24. kapitola: Nejeden rozhovor

4. února 2012 v 0:36 | Katherine |  Aqua vitae novae
Dneska opět maličko nestíhám, ale pořád mám zpoždění kratší než hodinku, za což jsem vlastně ráda :)
Doufám, že se všichni máte dobře a ve zdraví přežíváte ty mrazy, které nám venku udeřily.
Užijte si novou kapitolku a pokud budete mít čas, zanechejte prosím nějaký ten komentář. Díky :)
Enjoy!



Severus pokynul své nadřízené, aby vešla do jeho komnat a posadila se.

"Já…" začal, ale Minerva ho zvednutím ruky zastavila.

"Ne, Severusi. Mrzí mě, co se stalo včera na poradě. Možná jsem si s ostatními měla nejprve promluvit. Mělo mě napadnout, jak budou reagovat oni na tebe a ty na ně. Ale budete se tady denně potkávat a tak je třeba, aby se to napětí zmírnilo. A jsem si jistá, že tví kolegové nepřestanou litovat toho, jak se k tobě chovali a že ti nevěřili, tak jako toho nepřestanu litovat já. Dokážeš se přes to přenést?"

"Minervo, nechci tady vyvolávat dusno. Nejspíš nebyl dobrý nápad, abych se vracel," odvětil klidně Severus. Odmítl dát na sobě byť jen nepatrně znát, že ho myšlenka odchodu z Bradavic pranic netěší. Tvářil se stejně pevně a chladně, jako by jí oznamoval pouhou změnu učebního plánu a ne myšlenku, která by mu mohla znovu otočit život naruby.

"Chceš odejít?" zeptala se tiše ředitelka a zbledla. Pravda, i s touto možností včera večer kalkulovala, ale přeci jen počítala s tím, že by Severus Bradavice znova neopustil. Stále nezapomněla, jak se po návratu zbožně dotýkal konečky prstů stěn hradu. Věděla, co pro něj toto místo znamená. A teď by uvažoval o tom, že ho opustí? Jen kvůli tomu, že nesnese, aby na něj někdo hleděl s lítostí?

"A nebylo by to nejlepší řešení? Zůstal bych, dokud bys nesehnala někoho jiného. Pak budeš mít ve sboru klid a já začnu nový život někde jinde. Beztak se nový život jen těžko začíná na starém místě…"

"Já nechci, abys odešel," odpověděla Minerva pevně a pohlédla mu zpříma do očí. Jakkoli si Severus Snape myslel, že je pro své okolí nečitelný, ona v něm po těch letech četla jako v otevřené knize. Věděla, že odejít nechce, ale nemá ani chuť zůstávat pod palbou lítostivých pohledů.

"U Merlina, Minervo, já se nemůžu dívat na to, jak mě litují!" vykřikl a bouchnul rukou do stolu.

"Severusi, znám tě už dlouho a mám tě ráda! Ale mohl bys přestat být v tomto ohledu tak sebestředný a umanutý? Napadlo tě vůbec, že oni nelitují tebe? Že je prostě mrzí, jak se chovali předtím?" Minerva už nezaostávala v hlasitosti projevu příliš daleko za Severusem.

"Předtím byli aspoň upřímní," odtušil.

"Možná ti můžou připadat neupřímní a možná je to jen tvůj pocit. Chybný pocit! Prostě si o tom s nimi promluv. Nebo to udělám já."

"Stále ti nepřipadá jednodušší ta možnost, že bych vyklidil pole?"

"Jednodušší možná. Ale nepřipadá v úvahu. Nenechám tě, aby sis někam zalezl se svou čtyřicetiprocentní kamarádkou a izoloval se od lidí."

"O čem to mluvíš?" zbystřil lektvarista. Že by Tinky nedodržela závazek mlčenlivosti vůči pánovi?

"U Merlinových vousů, Severusi, myslíš, že jsem hloupá nebo senilní? Táhne to z tebe jako z měchu a nejspíš sis musel vzít Antikocovinový lektvar, abys vůbec dokázal vstát z postele. Nebo se snad pletu?"

Severus se rozhodl přejít její slova mlčením. Rozhodně neměl v plánu vysvětlovat své nadřízené, že se plete, jelikož do postele ani nedorazil a usnul na gauči.

"Seber se, Severusi. Lidi tak nějakou dobu reagovat budou. Smiř se s tím a začni fungovat. S profesorským sborem si promluvím já," sdělila mu a vstala.

Mezi dveřmi na něj ještě vážně pohlédla.

"Dávej si na svou čtyřicetiprocentní přítelkyni pozor, Severusi. Jinak budeš mít mnohem větší problém, než jen se svou skřítkou, která ti za to, předpokládám, patřičně vyčinila. Jakmile zjistím, že se tady o samotě opíjíš, budeš mít problém se mnou! Promysli to dobře, pokud mě tady nechceš mít nastěhovanou jako hlídacího psa," oznámila mu výhružně.

Severus nevěděl, co na to říct. Poslední, co Minerva spatřila, než za sebou zavřela dveře, byl jeho překvapený výraz ve tváři s obočím vytaženým až ke stropu.

Poté, co osaměl ve vlastních komnatách, si uvědomil, jak odporný sám sobě vlastně je. Když jeho opilý otec mlátil jeho matku a řval na celý barák nadávky a paranoidní opilecké teorie, zapřísahal se, že nikdy alkohol pít nebude. Když pak v dospělosti začal pít víno a dobrou whisky, slíbil si alespoň, že se nebude opíjet, aby nedopadl stejně, jako jeho mizerný otec.

Převalila se přes něj vlna vzteku a on ho ze sebe musel uvolnit. Praštil pěstí do stolu, dnes už podruhé.

Napadlo ho, zda Minerva neměla pravdu. Neměl by sedět sám ve sklepení jen se svou drahou whisky. Nejspíš by potřeboval společnost. Jenže kde ji vzít, když další hodina s Creeveym ho čekala až zítra.

"Tinky!"

"Ano, pane?" Maličká skřítka se objevila téměř okamžitě.

"Nemáš teď nic na práci, že ne?" zajímal se.

"Chtěla jsem vám přinést jídlo, pane," pravila a už se chystala začít s přednáškou o správné životosprávě.

"Dobrá, přines mi ho, a vezmi také sušenky a čaj se dvěma šálky, prosím."

"Pán čeká návštěvu?" zeptala se a rázem pookřála. V obrovských modrých očích se jí zajiskřilo a téměř by si radostí poskočila, kdyby se na poslední chvíli neovládla. Věděla, že je pro pána lepší, když tráví čas mezi lidmi, než když se užírá svou samotou. I léčitelka jí to zdůrazňovala.

Tinky ani nečekala na odpověď. Rychle se přemístila do kuchyně, aby připravila pohoštění a v duchu doufala, že pána zase přijde navštívit ta nová profesorka.

Když se vrátila, položila před něj podnos s jídlem a na konferenční stolek připravila čaj a sušenky, zastavil ji.

"Posadíš se se mnou na chvíli, Tinky?" zeptal se její pán.

Maličká skřítka se zajíkla a vypoulila očka, jako by jí pán právě nabídl, zda se s ním neožení.

"Mám se posadit k pánovi? Ale za chvíli vám přijde návštěva, to by nebylo vhodné. Tinky raději zase půjde."

"Žádnou návštěvu nečekám. Myslel jsem, že bychom si mohli jen tak promluvit, co říkáš?"

Malé stvořeníčko zíralo na svého pána jako na zjevení. Pomalu se posadilo k němu a stále z něj nespouštělo oči. Za celou dobu, co se Tinky o pána starala, ji nikdy o nic podobného nepožádal. Až dnes…
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Claire Claire | 4. února 2012 v 13:23 | Reagovat

Tak jsem se dočkala, Tinky opět na scénu. Možná, že právě ta skřítka bude moci Severusovi podat pomocnou pacičku. A Minerva na něj nakonec taky nebyla hnusná. Těžko mohla nezmínit nebezpečí alko návyku, když z něj táhlo jak ze sudu. Kdyby nic jiného, tak připomínka otce notorika by mohla výrazně kladně zapracovat :-? Uvidíme, co uvidíme dále .:-)
A co testík - buňky udržely tvar i formu?

2 Katherine Katherine | Web | 4. února 2012 v 13:49 | Reagovat

Claire, testík byl pořádně těžký, ale výsledky ještě nevím. Raději počítám s tím, že jsem ho nenapsala, a možná budu příjemně překvapená. Tinky si na scéně ještě chvíli pobude, pokud múza nezmění názor, v příští kapitole bude pečená vařená :-) Věřím, že aspoň ta náhlá podobnost s otcem by z toho Severuse částečně vytrhnout mohla, přeci jen to pro něj byl značně negativní vzor.
Díky za komentář :-)

3 Mája Mája | E-mail | Web | 7. února 2012 v 21:24 | Reagovat

Tak nakonec sbalí Tinky? :D Já vím, že ne. Jen mám prostě potřebu nacpat mu nějakou ženskou. Leda by byl gay. Ale to asi v této povídce nehrozí, co? Severus potřebuje trochu nějakých citů, ale ne lítosti. Uvidíme, kam se nakonec propracuješ ;-)

4 miku-las miku-las | 7. února 2012 v 23:24 | Reagovat

Tinky by mohla být nějak podivně zakletá herdekbaba do skřítky a její povaha pomalu prosakuje i současné podoby. Trocha černé magie a máme tu supersilnou Severovu partnerku. Co ty na to? ;-)

5 Katherine Katherine | Web | 8. února 2012 v 2:31 | Reagovat

Májo, ještě nám to asi chvilku potrvá, než se dobereme k nějakým citům (to zní, jako bych do budoucna nějaké plánovala, že? :D ). Gay z něj v této povídce nebude, ale do budoucna nějakou podobně zaměřenou povídku nevylučuju. Dokonce už jsem měla i zajímavý nápad, ale jelikož sotva stíhám tuto povídku a musela jsem udělat dlooouhou pauzu u Kdo s koho, nechci začínat nic nového, když bych na to pak neměla čas - nepřipadá mi to fér. Ale to Kdo s koho dokončím, jen co se múza zase přepne na optimistickou povídku :-)
Miku-lasi, obávám se, že z Tinky žádná supersilná supersexy ženská nebude :D Ale rozhodně by to byla zajímavá povídka k přečtení, jen kdyby to někdo napsal :D

6 Claire Claire | 8. února 2012 v 16:52 | Reagovat

Jen na okraj a úplně mimo mísu - u Alis jsem v tvém komentíku zjistila, že šrotíš histologii. Pověz mi, to při pohledu na ty růžové tkáně můžeš mít chuť na jídlo? Nota bene na něco s barevně podobným džemem? :-D

7 Katherine Katherine | Web | 8. února 2012 v 19:50 | Reagovat

Páni, Claire, to mi vůbec nevadí :-) Respektive když se učím, tak moc nevycházím ven ani nechodím nakupovat a tím pádem ani moc nejím. Proto mám pořád hlad a měla bych na něco chuť, i kdyby přede mnou ležela rozpitvaná mrtvola :D Ale už jsem zase domáááá! A nechávám se vykrmovat! :D

8 Susan Susan | Web | 2. dubna 2013 v 12:30 | Reagovat

Představa Tinky v bílém a Severuse u oltáře jak na ni zbožně hledí mě odrovnala :-D Je hezké že si spolu pokecají a Minerva zase nebyla tak drsná jak jsem předpokládala...a je to vlastně dobře. Potřebuje lidi co ho mají rádi :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama