30. kapitola: Hádka

17. března 2012 v 2:00 | Katherine |  Aqua vitae novae
Dnes nás čeká jubilejní třicátá kapitola. No dobrá, třicet kapitol asi ještě není žádné jubileum, měla bych si počkat na padesátku, ale i tak je to pěkně kulaté číslo. Omlouvám se, opět jsem se nevlezla do pátku, ale zase si budete moct přečíst novou kapitolu v sobotu ráno a to je přece příjemnější, než v pátek odpoledne, kdy je člověk unavený po celém týdnu :) Ještě si neodpustím, abych se nepochlubila horkou novinkou: dnes jsem poprvé píchala injekci člověku! OK, asi to není kdovíjaká zpráva, ale značně mi to zpříjemnilo den a vlastně i celé dosavadní studium. Ono je fajn, když se člověk od té nudné teorie, které není zrovna málo, konečně dostane k nějaké praxi. Konečně se mi medicína zamlouvá. Už se nemůžu dočkat, až začnu rozřezávat a následně zašívat plyšáky :D No, tolik k mým novinkám.
Přeji příjemný víkend a teď už ENJOY! :)





"Na zdraví," pozdvihla Sophie sklenku portského a s úsměvem se posadila na gauč hned vedle něj.

Pohlédl jí zpříma do očí, zlehka pokynul rukou, v níž držel svou sklenici, a nespustil z ní zrak. Hlavou se mu hodilo mnoho myšlenek, nejpalčivější ze všech však byla otázka, co to s ním tahle žena provádí. Proč se vedle ní chová jinak než obvykle? Proč si tak rychle získala jeho důvěru, ačkoli právě tu si v jeho životě zasloužilo jen málo lidí?

Sophie si nemohla nevšimnout jeho zamyšleného pohledu. Tázavě povytáhla obočí, ale na nic se nezeptala. Severus otevřel ústa, jako by chtěl něco říct, a pak je zase zavřel. Chvíli se pral sám se sebou, ale nakonec jedna jeho část zvítězila nad tou druhou.

"Já vám věřím," řekl prostě, ve tváři stále zamyšlený výraz.

"Ehm, díky," odvětila se Sophie překvapeně. Nechápala, co se tím její kolega snaží říct, ale tušila, že se to v nejbližších minutách dozví.

"Ne, totiž… Já lidem obvykle nevěřím. Ne, dokud si to nezaslouží. Nechápu to."

"Já…" Sophie se zoufale snažila přijít na to, co mu odpovědět, ale nic ji nenapadalo.

"Víte, když jsem vás viděl poprvé, byl jsem si jistý, že něco tajíte. A přesto vám věřím. Není to nelogické?"

"Všechno nemusí mít vysvětlení. Někdy prostě stačí instinkt."

"Instinkt? Můj instinkt mi říká, čím vylepšit jaký lektvar. Taky mi prozradil, že jste sem přišla s nějakým tajemstvím. Ale nechat instinkt rozhodnout, komu věřit a komu ne, to je přece pošetilé. Hloupost. Něco takového by udělal jen Nebelvír," prsknul Severus znechuceně.

"Zase ty vaše kolejní války? Myslela jsem, že se s Minervou snažíte rozdíly stírat. Takovými předsudky ničemu nepomůžete," napomenula ho Sophie.

Severus ji probodnul pohledem a cosi zavrčel.

"Nevím, co způsobilo, že mi věříte, Severusi. Můžu vás ale ubezpečit, že důvěra je vzájemná a já bych vás velmi ráda považovala za přítele, ačkoli se známe teprve krátce," ujistila ho Sophie.

Severus na ni jen překvapeně pohlédl, ale neodpověděl. Přemýšlel. Život ho naučil nedůvěřovat a nepouštět si lidi k tělu. Tohle všechno pro něj bylo nové. Nemohl říct, že by se s někým od školních dob přátelil. Co se odcizil s Lily, už žádného nového přítele nenašel. Mezi Smrtijedy neexistovalo nic jako přátelství, jen stálé souboje o přízeň Pána Zla.

"Pokud nejste proti, přátelé si tykají, Severusi," pravila Sophie a znovu pozvedla čísi. S významným pohledem do očí se zeptala: "Tak na tykání?"

"Přátelé si také říkají pravdu. Jak můžeme být přátelé, když vím, že něco tajíte?"

Sophie se zamračila, když si uvědomila, že tento rozhovor začíná zabíhat do míst, kterým se úspěšně nějakou dobu vyhýbala. Také jí došlo, že Severus neodpověděl na její nabídku tykání, což ji zamrzelo.

"Vy nemáte žádná tajemství, Severusi? Tohle od vás není moc fér. Každý máme ve své minulosti něco, o čem nechceme mluvit," opáčila.

"Jsem bývalý špeh, slečno Shadowová. Když vím, že lidé něco tají, cítím shnilotinu," poznamenal Severus chladně. Vadilo mu, že nezná její tajemství. Nejvíc ho rozčiloval fakt, že jí věří a přitom neví, zda je toho hodna. Tím, že neznal její tajemství a přesto jí důvěřoval, se cítil nesmírně zranitelný. A to nebyl stav, který by se Severusi Snapeovi příliš zamlouval.

"Shnilotinu?" opakovala Sophie šokovaně. "Shnilotinu? Takže vy tajemství mít můžete, ale nikdo okolo vás ne?" Teď už trochu zvýšila hlas. Urazil ji. Rozčilil. Zrovna on, který jí nevědomky tolik pomohl, když s ní udržoval po nástupu do nové práce kontakt. Připadala si teď nesmírně hloupě a naivně, když si myslela, že by snad mohli být přátelé.

"Já nemám žádné tajemství! Jak jste si ráčila všimnout, Denní věštec veřejně probral během léta celý můj život skrz naskrz!"

"Teď možná ne. Ale celý váš život byl jedno velké tajemství! A zrovna vy mě budete poučovat o sdílnosti. Zrovna vy!"

"To si vůbec neumíte představit, jak se mi právě po tom všem veškerá tajemství hnusí?" vykřiknul Severus. Už neudržel své nervy na uzdě.

"Je mi líto, ale jsou věci, o kterých nejsem připravená mluvit," opáčila Sophie už o něco klidněji. Stále se cítila uražená, rozčilená a zrazená, ale svým způsobem ho také chápala. Skutečně musel po všem, co prožil, nenávidět tajnosti a lži. Věděla ale, že ještě není připravená mluvit o tom.

"Jistě. Mám vám věřit, mám věřit své intuici, jak říkáte, ale zároveň si nemůžu být jist, že si to zasloužíte. Vůbec to není nerovnoměrné rozložení sil. Vy máte v rukou všechny karty, já jsem zase jen pěšák!" vyčetl jí Severus. Z posezení u vína se už dávno stalo cosi nedefinovatelného a příjemná atmosféra byla tatam.

"Jestli si to zasloužím?" zalapala po dechu Sophie. Pocit zklamání a dotčenosti vystoupal do pro ni již neakceptovatelné výše.
"Myslím, že byste měl jít," rozhodně vstala z gauče a mávla rukou směrem ke dveřím.

Severus se nenechal dvakrát pobízet. Položil sklenici na stůl tak prudce, až z ní víno vyšplíchlo na stůl, rázně vyšel ze dveří a když kolem ní procházel, utrousil jen chladné sbohem. A byl pryč.

Sophie zabouchla dveře, posadila se na gauč, ze kterého ještě mohla cítit jeho teplo, a praštila rukou do stolu tak razantně, že její sklenice nadskočila a převrhla se. Víno teklo po stole a kapalo na zem.

Zvedla nohy na pohovku, objala kolena oběma pažemi a zabořila obličej dovnitř. Cítila se hrozně. Tolik doufala, že Bradavice budou znamenat nový start. Ale minulost si člověka vždycky najde...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Claire Claire | 17. března 2012 v 16:20 | Reagovat

Ale, ale, to nám to portské nějak zkváslo!
Takový pěkně rozjetý večer - je pravda, že Severus nesnáší tajnůstkářské hrátky, za ta léta aktivní služby si jich užil až až, nakonec i od Brumbála. Navíc si neví rady se svými pocity, to taky přímo miluje, no, tak kolem sebe začne kopat podle hesla o nejlepší obraně.
A prohřešky z minulosti skutečně každého dohoní, nejčastěji v době, kdy je mu to nejvíc nepříjemné - to je zase podle Murphyho.  Ať už paní profesorka tajila cokoliv ( v dětství rozbila prakem Olivanderovi výlohu, je neregistrovaný zvěromág, má tři nemanželské děti, byla tajnou milenkou Volderorta, je bigamistka....),tak by udělala lépe, kdyby mu to řekla rovnou. On na to stejně přijde, a pak to všechno bude vypadat ještě mnohem hůře.
Zdá se, že idylka definitivně skončila a čekají nás dark times. Ještě Sevík slzu v koutku zamáčkne při nostalgické vzpomínce na miniušatce.
Díky za kapitolu a už teď vyhlížím tu další. Třeba tě nějaký úspěšně ošetřený plyšák  přesvědčí, abys na Severuse byla vlídná a laskavá, už si toho užil dost.
Btw zdravotní stav tvého "pacienta" je momentálně jaký? :-D

2 Katherine Katherine | Web | 17. března 2012 v 19:00 | Reagovat

Claire, uznávám, byla jsem k nim docela macešská. K Severusovi i k Sophie. Ale neumím si představit, že by byl Severus součástí něčeho ideálního, ačkoli bych mu to přála. A vzhledem k tomu, jak moc nesnáší tajemství, to jednou muselo ven. Raději dříve než později. Ale jednou hádkou nic nekončí (snad) :-) Ohledně toho, že minulost člověkam vždycky dohoní, to se týká nejen Sophie, ale i Severuse. Jsou si v tomhle tak podobní, oba chtějí začít nový život a kdyby to šlo, tak i zapomenout, ale ono se to většinou moc nedaří. Nejspíš hlavně proto, že společnost jen nerada zapomíná na prohřešky jiných lidí. Pokud se jí teda to zapomenutí zrovna nehodí do krámu. No, uvidíme, jak se s tím poperou :-)
Na plyšáky ještě nedošlo, to přijde, až se budeme učit šít (což bude za hodně dlouho :-| ), ale ony i ty injekce byly fajn. Oživilo to tu únavnou teorii :-) Zkoušeli jsme to nejprve na houbách a pak na sobě navzájem, ale všichni jsme to ve zdraví přežili :D
Díky moc za komentář :-)

3 Mája Mája | E-mail | Web | 18. března 2012 v 16:55 | Reagovat

Tak Severus to s holkama nikdy moc neuměl a příležitosti zdokonalovat se nebyly... Připadá mi mnohem otevřenější, než by po tom, co všechno prožil měl být. A u Sofky nevím, co tají, takže nedokážu posoudit, proč tak urputně zatlouká... :D
Však je dost času. Přiřítilo se stádo stupidních dutých hlav, takže se oba zaměstnají jejich výukou a budou si to moci v klidu promyslet a rozmyslet... :-D

4 Katherine Katherine | Web | 18. března 2012 v 19:20 | Reagovat

Májo, taky mi občas připadá hodně otevřený (alespoň na jeho poměry). Měla jsem obavy, abych z něj náhodou nevypěstovala jakési OOC zvířátko, ale pak jsem došla k závěru, že Sophie prostě až moc vzbuzuje důvěru, a tak je až příliš snadné být k ní otevřený :-) Severusova nechuť k tajemstvím je pochopitelná, ale už si neuvědomuje, že každý by na to měl mít nárok. On ji prostě nechce nechat promluvit, teprve až na to bude připravená. Chce to vědět HNED! :D Ale ono se to časem uklidní. Díky za komentář :-)

5 Susan Susan | Web | 2. dubna 2013 v 14:05 | Reagovat

Když si k ní Severus sedl na gauč, napadlo mě, že to bude start love story a ono houby s octem. Ale vlastně je to asi i dobře. Začít to hnedtka takhle brzy...co by bylo pak? Chápu Severuse že chce upřímnost, ale chápu i Sophii že mu nic neřekne. Je to přeci jen její minulost a co je jemu do toho. Jak řekla, každý má tajemství a on by měl respektovat to její jako ona ty jeho. I když jich teď už moc nemá. je to těžké a každý na to asi bude mít jiný názor, ale  pokud Sophii nechce aby to něco věděl, měl by to respektovat. Kdo jiný než on by to měl chápat, že :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama