skončit zhruba za rok a půl, možná dříve (mluvím o povídkovém čase). Na druhou stranu by to už mělo začít odsýpat rychleji. Tak uvidíme, zda to půjde podle mých plánů.
Enjoy! :)




Další dny se hrad vznášel v podivném pochmurném oparu. Profesoři působili všeobecně velmi zádumčivým dojmem a ani studenti nehlučeli svým obvyklým rozjíveným způsobem. Znamení Zla visící nad školou zkrátka všechny poznamenalo. Jako by je snad uvedlo zpět do válečné deprese. Tu obrovskou euforii, kterou zažili, když válka konečně skončila, vystřídalo kruté vystřízlivění, když si i největší optimisté uvědomili, že zlo tady na ně bude číhat stále. A dokonce i když bystrozorové pochytají všechny zbývající Smrtijedy, k čemuž se prozatím ani zdaleka neschylovalo, vždycky se objeví někdo další. Nový člověk se srdcem prožraným zlobou a nenávistí. A toto pomyšlení bylo pro všechny nemálo depresivní.

Snad by pomohlo, kdyby aspoň bystrozorský oddíl přinášel dobré zprávy, to se ale bohužel nedělo. Jediný posun v bradavickém případu byl zaznamenán, když Hagrid při obchůzce v lese objevil v blátě stopy bot. Vzhledem k počasí již byly značně poškozené, ale podle přivolaných bystrozorů mohly patřit dvěma, maximálně třem lidem, s největší pravděpodobností mužského pohlaví. Paradoxem ovšem bylo, že ačkoli bystrozoři sami les pročesali, na stopy nenarazili. To uvádělo ostatní v pochybnost, zda je jejich práce natolik pečlivá, aby se společnost nějakého dalšího zatýkání Smrtijedů vůbec ještě dočkala.

Sophie sledovala výkony svých bývalých kolegů s mírnou nelibostí. Snad i proto, že u tohoto případu nezasahovala její bývalá domovská jednotka EBO, musela poznamenat, že se úroveň práce ani zdaleka neblížila té, jakou svého času odváděla ona sama.

Ani během následujících dvou týdnů nebyl zaznamenán žádný další posun v tomto případu a chování a nálady obyvatelstva Bradavic se pomalu začaly vracet do svých obvyklých kolejí. Mezi Severusem a Sophií zato k určitému posunu došlo. Zatímco před Prasinkami měl Severus tendence Sophii se vyhýbat, teď jako by veškerá podivná atmosféra mezi nimi zmizela a vše se vrátilo do původní přátelské polohy. Většinou chodila Sophie hrát do Severusových komnat šachy, ale i Severus se nedal zahanbit a nechal se pozvat k Sophii na víno. K největšímu posunu v jejich vztahu však došlo v předvečer svátku všech svatých.

Minerva věděla, že Sir Nicholas pořádá každý rok v předvečer Všech svatých oslavu svého úmrtí, kde se schází velké množství duchů. Jelikož odtušila, že se od incidentu se Znamením škola stále mírně utápí v negativních pocitech, rozhodla se, že požádá Nicholase o spojení jeho oslavy se školní slavností. Ta mívala na Halloween dlouholetou tradici, ovšem posledních pár let se na ni zlehka pozapomnělo. A tak se škola ponořila do příprav. Severus neustále brblal a nadával, že studenti myslí na výzdobu a program více než na učení, v čemž měl bezpochyby pravdu, ovšem pro jednou to Minervě vůbec nevadilo. Vlastně to znamenalo, že se jí její záměr všechny rozptýlit vyvedl.

V předvečer Všech svatých se tedy hrad ponořil do slavnostní atmosféry. Chodby a síně zdobily vyřezávané dýně, z nichž v pravidelných intervalech vylétávali cvičení netopýři, kteří následně u stropu předváděli akrobatické kousky a figury. Duchové se bavili společně se smrtelníky a všichni se těšili na zlatý hřeb večera, kouzelnou rockovou skupinu Kostlivci, kterou tvořily skutečné zpívající a tancující kostry.

Severus si musel v duchu přiznat, že se vlastně docela dobře baví. Ačkoli večírky neměl vůbec v lásce, Sophie s Minervou ho přesvědčily, že tuto událost nesmí zmeškat. A tak si teď se Sophií připíjel červeným vínem, ve kterém jako dekorace plavalo želatinové oko, snad jeden z výrobků Weasleyovic firmy. Stále však očima monitoroval dění v síni, aby mohl zasáhnout v případě, že by se některý ze studentů bavil až příliš dobře.

Sophie mu zrovna vykládala nějakou humornou historku o tom, jak trávili Halloween v Krásnohůlkách, když Severus ztuhnul a zblednul. Zíral před sebe, a ačkoli stále vnímal, jak Sophie něco povídá a lehce se u toho pochechtává, to, co viděl, mu připadalo úplně neuvěřitelné a úplně to odvedlo jeho pozornost.

"Omlouvám se," zamumlal, prkenně vstal a zamířil si to přes Velkou síň směrem ven. Překvapenou Sophii nechal sedět u stolu a vyšel chodbou ven. Na nádvoří foukal vítr a vzduch byl dost chladný, ale to mu nevadilo. Potřeboval se jen nadechnout. Vyčistit si hlavu.

"Jste v pořádku?" ozval se za ním vážný Sophiin hlas. Pokrčil rameny.
"Vypadal jste, jako byste spatřil ducha."

Severus se trpce pousmál.
"Jak trefné," poznamenal.

"Cože?" nechápala Sophie.

"Na tom nezáleží," zavrtěl hlavou. Když spatřil její nesouhlasný výraz, rozhodl se, že jí poskytne celé vysvětlení. "Spatřil jsem ducha," pravil prostě.

"Na hradě se pohybuje obrovské množství duchů, je možné, že vás jejich přítomnost stále vyvádí z míry? Nebo počkejte… Byl to snad duch někoho, koho jste znal?" prokázala zase pro jednou svou bystrou hlavu.

"Trefa."

"O koho šlo?" zajímala se.

"Jeden můj student. Řekli mi, že zemřel během bitvy, ačkoli nemám tušení, na kterou stranu se nakonec přiklonil. Celou dobu balancoval někde na hraně, z jedné strany se opíral o své rodiče, kteří si zakládali na čisté krvi, z druhé strany o své svědomí. Netušil jsem ale, že se sem vrátil jako duch…"

"To je mi líto."

"O nic vlastně nejde, je mrtvý tak či tak, jako spousta dalších lidí, jen mě tato skutečnost poněkud překvapila. Zastihla mě nepřipraveného."

"Nebyl jste připravený vidět ducha někoho, koho jste učil, že?" zeptala se chápavě a chytila ho povzbudivě za ruku.

"Byly to ještě děti. O to horší je to pro vás, když umírají děti z vaší koleje. Ty, pro které jste dlouhé roky téměř členem rodiny, kterým tady pomáháte s problémy, jež je provází po dobu dospívání."

"Zmijozelských ale v bitvě mnoho nepadlo, ne? Vlastně téměř nikdo."

"Zmijozelští nebyli zbabělci ani zrůdy, které by stály na straně Pána Zla," opáčil ostřeji, než měl v plánu. "Většina z nich ale pochází z čistokrevných rodin. Není jednoduché postavit se celé své rodině. Ostatní se většinou museli rozhodnout jen pro to, co považují za správné. Pro Zmijozely ale bylo dilema jiné. Buď to, co považovali v hloubi duše za správné, nebo rodina."

"A mnoho z nich také tupě papouškovalo názory svých rodičů, aniž by se nad celou věcí zamysleli," namítla Sophie.

"Ano, ale ne všichni! A uvědomte si, jak je těžké změnit názor na něco, co vám od malička vtloukají do hlavy jako jedinou správnou věc."

"Vím, co tím chcete říct, ale já to chápu. Je mi jasné, jak pro Zmijozel byla celá tahle záležitost s Voldemortem těžká."

"A ještě bude. Stále zůstáváme kolejí, ze které vyšel největší psychopat novodobých kouzelnických dějin," pravil trpce Severus.

"Vám na těch dětech vážně hodně záleží, ačkoli se snažíte vypadat, že jsou pro vás jen hloupou a obtížnou přítěží," dovtípila se Sophie.

"Někdo se jich zastat musí," hájil se Severus, ačkoli to nebylo ani zdaleka zapotřebí.

"Věřím, že vy to s nimi překonáte," odvětila tiše Sophie a upřela svůj pevný pohled do jeho tváře. Nikdy si nevšimla, že má tak zajímavé oči. Tak tmavé a hluboké, připomínaly jí studnu, ve které by se mohla lehce utopit.

Severus pohlédl na svou ruku, kterou ještě stále svírala ta její. Pak se vážně podíval do její tváře. Měl pocit, že ho hltá pohledem, její oči jej propalovaly. Nebylo to ale nepříjemné. Vlastně měla moc pěkné modré oči. Vůbec by neřekl, že tak krásné oči patří bývalé bystrozorce. Působily na něj tak klidným dojmem, že by snad ani nic nenamítal, kdyby se mohl tady a teď v jejich modři rozpustit.

Ani si nevšiml, jak k tomu došlo, ale jejich tváře se začaly navzájem přibližovat. Jejich rty se dotknuly a on ji instinktivně přitisknul k sobě. Jako by jej k tomu nabádala nějaká neznámá síla, protože tohle určitě nemohl chtít sám. Neměl nechat alkohol, aby ho takto lehce zbavil veškerých zábran. Bylo to nerozumné, nevhodné, neprofesionální… Když se pak jejich jazyky propletly ve vášnivém tanci, všechny jeho myšlenky a námitky byly ty tam. Pak už nemyslel na nic. V hlavě měl úplně vymeteno. Existovala jen tahle zatraceně intenzivní chvíle. Jen oni dva.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mája Mája | E-mail | Web | 19. května 2012 v 13:04 | Reagovat

No konečně! Už se k té puse konečně dostali... :D Mám radost za ně za oba. Myslím, že to potřebují. A ten duch...Že by to byl Draco? Na toho jsem také zvědavá... Díky za další kapitolku. :-)

2 Claire Claire | 19. května 2012 v 17:06 | Reagovat

Nerozumné, nevhodné, neprofesionální... ale zatraceně příjemné, Severusi, že?
Na kohopak to svedeš, až dorazí vystřízlivění? Na magii hradu, o Halloweenu obzvlášť silnou? Pomáhá zbloudilým duším najít k sobě cestu...
A taky tipuji Draca, jako Mája.
Díky za podařenou kapitolu a těším se na další, obzvlášť když slibuješ ten rychlejší spád. ;-)

3 Katherine Katherine | Web | 19. května 2012 v 23:45 | Reagovat

Májo, Claire, díky za komentáře :-) Taky už se mi ulevilo, že se ti dva konečně aspoň k něčemu dobrali :D Na koho to Severus svede? No, ono se vždycky najde nějaký viník - magie, alkohol, divoká párty, cokoli. Těžší je přiznat si, že se to stalo, protože to člověk chtěl. Necháme se překvapit, jak se s tím Severus vypořádá. Ale co by mě zajímalo - proč tipujete Draca? Neměl by náhodou podle kánonu žít šťastně až do smrti? Nebo aspoň do té doby, než zplodí Scorpiuse a vyprovodí ho poprvé k vlaku? No, uvidíme :-P

4 Lisi Lisi | Web | 21. května 2012 v 17:26 | Reagovat

Nejprve k povídce - má spád, nenudí, jsem zvědavá co bude dál, Sophie skvěle porovnává práci bystrozorů.
Teď k duchovi - na Draca jsem ani nepomyslela, ale když jsem ho viděla tady v komentářích, začala jsem přemýšlet, jestli jsi náhodou nezměnila kánon. Jinak jako první mě napadl Vincent Crabbe, Severus by o něm mohl jako vedoucí Zmijozelu vědět víc než my svět převážně z nebelvírské strany vidící. Jinak teď mě ještě napadl Colin, o kterým by Severus mohl taky uvažovat, když se tak často vídá s Denisem.

5 Katherine Katherine | Web | 21. května 2012 v 22:32 | Reagovat

Páni, Lisi, takových teorií a možností, to mě ani samotnou nenapadlo. Ale můžu říct, že půjde o nějakého bývalého studenta Zmijozelu. Myslím, že Colin by Seva tak nevykolejil, nebyl studentem jeho koleje, neměl k němu žádný vztah a zajímat by ho mohl leda kvůli Dennisovi. Ale to se všechno ještě uvidí. Díky moc za krásný komentář a pochvalu povídky :-)
Oznámení všem: V pátek se možná povídka trochu zdrží, nejpozději by měla dorazit během víkendu. Mám během tohoto týdne školu, celodenní exkurzi, tři dvanáctihodinové směny na praxi a pár krátkých směn, takže si nejsem úplně jistá, kde najdu čas. Určitě se ale dočkáte :-)

6 Betynka Betynka | 22. května 2012 v 15:28 | Reagovat

Heuréka! Volejme třikrát sláva! Srabus konečně přišel na to, že o něho někdo stojí... i když, sundejme růžové brýle, spadněme z obláčku stejné bary a podívejme se na to objektivně xD Předpokládám, že v následujících kapitolách se bude Sophii vyhýbat, nebo aspoň považovat tu JEDNU OBYČEJNOU PUSU za obrovský omyl. :-) Ale možná taky ne... Teddy (a Katherine) ví, jak se Srabus zachová. Já už jsem jenom (opět) zvědavá na další kapitolu. Jako obvykle :-P
Ducha radši odhadovat nebudu, páč mé tipy jsou obvykle naprosto mimo :-D Ale taky si myslím toho Malfoye. Uvidíme ;-)

7 Katherine Katherine | Web | 24. května 2012 v 21:44 | Reagovat

Betynko, tak nějak by to v reálu vypadalo, uvidíme, zda se Severus zachová zcela typicky a nebo všechny překvapí :-) Trochu mi trvá odpovídat na komentáře (shame on me), omlouvám se, ale stále platí, že jsem za ně velmi vděčná a moc mě těší. Jen s tím časem je to teď opravdu zlé. Ale snad bude lépe. Jak to bude zítra s kapitolou, to zatím bohužel nejsem schopná říct, měla bych dorazit domů okolo deváté večer a kdo ví, zda ještě bude přítomna nějaká ta múza k sepsání nové kapitoly. Kdo ví, jaké úřední hodiny mají múzy. Ale budu se snažit. Díky za komentáře, opravdu! :-)

8 Susan Susan | Web | 4. dubna 2013 v 11:15 | Reagovat

No páni prvně drama s duchem, který doufám že je Draco (já ho musím mít všude :-)) ale pokud to má být špatný duch tak radši toho Crabba :-) Ještě to klidně může být jeden z těch několika smrtijedů co se potloukali na té mudlovské farmě a chtějí Severuse dostat do blázince tím, že bude vidět mrtvé lidi. I když to je v Bradavicích asi běžné co? :-D
No a nakonec romantika... krásné poslední dvě věty, úplně zaláskované :-D Jen doufám, že to mezi ně zase nepřinese dusno. Přeci jen, známe Sophiin názor na vztahy na pracovišti. I když je jednou porušila nebude to chtít asi udělat dvakrát, ale kvůli Sevovi...kdo ví :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama