27. kapitola: Neviditelný Dennis

24. února 2012 v 8:00 | Katherine |  Aqua vitae novae
Tuto kapitolu za mě přidává automat, tak doufám, že bude vše v pořádku a skutečně se tady objeví. Ale v minulosti mě zatím nezklamal, tedy mu budu věřit. Pokud budete číst tuto kapitolu až večer, nejspíš už budu někde na dálnici z Itálie do ČR. Takže nejpozději v sobotu ráno (podle počasí a množství dovolenkářů na cestách) se zase objevím na internetu. Nemusíte se tedy bát zanechání komentáře, že by si ho neměl kdo přečíst :P
Enjoy!



V noci se Severus moc dobře nevyspal. Dlouho nemohl usnout, jelikož mu stále v hlavě vyvstávala představa hlučných a hyperaktivních skřítčích mláďat. Ačkoli Sophie, tedy profesorka Shadowová, tvrdila, že nic takového nehrozí, ta představa prostě nešla vyhnat z mysli.

Ráno se rychle nasnídal, letmo prolistoval noviny a spěchal do učebny lektvarů. Dennis už tam na něj samozřejmě jako obvykle čekal, ačkoli Severus přicházel přesně na čas.

Severus mu odpověděl na pozdrav a okamžitě mu zadal práci. Pro tentokrát měl Dennis namíchat Lektvar neviditelnosti, ne zrovna jednoduchý dryák, jehož příprava se mohla v kterékoli fázi ošklivě zvrtnout, ovšem pro vynikající absolvování OVCÍ se vyžadoval, a tak bylo dobré zkusit si jeho přípravu už teď před NKÚ. Severus ale předpokládal, že Dennis udrží své soustředění na uzdě a zvládne to. Někdy mu připadalo, jako by k němu na doučování chodil úplně jiný student, než jaký před Velkou bitvou prováděl na hodinách lektvarů nejrůznější alotria a nikdy nedával pozor. Ale válka si vybrala svou daň i na tomto chlapci.

Dennis se pustil do přípravy a snažil se o maximální pečlivost. Severus tentokrát sledoval každý jeho pohyb a nešel si dělat žádnou svou práci. Výhodou lektvarového mistra bylo, že mu stačilo chlapce pozorovat. Sám už tento lektvar vařil na hodinách tolikrát, že by si všimnul chyby, ačkoli v dané chvíli dumal nad něčím jiným.

Nemohl přestat myslet na to, co slíbil své kolegyni. Nejprve si představoval, že jí jen ukáže cestu do Prasinek a provede ji vesnicí, ale teď mu začínalo docházet, že se Sophie bude určitě chtít podívat do místních obchůdků, nedej bože do hospody. A Severus ještě nebyl připraven na výlet do společnosti. Na druhou stranu, už jí to nemohl ani odřeknout. Nezbývalo než doufat, že ji od návštěvy zalidněných míst odradí.

Na chvíli zase zaměřil pozornost na Dennise. Chlapec si vedl velmi dobře. Jediné, co by se mu dalo vytknout, byla o pár odstínů světlejší barva, asi přidal o několik chlupů jednorožce méně, než měl. Ovšem jelikož to nemohlo mít vliv na účinek lektvaru, jako spíše na délku jeho působení, Severus mlčel. Prozatím.

Když Dennis naposledy zamíchal tekutinu v kotlíku a pohlédl tázavě na svého profesora, vykouzlil Severus pohárek a podal mu ho. Dennis očividně nechápal, co se od něj očekává.

"Vyzkoušejte to, pane Creevey," vybídl jej Severus trochu otráveně, když pochopil, že chlapec jeho gestu nerozuměl.

"Je to bezpečné, pane?" vykulil Dennis překvapeně oči.

Severus ohrnul ret a obrátil oči v sloup. Pomyslel si, jak je možné, že ho chlapec stále považuje za člověka, který by ho mohl chtít otrávit jeho vlastním lektvarem. Kdyby tak chtěl učinit, provedl by to přeci už na jejich první hodině a neztrácel by s ním svůj drahocenný čas...

Dennis, když pochopil, že se odpovědi nedočká, nabral do sklenky trochu lektvaru, chvíli na ni upřeně zíral a pak ji do sebe obrátil. Pak už jen mohl pozorovat, jak bledne a ztrácí se.

"Tak vidíte, že to fungovalo. Doufám, že teď půjdete do nebelvírské ložnice a nebudete nikde vyvádět nepřístojnosti jen proto, že jste na chvíli neviditelný," napomenul jej preventivně profesor.

"Bezva!" zaradoval se chlapec.

Severus opět jen obrátil oči v sloup. V duchu ho ale potěšilo, že chlapec nad něčím projevil radost. Snad to s ním nebude až tak ztracené.

"Pane? A jak dlouho mi to vydrží?" zajímal se.

"Přidal jste málo chlupů jednorožce, takže očekávám, že by se měla účinnost snížit z obvyklých tří hodin zhruba na dvě a půl. Záleží ale na metabolismu každého člověka, takže přesně vám to neřeknu."

"Perfektní. A kdy budeme mít další hodinu?"

"Tohle je poslední volný týden, než začne výuka, tak vám doporučuji chodit sem každý všední den," oznámil mu Severus.

Dennis se zarazil.

"Až začne škola, už se mnou nebudete procvičovat lektvary?"

"Vzhledem k tomu, že budete chodit na normální výuku lektvarů, nepředpokládal jsem, že by to bylo nutné."

"Pokud by to nevadilo, mohl bych přijít alespoň na konzultaci, pane?" Dennisův hlas zněl prosebně, a ačkoli ho teď Severus neviděl a nemohl tak spatřit výraz jeho tváře, zaznamenal změnu v jeho tónu.

"Samozřejmě, když to budete potřebovat, můžete přijít na konzultaci jako kterýkoli jiný student," odvětil Severus a ze všech sil se snažil neznít překvapeně.

"A také... Minule jste mi nabídl, že bych si s vámi mohl někdy zahrát šachy, stále to platí?" Pro Dennise bylo jednodušší ptát se na tyto věci teď, když byl neviditelný. Jako by jeho tvář mohla něco prozradit a takhle k tomu nedostala příležitost.

"Jistě, ale až začne škola, budete mít dost příležitostí zahrát si se svými spolužáky," zaznělo z profesorových úst překvapeně. Teď už se mu to zakrýt nepodařilo.

"Pokud vás to nebude obtěžovat, rád se zastavím," pravil Dennis.

Severus nechápal, proč na tom tomu chlapci tak záleží. Dokonce ho napadlo, zda ho Minerva nepřesvědčila, aby mu dělal společnost. Pak si ale uvědomil, že by ředitelka nepoužila za podobným účelem dítě. Nikdy se nechovala jako Albus.

Pravda přitom vypadala mnohem jednodušeji. Žádné spiknutí za účelem Severusovy socializace. Dennis se v hloubi duše obával toho, jak to bude vypadat, až se do Bradavic vrátí jeho spolužáci. Bál se, že už si s nimi nikdy nebude moct porozumět. Události války ho donutily dospět. Mnoho lidí sice ve válce ztratilo přátele a příbuzné a tak se dalo počítat i s tím, že někdo z jeho spolužáků jeho ztrátě porozumí, ale přesto se cítil lépe se svým profesorem. Věděl, že ten ho chápe, protože sám ve válce cosi ztratil. Kdyby ho neznal, neváhal by říct, že přišel o svou duši, když zabil Brumbála. Ovšem tento nový Severus Snape duši měl, o tom nebylo pochyb. Dennis by dokonce snad i odpřísáhl, že tento ji měl čistší, než ten původní netopýr. Ale ačkoli to nedokázal pojmenovat, věděl, že jeho profesor ztratil něco cenného. A proto mu rozuměl.

"Dobrá," odvětil Severus po chvíli ticha. "A běžte už, jste na chvíli neviditelný, tak si to užijte. Ale žádné nepřístojnosti, nezapomeňte na slušné vychování. Krom toho je lektvar vysledovatelný kouzly," varoval ho, aby odlehčil atmosféru.

"Děkuji. Tak tedy zítra, pane," rozloučil se a dle kroků, které se ozývaly na kamenné podlaze, Severus usoudil, že odchází.

"Ve stejnou hodinu," křiknul za ním ještě. Poslední, na co měl chuť, bylo nahánět se po hradě s mladým Nebelvírem.

Teď ho ale čekalo něco jiného, do čeho se mu zrovna dvakrát nechtělo. Výlet do Prasinek s novou kolegyní.
Věděl ale, že vždy plní své slovo, a tak se vydal zpět do svých komnat, aby se převléknul, dočetl si dnešní noviny a naobědval se.

Za pět minut tři už čekal ve Vstupní síni. Zanedlouho se objevila. Na dnešní výlet si oblékla mudlovské šaty. Modré džíny, bílé tílko a rozepnutý černý svetřík ji dělaly mladší. Tvář jí zdobil natěšený úsměv.

"Dobré odpoledne," pozdravila ho. "Tak, můžeme vyrazit?"

Severus přitakal a tak bok po boku vyrazili ven z hradu. Slunce svítilo, a ačkoli byl konec srpna, vzduch byl ještě docela teplý. Příjemný den na procházku do Prasinek.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Claire Claire | 24. února 2012 v 16:09 | Reagovat

Ha, představa stáda malých ušatých nejde Severusovi z hlavy. Nedivím se, mně taky ne, ale aspoň nemám noční můry.
Jsem ráda, že se na scénu vrátil Colin a líbil se mi nápad s použitím lektvaru. Je asi fakt, že některé věci se snáze říkají "anonymně" a bez lektvaru by možná nesebral odvahu.
Vůbec bych celou tuto kapitolu nazvala pracovním názvem "děsící" (neplést si s děsivá). Nejprve jsi vyděsila mne - ta nezvyklá hodina zveřejnění, lekla jsem se, zda se ti něco nestalo. :-D
Pak už se děsil jenom Severus - zato téměř pořád a všeho : malí ušatci, Colin si s ním chce dobrovolně zahrát šachy, Prasinky a spousta lidí, Shadowová a .... Doufám, že v další kapitole zjistí, že ne všechno musí být nutně příšerné. Když nic jiného, tak minimálně počasí bude ucházející, pokud tedy na poslední chvíli nepřivoláš bouřku, hromy, blesky..... třesky, plesky.
Díky za kapču, šťastný dojezd do mateřského přístavu a těším se "naživo" třeba u Alis. Na další kapitolu se samozřejmě těším taky :-D

2 Mája Mája | E-mail | Web | 24. února 2012 v 19:05 | Reagovat

Claire to všechno tak hezky shrnula, že mě už zbývá jen - díky za další kapitolku, moc se těším na další a výlet co civilizace s civilizovaným doprovodem :D

3 Katherine Katherine | Web | 25. února 2012 v 17:54 | Reagovat

Jsem zpátky v ČR, dala jsem si s přihlášením k internetu na čas a pořádně jsem se vyspala, v autě se to člověku moc nepodaří :-) Použití lektvaru se mi jeví jako velmi užitečná věc. Ačkoli sama ráda říkám své názory na všechno velmi nahlas a i tehdy, kdy bych měla raději mlčet, jsou i věci, které by se lépe říkaly za účinků takového lektvaru. Nicméně na to si my mudlové musíme nechat zajít chuť :-) Co se týče nezvyklé hodiny, říkala jsem si, že když už je kapitola napsaná a přidává ji automat, tak to může být pro jednou brzy (pravdou je, že něco takového se zase dlouho nepoštěstí :D ). Díky moc za komentáře :-)

4 Susan Susan | Web | 2. dubna 2013 v 13:07 | Reagovat

Ze zkušenosti vím, že když se člověk na něco netěší je to potom naprostá bomba :-) takže by se Severus procházky se Sophii neměl obávat. Si teda myslím :-)
Jo, představa malých skřítečků je možná trochu děsivá. Nevím proč, ale vidím je jak malé permoníčky kteří na vás vlezou a bodají vás do nohou rukou, prostě kam se dostanou a vy je nemůžete setřást - hororová scéna hadr :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama