20. kapitola: Procházka hradem

8. ledna 2012 v 0:02 | Katherine |  Aqua vitae novae
Pozdě, ale přece. Omlouvám se za ten den zpoždění, zkouškové ještě ani nezačalo a já už totálně nestíhám.
Jen bych vás ráda poprosila, ať zanecháte nějaký krátký komentář, až si přečtete novou kapitolku, stačí pár slov.
Mám pocit, že teď potřebuju vědět víc než kdy předtím, že to někdo čte a někomu se to líbí.
Taky bych ráda poděkovala Máje za to, že byla v poslední době jedinou komentující a tím mi zvedala náladu :)
Tak si užjte novou kapitolku! :)



"Nedal byste si čaj?" zeptala se Severuse s úsměvem Sophie, když jí ředitelka ukázala její komnaty a zdvořile se rozloučila.

"Ještě nemáte vybaleno," namítnul lektvarista a v duchu si pomyslel, že je to jen dobře, protože se necítil na nezávazné tlachání u šálku horkého nápoje.

"No, myslela jsem, že když jste tak hodný, že mě provedete po hradě, mohl byste mi také ukázat, kde seženu jídlo a pití," pravila Sophie a v očích jí vesele zablesklo.

"Ukážu vám, kudy se vchází do kuchyně, pokud už jste hladová. Později vám Minerva patrně přidělí vašeho osobního skřítka."

"To by bylo milé, nepočítala jsem s takovým luxusem. Tak, dáme se na cestu hradem?" tázala se nedočkavě Sophie a šlo poznat, že se na poznávání všech krás a tajů bradavického hradu opravdu těší.

Severus neodpověděl, jen jí pokynul směrem ke dveřím. Kráčeli mlčky. Občas se zdálo, že se Sophie chce na něco zeptat, ale vždy v sobě jakékoli dotazy udusila.

Po cestě z nebelvírské části hradu obdivovala Sophie všechny ty zajímavé obrazy, které visely na stěnách a jejichž obyvatelé si žili svůj vlastní, jiný život.

Došli k hlavnímu schodišti. Severus uvažoval, zda se vydají nejprve k Velké síni nebo raději na tour po učebnách a kabinetech. Nakonec se rozhodl zvolit první možnost.

"Co to..." zarazila se nová profesorka, když se schodiště pod jejíma nohama začalo pohybovat.

"Schodiště velmi rádo mění svou polohu, musíte si na to dát pozor. Ale časem si zvyknete," odvětil stroze Severus.

"Ach, jistě," pravila Sophie mírně zmateným hlasem.

Schodiště se konečně dostalo na místo, kam chtělo, a tak mohli pokračovat dál. Zanedlouho došli k Velké síni.

Nejen Sophie v té chvíli uniklo ze rtů tiché "ach". Severus si povzdechl takřka neslyšně, ale nová kolegyně ho i přesto zaslechla. Jako bývalá bystrozorka musela mít uši jako rys a oči jako jestřáb. Pohlédla na něj a pak se její oči rychle vrátily zpět, aby mohly obdivovat krásy Velké síně.

Strop začarovaný tak, aby vypadal jako obloha, svíce, které se vznášely ve vzduchu, kolejní stoly přesně na svých místech, profesorský stůl na stupínku, to vše vypadalo, jako by se tady před dvěma měsíci vůbec nic zlého neudálo. Velká síň působila stejně, jako za dob Brumbála.

Severus byl ohromen. Už se přesvědčil o tom, že lidé, kteří pracovali na opravách hradu, zapracovali opravdu velmi tvrdě. Nicméně Velká síň ho vážně překvapila. Slyšel tolik zvěstí o jejím poničení, o tom, že se bojovalo i přímo v ní, o tom, jak v ní ležely desítky mrtvých a zraněných. Teď už to ale všechno bylo pryč. Patřilo to k historii. K oné smutné historii, kterou si kouzelnický svět bude ještě dlouho připomínat.

Sophie se při pohledu na Velkou síň nemohla ubránit údivu. Nevěděla nic o tom, jak to tady mělo vypadat před bitvou, ji ohromila samotná síň. Tak majestátní a přesto tak příjemná. Jako by přívětivě vítala každého příchozího, aby se posadil.

Ani jednomu z nich se ještě nechtělo jít dál, ale oba už začínali pociťovat mírný hlad. Bylo na čase dát se zase na cestu a prohlédnout si kabinety a učebny.

Rychle prošli celý hrad a Sophie se pomalu utápěla ve všech těch místech, která si už pomalu měla zapamatovávat a kam už by měla trefit. Zatím měla pocit, že by už nenašla ani cestu zpět do Velké síně. Mít tak nějakou mapku…

Když Severus ukázal Sophie všechny učebny včetně té své ve sklepení, rozhodl se vyhovět jejímu prvotnímu přání a ukázat jí cestu do kuchyně. Krom toho se už sám hodnou chvíli snažil silou vůle umlčet svůj hlasitý žaludek.

Polechtal hrušku na velkém obrazu, jenž znázorňoval ovocné zátiší, obraz se odklonil a oba mohli vejít.

"Pane," ozvalo se ihned vyčítavě.

Severus se otočil a spatřil Tinky, která stála naproti němu s malýma ručkama v bok.

"Ano, Tinky?" zeptal se opatrně.

Malá skřítka vypadala rozhořčeně a Severus netušil, proč.

"Tinky nechala pánovi na stole oběd a když se vrátila, zjistila, že ho pán nesnědl. Podle léčitelů má pán dbát na správnou stravu, hlavní léčitelka o tom s Tinky mluvila!" pravila skřítka a zapleskala ouškama.

"Měl jsem práci, nezlob se," omluvil se jí. Vzápětí se málem nahlas rozesmál. Co by asi Pán Zla řekl na to, že se jeho bývalý Smrtijed omlouvá obyčejnému sluhovi, podřadnému tvorovi.

"Tinky vám nachystá nové jídlo, pane! A vaší přítelkyni také."

"Není to moje… Ach, to je jedno!"

Sophie si musela přiznat, že pocítila velkou úlevu, když zamířili ke kuchyni. Už dostávala opravdu velký hlad a tak se opravdu těšila, až jí skřítci připraví pořádné jídlo.

Když před nimi přistály dva kouřící talíře, téměř se na něj vrhla. Perfektně propečené jehněčí s chutnou zeleninkou na ni udělalo velký dojem.

Rychle zhltli pozdní oběd a ani se nenadáli, už před nimi stál dezert.

"Myslím, že budu zase muset začít běhat," nadhodila Sophie, když snědla i pudink s ovocem a šlehačkou.

"Okolo jezera se běhá dobře," poradil jí Severus.

"Taky běháte? To bych do vás neřekla," usmála se.

"Ne, to opravdu ne. Já se raději rozvíjím intelektuálně," odvětil Severus upjatě.

"Amanda Hoochová, profesorka létání, tam občas chodí běhat, aby se udržela v kondici," dodal smířlivěji.

"Ach tak. Ale kdybyste si to rozmyslel, můžete se přidat," popíchla ho.

Severus se raději ani nenamáhal s odpovědí. Jak by asi reagovali jeho studenti, kdyby ho spatřili, jak v podvlíkačkách a zpoceném tílku běhá kolem Černého jezera? Jeho pověst by tím asi utrpěla velké trhliny. Nehledě na jeho ego, kdyby náhodou zjistil, že není v tak dobré kondici, jak předpokládal.

"Co kdybyste mě teď doprovodila do sklepení a pak mi dokázala, že celé mé dnešní provázení nebylo k ničemu? Třeba tak, že trefíte zpět k sobě?" nadhodil lehce.

Sophii se mihnul tváří zděšený výraz.

"To myslíte vážně? Vždyť ještě nemůžu trefit! Tenhle hrad je hotové bludiště!" ohradila se.

"Vážně? A to jsem se vážně snažil," zatvářil se Severus zklamaně.

Sophie se zamračila.

"Vážně? To od každého očekáváte dokonalost a genialitu? Představte si, že všichni lidé nejsou jako vy, geniální a dokonalí!"

Severus se musel chtě nechtě zasmát. Její rozhořčení působilo vyloženě roztomile.

"Myslíte, že jsem dokonalý génius? To mi lichotíte, mám pocit, že na takové lichotky se ještě příliš dobře neznáme," dobíral si ji. "Ale vážně, abych řekl pravdu, žertoval jsem. Nepředpokládám, že byste už mohla trefit, každý tady zpočátku bloudí. Možná byste mohla poprosit pana Pottera, zda by vám nepůjčil svůj plánek. Je to užitečná věcička, tedy když si s ní porozumíte..."

"Harry Potter má nějaký plánek Bradavic? Možná byste měli uvažovat, že ho nakompírujete na jednom z těch mudlovských přístrojů a ty kompie budete dávat každému nově příchozímu," zažertovala.

"Nechci vám kazit iluze, ale myslím, že máte na mysli kopie a kopírovací stroj," opravil ji Severus.

"Vážně? Vyznáte se v mudlovské technice?" opáčila Sophie.

"To zrovna ne, ale taky nejsem úplně mimo. Neměli bychom žít tak moc izolovaně, když se naše světy prolínají."

"Jak říkám, pan dokonalý génius," podívala se na něj Sophie vesele.

Severus se nejprve zatvářil jako kamenná socha, když ale spatřil její veselí, také se pousmál.

Aby nezdržovali skřítky v kuchyni, vydali se chodbami hradu zpět. Severus dovedl Sophii až k jejím komnatám, rozloučil se a nechal ji napospas kufrům a vybalování. Sám se pak vydal zpět do svého sklepení. Po cestě se musel chtě nechtě zamyslet nad tím, že provázení nové kolegyně bylo nečekaně příjemné. Možná mu Sophie Shadowová nebude vadit tak, jak si zpočátku myslel.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Terrik Terrik | 8. ledna 2012 v 7:39 | Reagovat

Moc pěkná kapitola,rozomilý výstup Tinky:-),držím pěsti ať zvládneš zkoušky:-)

2 Katherine Katherine | Web | 8. ledna 2012 v 12:34 | Reagovat

Jsem ráda, že se ti líbila :-) Já osobně mám Tinky moc ráda, to jak je horlivá a kolikrát překračuje tu hranici úcty k pánovi :D Zkoušky... no, doufejme :-| Děkuju moc za komentář :-)

3 Claire Claire | E-mail | 8. ledna 2012 v 20:04 | Reagovat

Pěkná kapitola, nicméně jsem zvědavá, jak dlouho vydrží Severusovi ten pohodový nový život, co se snaží tak poctivě budovat. Skončí prázdniny, dostaví se další várka "tupých hlav" a copak se asi vyklube z nové kolegyně?
Osobně v tomto případě doufám v nějaké to překvapení :-).
Díky za kapitolu a přidávám se k přání maximálního úspěchu při zkouškách - chce to hlavně pevné nervy a kopec štěstí při zadání. Jsem šťastná, že tohle už fakt řešit nemusím, ale ještě jsem nezapomněla. Zlom vaz (a nemyslím to doslovně, to snad raději ne!)

4 Katherine Katherine | Web | 8. ledna 2012 v 22:31 | Reagovat

Claire: Severus se určitě bude snažit, aby nesklouznul do svého starého stereotypu, ale je to už holt jednou jeho povaha a to se nedá jen tak změnit :-) Takže se obávám, že tupohlavci ho trochu vrátí do původní polohy. Ale doufám, že ne zcela. Uvidíme. Zatím ještě nemám napsanou ani kapitolu na další pátek, takže co bude do budoucna je jen v mé hlavě. A povídka si vždycky tak trochu žije svůj život a nutí autora měnit plány. Nebo aspoň já to tak mám :-) Co se týče Sophie, zda měla nebo neměla nějaké to tajemství, jak si Sev myslel, to ještě nějakou dobu asi nebude na pořadu dne :-)
Zkoušky... štěstí při zadání budu potřebovat asi zhruba tři plné kamiony :-) Říkám si, že jsem si měla vybrat lehčí školu (jako 95% lidí, co znám), a mohla jsem taky mít život a ne šestiletý stres. Ovšem už jsem si vybrala, takže mi teď asi nezbyde nic jiného, než začít dřít. Nicméně mě trochu děsí, jak málo času jsem si na to dření nechala. Ale snad to vyjde :-) Každopádně díky moc za přání i za komentář :-)

5 Mája Mája | E-mail | Web | 9. ledna 2012 v 0:39 | Reagovat

Tinky byla skvělá, Sofie zajímavá. Jen se divím, že její žertování neocenil Severus pořádnou dávkou sarkasmu.
Přeji štěstíčko u zkoušek a děkuji za věnování i za další kapitolku. :-)

6 Kyrke Kyrke | 9. ledna 2012 v 15:20 | Reagovat

Moc pěkná kapitola :-) Taky jsem zvědavá, jak moc se změní Severusovi život po příchodu žáků do školy a jak moc se změní jeho chování vůči nim. Rovněž by mě zajímalo, co se vyklube z nové kolegyně a jaká tajemství si sebou přinesla ze svého předchozího bystrozorského života. :-) Musím se přiznat, že nepatřím zrovna mezi ty čtenáře povídek, kteří zanechávají komenty, většinou jsem tichý společník.  :-D Také se přidávám k přání hodně úspěchu u zkoušek. :-)

7 Katherine Katherine | Web | 9. ledna 2012 v 19:09 | Reagovat

Májo, to víš, Sev se snaží držet zpátky a nezapšknout. Ovšem uvidíme, jak dlouho mu to vydrží :D Díky za komentář i za přání, snad to štěstíčko bude :-)
Kyrke, díky moc za komentář, i když patříš k lidem, co obvykle nekomentují :-) Jsem ráda, že se vám ta kapitola líbila a vážně jste mi všichni zvedli náladu! :-)

8 Susan Susan | Web | 2. dubna 2013 v 11:34 | Reagovat

Severusova touha začít nově a od začátku je chválihodná. Počínající vztah se Sophii je parádní a Tinky výstup dokonalý. Já nevím co víc si přát :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama