33. kapitola: Hektický konec týdne

6. dubna 2012 v 21:00 | Katherine |  Aqua vitae novae
Třiatřicátá kapitola je tady! Přeji všem krásné Velikonoce, enjoy! :)


Konec pracovního týdne přinesl Severusovi více povinností, než bylo obvyklé. Mimo běžné vyučování musel zvládnout také čtvrteční schůzku se studenty distančního sedmého ročníku a páteční schůzi zmijozelské kolejní rady.

Na schůzku se sedmáky se připravil velmi pečlivě, pro každého z nich sepsal seznam požadavků k lektvarové části OVCE a také plán, podle kterého by měli sami během letošního školního roku pracovat. Zadal jim rovněž jednu velkou seminární práci na volné lektvarové téma, ze které většina z nich nebyla příliš nadšená, jen Hermiona Grangerová se jako obvykle tvářila, že místo zadání těžkého úkolu dostala dárek k narozeninám.

Kolejní rada už byla těžším oříškem. Ostatní koleje považovaly radu za přežitek a dávno ji zrušily, ale Zmijozel se držel své tradice. Krom toho byla rada dobrým místem, kde probrat všechny problémy a vyřešit je. Zejména díky pravidelným schůzkám měl Severus mnohem lepší přehled o svých studentech, než ředitelé ostatních kolejí. Zmijozelská kolej fungovala spíše jako velká rodina. Vztahy v ní nebyly ideální, ale ve které rodině ano. Díky tomu, že rodiny zmijozelských studentů často nefungovaly nejlépe, měly tyto děti tendence hledat ve svých spolužácích sourozence a ve svém kolejním řediteli náhradního rodiče. Zmijozelská kolej nikdy nic neřešila před někým cizím, vše se zásadně probíralo jen mezi svými. Tentokrát ale neležel na Severusových bedrech nejjednodušší úkol. Dnes bylo třeba probrat samotnou pozici Zmijozelu. A každému muselo být jasné, že jde o velmi ožehavé téma.

Mnoho studentů vzhlíželo ke svým čistokrevným rodičům, kteří se zase zhlédli v Lordu Voldemortovi. Pak tady byli jiní, kteří správně vytušili, co je Voldemort zač, a nechtěli s ním mít nic společného. I po pádu Pána Zla se Zmijozel zmítal v rozkolech. Na druhou stranu jednou ze schopností příslušníků jeho koleje bylo přizpůsobit se podmínkám a zachovat se tak, jak to pro ně bylo za daných okolností nejvýhodnější. I přesto ale chtěl svým studentům spoustu věcí vysvětlit. Také proto, že na něj někteří z těch starších nazírali jako na zrádce, což byl přístup, který nepochybně odkoukali ve svých rodinách.

Před shromážděné Zmijozely nastoupil s připraveným proslovem. Mluvil velmi otevřeně, snad proto, že byl mezi svými. Vysvětlil jim, proč se k Lordu Voldemortovi kdysi přidal, a také proč se rozhodl opustit jej a stát se dvojím agentem. Vyprávěl o praktikách, které Smrtijedi užívali, ačkoli si byl jist, že mnozí studenti o nich vědí své. Pověděl jim o teorii čisté krve a také jim vysvětlil, proč je tak zlá. Dokud mluvil, v místnosti bylo takové ticho, že by člověk slyšel dopadnout špendlík na zem.Nakonec nadhodil téma zmijozelské pozice do budoucna. Když skončil, rozhostilo se ticho. Pak vstal Nicolas Nighy, zmijozelský páťák. Mluvil pomalu a pečlivě vážil každé slovo, jeho hlas však byl pevný.

"Nemůžu sice mluvit za všechny své spolužáky, jelikož každý má právo zaujmout vlastní stanovisko vůči teorii čisté krve, ale snad bychom se dokázali shodnout na tom, že Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit byl čisté zlo. Megaloman, jemuž šlo jen o moc, a který se nebál mučit a zabíjet i členy těch nejváženějších kouzelnických rodin, když si dovolili vzepřít se. Teď ale musíme hlavně myslet do budoucna, protože díky němu na naší koleji ulpěla nechutná skvrna. Tu je třeba vyčistit a prokázat, že být příslušníkem Zmijozelské koleje je čest, že nejsme jen kolejí vrahů a psychopatů. Pro začátek navrhuji, abychom se plně zapojili do nového školského systému a pokusili se o integraci."

Když Nicolas domluvil, v místnosti se opět rozhostilo chvilkové ticho. Pak se místností rozlehl první pokus o potlesk, který stále sílil. Severus pocítil příval překvapení. Zmijozelové byli v tomto jednotní.

Ten večer ulehl do postele bez starostí a plný spokojenosti. Ještě dočítal nejnovější vydání magazínu Lektvarista a už se téměř chystal ke spánku, když se ozvalo prásknutí.

"Pomoc, pomoc! Paní se udělalo špatně v koupelně a madame Pomfreyová poslala Shellyho, aby přivedl pana profesora!" vyhrklo ze sebe malé stvoření, které se přemístilo hned vedle Severusovy postele, nervózně plácalo ouškama a tahalo za jeho deku.

"Minervě se udělalo zle?" analyzoval Severus situaci a na rozdíl od skřítka se snažil zachovat chladnou hlavu. Ředitelka už přeci jen dosáhla úctyhodného věku, ale Severus si nedokázal představit, co by bylo se školou, kdyby se jí něco stalo.

"Ne, pane, mé paní, profesorce Shadowové!"

Severus vstal z postele, hodil na sebe černý župan a vydal se ke dveřím.

"Pane, se mnou to bude rychlejší," zapištěl skřítek, popadnul Severuse za ruku a přemístil se s nimi.

Neocitli se na ošetřovně, jak Severus očekával. Skřítek je přenesl zřejmě přímo do Sophiiných komnat.

Pohlédl na skřítka a dokonce ani neměl v plánu vynadat mu, že je přenesl, aniž by počkal na jeho souhlas. Shelly mu vážně pohlédnul do očí a už ho táhnul za cíp županu směrem ke koupelně.

Pobledlá Sophie ležela na zemi zády opřená o vanu a madame Pomfreyová stála nad ní a rozčilovala se.

"Nic o těch záchvatech neřekne, omdlí si tady, rozbije si hlavu a ještě odmítá jít na ošetřovnu, to jsme to dopracovali… A pak tady mám někoho léčit!" brblala si pod vousy.

Sophie si všimla Severuse, který mezi dveřmi sledoval celou scénu, a vyčerpaně zavrtěla hlavou.

"Omlouvám se, bylo zbytečné volat vás," řekla tiše omluvným hlasem.

Madame Pomfreyová se otočila a konečně si ho také všimla.

"Severusi, prosím, máte někde v zásobě ještě Lektvar na potlačení účinků Cruciatu?"

Severus překvapeně pohlédl na Sophii a přikývnul.

"Prosím, přineste mi ho, slečna Shadowová očividně trpí následky války a pochopitelně se neobtěžovala říct mi to. Proč taky, jsem jen ošetřovatelka…"

"Jistě, hned ho přinesu," odvětil Severus a ohlédl se po skřítkovi, aby ho přenesl zpět do jeho komnat. Když k němu skřítek natáhnul svou tlapičku, ještě mohl slyšet ošetřovatelčino lamentování.

"Taky by se mi hodil nějaký lektvar, abych tady slečnu donutila lehnout si na ošetřovnu… V takovém stavu tady nemůže být sama! Ale příkazy erudované osoby ji nezajímají…"

Díky Shellymu, který se s ním přemisťoval, byl Severus zpátky prakticky ihned i s požadovaným lektvarem. V ruce držel také druhou lahvičku s Bezesným spánkem.

Podal Anticruciatový lektvar ošetřovatelce, jelikož Sophie vypadala tak zesláble, až z ní měl pocit, že by snad ani nedokázala v tomto stavu zvednout ruku a sama se napít. Ošetřovatelka ji uchopila zezadu za krk, jemně jí ho zaklonila a nalila jí obsah lahvičky do krku.

"Tak, teď vás vezmu s sebou na ošetřovnu, sama tady zůstat nemůžete. Minimálně jednu noc si poležíte pod mým dohledem," oznámila jí nekompromisně.

Sophie zavrtěla hlavou.

"Díky za pomoc, ale opravdu zůstanu tady. Nechci, aby se mezi studenty rozkřiklo, že mi něco bylo."

"Milá slečno Shadowová, já o tom s vámi nediskutuji. Já jsem na této škole ošetřovatelkou!"

"A já jsem vám hluboce vděčná, ale jediné, co potřebuji, je spánek. Není nutné, aby mě někdo hlídal. Pokaždé, když jsem měla tenhle záchvat, šla jsem prostě jen spát a ráno mi bylo lépe."

"Severusi, řekněte něco!" obrátila se na něj rozhořčená ošetřovatelka.

Severus se zamyslel. Na Sophiině místě by také trval na tom, že zůstane ve svých komnatách. Pokrčil tedy rameny a rozhodl se, že ošetřovatelku rozčílí ještě o něco víc, když jí řekne svůj názor.

"Slečna Shadowová je dospělá, Poppy. Sama musí vědět, jak se cítí, a pokud myslí, že jí spánek stačí, je to její rozhodnutí. Navíc pokud vím, na ošetřovně zrovna leží Jack Sloper a o tom je známo, že poví i to, co neví. O zdravotním stavu slečny Shadowové by si zítra vyprávěli i kentauři v Zapovězeném lese."

Poppy jen zavrtěla nesouhlasně hlavou a pod vousy si zabrblala něco o tom, že jsou jeden jako druhý.

"Dobrá, je to vaše zdraví, ale já s tím kategoricky nesouhlasím. Buďte aspoň tak hodná a do rána nevstávejte z postele," oznámila Sophii a pomocí levitačního kouzla ji přenesla z koupelny do ložnice a položila ji na postel.

"Kdyby se vám udělalo zase zle, a že to není nepravděpodobné, pošlete zase skřítka," přikázala jí a bouchla za sebou dveřmi.

"Bude se na mě zlobit dlouho?" zeptala se schlíple tichým hlasem Sophie.

"Když já odmítám poslouchat její odborné rady, většinou se zlobí tak dva dny. Ovšem já většinou neomdlívám a nerozbíjím si hlavu v koupelně," dodal se zdviženým obočím. "Jak často míváte tyhle záchvaty?"

"Tenhle byl teprve čtvrtý, moc často ne. U Munga říkají, že to časem přestane, ale zatím se nedá nic dělat. Jen čekat."

"Slyšel už jsem o podobných případech. Vyskytují se ale jen u lidí, kteří byli mučeni delší dobu, jeden či dva Cruciaty takový účinek nemají."

Sophie jen pokrčila rameny a podívala se kamsi za něj, v obličeji umíněný výraz. Severus si povzdechnul a vytáhnul druhou lahvičku.

"Tady máte Bezesný spánek, v tomto složení vás uspí tak na osm hodin. Ráno se na vás přijdu podívat."

"Díky, Severusi," podívala se mu konečně vděčně do očí a jemně stiskla jeho ruku, kterou předtím položil na její postel.

"Není zač. Dobrou noc. A opovažte se vstávat!" napomenul ji ještě a vydal se ke dveřím. U nich se ještě ohlédl, a když viděl, že do sebe obrátila lahvičku s lektvarem, konečně s klidným srdcem opustil její komnaty.
Tolik k poklidnému konci týdne.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Solzo Solzo | 6. dubna 2012 v 22:00 | Reagovat

Tak mám zase první koment. Připadalo mi to tročku krátký, sotva jsem se ponořil do děje, tak mě vytrhl konec, ale zase vím že pokračování bude cca za 168hodin. Jinak kapitolka krásná, poodhalující minulost oblíbená profesorky. :-)

2 Katherine Katherine | Web | 7. dubna 2012 v 0:00 | Reagovat

Solzo, a to jsem si říkala, že je dnešní kapitola delší než obvykle :D Ale ono to pokračování příští týden bude o něco zajímavější a řekla bych, že i obsáhlejší (pokud to všechno bude tak, jak to zatím plánuju) :-) Díky za komentář :-)

3 Solzo Solzo | 7. dubna 2012 v 1:59 | Reagovat

Asi vím jaké to pro tebe je, čtenář nikdy není spokojený, pokud by byl, tak je to prohra autora, že uspokojí čtenáře dřív než má v plánu (a to je nikdy, jinak by přestal číst) :-D už ted se těším na pokračování, zvláště po příslibu zajmavého obsahu :-)

4 Claire Claire | 7. dubna 2012 v 9:03 | Reagovat

Dneska dost podnětná kapitola k zamyšlení - pohled studenta/ů zmijozelské koleje. Po skončení války muselo být hodně těžké pro většinu studentů z této koleje vůbec nějak důstojně fungovat. Ne každý student měl rodiče Smrtijedy a byl aktivním sympatizantem Voldemorta, ale obecný přístup je a bude takový, jako kdyby byli. Nicolas navrhl určité řešení a teď bude jen na zmijozelských (a na tobě, samozřejmě), jestli kromě potlesku budou schopni i "akce".  Sophiino zhroucení a následná Severusova pomoc pro mne tentokrát zůstaly trochu zastíněny děním na kolejní radě. Ale zcela jistě se vrátí do centra pozornosti v příští kapitole, když slibuješ zajímavý děj.
Díky za kapitolu, užij si svátky a bohatou pomlázku. :-)

5 Katherine Katherine | Web | 7. dubna 2012 v 12:26 | Reagovat

Solzo, to je pravda, nemůžu prozradit všechno najednou :D
Claire, postavení Zmijozelů musí být po válce opravdu dost chabé, ale myslím, že zejména díky jejich přizpůsobivosti by se to mohlo pomalu zlepšovat, pokud jim tedy ostatní dají šanci. Co se týče Sophie, uvažovala jsem, zda nechat Severuse, aby ji vyslýchal již dnes, ale pak jsem si řekla, že by ji raději měl nechat prospat se. Takže pokud náhodou nezměním názor, což je docela nepravděpodobné, v příští kapitole se dozvíme zajímavé věci.
Díky za komentář a taky přeju pěkné svátky :-)

6 Mája Mája | E-mail | Web | 9. dubna 2012 v 13:52 | Reagovat

Taky všem přeji veselé Velikonoce. Kapitolka byla moc pěkná, zmijozelové mě potěšili a Sofinka trochu překvapila. Jsem opravdu moc zvědavá, co z ní příští kapitolu Severus vytáhne... :-D

7 Katherine Katherine | Web | 10. dubna 2012 v 1:50 | Reagovat

Májo, díky, doufám, že sis Velikonoce užila :-) Ohledně příští kapitoly, plánovala jsem vyjevit nějaká ta tajemství, ale když to každý čeká, tak už by to nebylo překvapení :-? Ale jo, je už na čase, asi musím s pravdou ven. Tak tedy příště :D Díky za komentář :-)

8 Susan Susan | Web | 4. dubna 2013 v 9:56 | Reagovat

"Proč taky, jsem jen ošetřovatelka…" a já si mohu leštit obrazovku compu páč jsem zrovna jedla :-D a té sušenky je taky škoda :-D
Jinak drbna Jack mě i touto malou návštěvou pobavil. Možná to také bylo i tím, co o něm dalšího Severus řekl a Sophiiny záchvaty? Páni, holka si asi musela za války pořádně užít co? ??? Doufám, že se jí to bude jen lepšit. Jak by taky ne, když ji bude léčit sám Severus :-D Pěkná kapitolka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama