29. kapitola: Zařazování

10. března 2012 v 2:22 | Katherine |  Aqua vitae novae
Dnes opět hlásím zpoždění a omlouvám se, ale můj milovaný notebook se opravuje, netbook zůstal v Praze a ukořistit počítač někoho jiného je poměrně značně obtížné. Předem bych ráda poukázala na fakt, že v se této kapitole objeví rýmování. A v tom opravdu dobrá nejsem. Básnit dokážu možná tak po mnoha a mnoha sklenkách alkoholu, ovšem ani tehdy se to nerýmuje (avšak bývá to velmi poetické). Tak se mnou prosím mějte trpělivost :P
Slibovala jsem, že to bude akční, ale dnes ještě ne. Zaprvé některé věci nechci uspěchat a zadruhé bych alespoň na chvíli dopřála Severusovi právo na klidný život. Ovšem jakmile nám začne školní rok, začne to trochu odsýpat. Aspoň doufám :)
Tak tedy enjoy! :)




Od procházky a incidentu v Prasinkách uteklo již několik dnů. Absolvoval během nich hodiny s Dennisem i posezení u čaje se Sophií, která jej požádala, aby ji připravil na všechno, co by ji mohlo během školního roku potkat. Jako bystrozorka si zvykla být vždy na vše připravená a neměla v plánu se toho jako profesorka vzdávat. A najednou to přišlo. První den nového měsíce. Prvního září.

Severus zjistil, že se z nějakého absurdního důvodu na své hloupé studenty těší. Bylo mu jasné, že se za tento prvotní názor bude hned zítra proklínat, ovšem dnes mu to připadalo, jako by všechno zapadalo tam, kam mělo. On, studenti, kolegové, nový školní rok. Už se nemohl dočkat, až někdo vyfasuje první letošní školní trest. V minulosti si z toho udělal takový malý rituál. První školní trest vždy tvořilo něco zajímavého, pečlivě promyšleného. Došlo mu, že letos ještě na svou první "oběť" nic nevymyslel a tak si slíbil, že na něco přijde během odpoledne.

S Minervou se shodli na tom, že se objeví teprve až na slavnostním zařazování a na večeři. Po debaklu na poslední poradě neměl sebemenší chuť účastnit se té dnešní a proto, když Minerva navrhla, že s ním probírané záležitosti osobně projde, a on se bude první týden setkávat s kolegy jen u jídla, velmi rád to přijal. Jít na věci pomalu a zlehka se osvědčilo jako dobrý přístup. Snad jen se Sophie měl občas pocit, že jí začal věřit příliš brzy. Ovšem z nějakého důvodu v něm tu důvěru sama vzbuzovala.

Celý dnešní den se Severus rozhodl zasvětit odpočinku, jelikož věděl, že až se do školy nahrnou studenti, už si ho moc neužije. Tinky mu připravila horkou koupel, do které Severus nalil vlastnoručně připravený roztok máty, meduňky a mořské soli. Tohle byl další z rituálů. Vždycky si připravil uklidňující a uvolňující koupel, aby mohl nerušeně přemýšlet. Dnes musel pečlivě promyslet svůj první letošní školní trest. V minulosti se mu povedly zábavnější i méně zábavné. Jednou nechal studenta, který měl patologický problém s gramatickými chybami v lektvarových esejích, napsat báseň pro Moudrý klobouk. Když ji pak Klobouku četl, nervózní a koktající, ten jen suše poznamenal, že Mrzimor byl dobrá volba. Dvojčata Weasleyova zase dostala za trest čištění mučidel ve sklepení, ovšem neměla ani tušení, že Krvavý Baron s ostatními duchy dostali od Snapea povolení k jejich exemplárnímu vyděšení. Ryk, který se tehdy sklepením rozlehl, šel slyšet ještě o podlaží výš. Co si ovšem připravit na letošní rok? Severus si v lázni lámal hlavu, ale nic ho nenapadalo.
Nakonec zadoufal, že neudělí první trest již dnes a rozhodl se zamyslet se nad tím později.

Poslední den volna uběhl rychle. Obléknul si sváteční hábit a chystal se vyrazit, když se ozvalo zaklepání.

"Můžu vyrazit na Zařazování takhle?" vyhrkla bez pozdravu Sophie, sotva se před ní otevřely dveře.

Severus na ni překvapeně zazíral a jal se hodnotit její vzezření. Sophie pro tuto příležitost zvolila dlouhé černé šaty antického střihu, v pase a na tenkém prstenci objímajícím ramínka zdobené malými stříbrnými kamínky.

"Zmiňovala se Minerva o tom, že na Zařazování profesoři obvykle chodí oblečeni v kouzelnických šatech?" zeptal se potměšile. Sophie zděšeně vytřeštila oči.

"Vypadáte skvěle," mávnul rukou, když už otevírala ústa a chystala se prohlásit, že se tedy půjde převléct.

"Nebude to vadit?" zajímala se. Ačkoli se obvykle nenechávala nějak moc spoutávat konvencemi, nerada by hned první den způsobila nevhodnou volbou oblečení nějaké faux-pas.

"Minerva to přežije, drbydámy si budou mít týden o čem povídat a všichni prváci si budou přát, aby je Moudrý klobouk poslal do Nebelvíru," zazněla Severusova lakonická odpověď. Sophie to uklidnilo a konečně se pousmála.

"Půjdeme tedy?" zeptal se jí a pokynul rukou směrem do chodby. Sophie si však jeho gesto vyložila jinak a přijala jeho ruku jako rámě. Severus překvapeně pohlédl nejprve na svou paži, pak na Sophii a znova na svou paži. Napadlo ho, co si asi pomyslí kolegové a studenti, když jejich netopýr a bývalý Smrtijed dorazí ruku v ruce s tak přitažlivou ženou. Pak si ale uvědomil, že mu na jejich názoru stejně nezáleží, pokývl hlavou, a vyrazili. A musel přiznat, že spolu skutečně ladili.

Starší studenti už seděli u stolů, když Severus se Sophií dorazili do Velké síně. Šli pozdě. Když procházeli uličkou mezi kolejními stoly, nemálo očí se na ně upřelo a doprovázel je zvýšený šepot. Rovněž profesorský stůl vypadal dost překvapeně. Minerva sice zachovala vážnou tvář a nedala na sobě nic znát, ale Kratiknot se začal spokojeně usmívat a Sinistrové téměř vypadly oči z důlků.

"Asi jsme mohli přijít dříve, že?" zašeptala Sophie. Severus převrátil oči a jen cosi zamumlal. On sám by samozřejmě pozdě nepřišel, kdyby se u něj nezastavila ona v těch zatraceně slušivých šatech.

Pozdravili své kolegy a usadili se po Minervině pravici. Pozornost na ně nezůstala upřená dlouho. Dveře Velké síně se znovu otevřely a Hagrid dovnitř uvedl vyděšeně, nervózně i zkoumavě tvářící se prváky. Tohle sice spadalo do kompetencí zástupce, ale ředitelka tím pro jistotu pověřila Hagrida, aby snad Severus ty děti nevyděsil hned první den. Minerva se postavila k pultíku a pustila se do úvodního proslovu.

"Vítám vás, studenti, vy staří, i vy noví. Letošní rok je pro nás všechny velmi důležitý. Dokázali jsme zvítězit nad zlem a vrátit se sem v plné síle. Mnozí z vás přišli ve válce o přátele či členy rodiny, ale my, kteří jsme přežili, teď musíme žít dál. Neznamená to, že zapomeneme, naopak. Stále je třeba připomínat si, pro co bojovali a za co zemřeli. Nesmíme zapomenout, ani se nechat ukolébat klamnou představou, že zlo je poraženo a nemůže se již vrátit. Neboť ačkoli jsme vyhráli bitvu, dobro a zlo svádí svůj boj každý den, každou minutu. Chovejte se tak, abyste neubližovali jiným. Braňte ty, kteří jsou utlačováni. A hlavně buďte připraveni bojovat proti agresorům. Musíme nastolit nový řád. Řád ve škole, ve společnosti, v každodenním životě. Uvědomte si, že každý život má stejnou cenu. Nezáleží na tom, jakého je člověk původu, jakou má barvu pleti či do které z kolejí patří. Nenechejte se nikým přesvědčit o tom, že někteří lidé jsou méněcenní a jiní by jim měli vládnout. Rozlišujte lidi na dobré a špatné a především se snažte být těmi dobrými. Budiž vám minulost ponaučením. A teď už přistupme k veselejším záležitostem," pousmála se a představila studentům novou posilu profesorského sboru, Sophii. Pak vstala a uchopila položený Moudrý klobouk. Vypadal vskutku žalostně, na mnoha místech potrhaný a spálený.

"Teď vás sem budu po jednom volat. Když uslyšíte své jméno, vystoupíte na stupínek, posadíte se a já vám nasadím Moudrý klobouk. Ten rozhodne, do které koleje poputujete. Nejprve se s vámi ale podělí o svou moudrost," pravila ředitelka, posadila Klobouk na židli a sama vyčkávala, s čím letos přijde. Klobouk se dal do zpěvu. Chyběla mu lehkost, se kterou kdysi zpívával uvítací písně. Hlas mu zhrubnul a občas z něj zazněla hořkost.

"Jsem už stár, drazí přátelé,
zažil jsem toho dosti.
Období smutků, útlaků,
střídaná dny radosti.

Leč měl bych vás teď poučit
o tom, co dělo se nám,
neb minulost tak ráda si
staví znovu svůj krám.

Máme zde čtyři koleje
kam dle vlastností jdete,
však ani v jedné z kolejí
jen dobro či zlo nenajdete.

Zmijozel chytrý, lstivý je,
vždy ví, co se mu hodí.
Leč i on stvořil hrdiny,
již dobro pro nás plodí.

Nebelvír možná chrabrý je,
avšak i jeho mravní síla,
ta s nástrahami bojuje,
a ne vždy jen zlu spílá.

Mrzimor přátelství si cení,
ovšem i on již selhal,
a přátelství pro vyšší prospěch
nejednou obětoval.

Havraspáru, tomu zas moudrost nejdražší jest,
leč i ti moudří častokrát pro samou chytrost světa
zlu velmi snadno propadli,
po rozvážlivosti veta.

To, v jaké koleji jste,
vůbec vás neutváří.
Jen postoje a jednání,
sám původ nezazáří.

Ve všech z vás dobro panuje,
v některých ale i nešvar,
nezáleží však na koleji
a nepomůže lektvar.

To vy tvoříte budoucnost,
proto si pamatujte,
ať Nebelvír či Zmijozel,
hlavně se stmelujte.

Neb zášti staré nejednou
zlé věci způsobily.
Chovejte se tak vzájemně,
jak sobě byste přáli.

Teď zařadím vás do koleje,
jež rodinou vám bude.
Do budoucna já přeji vám,
nechť jen to dobré zbude."

Když Klobouk dozpíval, Velká síň na okamžik jako by zamrzla v hlubokém zamyšlení. Pak Minerva vyčarovala seznam prváků, který se před ní vznášel, uchopila Klobouk a vyvolala prvního.

Maličký brýlatý Aaron Adams vylezl na stupínek a posadil se na židli. Snažil se nedávat najevo svou nervozitu.

"Chytrý, velice chytrý mladý muž. Neměl jsi lehký život, ale stále jsi ochoten věřit, že bude lépe. Život tě naučil postarat se o sebe. Víš, co je pro tebe dobré a myslím, že v tobě spatřuji spoustu vynikajících zmijozelských vlastností. Ta důvěra v lepší budoucnost je ovšem velmi nebelvírská a tvá hlava, ta je jistě havraspárská. Kam tedy s tebou? Myslím, že Zmijozel je pro tebe ta správná volba. Snad dokážeš pomoci své koleji tak, jak bude po sedm let pomáhat ona tobě. Tak tedy ZMIJOZEL!"

Zmijozelský stůl, jehož řady značně prořídly, zaburácel potleskem. I oni se těšili na nové studenty. Byli pro ně určitým příslibem nové budoucnosti. Přicházeli s čistým štítem a měli šanci leccos změnit.

Minerva postupně vyhlásila všechna jména, a když Klobouk poslal poslední studentku, Yvaine Yatesovou, do Havraspáru, odnesla jej Minerva zpět na stůl. Před večeří zbývalo ještě jedno. Vysvětlit studentům nový systém studijních skupin. Místností se pomalu začínalo ozývat kručení hladových studentských břich a tak se snažila to co nejvíce urychlit. Jelikož rozdělení do studijních skupin připravila až na druhý den, mohli se rychle pustit do opulentní hostiny, kterou pro ně skřítkové přichystali.

Když pak ředitelka zavelela k ústupu do ložnic a prefekti odvedli studenty, profesoři si vydechli.

"Tak je to zase tady," zapištěl Kratiknot.

"Mé vnitřní oko praví, že tato generace bude přelomová," oznámila jim Trelawneyová, než se odebrala do své věže. Zůstal po ní jen závan cherry.

Severus pouze protočil oči, vstal, rozloučil se a vydal se k sobě. Před Velkou síní ho dohonila Sophie.

"Kolego, když už jsme kvůli mně přišli dnes pozdě, co kdybych vás odškodnila trochou portského? U mě?"

Severus na ni překvapeně zazíral a už chtěl namítnout, že zítra ráno vstávají na snídani se studenty, ale něco v něm mu zabránilo odmítnout. A tak jen rozpačitě kývnul a následoval ji do jejích komnat.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Claire Claire | 10. března 2012 v 16:30 | Reagovat

Áaa, konečně bude děs z miniušatců vystřídán reálnější hrozbou pro nervovou soustavu - škola začíná, hurá. :-D
V předmluvě říkáš, že jsi chtěla Sevíkovi dopřát ještě nějaký ten klídek - ale to by musela mít paní profesorka usedlejší vkus v oblékání. Jinak nastane přesně to, co Severus tak hezky vystihl, ovšem neuvědomil si, že část těch drbů i zvýšeného zájmu spadne i na něj. ;-)
Zatím máš sice Minervu nastavenou jako chápající a ochranářskou, ale jestli se projeví dohazovačské sklony (obávám se, že se dědí spolu s místností a funkcí), tak Merlin, Morgana i Salazar pomáhej.
Co se týče veršů - myslím, že důležitý je obsah a ne k dokonalosti vypilovaná forma.
Btw Severus je na portské? O_O
Docela mi chyběla osobní úvaha na závěr - nebyl čas nebo chuť a téma ?

2 Katherine Katherine | 10. března 2012 v 18:48 | Reagovat

Claire, to je pravda, Sophie mu ten klid trochu nabourává :-) Ale přece se nebude chudák zahalovat do hábitů, takhle určitě zafungovala jako taková reklama na Nebelvír. Možná by se Severus měl zamyslet, zda se také nepoodhalit a nepodpořit tím Zmijozel :D Ohledně portského - nejvíce mi k němu samozřejmě sedí nějaká ta whisky, ale portské by snad mohl taky zvládnout. Navíc když ho servíruje taková sympaťačka :D Osobní úvaha na závěr tentokrát nebyla, chyběla inspirace a zejména čas :-) Díky za komentář :-)

3 Mája Mája | E-mail | Web | 11. března 2012 v 16:06 | Reagovat

Ta potvůrka Sophie nám chudáčka Severuse balí pěkně intenzivně O_O Začínám na ni žárlit :-D Zatím nejpovedenější tresty mě velice pobavily. Co takhle zapojit třeba Protivu. Ten by mohl být docela dobře podplatitelný a dělat problémy studentům je jeho primární činnost tak jako tak... V jedné povídce jsem četla, jak Severus zaměstnal Protivu, aby strašil nejprve Dursleyovy, aby jim oplatil jejich "péči" o Harryho a když s nimi skončil a dovedl je do blázince, tak ho poslal za Umbridgeovou :-D
Sybila mě pobavila svým vnitřním okem, Severus zase svými hláškami: *Minerva to přežije, drbydámy si budou mít týden o čem povídat a všichni prváci si budou přát, aby je Moudrý klobouk poslal do Nebelvíru* tahle vede :-D
Díky za další kapitolku

4 Katherine Katherine | Web | 11. března 2012 v 21:38 | Reagovat

Májo, myslíš, že ho balí? To snad nee, to by si snad nedovolila :-P
Pravda, zapojit Protivu zní jako dobrý nápad (ach, jak já bych ho ráda poslala na Umbridgeovou), ovšem říkám si, aby se to nevymklo z rukou, přeci jen, Protiva bude dobrý sluha, ale zlý pán :D Ach jo, Sybila a její vnitřní oko. Nejdřív jsem si říkala, že by ji Minerva měla konečně zbavit učitelského místa, vzhledem k její nechuti k takovému podvodnému šarlatánství, ale zase z úcty k Brumbálovi a vzhledem k tomu, že Sybila občas přece jen pronese něco pravdivého, by ji nakonec asi nevyhodila. Tak se tedy budeme moct bavit na její účet i nadále. Díky za komentář :-)

5 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 13. března 2012 v 19:29 | Reagovat

Dočetla jsem všechny kapitoly, které jsem zameškala, a musím říct, že jsem unesená. Paráda, skvělé, úžasné!
Miluju tuhle povídku a hrozně, strašně, příšerně moc se těším na další kapitoly. Zajímá mě hlavně ta Sophie. Nevím proč, nemůžu si pomoct, možná zase vidím duchy tam, kde nejsou, ale mám takový pocit, že nám z ní ještě něco vyleze. A výmluva, že už ji to u bystrozorů nebaví, mě nebere, chci, musím vědět, proč odešla! :-)
Koukám, jsem se do toho nějak moc vžila.
Líbila se mi banda klevetivých ženských, to sedí, fakt jenom Minervu bych si takhle představit neuměla, ten zbytek klidně :-)
Těším se na další kapitolu. Zase bude v pátek?

6 Katherine Katherine | Web | 13. března 2012 v 22:19 | Reagovat

Nazdaaar, vítám staronovou tvář :-) Jsem moc ráda, že se ti povídka líbí, další kapitola bude zase v pátek (nebo v sobotu velmi brzy ráno, občas ten pátek nestíhám :-) ). Ohledně Sophie, možná nic neskrývá, možná ano, možná jde o něco velkého a třeba taky jen o nějakou osobní maličkost. Uvidíš :-P Jsem moc ráda, že ses ozvala, díky za komentář :-)

7 Susan Susan | Web | 2. dubna 2013 v 13:50 | Reagovat

Parádní báseň a z Minervina proslovu mi šel mráz po zádech. Bylo to tak emotivní...mě tyhle vzpomínkový proslovy na padlé hrdiny vždycky dostanou. :-) A Sophiin a Severusův nástup do Velké síně? Musela jsem se smát. Jak na ně všichni jistě civí a šeptají si zatímco oni jdou majestátně dál....perfektum totalum :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama