28. kapitola: Poprvé mezi lidmi

2. března 2012 v 22:22 | Katherine |  Aqua vitae novae
Dámy a pánové (čtou to vůbec nějací pánové? Pokud ano, přihlaste se, prosím, v komentáři, ať vím :P), stihla jsem to během pátku. Na to jsem pyšná. Taky je dnešní kapitola poměrně dost dlouhá, ale nechtěla jsem ji rozdělovat, tak to je dnes taková obsáhlejší dávka emocí. Co ještě říct? Snad jen:
Enjoy! :)



"Přečetla jsem si o Prasinkách něco málo v Dějinách Bradavické školy," pravila Sophie, aby přerušila rozpačité ticho, které mezi nimi zavládlo, sotva se vydali na cestu.

"Kam všude tedy chcete jít?" zeptal se jí Severus.

"Ráda bych si prošla celou vesnici, pokud nespěcháte. Můžeme se pak zastavit někde na máslový ležák."

"Dobrá, uvidíme," zabručel Severus a v duchu zadoufal, že si ten máslový ležák ještě rozmyslí. Na jednu stranu sice chtěl zkusit nový život se vším všudy, tedy i s chozením mezi lidi a určitou formou zábavy, ale sotva si představil reakce ostatních, na které by mohl narazit, rázem se jeho nálada zhoršila a on pocítil chuť zavřít se ve svém sklepení, dál od zvědavých či pátravých pohledů a pomluv.

"Zvláště fascinující mi připadá Chroptící chýše, můžeme se podívat až k ní? Říká se, že v ní straší."

Severus převrátil oči v sloup a trpitelsky se pousmál.

"O Chroptící chýši vám toho můžu popovídat hodně." Na její tázavý pohled se rozhodl podat jí vysvětlení. "Nejprve mě tam kdysi dávno málem zabili mí spolužáci a o pár let později omráčili mí studenti."

"Vážně?" vykulila překvapeně oči Sophie. "V knize se nepsalo o tom, že je do Chýše volný přístup, měla by snad být uzavřená, ne?"

"Z Bradavic do ní vedla tajná chodba, která ovšem byla ještě před bitvou uzavřena. Navíc jak pan Potter, tak i jeho otec nikdy nedbali nějakých nařízení a tak je něco tak primitivního jako zákaz vstupu nemohl odradit," odvětil Severus, v jehož hlase teď překvapivě nezaznívala žádná hořkost, s jakou by o tom mluvil před bitvou. Dnes už šlo skutečně jen o suché konstatování. Jako by všechny křivdy minulosti konečně odvál čas.

"Potter? Byl skutečně takové kvítko?" zajímala se Sophie.

"Starší nebo mladší?" zeptal se Severus, ale na odpověď nečekal. "Starší, ten rozhodně. Drzý, arogantní floutek, který si velmi rád upevňoval své postavení na výsluní na úkor jiných, méně oblíbených studentů. Ten mladší ovšem zdědil spoustu vlastností po své matce. Po otci má sice horkou hlavu a sklony k impulzivitě, ale po Lily zdědil dobré srdce. Nikdy by nikoho neutlačoval, nešikanoval. Možná na to mělo vliv i to, že vyrůstal u vzdálených příbuzných, kteří ho brali jako poslední kolo u vozu."

"Byl to on, kdo očistil vaše jméno, že? Vycházeli jste spolu dobře?" Sophie bylo jasné, že touto otázkou vstupuje na velmi tenký led. Jako téměř každý, kdo v kouzelnické Anglii odebíral noviny, věděla něco málo o Severusově přátelství s Lily Potterovou, a tak ji vztah mezi mladým Potterem a Severusem zajímal.

"Četla jste Ritu Holoubkovou?" zeptal se jí kousavě.

"Pracovala jsem jako bystrozorka," opáčila.

"Ne, nevycházeli jsme spolu. Nedokázal jsem v něm přestat vidět jeho otce," přiznal po chvíli rozpačitého ticha.

"Ale přesto očistil vaše jméno."

"Ano," připustil Severus.

"Nejspíš není příliš jako jeho otec," nadhodila Sophie. "Minerva se zmiňovala, že on a zbytek jeho ročníku mají na výběr mezi dodatečným zařazením do sedmého ročníku nebo volitelnými konzultacemi."

"To je pravda."

"Harry se nejspíš zařadí k těm, kteří budou chodit na konzultace, že?"

"Ano, pro něj a jeho přátele by byl návrat do obyčejného školního života po tom všem zvláštní. Všichni se na něj teď dívají jako na obrovskou celebritu, kterou byl vlastně už od svého prvního setkání s Pánem Zla, ale teď je to ještě mnohem vyostřenější. Neměl by chvíli klidu. Zalézt si někam a do školy chodit jen na konzultace je pro něj asi ta nejlepší alternativa."

"Ráda bych se s ním setkala, doufám, že někdy dorazí na konzultaci i za mnou," usmála se Sophie.

"Jelikož chce pokračovat na univerzitě s Obranou jako hlavním a lektvary jako vedlejším předmětem, myslím, že si ho letos ještě užijeme oba," nakrčil Severus nos, ale oba věděli, že to nemyslí zle. Sophie se zasmála.

Pomalu došli na okraj Prasinek. Severus automaticky zabočil směrem k Chroptící chýši, aby Sophii udělal radost, když si tak přála to místo vidět.

"Páni, tohle je ono?" zeptala se překvapeně, když se před ní ocitla polorozpadlá chýše.

"Chroptící chýše, k vašim službám," pokynul jí Severus.

"Povězte mi, co o ní víte," požádala ho Sophie.

Severus se tedy pustil do vyprávění, zpočátku neochotně, ale pak se do toho začal dostávat. Pověděl jí o svém spolužákovi, kterému nechal tuto boudu vystavět sám Brumbál, aby se jeho student mohl jednou za měsíc během úplňku nerušeně prohánět ve své vlkodlačí podobě a nikomu při tom neublížil. Vyprávěl o tom, jak ho sem jednou nalákali a ohrozili tím jeho život. Řekl jí také, jak se tady o mnoho let později setkal nejen se svým vlkodlačím spolužákem, ale také s uprchlým trestancem a krysou, která způsobila smrt Potterových. Když skončil, Sophie na něj překvapeně zírala, div ne s otevřenými ústy.

"Kdyby tak bystrozorské oddělení vědělo, jak to tehdy s Blackem vlastně bylo," pousmála se.

Chvíli jen tak zírali na Chroptící chýši, Severus naplněný vzpomínkami a Sophie novými dojmy, a pak se vydali zpět do vesnice. Sophie se zastavila v Medovém ráji a nakoupila si nějaké sladkosti a pak šli prozkoumat nové zboží u Taškáře. Sophie se opravdu divila, že její kolega navrhnul návštěvu žertovného krámu, ale když jí vysvětlil, že tam prodávají polovinu věcí, které bude během školního roku zabavovat svým studentům, musela uznat, že Severus myslí velmi prakticky.

"Zajdeme si na máslový ležák?" zeptala se a kývla hlavou směrem k Prasečí hlavě.

Severus zavrtěl hlavou a nemohl si nevšimnout jejího zklamaného výrazu.
"Sem ne," odvětil nakonec, když svedl svou malou vnitřní bitvu a dospěl k názoru, že chvíle mezi lidmi ho nezabije. "Půjdeme ke Třem košťatům." Nakonec odpověděl i na Sophiin tázavý výraz. "Tuhle hospodu vede Aberforth Brumbál, asi chápete, proč jsem se tam poslední dva roky zrovna moc neukazoval."

"Podle toho, co se řešilo poslední dva měsíce ve všech kouzelnických plátcích, vás přece Brumbál sám požádal, ať ho zabijete," připomněla mu s mírným zamračením.

"Stále jde o vraždu, to byste jako bystrozorka měla vědět. Navíc když někomu zabijete bratra, nějakou dobu se mu pak v hospodě neukazujete. Ačkoli možná by mi za to Aberforth i poděkoval…"

"Nevycházeli spolu?"

"Ani ne. Abe byl úplně jiný. Jednodušší, rovný chlap, který netoužil po moci ani uznání."

"Jaký byl Brumbál?" zajímalo Sophie.

"Měl své cíle a hodlal jich dosáhnout za cenu jakýchkoli ztrát. Rád manipuloval s lidmi. Aberforth o něm jednou prohlásil, že můžeme být vděčni osudu za to, že Albus zůstal na straně "dobra"."

"Nevadilo vám to? Že s vámi tak manipuloval?"

"Vadilo, nevadilo. Když vám někdo dá takovou šanci, jakou dal Albus Brumbál mně, pomíjíte takové věci."

"Teď máte novou šanci, ovšem bez manipulujících staříků," připomněla mu s povzbudivým úsměvem a stiskla mu rameno. Severus sebou trhnul, ale když spatřil její náhlou změnu výrazu na překvapený, přinutil se zdvihnout koutky úst.

"Tak, tady jsou Tři košťata," změnil raději téma a podržel své kolegyni dveře.

Vešli spolu do lokálu. Uvnitř rozhodně nebylo plno, jako když se tam obvykle nahrnuli profesoři a plnoletí bradavičtí studenti. Jen pár štamgastů z vesnice posedávalo u zapadlého stolku v rohu. Ve chvíli, kdy vstoupili, se na ně ovšem upřely zraky všech. Severus pocítil silné nutkání vycouvat, ale Sophie vykročila rozhodně vpřed a hlasitě promluvila na Madame Rosmertu, která těkala pohledem mezi nově příchozími a štamgasty.

"Dobrý den. Dáme si dva máslové ležáky, prosím."

Barmanka přikývla a pustila se do přípravy nápojů. Muži sedící u stolu je stále podmračeně sledovali. Atmosféra působila tak hustě, že by se snad dala krájet.

Rosmerta postavila na bar dvě sklenice, ze kterých se ještě kouřilo. Než je Sophie stihla vzít a odnést ke stolu, jeden ze štamgastů vstal, vrávoravým krokem odpovídajícím snad čtvrté ohnivé whisky došel k barovému pultu a podal jí jednu sklenici.

"Jeden máslový ležák pro paninku," pravil důrazně.

"My jsme si objednali dva," odpověděla s kamenným výrazem Sophie a natáhla se pro druhou sklenici. Muž jí ovšem zatarasil cestu vlastním tělem.

"V téhle hospodě se nalejvá jen slušnejm lidem. Žádnejm Smrtijedům!"

"Pusťte mě k té sklenici," zavrčela Sophie výhružně a Severus pochopil, že tahle sympatická mladá žena mohla klidně honit a zatýkat zločince. Když chtěla, dokázala být hodně autoritativní, ač na to na první pohled nevypadala.

Chvíli si se štamgastem zírali tvrdě do očí. Kdyby byl střízlivý, možná by ustoupil pod palbou jejího pohledu. Po několika ohnivých whisky však získal pocit síly a nehodlal couvnout ani o píď.

Sophie se znovu i přes mohutnou hradbu tvořenou jeho vlastním tělem natáhla pro objednaný ležák. Muž se však nehodlal nechat obejít obyčejnou ženskou. Ženskou, která přišla do jeho hospody v doprovodu Smrtijeda. Hrubě ji odstrčil, až se zakymácela a z ležáku, který stále držela v druhé ruce, se značná část vylila.

Severus v té chvíli věděl, že se musí tomuhle všemu postavit. Ani nová šance nedává člověku tu možnost smazat svou minulost. Bleskově vytáhl z rukávu svou hůlku, zaujal bojovou pozici, ovšem než stihl pronést jedinou formuli, místností se rozlehla rána.

Sophie položila svůj napůl vylitý ležák na pult, vytasila hůlku pohotovou rychlostí starého bystrozora, a zmrazila svého protivníka jediným neverbálním kouzlem.

"Napadl jsi bystrozorku, to je velmi hloupé i na takového omezence, jako jsi ty," zasyčela a druhým mávnutím hůlky mu před očima vykouzlila obraz svého bystrozorského odznaku. "Přišli jsme si sem dát máslový ležák a nehodláme naše plány měnit. Ohledně tvého nařčení, už nikdy nechci slyšet něco podobného. Severus Snape je hrdina, ne Smrtijed, to si pamatuj! Pokud ještě někdy uslyším tebe nebo tvé přátele bezdůvodně jej urážet, nebo pokud tady ještě někdy někoho napadneš, věz, že následky tě budou mrzet ještě hodně dlouho!"

S těmito slovy mávla hůlkou a muže rozmrazila. Snad to byla její slova, snad vidina opletaček s bystrozory, možná tvrdý pohled, kterým jej propalovala. Něco z toho přimělo muže uvědomit si vážnost situace a tak jen trhnul rameny, cosi zabručel a odšoural se zpět ke svému stolu.

Sophie si teď už klidným hlasem objednala nový ležák jako náhradu za ten vylitý, popadla Severusovu sklenici, o kterou se zdánlivě vedl tento spor, a pokynula ke stolu na druhé straně hostince, dál od štamgastů, kteří se teď už nezmohli na nic než upíjení ohnivé whisky, tiché bručení a nepřátelské pohledy.

"Jaké kouzlo jste na něj chtěl použít?" zeptala se, když ke stolu dorazila i se svým novým kouřícím ležákem.

"Stále máte aktivní bystrozorský odznak?" odpověděl na otázku otázkou Severus.

"Šéf mi ho nechal, kdybych se náhodou dostala do problémů. Nejspíš ale počítal spíš s tím, že ho budu ukazovat studentům, když si budu chtít zjednat pořádek. Neodpověděl jste mi."

"Nevím. Nejspíš bych použil Impedimentu, záleží na tom?" trhnul Severus podrážděně rameny. Celá tahle situace ho zrovna netěšila.

"Myslela jsem si to. Impedimenta by ho odhodila dozadu a mohl by se zranit o stoly. Příště by bylo lepší použít Pouta," upozornila ho.

"Proč myslíte, že potřebuju poučení o boji? Nevím, zda jste si toho všimla, ale byl jsem Smrtijed. Tohle znám i bez vaší přednášky."

"Už ale nebojujeme. Lidé jsou hloupí a občas bohužel narazíte na podobné pitomce. Když nějakého zraníte, bystrozoři se na to budou dívat jako na nepřiměřenou obranu. Jen vám radím, jak se ho zbavit legálně."

"Nemyslím, že bych na nějaké ještě měl v plánu narazit," utrousil Severus trochu zapškle.

"Připadá vám lepší zavřít se ve sklepení a izolovat se od lidí?"

"Připadá vám lepší chodit mezi lidi a obtěžovat je svou přítomností?"

"Tohle je jen minorita, Severusi," ubezpečila ho. "Časem jich bude méně a méně. Čím více se budete ve společnosti ukazovat, tím rychleji si zvyknou. Společnost mívá velmi krátkou paměť. Za chvíli je začne trápit něco jiného."

Severus neodpověděl. Napil se svého už ochladlého ležáku a zamyslel se. Věděl, že má Sophie pravdu. Na druhou stranu mu ta situace vůbec nebyla příjemná. S velkou nelibostí nesl už ono "smrtijedské označení", ač nebylo lživé, ovšem ještě více proti srsti mu byl fakt, že ho bránila žena, ačkoli by to správně mělo být naopak. A fakt, že tuto ženu kvůli němu napadli, dotvořil pomyslnou třešničku na dortu, ačkoli se vlastně nic vážného nestalo.

Sophie viděla, že se Severus začíná nořit do sebe a nechtěla, aby tato příjemná procházka skončila fiaskem jen kvůli výstupu nějakého omezeného tupce. Pozvedla sklenici a zlehka s ní ťukla do té jeho. Severus pozvednul zrak a nechápavě na ni pohlédl.

"Na zdraví," usmála se na něj.

Nedokázal jí ten úsměv opětovat, ale ani se nezamračil. Z nějakého důvodu byl rád, že tady seděla s ním. Po dlouhé době nebyl na všechno sám.






Tak mě napadá, dnes mě velmi zaujala přednáška z etiky. Ráda bych velmi malý kousek citovala. S HP to sice nesouvisí (ačkoliv...), prostě bych se o to ráda podělila.

"Lidstvo se dělí na dvě skupiny. Ta první věří, že lidstvo lze rozdělit na dvě skupiny. Ta druhá ne."

That´s all. Připadalo mi to zajímavé a taky to vedlo k zamyšlení (leč ono zamyšlení mě vedlo k dalšímu zamyšlení, že zamýšleti bych se neměla stále jen já a další osoby, které se nad tím zamýšlí více než často, ovšem zamýšleti by se měli zejména ti, které ještě vůbec nenapadlo se nad něčím takovým zamýšleti). Ach, to se mi povedla krásně zamotaná věta plná zamyšlení :) Nemyslím si tedy, že by tyto povídky četl někdo, kdo se nad něčím podobným nikdy nezamýšlel, ale i přesto jsem to sem chtěla dát. Prostě mi to připadalo zajímavé a ?důležité? ...? Ano. Zajímavé a důležité. Pokud vám ne, omlouvám se za ty dvě minuty ztracené při čtení mých mozkových pochodů :)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vlkžrout Vlkžrout | 3. března 2012 v 2:11 | Reagovat

Jo, pánové to čtou také. Je fajn, že pravidelně přibývají kapitoly. Upřímně - je to zatím trochu nuda - žádná pořádná akce, žádná romantika, kdy by si člověk mohl poplakat, žádnej sex, žádný velký vzrůšo. No nenech se odradit. Já jsem otravnej jako Snape. :-P

2 Katherine Katherine | Web | 3. března 2012 v 12:12 | Reagovat

Super, mám tu i nějakého pána :D Díky za kritiku, do budoucna můžu slíbit, že se to rozjede :-)

3 Claire Claire | 3. března 2012 v 12:19 | Reagovat

Katherine, touhle kapitolou jsi mne vyloženě "pohladila po srsti". Úplně jsem měla při čtení pocit, jako kdybych jim v těch Prasinkách dělala neviditelného křena. Zhruba tedy po návštěvu občerstvovacího svatostánku. Nemám ráda vyhrocené konflikty a násilí, tudíž jsem se správnou předtuchou dovnitř raději nelezla.
Moc se mi líbilo, jak se Severus opravdu snaží, a zdá se, že to nese své ovoce. Dokázal mluvit o minulosti i Harrym, dokázal o tom všem mluvit bez obvyklé ironie i zloby a zášti. Dokázal o tom mluvit s relativně cizím člověkem - přece jen, novou kolegyni zná jen pár dní a při jeho typické uzavřenosti, to je výkon.
A profesorka Shawová musela být skutečně dobrou bystrozorkou, její reakce byla super (včetně rady o možnosti možných rizik nepřiměřené obrany - skoro to na mne působilo, jako bys s něčím podobným měla vlastní zkušenosti, bylo to dost sugestivní).
Se studenty si určitě poradí hravě, spíš mne zajímá Severusova reakce při osobních setkáních s Harrym. Ono je přece jenom jiné, o něčem pouze hovořit v teoretické rovině a druhá věc bude zkouška ohněm v podobě nutnosti vzájemných interakcí.
Fuj, nějak se do toho začínám zaplétat.
Raději si počkám, až to pěkně napíšeš a nebudu filosofovat pod mřížkou.
Ač tedy kapitola zdánlivě působí, že se v ní vlastně skoro nic neodehrálo, řekla bych, že má své opodstatnění pro věci příští.
Zajímavá byla úvaha kursivou, žádná minuta není ztracený čas, pokud ho věnujeme zamyšlení nad potřebou, ba přímo nutností, zamýšlet se nad věcmi a hlavně myslet vůbec.
Teď mne tak napadlo, sice vím, že studuješ medinu, ale specializace? Že by klinická psychologie? :-D  No nic, pokusím se zakončit zvesela (už zase mám kilometrový koment, a to jsem určitě ještě na něco zapomněla).
Profesor matematiky ke třídě: "Kolikrát vám mám ještě říkat, že celek má dvě naprosto stejné poloviny. Jste tupci neschopní si něco zapamatovat. Nejspíš to bude tím, že ta větší poloviny třídy neustále nedává pozor!"
Díky za kapitolu a těším se u Alis, nejspíš zítra, v noci spím. Zajímavá úvaha o lidech, kteří jsou spolu jen proto, že jaksi přebyli...

4 Katherine Katherine | Web | 3. března 2012 v 12:41 | Reagovat

Claire, jsem ráda, že se kapitola líbila (a díky za vtip :D ). Myslím, že Sophie má díky svému bývalému povolání určitý dar vzbuzovat v lidech důvěru, a tak jí nakonec zlehka podlehl i sám Severus (ačkoli byl zpočátku velmi nedůvěřivý). Ohledně té nepřiměřené obrany, já žádné osobní zkušenosti sice nemám, ale říkala jsem si, že Sophie by je mohla mít. A jelikož si Severuse docela oblíbila (co jí taky zbylo jiného, když má v Bradavicích zatím jen jeho a Minervu), leží jí na srdci to, co s ním bude, když se třeba příště potká s podobnými pitomci a ona u toho nebude :-) Severusova reakce při jednání s Harrym, hmmm... to je část, kterou budu muset ještě hodně promýšlet. Na to by se mi rozhodně nějaké zkušenosti z klinické psychologie hodily :-) Bohužel, studuji všeobecné lékařství a tak se do podrobného psychologického rozboru budu muset pustit na vlastní pěst. Doufám, že se mi to podaří :-) Jinak skutečně slibuji, že se to do budoucna rozjede, možná až trochu moc. Upřímně, mám už zcela jasno, jak tahle povídka skončí (a je to něco, co nezměním, vlastně s tím záměrem jsem ji i začala psát), ovšem v poslední době mě napadá, že to tak úplně skončit nemůže. Nejspíš proto připojím nějaký epilog (ach, ty epilogy...). Ale to je ještě hudba daleké budoucnosti :-) Díky za komentář a za připomenutí další debatní noci, trochu se mi motají dny a zapomněla bych na to :-)

5 Soňule Soňule | 3. března 2012 v 16:25 | Reagovat

Pěkně napsané, akorát mi tady proklatě chybí nějaká akce. Ale pokud se dočkám, budu nad míru spokojená xD No jo no, asi mám moc akčního ducha.
Jinak, jak už jsem řekla, hezky napsané a fajn. 8-)

6 Katherine Katherine | Web | 3. března 2012 v 18:35 | Reagovat

Akce bude, slibuju :-) Díky moc za komentář :-)

7 Mája Mája | 8. března 2012 v 14:03 | Reagovat

Tak jsem se sem dostala s pořádným zpožděním... Ale moc jsem se pobavila. Procházka byla fajn, Sophie je čím dál tím sympatičtější a Severus zase čím dál tím víc komunikativnější... To jsem se do těch slov pořádně zamotala, co? Ale na tvoje zamyšlení v závěru rozhodně ještě nemám :-D

8 Katherine Katherine | Web | 10. března 2012 v 2:09 | Reagovat

Májo, jsem ráda za každý komentář, i když najdeš čas později. Těší mě, že ses pobavila. Sophie je opravdu sympatická čím dál tím víc, začínám ji mít vážně ráda. Snad bude mít na Severuse dobrý vliv :D Díky za komentář :-)

9 Susan Susan | Web | 2. dubna 2013 v 13:32 | Reagovat

Líbilo se mi jak se Sophii zachovala a jak odrovnala toho opilce. Dokonalá reakce bystrozora. A co mě pobavilo bylo to, jak Severuse poučovala že Impedimenta by nebylo to nejvhodnější kouzlo. Většinou je to naopak, že Pan Dokonalý poučuje ostatní. Prostě parádní kapitolka a tvé zamyšlení na závěr? Jak jsi řekla, zajímavé a důležité. Určitě jsem tím, že jsem to přečetla, nic ze svého času neztratila. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama