17. kapitola: Nepříjemný rozhovor

9. prosince 2011 v 23:30 | Katherine |  Aqua vitae novae
Jako každý pátek přichází nová kapitola AVN. Také bych se ráda omluvila, Kdo s koho prozatím nemá pokračování, ještě to nějakou tu chvilku potrvá. Snad se mi během týdne podaří ho dopsat a zveřejnit, ale neslibuju to. Ale alespoň u AVN máte jistotu, že se tu objeví každý pátek :)
Tak si užijte novou kapitolku a pokud najdete minutku času, zanechte komentář. Díky :)



Severus osaměl v ředitelně s portrétem člověka, kterému kdysi věřil jako nikomu na světě a od něhož očekával velké věci. Mezi ty ovšem nepatřilo, že ho donutí zabít jej. Tento fakt značně pošramotil jejich vzájemný vztah. A teď tady zůstali spolu sami a jen na sebe hleděli. Severus tvrdě a nemilosrdně, Brumbál s prosbou o odpuštění v očích.

"Severusi," oslovil ho prosebně tichým hlasem starý muž na portrétu.

"Opakujete se, Brumbále. Nebyla tohle náhodou vaše poslední slova před smrtí? 'Severusi…' s jemným podtónem 'Zabij mě, ty hlupáku, o tebe v téhle věci přece vůbec nejde'?" napodoboval profesor lektvarů ironicky svého bývalého nadřízeného a přítele.

"Je mi to líto, Severusi, ale musíš pochopit, šlo přece o..."

"Jistě, šlo o vyšší dobro, jako vždycky. Vám nikdy na nikom z nás obyčejných smrtelníků nezáleželo. Nezáleželo vám dokonce ani na Potterovi. Jediné, o co vám šlo, bylo vejít do dějin tím, že ono vyšší dobro zajistíte. Ale koho při tom budete muset obětovat, na to jste se nikdy neohlížel," obvinil ho mladší muž. Šlo poznat, že se s touto věcí stále ještě úplně nevyrovnal. Tohle byla jedna z bolestivých záležitostí z jeho minulosti. To, že se rozhodl začít zcela nový život, ještě neznamenalo, že ho přestaly trápit věci, které udělal před pádem Pána Zla.

"Záleželo mi na tobě," opáčil tichým chraplavým hlasem stařec, "záleželo mi i na Harrym. Neumíš si ani představit, jak moc. Ale právě proto bylo třeba tohle všechno zajistit. Postarat se, aby dobro zvítězilo. Aby ti, na kterých mi záleželo, mohli konečně prožít normální život se všedními starostmi. Řekni mi, kde bys teď byl, kde by byl Harry, kdyby Voldemort stále žil? Bylo třeba to udělat a ty to víš. Někdy je zkrátka nevyhnutelné obětovat něco vyššímu dobru."

"Možná. Ale i tak bych na vašem místě neměl žaludek na to, žádat po někom mně blízkém, aby se osobně postaral o mou smrt. Pokud jste mě tedy někdy bral jako něco jiného, než nástroj svého vyššího dobra, než špeha u Pána Zla. Pokud vám na mně opravdu záleželo."

Při těchto slovech se Severus podíval pevným pohledem svému bývalému příteli do očí, rychle ale očima uhnul. Měl pocit, že odhalil příliš mnoho ze svého nitra. Nechtěl prozradit, že mu na tom tolik záleželo. Že potřeboval vědět, že pro Brumbála něco znamenal. Jeho vlastní otec ho považoval za obtěžující přítěž, jeho matka k němu taky nechovala zvláště hluboké city. Žena, ke které ho poutalo hluboké přátelství a později i láska, ač jednostranná a neopětovaná, zemřela jeho vinou. Jiné přátele si už nikdy nenašel. Nikoho ze Smrtijedů za své přátele nepovažoval. Většinou z nich pohrdal. Proto chtěl, ne, potřeboval slyšet, že na něm Brumbálovi záleželo.

Starý muž znal Severusův příběh až příliš dobře. Tušil, co se mu právě teď honí hlavou.

"Chlapče…"

Severus nezvedl hlavu. Na jednu stranu potřeboval slyšet, že byl alespoň pro někoho důležitý, na druhou stranu měl ale strach. Strach, že se dozví opak. Strach, že mu Brumbál řekne, že byl důležitý jen jako špeh. Až druhé oslovení ho přinutilo zvednout oči a pohlédnout starému muži do očí.

"Chlapče, musíš mi věřit. Na nikom mi nezáleželo víc, než na tobě a na Harrym. Snad kromě mé rodiny…"zachmuřil se, ale rychle zase našel nit a vrátil se k tomu, co chtěl říct.

"Ty a Harry jste pro mě byli moc důležití. A žel Merlinovi, na obou jsem se dopustil mnoha chyb. Jste si v některých věcech tak podobní…." zamyslel se starý muž a na krátkou chvíli vypadal, že se opět ztratil ve svých vzpomínkách.

"Podobní? To si opravdu nemyslím," odvětil naoko mírně pohrdavě Severus, ale v duchu se mu znatelně ulevilo. Cítil, jako by se mu z prsou odvalil obrovský balvan a on se konečně mohl nadechnout.

"Ale ano. Jste si v jistých ohledech velice podobní. Ani jeden z vás neměl šťastné dětství. A oběma jsem velmi ublížil. Tobě, když jsem si nevšiml, k čemu začínáš v průběhu vyšších ročníků inklinovat. Také když jsem nechal Jamese Pottera a jeho přátele, aby se k tobě chovali, tak jak se chovali. Líbili se mi, byli to velmi schopní studenti a jejich žertíky mě taky nenechávaly chladným. Ale jako pedagog jsem v tomto případě zcela selhal. A nejvíc jsem ti ublížil, když jsem vyslovil žádost, abys mě zabil. Přesto ale trvám na tom, že to bylo nutné. Harryho jsem zase poslal k jeho příbuzným, ačkoli jsem tušil, jak se o něj budou starat. V pátém ročníku jsem si ho vůbec nevšímal a vyústilo to v to, že jeho kmotr zemřel na ministerstvu. A nejspíš jsem mu ublížil i tím, když jsem ho předem nepřipravil na to, že se bude muset nechat od Voldemorta zabít. Když jsem ho choval jako prase na porážku, abych použil tvá přesná slova. Sice jsem tušil, že přežije, ale nejspíš jsem ho na to měl připravit osobně. Můj bratr se v mnoha věcech nepletl, Severusi. Nejvíce jsem za svůj život ublížil lidem, kteří zaujímali v mém srdci ta nejdůležitější místa. Vím o tom a je mi to líto. Ale neviděl jsem, a když se ohlédnu zpět, stále nevidím jiné východisko."

Brumbál domluvil a najednou vypadal ještě mnohem starší. Samozřejmě, že něco takového nebylo možné, když k Severusovi mluvil z obrazu, na druhou stranu Brumbál dokázal odjakživa nevídané věci. Stárnoucí portrét by představoval jen malou kapku v moři.

"Nečekal bych, že k sobě budete tak sebekritický," odvětil Severus. Cítil se překvapeně, tohle by od Brumbála nečekal.

"Jsem velmi starý, Severusi. V mém věku si lidé nastavují zrcadlo a hodnotí, co udělali v životě správně a co ne. My kouzelníci máme v tomhle obrovskou výhodu. Po smrti máme nepřeberné množství času, abychom nad tím mohli přemýšlet znova a znova. Ačkoli, když se nad tím zamyslím, vlastně jde spíše o obrovskou nevýhodu oproti mudlům…

Oba se odmlčeli. Severus neměl sebemenší ponětí, co na tohle Brumbálovi odpovědět.

"Ty bys ale měl hledět do budoucnosti, chlapče," nabádal ho Brumbál, teď už s mírným pousmáním.

"Snažím se," odvětil neochotně Severus a zadoufal, že nezačne rozebírat možnosti jeho zbrusu nového života.

"Mohl by ses třeba skamarádit s tou novou profesorkou, konečně tady budeš mít někoho svého věku," pravil vědoucně Brumbál a šibalsky se mu zablýsklo v očích.

"Brumbále!" napomenul ho výhružně Severus, ale když viděl radost v ředitelových očích, rychle mu odpustil tento pokus míchat se opět do jeho života.

"Není v mém věku, je o něco mladší než já," opravil ho.

"Těch pár let už nehraje přece vůbec žádnou roli. Hlavně když si s ní budeš rozumět."

"Něco mi na ní nesedí, mám pocit, že něco tají," přiznal Severus a usmyslel si, že tomu musí přijít na kloub. Neměl rád, když lidé okolo něco tajili, zejména proto, že téměř všechna tajemství se v posledních letech týkala Pána Zla.

"Každý má právo mít nějaké tajemství, Severusi. Mysli na to, jak dlouho a kolika lidem jsi ty tajil své city k Lily," napomenul ho starý muž.

"Mé city k Lily nikoho zajímat nemusely, zatímco její tajemství by mohla mít vliv na její práci," opáčil Severus.

"Neodsuzuj ji předem, zkus ji nejprve poznat," poradil mu Brumbál a když chtěl Severus namítnout, že mu nemusí všechno říkat jako malému dítěti, Brumbál ve svém portrétu vstal z křesla a narovnal se.

"Je načase, abys už šel, Severusi. Minerva nebude nadšena, že jsme jí takto zabrali její pracovnu. Doufám ale, že si se mnou přijdeš zase popovídat."

"Jistě, měl bych jít," uvědomil si Severus, kolik je hodin a kolik času už strávil rozhovorem s bývalým ředitelem.

"Kdybys měl jakýkoli problém, víš, kde mě najít," připomenul mu ještě rychle Brumbál.

"Kdybych měl jakýkoli problém, vyřeším si ho, jsem už dospělý a konečně také svobodný," odvětil Severus, ale když spatřil Brumbálův lítostivý výraz, slitoval se.

"Ale vážím si toho, děkuji. Mějte se, Brumbále," rozloučil se a opustil ředitelnu.

Brumbál pozorně sledoval záda vzdalujícího se profesora a pomyslel si, jak je rád, že si se Severusem konečně popovídal. Pak v pracovně osaměl.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mája Mája | E-mail | Web | 10. prosince 2011 v 11:43 | Reagovat

Tak si to konečně vyjasnili. Severus se postupně smiřuje se všemi, kteří mu v minulosti nějak ublížili. Usmířil se s Potterem, s Brumbálem... Takže může začít znova s čistým štítem.
Tak jsem moc zvědavá, jaké tajemství skrývá ta nová učitelka obrany... ???

2 Katherine Katherine | Web | 11. prosince 2011 v 0:51 | Reagovat

To ano, Severus se postupně smiřuje - myslím, že je to nutné, když člověk chce začít nový život. Když to neudělá, budou ho pořád honit přízraky z toho minulého. Ačkoli tomu se někdy člověk nevyhne tak jako tak. Nicméně myslím, že tento rozhovor znamenal hodně i pro Brumbála :-) Co se týče nové učitelky obrany - to se všechno uvidí časem :-) Možná bude její tajemství něco velkého, možná to bude jen maličkost. A možná je Severus po všech těch letech špionáže jen paranoidní a Sophie nic neskrývá :D Mimochodem co jméno Sophie, líbí se? Dlouho jsem uvažovala, jak ji pojmenovat a nakonec jsem se přiklonila k Sophii - ono v HP fanfiction by vypadalo poněkud zvláštně, kdybych jednu z postav pojmenovala třeba Božena, a taky se mi to jméno strašně líbí. Kdo ví, třeba tak jednou (za hoooodně dlouhou dobu) pojmenuju svou dceru :D

3 Mája Mája | E-mail | Web | 11. prosince 2011 v 14:55 | Reagovat

My měli na jízdárně Sofii - krásnou šimličku (kobylku). K té se to jméno opravdu hodilo. Učitelku obrany neznám, tak nemůžu posoudit, jestli se to jméno k ní také hodí :-D
Každopádně Sophie a Severus k sobě hezky zvučně ladí ;-)

4 Katherine Katherine | Web | 11. prosince 2011 v 15:51 | Reagovat

Ladí, ladí :-) Tak schválně, jestli budou ladit i v reálu a nebo si budou dělat naschvály :D

5 Susan Susan | Web | 2. dubna 2013 v 10:56 | Reagovat

Tahle kapitolka mi nějakým způsobem připomněla můj život. Nebo teda, to co Severus cítil, že chtěl slyšet, že Brumbálovi na něm záleželo. Okamžitě se mi zamlžily oči a neviděla jsem Brumbála a Severuse, ale sebe a tátu. Taťka je nevýslovný pragmatik a i názor, která barva je nejhezčí nemá, protože by snad jedné mohl nadržovat. Je těžké s ním mluvit a ještě těžší pochopit co cítí.
Díky, bylo to krásně dojemný a dokonale pravdivý - takový jsou jen ty nejlepší.
:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama