Hra na pravdu

18. března 2012 v 23:55 | Katherine |  Jednorázové povídky
Musím se učit, jelikož mě zítra čeká test, a tak samozřejmě dělám všechno možné kromě toho učení. Což je sice nevýhoda pro mě, ale výhoda pro blog a čtenáře, jelikož jednou z mých oblíbených prokrastinačních činností je psaní :P
Hra na pravdu je krátká povídka, která se odehrává někdy... řekněme v Harryho čtvrtém ročníku.
Enjoy! :)




"Kde jste to vzali?" zalapala po dechu ohromeně Hermiona, když odkroutila lahvičku, kterou jí podal Fred, a přičichla si k čiré tekutině.

"Neptej se, a nebudeme ti muset lhát," mrknul na ni potutelně zrzek.

"Tak co, přidáš se k nám?" upřelo na ni vyzývavý pohled jeho dvojče.

"Ne!" prohlásila Hermiona rezolutně. "Jsem si jistá, že takovéto použití je nelegální!"

"Tak ji nechte, asi si chce jít číst," zahihňala se Levandule. Okamžitě se na ni však upřely naštvané pohledy Harryho a Rona a tak raději zmlkla. Očividně měli na rýpání do své kamarádky monopol.

Hermiona ji propálila očima, nesouhlasně našpulila ústa a pomalu odložila tašku s knihami, které si zrovna vypůjčila. Opravdu toužila po tom, jít do ložnice a začíst se do nich, ale tohle byla prostě vhozená rukavice. Nemohla odmítnout a vypadat jako nudná šprtka. Říkejte si, co chcete, ale když je vám patnáct, prostě záleží na uznání vašich vrstevníků. Bez ohledu na to, jak omezení mohou někteří z nich být.

"Fajn," zavrčela tak, že by směle mohla konkurovat Snapeovi, a posadila se k nim. "Co s tím hodláte dělat?"

"Hra na pravdu, naše milá Mio," zašklebil se významně Fred.

"Stačí tři kapky a prozradíš vše," doplnil ho George.

Hermiona se zavrtěla na židli a postupně si prohlédla všechny své přátele a spolužáky, kteří tady seděli v kroužku. Fascinovaně zírali na malou lahvičku s veritasérem, jako by se nemohli dočkat toho, jakou zábavu jim pro dnešní večer přinese. Nejspíš si neuvědomovali, co všechno může člověk pod vlivem tohoto lektvaru vyjevit. Snad se těšili na to, až z jejich spolužáků začnou postupně vypadávat tajemství, ale už nepomysleli na to, že i na ně přijde řada.

Ne, její spolužáci jako obvykle příliš nepromysleli své jednání. Ale Hermiona občas chtěla být jako oni. Nelámat si se vším hlavu, žít si bezstarostně a lehce. Čas od času zatoužila po tom, pro jednou patřit do jejich společnosti, ne jako přívěsek, jako ta holka, co má vždycky hotové úkoly a pomůže jim z průšvihu, ale jako jedna z nich. Plnohodnotný člen smečky. Kostky byly vrženy. Už ve chvíli, kdy se nechala vyprovokovat Levandulí, prodala svou duši ďáblu. Nebylo návratu.

"Kdo začne?" zeptala se naoko lhostejně a doufala, že se jí příliš netřese hlas.

"Co třeba ty?" navrhla jí Parvati významně. Pořád čekala, že změní názor a půjde si po svých.

Hermioně došlo, jak hloupě se zeptala. Vlastně jí přímo nahrála na smeč.

"Dobrá," uvolila se po chvíli přemýšlení. Natáhla se pro lahvičku a do sklenky s vodou, kterou jí George pohotově podal, nakapala tři kapky. Chvíli na sklenici zírala a pak, jako by se v ní náhle probudil statečný nebelvírský duch, ji do sebe obrátila.

"Jak rychle to zabere?" zajímal se Ron.

"Kdybys dával pozor na lektvarech, věděl bys to," neodpustila si Hermiona poznámku.

Ron obrátil oči v sloup a zavrtěl hlavou.

"Zhruba za minutu až dvě, záleží na metabolismu a kvalitě lektvaru. Veritasérum patří mezi lektvary s rychlým nástupem účinku," odpověděla mu nakonec. Přeci jen neodolala pokušení. Když už se Ronald výjimečně zajímal o něco takového, nedokázala mu upřít tu možnost něco důležitého se dozvědět.

Všichni na ni upírali své zraky. Stále si uvědomovala, že by bylo rozumné bleskurychle si sebrat své věci a opustit místnost. Zavřít se někam, kde bude sama, a počkat, až účinky lektvaru pominou. Ale už se dnes prostě rozhodla chovat se nerozumě. A hlavně nehodlala dopřát Levanduli a Parvati to zadostiučinění.

"Už?" zašeptal Harry fascinovaně. Fred zdvihl dramaticky ruku a pohlédl na Hermionu.

"Jak se jmenuješ?" zeptal se jí.

"Hermiona Jean Grangerová," odvětila maličko otupěle a bez náznaku jakékoli emoce. Lektvar zabral skutečně rychle.

"Narozena?" přidal se Ron.

"Ano."

Ron si uvědomil, jak hloupě formuloval svou otázku. Téměř za tím prostým "ano" slyšel odfrknutí a ironické "očividně".

"Kdy? Kdy ses narodila?" opravil se.

"16. září 1979."

Harry přikývnul. Všichni se zatetelili vzrušením. Zábava mohla začít.

"Tak, Hermiono, copak nám na sebe prozradíš?" zeptal se George potměšile. "Co třeba... s kterou osobou z Bradavic by sis ráda něco začala?" Po jeho slovech se Ron zavrtěl na své židli a nepatrně zrudnul.

"Se Severusem Snapem," odvětila Hermiona.

Tohle prohlášení vzbudilo velký ohlas. Levandule s Parvati málem spadly ze svých židlí, Harry se začal dusit, Ron na ni zíral pohledem, v němž se snoubilo znechucení a absolutní nechápavost, a Fred s Georgem se rozesmáli. Ostatní ji pozorovali značně nedůvěřivě, jako by si z nich snad mohla pod vlivem Veritaséra tropit žerty.

"U Merlinových spodků, proč?!" zeptal se Ron, když znova nalezl řeč.

"Je inteligentní a má obrovské charisma. Miluju jeho ironii."

"Vždyť je to mastný slizoun!" vykřikla Levandule naoko šokovaně, ale šlo na ní poznat, jak se z této trapné skutečnosti, kterou na sebe její spolužačka vyjevila, přímo tetelí blahem.

"Není. Jeho vlasy sice mají sklon k maštění, ale nejsou slizské. Spíš jemné, řekla bych. A vždycky krásně voní bylinkami." Hermionin hlas stále postrádal jakékoli emoce. Znělo to zvláštně, když takhle mluvila o nenáviděném profesorovi a její tvář při tom byla bez jakéhokoli výrazu.

"Tak co kdybys mu to šla říct?" zeptala se Levandule provokativně a hned se svému geniálnímu nápadu sama zasmála. Ostatní na ni překvapeně pohlédli. Tohle se začínalo vymykat. Vtom vyskočil Harry, který celou dobu mlčel.

"To by stačilo! Jdeme, Hermiono," popadl svou kamarádku za loket a táhnul ji pryč. Zanechával za sebou protestující spolužáky, ale věděl, že dělá správnou věc. Už takhle se dozvěděl dost nechutných informací o protivném profesorovi. Nechtěl zjistit, co by ještě mohlo z jeho kamarádky vypadnout. Odvedl Hermionu do nebelvírské koupelny, když pro něj jako pro příslušníka mužského pohlaví zůstaly dívčí ložnice zapovězeným územím. Posadili se na zem a zírali na sebe. Harry doufal, že účinek lektvaru vyprchá co nejdříve.

Po pár minutách Hermiona prudce změnila barvu. Okamžik vystřízlivění přišel. Harry jen zdvihl obočí. Nechtěl přilévat olej do ohně, když už teď viděl, že se jeho kamarádka topí v trapnosti.

"Co jsem jim to... U Merlina!!!" zakvílela Hermiona a přetáhla si hábit přes obličej.

"Hermiono?" ozval se po chvilce Harry, který se rozhodl, že ji zkusí nějak uklidnit, jelikož se nezdálo, že by ještě někdy chtěla vytáhnout hlavu ven.

"Harry? Uděláš pro mě něco?" zašeptala Hermiona. "Zabij mě, prosím!"

Harry se jen trpce pousmál. Takhle to dopadalo, když se Hermiona jednou za uherský rok přidala k těm jejich bláznivinám a pro jednou nehrála roli ústředního mozku. Mohl jen děkovat osudu, že nebyl jako první na řadě on...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Claire Claire | 19. března 2012 v 20:52 | Reagovat

Tak jsem současně s dočtením přímo vyprskla při představě, jak se Harry přiznává, že chce Snapea. :-D
Ať už kvůli čemukoliv - ruce, oči, hlas,..... Čeho jiného by se jinak tak děsil? No dobře, Ron by asi taky nebyl nejšťastnější odpovědí.
Hezká jednorázovka s dobrým posláním - člověk se prostě nemá za každou cenu nutit jít s davem, když je sólista. Může ho to stát mnohem víc, než si myslí a hlavně než zvládne "zaplatit".
Moc jsi mne potěšila, já se původně přišla jen podívat, jestli nepřibyl  nějaký další koment k Hádce - a vida, příjemné překvapení.
Jak dopadl testík? ;-)

2 Katherine Katherine | Web | 20. března 2012 v 1:04 | Reagovat

Claire, na Harryho by toho mohlo prasknout... :D Výsledky testu ještě nevím, ale i kdyby nevyšel, svět se nezboří :-) Ale aspoň 1 bod (tzn něco nad 60%) bych mít mohla, ačkoli to nebylo zrovna lehké. Nemám ráda otázky, které se dají interpretovat různými způsoby :D Nicméně jak poznamenali moji spolužáci, na dnešním testu ze signálních molekul byla dobrá jediná věc. A to následná signální párty. Takže se dnešním dnem jsem naprosto spokojená :D A jsem taky moc ráda, že se mi včera i přes časový pres (nebo snad právě proto) stihla napsat tu jednorázovku, jen nerada bych sklouzla do kategorie "přidává jen v pátek/sobotu". Takže se budu snažit co nejčastěji přidat nějakou jednorázovku nebo hnout s Kdo s koho, které jsem stopla někdy před Vánoci. Na další dlouhou povídku bohužel čas ani energii nenajdu, ale pořád to můžu kompenzovat aspoň těmi jednorázovými a kratšími povídkami :-)

3 Mája Mája | E-mail | Web | 22. března 2012 v 13:28 | Reagovat

Ano, Harryho reakce v koupelně mě také pobavila. V mé slashové dušičce už znělo vyznání, jak se mu Snape také moc líbí...
Hezká jednohubka, taková poučná :D

4 Katherine Katherine | Web | 22. března 2012 v 18:20 | Reagovat

Májo, taky jsem částečně slashová, jednou bych si nějaký ten slash moc ráda napsala. Dokonce už jsem i měla představu, jak by to mohlo vypadat. Nicméně času není moc a tak na to nejspíš dojde až ve chvíli, kdy skončíme s AVN. Ale možná do té doby začnu trochu slashovat v nějakých jednorázovkách :-) Díky za komentář :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama