23. kapitola: Den poté

28. ledna 2012 v 22:41 | Katherine |  Aqua vitae novae
Tak jsem zase tady - pozdě, ale přece. Jak už jsem psala, zkouška nevyšla, ale už jsem se oklepala a žije se dál. Pravda, nejspíš mě to stálo tak dvě kila na váze navíc a půl litru na účtu, jelikož jsem své hluboké zklamání neopoměla zajíst a "zashopovat", ale co už. Něco si člověk dopřát holt musí a na uklidnění ještě o to víc. Další termín je 7. 2. a vvyrážím tam vyzbrojena nejen vědomostmi, ale i neurolem. Nebo troškou alkoholu v krvi. Pokud máte zkušenosti, poraďte, co je lepší. Vážně nebudu typ na ústní zkoušení, když jsem na zhroucení už při vstupu do dveří :D Je to zvláštní, písemné testy, ač sebedůležitější, ve mě tohle nevyvolávají. Ačkoli o tom se ještě přesvědčím tento pátek na zápočtovém testu :)
No, užijte si novou kapitolku a vám, kteří jste taky ještě "školou povinní" gratuluji, pokud už máte zkoušky za sebou, a pokud ne, tak přeju hodně štěstí :)
Enjoy!



Sklepními komnatami profesora lektvarů se rozlehlo hlasité prásknutí. Maličká skřítka pevně sevřela rty k sobě, povytáhla obočí a zavrtěla hlavou, aby bylo poznat, že neschvaluje to, co vidí. Její pán ležel bezvládně na gauči, přikrývku odkopanou, a chrápal. Na stole před ním stála téměř prázdná lahev whisky, která byla ještě včera úplně plná, a jedna osamělá sklenička. Ani hlasitý zvuk, který tentokrát Tinky při přemístění způsobila, ho nevzbudil. Ovšem bylo už po poledni a Tinky věděla, že ředitelka bude chtít s pánem mluvit. Nemohla jej ale jen tak probudit, to by bylo proti skřítčím pravidlům a pán by se jistě zlobil, kdyby do něj začala zničehonic dloubat. Vrátila se tedy zpět do kuchyně, nachystala jídlo a tentokrát se přemístila ještě hlasitěji přímo před gauč.

Efekt se dostavil okamžitě. Pán sebou trhnul, vytřeštil oči, jako by spatřil ducha, a začal zmateně vstávat z gauče. To ale nebyl dobrý nápad. V hlavě se mu rozbušili permoníci a on jediným letmým pohledem na stůl pochopil, proč tomu tak je.

Moc si toho ze včerejšího dne nepamatoval. Vlastně téměř nic. Ačkoli... Začínalo mu svítat. Jen si nebyl jist, zda se mu to jen zdálo, nebo šlo a naprosto šílenou skutečnost.

"Tinky?" zeptal se, aniž by se rozhlédl, zda je skřítka stále v komnatách. Hlava ho příliš bolela a žaludek se pohupoval jako na vlnách. Nejlepším plánem pro tuto chvíli bylo zůstat v polosedu a doufat, že ho skřítka slyší.

Slyšela. Stále ještě stála vedle gauče přímo za jeho hlavou a nesouhlasně na něj hleděla. Na jeho vyzvání, nebo spíše otázku, položila na stůl podnos s jídlem a stoupla si přímo do jeho zorného pole.

Hned věděl, že se na něj zlobí. Ve výrazu její tváře se mísil nesouhlas, zklamání a smutek. Jen doufal, že nebude pociťovat nutnost vyjádřit tyto pocity nahlas. Ale tušil, že přesně tak to dopadne. Vždycky ho zajímalo, proč mu Brumbál vybral právě tuto skřítku, svéhlavou, občas trochu drzou a paličatou. Po nějaké době si na ni ale zvyknul. Jen občas si přál, aby Tinky sdílela více vlastností s ostatními příslušníky svého druhu. Například pochopení pro to, že pán má vždycky pravdu, bez ohledu na to, jak hloupě se zrovna chová. O tom si ale mohl nechat jen zdát.

"Tinky, mám ještě pořád v lékárničce antikocovinový lektvar? Podívej se, a pokud ještě není prošlý, přines mi ho, prosím," požádal ji a usilovně se pokoušel pozvednout koutky a pousmát se na ni ve snaze trochu si ji udobřit.

Tinky na něj ještě asi dvě vteřiny zírala se zdviženým obočím a rty sevřenými do úzké čárky a nejspíš si vůbec neuvědomovala, jak moc právě teď připomíná ředitelku. Pak se přemístila do koupelny, opět s hlasitým prásknutím. Věděla, že pánovi při tom zvuku vytlučou permonící v hlavě díru a maličko pomstychtivě si pomyslela, že by ho to alespoň pro příště mohlo odradit od zpití se do bezvědomí. Za tuto myšlenku se ale okamžitě zastyděla. Přestože měla svou hlavu a byla si jistá, že častokrát ví mnohem lépe než pán, co je pro něj dobré, nebylo správné, aby pánovi přála bolest nebo aby mu ji dokonce sama způsobovala. S lahvičkou antikocovinového lektvaru se už proto zpátky ke gauči přemístila tišeji.

Severus ještě překontroloval datum spotřeby, kterým vždy pečlivě označil každou lahvičku, ačkoli to už před ním učinila Tinky, a rychle ji do sebe obrátil. Antikocovinový lektvar byl odporná břečka a nesměla se do ní přidat jediná přísada, která by mohla zvrátit její chuť, protože by potlačila jeho účinky. Dokonce patřil mezi naprosté minimum těch lektvarů, které se musely polknout bez zapití. Vesmír to tak nejspíš zařídil, aby si lidé po prohýřené noci za trest něco vytrpěli.

Severus ovšem začínal tušit, že si teprve něco vytrpí a vůbec to nebude mít co do činění s chutí antikocovinového lektvaru.

"Tinky?" začal opatrně, "Šel jsem včera na poradu, správně?"

Skřítka na něj stále zírala se zdvihnutým obočím. Začínalo mu to trochu lézt na nervy. Kdo je, že si dovoluje ho soudit? Jaké problémy asi tak může mít domácí skřítek? Proč si to malé stvoření myslí, že rozumí jeho problémům?

"Ano, pane," odvětila Tinky po hodné chvilce tichého zírání.

"Dobrá. Když jsem se vrátil, dal jsem si pár skleniček. Asi byla na poradě zábava, že?" snažil se stále zjistit co nejvíce o včerejším dni, aniž by přiznal, že má zamlženou paměť a scénář, který mu v ní zůstal, vypadá natolik děsivě a nepravděpodobně, že mu raději ani nechce věřit. Přesto mu bylo jasné, že je průhledný jako Šedá dáma.

"Pán údajně odešel z porady poněkud rozladěn," zaobalila Tinky kulantně informaci, kterou Severus potřeboval vědět.

"Kdo říkal, že jsem byl rozladěný?" zajímalo jej okamžitě.

"Ředitelka, pane."

"Mluvila jsi s ředitelkou, Tinky? Proč?"

Pocítil záchvěv zlosti. Šla snad jeho skřítka žalovat Minervě, že se včera zpil do bezvědomí? Až doposud jí všechny její zvláštnůstky toleroval už proto, že byla tak svá, ale tohle by bylo zásadní porušení vztahu mezi skřítkem a pánem.

"Ano. Ředitelka si Tinky zavolala, aby se zeptala, zda je pán v pořádku. Chtěla sem přijít a o něco probrat."

"Ale nepřišla, nebo snad ano?"

"Ne. Tinky jí řekla, že se pán necítí dobře a že by bylo lepší nechat to na dnešek. Pak ředitelka řekla Tinky, ať se o pána postará, a propustila ji."

Páni. Severus se musel chtě nechtě trochu zastydět. Tinky byla dobrá skřítka a i před osobitý přístup k tomu, co považovala pro svého pána za nejlepší, byla vždycky na jeho straně. Ale to, že ho zbavila Minervy pro včerejší večer, ještě neznamenalo, že má definitivní klid. Dnes to přijde.

"Dobrá, Tinky. Děkuji ti," odvětil tiše a skřítka z toho pochopila, že je jejich rozhovor u konce. Kývla hlavou a tiše se přemístila.

Severus se propadl do víru svých myšlenek. Tak to tedy vážně byla pravda. Vypěnil včera na poradě před všemi svými kolegy. Moment, vypěnil? Podle toho, na co si matně vzpomínal, bylo vypěnění velmi slabý výraz. Co se to s ním u Merlina stalo? Takhle by přece neměl reagovat. Nikdy takhle nereagoval. Nikdy si nikoho nepouštěl k tělu a díky tomu měl dostatečný odstup od všeho, co ho mohlo vyvést z míry. Všechny útoky odrážel sarkastickými poznámkami a ono to vždy vycházelo. Proč to tentokrát bylo tolik jiné? Proč tak přehnaná reakce? Možná byla chyba povolit si otěže a pustit k sobě lidi blíž. Způsobovalo to pak, že k němu emoce měly mnohem jednodušší přístup. A to bylo špatně. Nebo snad ne? Nechápal, jak můžou ostatní takhle běžně fungovat. Vždyť je přece mnohem jednodušší nepustit si city a emoce k tělu! Nepustit si lidi k tělu… A nenechat je, aby ho zranili.

Z úvah ho vytrhlo klepání na dveře. Chvíli trvalo, než vstal a otevřel. Jak očekával, stála před ním Minerva.

"Musíme si promluvit, Severusi," odtušila vážně ředitelka.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Claire Claire | E-mail | 29. ledna 2012 v 9:15 | Reagovat

Katherine, ty jsi dala Severusovi přečíst můj minulý comment? :-D Je mi ho líto, on se tak snažil a teď tohle - nejdřív super porada, pak snaha o alkoholem posílené zapomnění, následná kalná rána opilcova, jasně najevo dávaný nesouhlasný postoj skřítky a ve výhledu pucování žaludku od Minervy ...
Nezdá se ti, že jsi mu na jednu kapitolu toho "dobrého" naložila nějak moc? O_O Doufejme, že alespoň šéfová projeví nějaké to zrnko lidského pochopení, když už ho vydusila autorka :-D Díky za kapču, budu se těšit na obrat k lepším zítřkům. Btw, Tinky je vážně skvěle napsaná, doufám, že jí dáš ještě hodně prostoru a příležitostí.
Soukromě - test z buňky je písemný, měl by být v poho a na tu opakovanou ústní bych radila spíš ten neurol, on má dost podobné kladné účinky jako alkohol (vyruší neurotickou vyklepanost) a po jejich odeznění nedopadneš jako Severus,
prostě to cosi v krvi pozvolna vyšumí a vrátíš se do normálu bez mizerných příznaků. Tedy pokud ho neďobeš jako bonbónky už nějakou tu dobu ;-). Držím palečky i nadále a věřím, že to ve finále zvládneš. Hezký den, či více dnů, a no stress :-D

2 Katherine Katherine | Web | 29. ledna 2012 v 15:01 | Reagovat

Claire, ona to s ním Tinky myslí dobře, ačkoli mu tentokrát moc nepřidala. Já mám Tinky hrozně ráda, řídí se tak trochu jiným řádem, než ostatní skřítci, a je prostě svá. Uvidíme, jaký postoj zaujme Minerva :-)
Hele, mám z tebe pocit, že o 3. lf víš hodně, nestudovala jsi tam náhodou? :-) Neurol, dobrá. Jen si ho do té doby někde opatřit :D Ach jo, já se stejně nechápu. Celou dobu všechny uklidňuju svým vlastním klidem a nakonec mě málem klepne, jen co vejdu do dveří :D Díky moc za rady i za pěkný komentář ;-)

3 Claire Claire | E-mail | 29. ledna 2012 v 16:12 | Reagovat

Přiznávám kajícně, že jsem typická obět humanistické blbosti s oborem kulturologie, ale celá řada mých spolužáků z gymplu se (v některých případech zjevně zázrakem či omylem) stala lékaři, no, a některé věci ve vysokém školství se prostě nezmění, i kdyby se režim v zemi otočil ještě pětkrát. A blbost, blbost je věčná!
Tebou popisovaní examinátoři se ve velmi podobných mutacích vyskytují i jinde, moje dcera na VŠE měla několik takových vzorečků - jako by z oka vypadli těm tvým. Pokud se týká klidu, můžeš ho šířit, ale nemůžeš si ho opatřit, jednou jsi typ nervák a vlastní kůži nevyměníš - to umí jen had.
Toto moudro je z vlastní zkušenosti, jsem přesně taková, poradit dokážu úplně každému (dokonce dobře), i sobě, ale má to jeden háček - nedokážu se poslechnout! :-D

4 Katherine Katherine | Web | 29. ledna 2012 v 17:02 | Reagovat

Tak to je úplná pravda, jak s tímto typem zkoušejících, kteří se v určitém zastoupení vyskytují snad všude, tak i s nerváctvím. A člověk s tím nic nenadělá (snad jen to nerváctví pro jednou zažene neurolem :D ). Mimochodem obor kulturologie zní zajímavě :-)

5 Mája Mája | E-mail | Web | 31. ledna 2012 v 20:35 | Reagovat

Tinky je skvělá, moc se mi líbí. Severus je nějaký měkota (nebo blekota?) Doufám, že zase nesklouzne do jedovatého sarkasmu pod svou ledovou masku. Nebo jo? Třeba by ho z toho ledu nějaká kolegyně vysekala :D

6 Katherine Katherine | Web | 31. ledna 2012 v 23:22 | Reagovat

Májo, měkota nevím, ale čím si jsem 100% jistá je, že z něj nikdy nebude chechota :D Ovšem zda sklouzne do své obvyklé polohy nebo si udrží předsevzetí o "novém způsoobu života", kdo ví. Bude to mít, chudák, těžké, přece jen 38 let být navyklý na určité chování? Starý pes se jen těžko učí novým kouskům :-) Tak že by ho ty nové kousky učila nová kolegyně? Nejsem si jistá, zda by měla zájem o takové krocení divé zvěře :D Díky za komentář :-)

7 Susan Susan | Web | 2. dubna 2013 v 12:19 | Reagovat

A jeje, to bude vyčinění od Minervy. Nebo se pletu? Tinky byla dokonalá. Jak si jen Severus mohl myslet, že by na něj žalovala? No fuj Seve :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama