Pod maskou

11. prosince 2011 v 11:11 | Katherine |  Jednorázové povídky
Pod maskou - to je téma týdne, ke kterému mě napadá mnoho věcí. Napadají mě náměty na jednorázové povídky HP fanfiction, ale i na povídky z běžného života. Vzhledem k nedostatku času se ale spokojím s tím, že napíšu alespoň jednu jednorázovku na toto téma. A potom už se vážně vrhnu na Kdo s koho. Nebo se alespoň pokusím přimět múzu k tomu, aby mi s Kdo s koho pomohla. Teď si ale užijte jednorázovku na Téma týdne :)




Kletby létaly všude okolo a vzduch byl něčím nabitý, snad elektrickým nábojem, snad zběsilou touhou obou stran vyhrát tento střet. Každou chvíli bylo možné spatřit zelený paprsek světla, jak si bleskově proříznul cestu vzduchem a neomylně vyhledal svůj cíl. Pravda, občas se někomu podařilo vyhnout se mu, přesto ale obě strany ztratily už mnoho svých lidí. Dnešní střet se trochu podobal jatkám. Přesto to ale stále pokračovalo dál a dál. Nikdo to nechtěl vzdát.

Toho teplého červnového večera bojovala jako lvice. Dnešní den snad ještě s větším nábojem a odhodláním, než kdy předtím. Cítila obrovskou zlost. Na sebe i na svého bývalého přítele. Dnes ráno se na ústředí Řádu dozvěděla s jistotou, že se přidal k nim. K druhé straně. Tušila to už dlouho, ale až dnes to bylo jisté. Prý mu na akci večer předtím spadla maska a někdo ho poznal. Inklinoval k tomu už dlouho, ona to věděla. Na druhou stranu se ale nemohla zlobit jen na něj. Možná to byla i její vina. Kdyby byla lepší kamarádkou, kdyby mu tehdy odpustila, kdyby mu ukázala správný směr, tak jak to kamarádi dělají, když se jejich přítel potácí v temnotě, možná by k tomu nemuselo dojít. Nemusela by tady teď stát proti němu. Proti člověku, který jí rozuměl nejlépe ze všech. Proti člověku, pro kterého tolik znamenala. Samozřejmě neměla jistotu, že tady teď někde bojuje proti nim. Měli všichni masky, tak jako vždy. Přesto se toho ale obávala. Dokázala by s ním bojovat? Dokázal by to on? Měli by být nepřáteli, ale vážně by se mohli vzájemně zraňovat a snad i zabít? Nejspíš ne. Pořád pro ni znamenal hodně, ačkoli s ním už pár let nemluvila.

Těsně kolem jejího pravého ramene prosvištěl zelený paprsek. V té chvíli si uvědomila, že se na malý moment nechala unést myšlenkami a vzpomínkami a to v této bitvě nebyl vůbec dobrý nápad. Spíše se divila, že je stále naživu. Rychle se vzpamatovala a znovu se vrhla do lítého boje.

Ani jedna strana nevyhrávala. Spíše obě ztrácely čím dál tím více lidí a na zemi už jich leželo skoro stejné množství, jaké ještě stálo na nohou a bojovalo. Ne všichni, kteří už padli, byli mrtví, ale i přesto se tento boj zařadil mezi ty nejkrvavější, jaké spolu tyto dvě strany zatím svedly. Většinou, když jedna ze stran zjistila, že začíná ztrácet příliš mnoho lidí, prostě boj vzdala a lidé se přemístili pryč, aby se mohli lépe připravit na další střet. Tentokrát byly ale síly poměrně vyrovnané a vypadalo to, že se bude bojovat do posledního muže či ženy.

Lily metala jednu kletbu za druhou. Nikdy nepoužívala Avadu, ačkoli věděla, že když nechá své nepřátele žít, příště mohou zabít ji nebo někoho z jejích přátel. Nechtěla ale vraždit. Přála si, aby stačilo Smrtijedy pochytat a zavřít do Azkabanu. Věděla ale, že je Pán Zla natolik mocný, že by je okamžitě osvobodil. Nehledě na to, že v této době už by je Starostolec ani neodsoudil. Lidé byli prostě vyděšení. Přesto ale zabíjet nedokázala. Nikdy to nedělala a dnes by onu zelenou kletbu nepoužila, ani kdyby měla jinak sama zemřít. Nemohla, když věděla, že tam teď nejspíš stojí někde proti ní. Nedokázala by se sebou žít, kdyby ho náhodou zabila. Proto dnes metala okolo sebe spíše méně nebezpečné kletby s kratším účinkem. Bojovala naplno a zuřivě, ale každého Smrtijeda vyřadila ze hry jen na krátkou dobu. Věděla, jak hloupě její jednání působí a jak zbytečná tam nejspíš je, ale nemohla jinak. Všichni kromě šílené Bellatrix Lestrangeové měli na tvářích masky a ona nemohla riskovat, že zraní zrovna jeho. Chtěla ho nenávidět, ale prostě to nešlo.

Benjamin Bright, jeden z mladších členů Řádu a její kamarád, bojoval po jejím boku. Najednou se ale zhroutil k zemi. Vteřinu předtím spatřila koutkem oka odraz zeleného světla. Další mrtvý. Tentokrát jeden z jejích blízkých. Zuřivě pohlédla do tváře muži, který vyslal kletbu. I s maskou ho poznala. Dlouhé blond vlasy, přepychový hábit. Lucius Malfoy. Toho muže nesnášela. Setkali se ještě v Bradavicích, byl o šest let starší než ona. Už jako malé prvačce se jí ale nelíbilo jeho namyšlené aristokratické jednání. A teď zabil jednoho z jejích přátel.

Navzdory svému dnešnímu předsevzetí nevysílat nebezpečné kletby na něj seslala bleskurychlou Sectumsempru. Smrtijed stojící po Malfoyově boku ji však pozoroval. Než stihla kletba dolétnout ke svému adresátovi, vyslal před Luciuse stříbrný štít, který kletbu pohltil. Lily se v té chvíli zastavilo srdce. Sectumsempru ji samozřejmě naučil Severus. Vymyslel ji už v jednom z nižších ročníků. Tehdy nepředpokládala, že by něco takového někdy použila. V boji proti Smrtijedům se jí ale už párkrát hodila. Nikdy předtím se jí ale nikdo neubránil. Sectumsempra pronikala přes všechny dostupné štíty. Severus už tehdy pracoval na štítu, který by ji dokázal pohltit. Nebylo pochyb, kdo tady teď stál před ní.

I on se zarazil, když z prudké změny jejího chování pochopil, že ho poznala. Zíral jen a jen na ni, jako by kolem neprobíhala žádná bitva. Jen koutkem oka spatřil, jak Lucius Malfoy napřahuje hůlku a jako by z dálky uslyšel jeho hlas, jak vyslovuje smrtící kletbu. Než ji však stihnul doříct, srazilo ho k zemi Severusovo neverbální kouzlo. Stáli tak blízko sebe, že si nikdo z jeho "kolegů" nemohl ani všimnout, kdo omračovací kletbu vyslal. Ovšem Lily stojící přímo naproti nim s hůlkou skloněnou a neproniknutelným výrazem ve tváři to neuniklo. Chvíli na sebe jen tak zírali. Kletby svištící okolo už se jich netýkaly.

"U Merlina, Lucius je taky ze hry, ústup! Slyšíte všichni? Hlásím ústup, poberte s sebou co nejvíce zraněných!" křikla Bellatrix, která očividně dnešní akci vedla.

Smrtijedi se začali jeden po druhém přemisťovat. Jen jeden se stále nehýbal a upřeně sledoval ženu stojící proti němu. Pak se otočil a rychlým krokem zamířil do temné uličky opodál. Členové Řádu mezitím začali také opouštět tohle krví zalité místo. Už nebylo proti komu bojovat.

"Lily!" zvolal James, když spatřil, že se jeho přítelkyně nemá k ústupu.

"Hned přijdu,"odpověděla mu a když viděla, že se chystá protestovat, zpražila ho chladným pohledem. James pokrčil rameny a než se přemístil za ostatními, ještě na ni zakřičel, ať dává pozor.

Ona ale věděla, že není v nebezpečí. Vydala se stejnou temnou uličkou, jako mladý černovlasý muž pár chvil před ní. Po pár krocích ho spatřila. S maskou strženou a odhozenou co nejdál stál opřený hlavou o zeď.

"Tak je to pravda," pravila tichým hlasem a když se muž překvapeně otočil, pokynula rukou k masce, která ležela opodál.
"Jsi jedním z nich."

Muž neodpověděl. Ani sám nevěděl, co přesně říct. Jeho přítomnost v bitvě byla sama o sobě dost výmluvná. Stejně tak výmluvná byla ovšem i kletba, kterou zasáhl Malfoye.

"Proč?" zeptala se tiše a pohlédla mu do tváře. Z jejích zelených očí čišela bolest.

"Mám teď moc. Nikdo mě už neponižuje," odvětil po chvíli.

"Nejsi vrah. Nemáš rád násilí. Nechápu to."

"Musel jsem si vybrat nějakou stranu. A zabíjíte i vy, nedělej, že jste vy ti čistí," opáčil.

"Řád zabíjí Smrtijedy, v tom je rozdíl. Je to sebeobrana. Vy vraždíte nevinné lidi. Mudly, kteří se nedokážou bránit. Mudlovské šmejdy," zazněla jí v hlase hořkost.

"Takových akcí se neúčastním."

"A jak dlouho myslíš, že se jim dokážeš vyhýbat? Voldemort si toho dřív nebo později všimne a pak si budeš muset vybrat. Buď budeš zabíjet, nebo zabije on tebe."

"Možná," odpověděl neurčitě s neproniknutelným výrazem ve tváři.

"Ty víš, že to není správné. Víš to. Proč jsi se nepřidal k nám?" ptala se stále nechápavě. Tak ráda by měla svého přítele po svém boku. Znamenal pro ni mnoho. Tehdy i dnes.

"Jak bych mohl? James Potter mi už ve škole ukázal, kde je moje místo. Jsem prašivý Zmijozelák, zapomnělas? My nepatříme na tu správnou stranu," odvětil a tentokrát zazněla hořkost v jeho hlase.

"Pořád jsi mu neodpustil, jak se k tobě kdysi choval?"

"On měl všechno, Lily. Přátele, obdiv, talent na famfrpál. Ale i přesto mi musel vzít to jediné, co pro mě bylo důležité. Tebe. Ne, já a on nikdy nemůžeme stát na jedné straně barikády," uzavřel Severus jejich rozhovor. Příliš to bolelo.

"Kdyby ses přidal k nám, mohli bychom být zase přáteli, Severusi! Promysli si to, prosím!" Její hlas zněl zoufale.

"Od Pána Zla se nedá odejít, Lily. Měj hezký život. Sbohem," rozloučil se, sebral svou smrtijedskou masku, nasadil si ji na obličej a mírně shrbený odcházel. Nedokázal v sobě ani najít sílu na to, aby se přemístil. Lily sledovala svého nejbližšího přítele, jak nadobro odchází.

Toho dne spolu mluvili naposledy...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mája Mája | E-mail | Web | 11. prosince 2011 v 15:15 | Reagovat

Hezká jednorázovka. Smutná, ale to spíš proto, že víme, jak ti dva nakonec dopadli. Díky :-)

2 Katherine Katherine | Web | 11. prosince 2011 v 17:33 | Reagovat

Májo, díky za komentář, jsem ráda, že se jednorázovka líbila :-) Smutná trochu je, ale zase je pěkné, že si spolu po takové době promluvili :-)

3 Susan Susan | Web | 14. prosince 2011 v 11:54 | Reagovat

Myslím, že je to dost dobře napsané. Krásně vepsaná Severusova bolest, když ji vykládá důvody jeho příklonu k Voldemortovi. I to jak zastavil Luciuse - vážně krásná jednorázovečka.
A obzvláště pak, jak už tu bylo řečeno, když víme, jak to vlastně všechno s nimi dopadlo.
Fakt pěkný :-)

4 Katherine Katherine | Web | 14. prosince 2011 v 22:25 | Reagovat

Susan, díky moc za komentář i za pochvalu :-) Moc mě to potěšilo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama