18. kapitola: Z netopýra člověkem

23. prosince 2011 v 0:00 | Katherine |  Aqua vitae novae
Po týdenní pauzičce jsem zase zpátky v Česku a se mnou je tady i nová kapitola AVN.
Enjoy! :)



Ráno se Severus probudil docela pozdě, alespoň na jeho poměry. Po rozhovoru s Brumbálem ještě nějakou chvíli ležel v posteli a přemýšlel, a tak usnul až okolo půlnoci. Cítil ale, že se mu po tomto rozhovoru zvláštním způsobem ulevilo.

Rozhodl se, že si dneska po lekci lektvarů s Dennisem dopřeje pěkně dlouhou procházku po školních pozemcích. Vždycky se rád potuloval okolo jezera, pokaždé si při tom krásně vyčistil hlavu a také se pořádně nadýchal čerstvého vzduchu, kterého ve sklepení zrovna moc neměl.

Po snídani, která ho už zase čekala připravená na stole jako každý den, se vydal do učebny lektvarů. Dennis už tam samozřejmě seděl a před sebou měl rozloženou nějakou knihu, přesně jako den předtím.

"Dobré ráno, pane profesore," pozdravil ho chlapec a poslušně vstal.

"Dobré, pane Creevey," opětoval Severus pozdrav a rychlým krokem došel ke katedře. Už si promýšlel, co by chtěl s Dennisem dělat dnes, ale pak si vzpomněl na jeho přání vyzkoušet znova přípravu Odvaru živoucí smrti a rozhodl se chlapci pro dnešek vyhovět.

"Tak tedy, Odvar živoucí smrti," odkašlal si. "Posledně se vám docela povedl, většina studentů šestých ročníků s ním má problém. Nicméně dokonalý nebyl, jak oba dva víme."

Dennis přikývl a vyčkával, co se od svého profesora dozví. V posledních několika dnech nad ním hodně přemýšlel. O jeho minulosti samozřejmě věděl, ale i přesto si ho během posledních dnů docela oblíbil. Pravda, k smrti nenáviděl všechny ty Smrtijedy, kteří mu vzali celou jeho rodinu, ale na svého profesora nedokázal pohlížet jako na bývalého Smrtijeda. Zejména ne od chvíle, co ho ředitelka na začátku léta nechala promluvit si s Brumbálovým portrétem. Nejspíše usoudila, že bývalý ředitel by mohl ubohému chlapci, který ve válce ztratil všechny blízké, nějak pomoci. A pomohl mu. Když Dennis slyšel od samotného Brumbála, že Severus Snape pomáhal Fénixovu řádu dlouhá léta a že se k Brumbálovi připojil ještě v době, kdy byl Voldemort poprvé u moci, uvědomil si, že svého profesora nemůže házet do jednoho pytle k ostatním přívržencům Pána Zla. A jelikož věděl, že se musí stát bystrozorem, bylo mu také jasné, že musí nejprve zapracovat na svých lektvarových dovednostech. A tak potřeboval Snapeovu pomoc.

V posledních dnech ho ovšem přestával brát jako onoho protivného sarkastického bastarda, za jakého ho považoval od prvního ročníku. Severus Snape mu dobrovolně pomáhal ve svém volném čase a choval se k němu úplně jinak, než obvykle při výuce. A když se spolu procházeli tehdy první den Snapeova návratu, měl z něj Dennis pocit, jako by se o něj Snape skutečně zajímal. Ne jako McGonagallová, která ho brala jako ubohoučkého sirotečka, jinak. Jakoby Snapeovi záleželo na tom, aby byl chlapec v budoucnu šťastný. Proč by mu jinak vymlouval celou tu věc s bystrozorským kurzem?

Dennis věděl v hloubi duše, že se ve skutečnosti nechce stát bystrozorem. Nikdy ho to nelákalo a nebýt toho, co se stalo jeho blízkým, nebýt neodbytného pocitu viny, že on jediný přežil, nebýt toho, že cítil nutnost pomstit svou rodinu a zajistit, aby se něco takového již nedělo, nikdy by nad tím ani neuvažoval. Vlastně se chtěl stát novinářem. Dokázal si sám sebe představit jako seriózního žurnalistu, který by vydával své vlastní noviny. Colin by pro něj pracoval jako fotograf a jeho rodiče by mu určitě zpočátku pomáhali, neboť byli oba v mudlovském světě uznávanými novináři. Ale rodiče už tady nebyli. Colin už tady nebyl. Zbyl už jen Dennis, který cítil, že vzdát se svých snů je to nejmenší, co může udělat, když už přežil. Proto bylo třeba zaměřit se na lektvary, složit úspěšně NKÚ i OVCE a dostat se do bystrozorského kurzu.

"Pane Creevey, posloucháte mě?" zeptal se Snape s vysoko zdviženým obočím. Ve skutečnosti mu ale bylo jasné, že na pár chvil ztratil chlapcovu pozornost. Jeho oči hleděly do dáli a Dennis působil nepřítomným dojmem. Když ho Severus oslovil, trhnul sebou a zatřásl hlavou, jako by se snažil odehnat všetečné myšlenky, které si probojovávaly cestu jeho myslí.

"Promiňte, pane. Zamyslel jsem se," omluvil se a pokusil se koncentrovat se na výuku.

Severus se tedy vrhnul do vysvětlování. Ukázal chlapci, jaké chyby udělal posledně při přípravě Odvaru živoucí smrti. Poprvé někomu ukázal ty malé, zdánlivě nevýznamné změny v postupu, které činily z obyčejných lektvarů neobyčejné. Vlastně už to jednou někomu odhalil, jako Princ dvojí krve Harrymu Potterovi. Ale tohle bylo poprvé, kdy tak učinil vědomě a úmyslně.

Severus cítil, že musí tomuto chlapci pomoci. Na druhou stranu se ale potácel mezi dvěma stranami, mezi dvěma břehy. Nebyl si jist, zda je pro chlapce nejlepší, aby obětoval svou budoucnost něčemu, co sám dělat nechce, na druhou stranu věděl, že ho od toho nesmí příliš odrazovat, pokud je to ta věc, která chlapci přinese klid. A proto se rozhodnul, že pro tuto chvíli bude Dennise učit. Sám ho o to požádal a tak mu Severus vyhoví. A později, až chlapec získá potřebné lektvaristické zkušenosti, si s ním promluví o jeho budoucnosti.

'Nikdy předtím jsem se takhle žádnému studentovi nevěnoval,' uvědomil si Severus. 'Na druhou stranu, nikdy předtím jsem neměl takového studenta. Studenta, který by mě prosil o pomoc s něčím, co mu jednou pomůže zničit jeho budoucnost. Jsem jeho profesor, mám mnohem více životních zkušeností, měl bych mu poradit a pomoct. Ačkoli jsem takové věci nikdy nedělal. Možná je třeba, abych se proměnil z netopýra v normálního člověka. Nebo aspoň pro tentokrát,' napadlo ho. Pak zatřásl hlavou, stejně jako předtím Dennis, a pustil se do pozorování chlapcovy techniky při vaření jeho druhého Odvaru živoucí smrti. Šlo mu to teď lépe, když už znal přesnější postupy.

Když skončil, Severus opět provedl, ač s mírnou nevolí, test s mouchou. Tentokrát zemřela téměř okamžitě a také barva lektvaru napovídala, že se chlapec zlepšil.

"Pane Creevey," zastavil ho Severus, když skončili svou druhou soukromou hodinu a chlapec se chystal zpět do nebelvírské věže, "hrajete šachy?"

Dennis se zarazil, šachy hrával vždy s Colinem, ale pak si uvědomil, že jde o poměrně běžnou záležitost v životě mladých kouzelníků. Většina jeho spolužáků hrála šachy a tak věděl, že se této činnosti do budoucna nevyhne. Nemůže si takové věci stále spojovat s Dennisem. V některých věcech bude třeba jít dál.

"Ano, pane, hraju," odvětil a jeho na krátkou chvíli zaražená tvář se uvolnila.

"Pak se můžete někdy zastavit za mnou do sklepení, když budete mít chuť zahrát si šachovou partii. Nebo i když si budete chtít jen tak promluvit," dodal ještě Severus a rychle opustil místnost. Překvapeného chlapce zanechal v učebně samotného napospas jeho myšlenkám.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mája Mája | E-mail | Web | 28. prosince 2011 v 14:20 | Reagovat

To bylo roztomilé :-) Co jiného k tomu říct? Severusova péče je dojemná a Dennis ji opravdu potřebuje. Jsem ráda za oba. ;-)

2 Katherine Katherine | Web | 29. prosince 2011 v 0:48 | Reagovat

Májo, díky za komentář :-) Ehm, Severus by mě zabil za to, že jsem jeho péči popsala tak, že vypadá "dojemná". Ale na druhou stranu, proč by si nemohl najít někoho, komu by chtěl pomoct a v kom by se možná tak trochu viděl? Snad není příliš OOC. Ale říkám si, že Dennis je právě teď kluk s kupou problémů, kterému by měl někdo pomoct. Severus byl kdysi taky kluk s kupou problémů, ale s tím rozdílem, že jemu nepomohl nikdo. Tak proč by se o něj Sev tak trochu nepostaral, že? :-)

3 Susan Susan | Web | 2. dubna 2013 v 11:14 | Reagovat

Tenhle jejich pomalu se rozvíjející přátelský vztah je - nevím jak jinak to popsat než, že je k sežrání :-D
Nevím proč, ale otázka, jestli někdo hraje šachy mi přijde ohromě ušlechtilá až z jiné doby. Prostě jak se říká, šachy hra králů. Hrozně ráda bych chtěla umět hrát šachy, ale je to na mě asi moc. I když, můj 8 letý bratránek je zvládá levou zadní takže snad mám naději i já :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama