Minulost, přítomnost, budoucnost, vše je to jeden cyklus

29. dubna 2012 v 23:59 | Katherine |  Myšlenky
Dámy a pánové, dnes si zase dovolím krátké zamyšlení "out of HP topic". Koho to nezajímá, nechť si počká na další kapitolku AVN, ale upozorňuji, součástí zamyšlení je i pěkná písnička, tak aspoň tu si pusťte :)




Minulost, přítomnost, budoucnost. Tak nějak mě napadá, že to jsou jen pojmy. Přítomnost je prakticky něco, co neexistuje, stačí lusknout prsty a okamžik, který byl přítomný, je najednou ten tam. A minulost s budoucností? Už jsme se tady jednou shodli, že se lidstvo odmítá z minulosti poučit a bude i v budoucnu stále opakovat stejné chyby. Jaký je tedy mezi minulostí a budoucností rozdíl? Existují nějaké ty "světlé zítřky"? Nebo jsou naše zítřky prakticky stejné, jako naše včerejšky? Když se na to podíváme globálně, pohybujeme se v cyklech, které se stále opakují, znovu a znovu a znovu. Existuje nějaká cesta ven? A v jaké části cyklu jsme se vlastně ocitli zrovna teď?

Abych to pojala v českém, maximálně evropském měřítku, ekonomicky jsme na tom dobře. Ano, máme tady zase tu starou známou zvanou "ekonomická krize", ale promiňte mi ten výraz, pořád se máme jako prasata v žitě. Můžete se mnou polemizovat, můžete nesouhlasit, ale já jsem o tom prostě přesvědčená. V jiných koutech světa a zejména na jiných kontinentech se lidé potácejí v mnohem, mnohem horších životních podmínkách. Ano, i u nás žijí lidé, kteří mají problém vyjít s penězi, ale přiznejme si to narovinu, například oproti lidem z nairobského slumu Kibera na tom rozhodně nejsou tak zle, jak by mohli být. Takže ne, ekonomickou krizi v nějakém extrémním měřítku nevidím.

Co vidím, je krize morální. U té si nejsem zcela jistá, jak často se objevuje, a zda náhodou neprovází lidstvo celými jeho dějinami. Ale předpokládejme, že se rovněž vyskytuje cyklicky a my jsme se zrovna nachomýtli do období její konjunktury. O jejím nástupu nemůže podle mého názoru býti pochyb. Otázkou je, zda ohrožuje pouze Evropu, Severní Ameriku a ostatní takzvaně civilizované části světa, nebo se rozmohla celosvětově. V tomto bodě jsem značně nejistá, jelikož jsem jiná místa prozatím bohužel nenavštívila. Sice bych ráda řekla, že v nějakém amazonském pralese či v africké savaně ještě lidé nezapomněli na existenci jakýchsi morálních hodnot, ale sama vím o svém sklonu idealizovat si něco, kde jsem ještě nestačila poznat stinné stránky, takže se podobných soudů zdržím.

Ovšem co teď? Jak se vlastně bojuje s morální krizí? Můj názor je, že se z ní zase jednou dostaneme. Zase se vrátíme do chvíle, kdy lidi prozřou, zděsí se a na chvíli se začnou chovat podle určitých zásad. Jsem ale téměř jistá, že se mi (nám) vůbec nebude líbit to, co před tímto prozřením nastane. Naše společnost se totiž řítí do průšvihu a je podle mě v této fázi již zcela nemožné nějak se mu vyhnout. Takže ano, jednou si zase zazpíváme na náměstí, možná si zazvoníme klíčema a chvíli budeme na tu dobu procitnutí vzpomínat jako na nesmírně silný okamžik. Ovšem jen do chvíle, než náš pomyslný cyklus zase oběhne to své kolečko a dostane se opět do momentu, ve kterém jsme teď.

Tak si říkám, že celá tahle "cykličnost" je hrozně otravná věc. Jak krásné by bylo prostě se poučit a vymanit se z toho kruhu. Ale sama vím, jak utopická myšlenka to je.

Abych se dostala ke slibovanému videu, tady ho máte: My Rainbow Race. Jak souvisí a co se mi na něm líbí? Asi čtyřicet tisíc Norů na něm zpívá hippísáckou píseň o míru jako reakci na Anderse Breivika, který tuto píseň z (jemu) pochopitelných důvodů nemá zrovna v lásce. A nemůžu si pomoct, mně je celá ta akce hrozně sympatická. Oni bojují proti zlu (a ne, to není nadnesený výraz) písní. Ne zbraní, písní. Možná to pro vás moc neznamená, ale pro mě to znamená hodně. Může to znít naivně a nebudu vám mít za zlé, když se teď schovívavě pousmějete, ale je to tak. A nezáleží na tom, jakou část politického spektra ti zpívající lidé volí, z jaké společnosti pocházejí a v čem se třeba liší. Jedno mají společné, sešli se všichni na jednom místě, aby vyjádřili svůj názor na vraždícího psychotika mírovou písní. A to je na tom to důležité.

Nejspíš si taky jednou zazpíváme na náměstí a chvíli se budeme objímat a říkat si, jak se máme rádi. Ovšem jsem přesvědčená, že to, co nastane před tím, prostě nebude nic pěkného. Možná bychom si tedy měli zpívat, objímat se a projevovat vzájemnou lásku (nezávisle na věku, pohlaví, barvě pleti, původu, vyznání...) častěji, ne jen v době, kdy se ocitneme v šoku z nějakého hrozného činu nebo série činů. Tolik k mému dnešnímu poněkud hippísáckému příspěvku.
A teď jdu ještě před půlnocí někoho rychle obejmout :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vlkžrout Vlkžrout | 30. dubna 2012 v 1:19 | Reagovat

Nezlob se, ale tvá úvaha o morální krizi postrádá zamyšlení nad tím, co je to vlastně morálka. Co je morální a co morální není. Celá úvaha se nese v obecné rovině, takže jsi vlastně neřekla o co ti jde. Není z toho jasné,jestli ti vadí chování poltiků, nebo existence nuda pláží. Morálka je společenský konsensus. To co se neslučovalo s morálkou před 100 lety je dnes třeba morálně přijatelné. V tom spatřuješ krizi? Podívejme se na příklad na tomto fanu často diskutovanou otázku homosexuality. Není to tak dávno, co veřejné přihlášení se k této orientaci znamenalo společenskou sebevraždu. Dnes se tím nikdo netají (ba řekl bych, že být homoseksuál je dneska in). Je tohle ten příklad morální krize? To asi ne, že. Takže co je kritérium té morální krize, když morálka je to co většina společnosti za morální považuje? Je to tvůj subjektivní pocit, že jsi lepší,než je průměrný vzorek společnosti? Podívejme se na to z hlediska inteligence. IQ je definováno tak, že IQ 100 je celospolečenský průměr. Z tvého projevu bych tvé IQ odhadoval min. na 130 , spíše více. Neděsí tě to, že  všíchni máme stejné volební právo, takže díky demokracii o naší budoucnosti rozhoduje ta blbější většina? Mě tedy ano (doufám že s VŠ vzděláním patřím k té chytřejší menšině ;-) ). A není vlastně tohle také to co způsobuje v tvých očích tu morální krizi a rovněž opakování chyb minulosti (poslední příklad - nedávná demonstrace oborů v Praze silně evokovala únorové události z roku 1948). Takže abych to uzavřel. Tvá dnešní úvaha je takové mlácení prázdné slámy. Je to taková ukázka projevu, kde se dlouze mluví a nic se neřekne, ale je důležité, že jsme vidět. Napříště doporučuji téma globálního oteplování (nebo biomasy).  :-) Promiň, ber to s humorem.

2 Claire Claire | 1. května 2012 v 9:41 | Reagovat

Nebývám ráda tzv. poslem špatných zpráv, dokonce jsem po prvním přečtení článku uvažovala, že raději zvolím pštrosí politiku decentního mlčení, ale Vlkožroutův příspěvek mi "dodal odvahy".
Jednak s ním v drtivé většině napsaného souhlasím, ale to není prioritním smyslem mé reakce, to je takříkajíc můj problém.
Přijde mi, že si tyhle celospolečenské a globální problémy poslední dobou nějak moc připouštíš. Možná, že to není jen poslední dobou, ale v tomto časovém úseku je máme možnost vidět. Nejspíš k tomu budeš mít nějaký osobní důvod, nepřipadáš mi jako člověk konající bezhlavě, ale nemáš pocit, že tě to pitvání za chvíli převálcuje? Neber to prosím jako kritiku, spíše jsem chtěla lehce varovat před případnými následky takového semletí na prach. Někdy je to s tím přílišným uvažováním a pitváním podobné jako  s exkrementy - čím víc... určitě to pořekadlo znáš.
Tak jsem se vypovídala, doufám, že jsem tě neurazila a opráším zasunuté znalosti mrtvého jazyka, protože mi to přijde v tomto okamžiku asi nejrozumnější. Varování - to úsloví říkám sobě! :-D
Si tacuisses philosophus mansises.
A teď se klepu, jestli jsem to dala správně, vím, že ty latinu máš. ;-)

3 Katherine Katherine | Web | 2. května 2012 v 0:40 | Reagovat

Vlastně máte oba pravdu, Vlkožrout v tom, že má úvaha o morální krizi neobsahovala ono základní zamyšlení nad tím, co je vlastně morálka, resp. co to znamená konkrétně pro mě, a ty, Claire, v tom, že se v podobných věcech v poslední době opravdu nějak moc pitvám. Ani nevím proč, ale občas mě přepadá zcela iracionální a absurdní pocit, že bychm se měla pokusit vyřešit všechny problémy světa, a když mi dojde, že to poněkud není v mé moci, aspoň se naprázdno plácám v přemýšlení, jak říká Vlkožrout, v mlácení prázdné slámy. Možná je to proto, že přemýšlet nad společenskými problémy je jednodušší, než se zamyslet nad těmi mými. Zkoušky jsou za dveřmi, já nejsem přesvědčená o své připravenosti, a tak se prostě zdá jednodušší začít místo toho myslet na něco jiného, dostatečně závažného, aby to dokázalo odvést mou pozornost. Což je prakticky dost špatná taktika, jelikož chytřejší by bylo přestat myslet a začít se učit :D No, od neděle do čtvrtka mě zase čeká Londýn, kde si trochu vydechnu a načerpám novou energii. Pak se snad vrátím do ČR, začnu se učit, jak si slibuju, a přestanu tady přemýšlet o tom, jak zajistit světový mír. Díky za tu zpětnou vazbu, myslím, že jste mi pomohli tohle všechno si uvědomit. A k tomu citátu, Claire, latinu jsem sice měla dva a půl roku na gymplu (tam mě ještě bavila a chodila jsem na ni zcela dobrovolně) a teď se s ní trápím další dva semestry, ovšem úsloví mi pomohl přeložit google. Další známka toho, že bych se měla více učit, zejména vzhledem k tomu, že bych zápočet a zkoušku z latiny ráda zvládla do dvou tří týdnů :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama