26. kapitola: Povídání nad šachovnicí

17. února 2012 v 18:00 | Katherine |  Aqua vitae novae
Milí přátelé, dnes jsem nezapomněla, co je za den, poradila jsem si s časem, připravila (docela dlouhou) kapitolu a moc mě to těší. V neděli ráno odjíždím na hory a vracím se až příští sobotu, takže další kapitolu za mě přidá automat :)
Doufám, že si všichni užíváte tu krásnou zimu, která se nám venku udělala :)
Enjoy!


"Posaďte se," pokynul Severus rukou směrem k šachovému stolečku. Sophie se pousmála a zaujala své místo na straně bílých figurek.

"Jak… jak se cítíte?" zajímalo ji, ačkoli věděla, že Severus nebude z jejího vyzvídání nadšen. Nespletla se. Lektvarista se zamračil, trhnul rameny a neodpověděl.

"Omlouvám se. Vím, že o tom nechcete mluvit. Jen jsem vám chtěla říct, že chápu, jak pro vás musí být nepříjemné čelit jejich pohledům, omluvám a poznámkám," snažila se obhájit svou předchozí otázku.

"V pořádku," odvětil po krátké chvilce ticha neutrálním tónem Severus a posadil se naproti Sophie.

Věděla, že to pro tuto chvíli nemá smysl dále rozebírat a tak učinila první tah. Posunula svého střelce na šachovnici směrem ke svému kolegovi a s vyzývavým úsměvem vyčkávala na jeho tah. Severus se ovšem nechystal táhnout, alespoň zatím ne. Koutky mu pocukávaly a on nedokázal odolat tomu, aby se jí na to nezeptal.

"Tak banda klevetivých ženských?"

"Cože?" nechápala Sophie.

"Měla jste před nástupem do Bradavic obavy, že skončíte v kolektivu plném klevetivých bab?" Tentokrát už se ani nesnažil udržet vážnou tvář. Nepokrytě se Sophii a její obavě smál.

"Jak o tom víte?" vykulila překvapeně oči. Na jednu stranu ji těšilo, že ho pobavila, ovšem taky jí bylo trochu trapně. Ze všeho nejvíc ji ale zajímalo, jak se to k němu mohlo donést, když o tom s nikým nemluvila. Tedy s nikým, kromě svého nového skřítka.

"Shelly!" pravila vítězně, když se jí rozsvítilo.

"Nikoliv," odvětil Severus s úsměvem. "Tinky!"

"Kdo? Tinky? Ach, vaše skřítka, Shelly se mi o ní vlastně zmiňoval."

"Váš skřítek s vámi mluvil o mé skřítce? Jeden by neřekl, jaké klepny ta malá stvoření jsou."

"No, můj skřítek je podle všeho velmi dobrý kamarád té vaší skřítky, Tinky se vám o něm nikdy nezmiňovala?" Sophii se pobaveně blýsklo v očích.

"Běžně si se svou skřítkou nepovídám o jejich přátelích z kuchyně," opáčil Severus.

"To byste možná měl, jinak se taky může stát, že budeme muset zaopatřit pár malých skřítčích dětiček," zapředla Sophie a vyloženě se bavila pozorováním Severusova výrazu, který nejprve zamrznul a poté se začal roztahovat do zděšeného šklebu.

"Myslíte, že to hrozí? To přece nejde!"

"Uklidněte se," zasmála se Sophie. Bavilo ji utahovat si z něj, ale přeci jen by ho nerada měla na svědomí. Tvářil se tak zděšeně, že radši uvedla věci na pravou míru.

"Shelly se jen zmiňoval, že je Tinky dobrá kamarádka. Řekla bych, že jakýkoli jejich vztah je prozatím jen v platonické rovině," ujistila ho.

"Prozatím?" Severus zdvihnul obočí a nakrčil svůj dlouhý nos. Tohle se mu nechtělo líbit. Stačila mu jedna všetečná skřítka, ještě aby za sebou tahala zástup dalších malých zvědavých stvoření.

"Nebojte, i když si s Tinky o ničem takovém nepovídáte, můžu vás ujistit, že Shelly mi řekne první poslední. Za těch pár dnů jsem si ho úplně získala!" pochlubila se Sophie samolibě.

"Není to lehké, přijít do nového pracovního kolektivu, kde nikoho neznáte, že?" zeptal se náhle Severus trochu z jiného soudku, ačkoli v jeho hlavě tato dvě témata souvisela. Napadlo ho, že si Sophie musí připadat hodně osamělá, když si povídá se svým domácím skřítkem a chodí za ním na šachy.

"Je to jiné. Když jsem přišla k bystrozorům, nebylo těžké zapadnout, vídali jsme se prakticky pořád, byli jsme tým. Tady se každý schová do svého kabinetu a vyleze jen na poradu, jídlo nebo, až začne školní rok, na vyučování."

"Litujete, že jste odešla od bystrozorů?"

"Ne, to vůbec ne. Potřebovala jsem změnu. Jen by mi nevadilo, kdyby tady fungoval více nějaký společenský život. Jak to dělají ostatní profesoři, nechybí jim společnost? A co vám?"

"Já jsem nespolečenský člověk, to už jste si nejspíš stihla všimnout. Minerva má plno práce a podezírám ji, že většinu svého volného času stráví debatováním s portréty bývalých ředitelů. Zejména jeden z nich je poněkud neodbytný, jak jsem sám zjistil na vlastní kůži."

"Brumbál," usmála se vědoucně Sophie. Osobně ho neznala, jen několikrát na sebe někde narazili při plnění jejích povinností a nikdy spolu sami nemluvili. Ale slyšela o něm spoustu věcí, aby si dokázala udělat obrázek o tomto mocném, dobrosrdečném, ale také manipulativním muži. Severus jen zdvihnul obočí a stroze kývnul.

"Ostatní profesoři mají své koníčky. Prýtová tráví většinu volného času se svými sazenicemi, Trelawneyová s lahví cherry, Sinistrová pořád někde venku pozoruje oblohu. Kratiknot má jako společnost svou skřítku, nebo se to o něm alespoň povídá. Dejte si pozor, abyste se se svým skřítkem také nedostala do řečí," upozornil ji s úsměvem.

"Všimla jsem si, že některé zdejší profesorky našly v drbech velkou zálibu," zamračila se Sophie.

"Prýtová a Sinistrová rozhodně. Občas se k nim přidá i Hoochová, aby si nepřipadala odstrčená, ačkoli to pro ni podle mého názoru není přirozené. Kdysi lítala za Johnstoneské Jestřáby a byla zvyklá spíše na mužský kolektiv, ve kterém se něco jako drby příliš nenosí. Trelawneyová se k nim přidává jen zřídka, většinou když přebere sherry a zapomene hrát tu svou věšteckou šarádu."

"Jste k nim docela tvrdý," poznamenala Sophie.

"Nikoliv. Jsem jen objektivní. Pokud se nemýlím, drby vám taky nejsou zrovna příjemné a blízké."

"To je pravda. U bystrozorů není mnoho žen, v našem londýnském týmu vlastně jen já a Tonksová. Muži sice dokážou být taky pěkné drbny, ale alespoň jsou schopní říct to člověku i do očí, toho si cením."

"Pořád o tom mluvíte jako o svém týmu. Nevypadáte jako člověk zapálený do učení, spíš mám pocit, že byste raději byla zpět u bystrozorů," napadlo Severuse.

"Pracovala jsem tam dlouho, zvykla jsem si. Ale tu změnu jsem vážně chtěla. Jsem ráda, že jsem tady," opáčila Sophie.

Severus už měl na jazyku otázku, proč Sophie od bystrozorů odešla. Došlo mu ale, že by se od ní nic nedozvěděl. Jako bývalý dvojí špeh dokázal odhadnout lidi, jejich reakce a také chvíli, kdy budou chtít o něčem mluvit. A ta pro Sophie ještě nenastala. Rozhodl se tedy změnit téma.

"Až začne školní rok, budete se s ostatními profesory vídat častěji, třikrát denně ve Velké síni, dvakrát týdně na poradě a každý druhý týden v hospodě ve vesnici pod Bradavicemi, v Prasinkách. Časem si budete spíš přát chvíli klidu než více společenského kontaktu," oznámil jí.

"Myslíte? Já jsem opravdu hodně společenská," namítla Sophie s úsměvem.

"Uvidíte."

"No, vlastně ani nechci, aby mě profesorky vzaly do svého dívčího klubu, necítila bych se tam nejlépe. Raději čas od času zajdu za ředitelkou, aby si popovídala s někým jiným než s portréty, a taky bych si s vámi ráda zahrála častěji šachy."

"Vážně? To vás to tolik baví?" opáčil Severus.

"Baví. Jste zajímavý člověk a ráda si s vámi povídám. Jen kdybyste konečně udělal ten druhý tah, abych mohla hrát a oplatit vám tu minulou prohru!" zasmála se Sophie rozverně.

Severus se na ni překvapeně zadíval, pohlédl na šachovnici, na kterou úplně zapomněl, a usmál se. Provedl tah a čekal, co na to ona. Sophie nepřemýšlela dlouho. Severus z ní nespustil oči. Hráli mlčky asi půl hodiny, když Sophie zavrtěla hlavou.

"Pat," vyhrkli zároveň. Pohlédli na sebe, Sophie se rozesmála a Severus zamračil. Vážně ji tentokrát neporazil?

"Remíza, drahý kolego, remíza!" radovala se Sophie. Severus jen pobaveně zavrtěl hlavou nad její radostí.

"No, tohle můžete brát jako výhru. Porazit mě je velmi těžké, takže byste měla být spokojená s remízou," pravil samolibě.

"Příště vás už porazím, tím si buďte jist!"

"Uvidíme," zatvářil se pochybovačně.

"Mimochodem, co máte v plánu zítra? Chtěla jsem vás požádat, zda byste mě nevzal do té vesnice, o které jste mluvil," udělala na něj prosebné oči. Moc se chtěla podívat někam mezi lidi.

"Zítra doučuji jednoho studenta lektvary, mohl bych až během odpoledne."

"Odpoledne? Skvělé, děkuji! Tak co se potkat okolo třetí ve Vstupní síni?"

"Dobrá, tak tedy ve tři," zdůraznil Severus přesný čas.

Sophie se usmála. Dnešní den se povedl, a to zpočátku pochybovala o tom, zda ji lektvarista vůbec přijme. Severusovi v tu chvíli vytanulo na mysli téměř totéž. Původně se přece styděl za svůj výstup na poradě, ale teď na to všechno zapomněl a jen si přátelsky povídal s kolegyní. Nevěděl přesně, jak se jí to povedlo, ale napadlo ho, že lidský kontakt vážně někdy není úplně na škodu.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Claire Claire | 18. února 2012 v 11:48 | Reagovat

Vida, vida, co může všechno způsobit nezávazné a k ničemu nezavazující popovídání. I pat se dá uhrát na Mistra, to jsou věci. Zdá se, že nejen strávili příjemné odpoledne, ale jaksi bezděčně a podprahově se o sobě ledacos dozvěděli.
Proč Severuse děsí představa malých ušatých stvoření, mne tedy naopak přímo nadchla - neuvažuješ i o tomto rozšíření dějové linie? :-)
Vážně mne docela dost zajímají důvody, pro které profesorka Shadowová opustila púvodní akční zaměstnání a taky jsem zvědavá, jak bude reagovat (coby hodně společenský člověk) na srážku s realitou, až dorazí stádo. :-D
Díky za kapču, už teď se těším na další nitky. :-)

2 Katherine Katherine | Web | 18. února 2012 v 12:49 | Reagovat

Claire, dovedeš si představit Severuse, jak se okolo něj ometá několik ušatých skřítčích mláďat? :D Já tedy nevím, ale řekla bych, že ač skřítci, budou hlasití stejně jako lidská mláďata, což pro Severuse moc není :D Ty důvody ze Sophie určitě časem vypadnou a dokonce myslím, že to nebude moc dlouho trvat :-) Na její srážku s realitou v podobě tupohlavců jsem taky zvědavá (a tady je krásně vidět, že autor nemá vždy všechno pevně v rukou a povídka si žije vlastní život) :-) Díky za pěkný komentář :-)

3 Mája Mája | E-mail | Web | 18. února 2012 v 16:32 | Reagovat

Hezky se nám to vyvíjí, Severus měkne a Sophie je skoro tajemnější než on. Tlupa skřítčích dětiček je tak nádherná představa, že je asi nacpu někam do svých povídek... O jednom malém skřítkovi už jsem uvažovala. Winky s Kráturou asi zplodí potomka pro radost Molly, když už má všechny děti z baráku a vnoučat ještě moc není... :D

4 Katherine Katherine | Web | 18. února 2012 v 17:08 | Reagovat

Májo, měkkne? Safra, s tím by se mělo něco dělat. Už to, že nechal šachovou partii vyústit v remízu, o něčem vypovídá :D Na druhou stranu, třeba je Sophie v šachu vážně dobrá :-) Své povídky mi ani nepřipomínej... Vždycky si říkám, že se do nich pustím, ale pak mi dojde, že v poslední době sotva stíhám číst povídky, které už mám rozečtené :-? Ale stále naivně věřím, že jednou bude líp a nebo že se aspoň naučím nějak si zorganizovat čas, a přečtu si všechno, co jsem si kdy chtěla přečíst! :-) A potomek "pro Molly" zní skvěle. Sice mě tam zarazil ten Krátura, ale Molly by jistě z nějakého toho ušatého mrněte byla úplně unešená :-)

5 raven9 raven9 | 18. února 2012 v 23:42 | Reagovat

Skřítka dohazovačkou? Už se těším na další kapitolky :-)

6 Katherine Katherine | Web | 19. února 2012 v 0:49 | Reagovat

Raven, ona za to Tinky tentokrát ani moc nemohla, ačkoli dohazovací sklony tedy trochu má, to si musíme přiznat :D Díky za komentář :-)

7 Mája Mája | E-mail | Web | 19. února 2012 v 15:47 | Reagovat

[4]: V mé povídce je Krátura podle originálu hodný a dobrý skřítek, který věrně slouží svému novému pánovi - Harrymu, po té co si vysvětlili pár nedorozumění. A protože se Weasleyovi ujali nešťastné Winky, tak spolu ti dva skřítci moc dobře vycházejí stejně jako jejich páni :D

8 Katherine Katherine | Web | 19. února 2012 v 17:55 | Reagovat

Teda, to zní opravdu zajímavě :-) Nenapadlo mě ani tak pochybovat o Kráturově chování a povaze, jsem si jistá, že pánovi, který se k němu chová slušně, slouží věrně. Ono je všechno o vzájemném přístupu, platí to i pro skřítky :-) Spíš mě to překvapilo, protože jsem Kráturu považovala za dost staršího. Ale toho dojmu jsem nabyla asi až po filmu, kde ho vyobrazili seschlého a vrásčitého. Nakolik sešlý byl v knize, to si nevzpomenu. Ovšem i kdyby byl nad hrobem, chlapi to mají přece jen trochu jinak. No a když můžou lidé, proč by nemohli skřítci, že ano! :D
PS: Slavnostně prohlašuji, že jsem se na horách nějakým způsobem dostala k internetu! Nevím, zda je naší chaty nebo odjinud a také je možné, že budu brzy odpojena, přesto to ve mně ale vyvolává euforii :D

9 Susan Susan | Web | 2. dubna 2013 v 12:55 | Reagovat

Nejlepší scéna nebo tedy věta kapitoly? To je jednoduché - už byste mohl udělat ten druhý tah :-D dokonalost :-D Je fajn že se projdou a nebudou pořád ve sklepení, ale na sluníčku. Teda pokud jim nezačne pršet a Sophie nebude miss mokré tričko ;-) ne? Že to byl hloupý nápad...no, alespoň jsem to zkusila :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama