15. kapitola: Mladík opředený tajemstvím

25. listopadu 2011 v 0:01 | Katherine |  Aqua vitae novae
Zase je tady po týdnu pátek a s ním pravidelná dávka Severuse Snapea.
Co se týče Kdo s koho, do neděle se vynasnažím přidat druhý díl :)
Užijte si novou kapitolku a těšte se na další, která nám už konečně uzavře celé výběrové řízení na místo učitele Obrany.



Profesor lektvarů s ředitelkou seděli v pohodlných křeslech a popíjeli hořký anglický čaj, když chrlič ohlásil dalšího příchozího.

"To nám ta pauza dlouho netrvala," povzdechla si Minerva.

"Mám ho vyhodit hned, ať máme další hodinu k dobru? Beztak by v tom nebyl rozdíl, vsadím Merlinovu hůlku na to, že přišel další břídil," pravil Severus se zdviženým obočím, ale když viděl pohled své nadřízené, rozhodl se nedráždit hada bosou nohou a dát šanci dalšímu uchazeči.

Do místnosti vešel sebevědomý sotva pětadvacetiletý mladík vysoké postavy a snědé kůže. Delší hnědé vlasy lemovaly jeho obličej a v ruce svíral vycházkovou hůl ne zcela nepodobnou té, kterou vlastnil Lucius Malfoy. V jeho věku ovšem jeho snaha o vážné sebevědomé vystupování působila poněkud bizardně.

"Dobrý den, paní ředitelko," pozdravil a políbil ji na hřbet ruky. Minerva se začervenala a pousmála a Severus protočil panenky a zhluboka vzdychnul, když pochopil, že potopit tohoto uchazeče nebude tak lehké, jelikož se ředitelka právě zařadila do jeho fanklubu.

"Profesor Snape, vám taky přeji příjemný den," otočil se mladík po tomto zvuku k němu a zadíval se na něj zvláštním zkoumavým pohledem.

Severusovi se nezamlouval od prvního okamžiku. Něco mu na něm nesedělo. To jeho sebevědomí a hraná vážnost, ta jeho vemlouvavost ředitelce, ten divný pohled, jakým ho častoval. Ne, toho kluka musel určitě vystrnadit.

Ředitelka se opět pustila do úvodního pohovoru. Díky tomu mohl Severus zjistit, že Jonathan Byrne, jak se mladík jmenoval, vystudoval tříletý obor Obrany proti černé magii na univerzitě a tohle mělo být jeho první místo. Přesto se cítil velmi sebevědomě a vůbec si nepřipouštěl, že by mohl mít nedostatečné zkušenosti.

Severusovi ale zatím přemýšlel o jiných věcech. Vrtalo hlavou, co mu jen příjmení Byrne připomíná. Pak si uvědomil, odkud je mu povědomé. Damien Byrne studoval pár ročníků nad ním a přátelil se s Luciusem Malfoyem. Rodokmen Byrneovic rodiny by mohl s tím Malfoyovým směle soutěžit co do délky i exkluzivity. Také množství jejich majetku by se dalo srovnat. Rozdíl mezi nimi však spočíval v tom, že zatímco Lucius Malfoy se velmi rád vyhříval na výsluní a chlubil se svými kontakty, Damien Byrne se držel v ústraní. Sice také vstoupil do služeb Lorda Voldemorta, ale i tam působil spíše nenápadně. Díky Pánovi Zla se zbavil mnoha svých nepřátel, které mu nenápadně předhodil, ale sám si při tom ruce nezašpinil a díky své vlastnosti držet se mimo všech a všeho ho také ministerstvo po válce neobvinilo. Fakticky nemělo ani moc z čeho. Žádné důkazy se proti němu nenašly. Přesně tak, jak si to Damien Byrne naplánoval. Byla zde snad šance, že by tento sebevědomý mladý muž byl synem vychytralého Smrtijeda? Severus se rozhodl to zjistit, a to okamžitě.

"Promiňte, Minervo, smím vás přerušit?" zeptal se zdvořile a ředitelka jen podrážděně pokývala hlavou, protože tušila, že zdvořilé chování profesora lektvarů nebude jen tak.

"Byrne, Byrne, vaše jméno je mi odněkud povědomé. Jste nějak spřízněný s panem Damienem Byrnem?" položil Severus jasnou otázku a pozorně sledoval mladíkovu reakci.

Mladý muž z něj nespustil oči. Po tváři mu přeběhl stín nechuti, ale mlčel. Chvíli na něj zíral, než konečně odpověděl.

"Se svou rodinou se nestýkám, pane Snape," odvětil.

"Tedy jste potomkem toho muže?"

Mladík z něj stále nespustil oči. Stroze přikývl a Severusovi se odkryla alespoň část skládačky jménem Jonathan Byrne.

"Proč jste se rozhodl studovat obranu proti černé magii?" začal profesor lektvarů s otázkami z jiného soudku.

"Připadalo mi to jako zajímavý obor, pane," vysvětlil mladík.

"Zajímala vás tedy černá magie?"

"Kdyby mě zajímala černá magie, nestudoval bych obranu proti ní, nemyslíte?" opáčil.

"Na oboru černé magie se najde mnoho lidí fascinovaných tímto zvláštním, avšak také zakázaným oborem. Už proto, že samotnou černou magii z pochopitelných důvodů legálně studovat nelze. Proto se většina sympatizantů obrátí k oboru, kde se o ní dozví co nejvíce. Tedy k obraně proti černé magii," vysvětlil Severus a v oblasti zírání mohl svému protivníkovi směle konkurovat.

"Ne, nezajímá mě černá magie. Ale slyšel jsem, že vás ano, pane," zasyčel zničehonic mladík útočně. V následující vteřině se však uklidnil a zatvářil se, jako by sám sebe za ten zbytečný výbuch proklínal. Severus se musel v duchu pousmát. Tento jeho krok signalizovat, že se dotknul citlivé oblasti. A pokud byla černá magie slabou stránkou tohoto muže, pak jen těžko mohl vyučovat obranu proti ní.

"Zajímal jsem se o černou magii, když jsem byl mladší, ano. A taky jsem jí musel obětovat mnoho důležitého, než jsem pochopil, jakou chybu dělám. Tak už to s černou magií bývá. Vždycky si vybere svou daň," odtušil profesor tichým hlasem.

Na pár okamžiků se zamyslel, ale rychle se vzpamatoval a rozhodnut ukončit to teď a tady, chystal se zasadit rozhodující úder. Přerušilo ho však něco, s čím nepočítal.

"Děkujeme vám, pane. Během pár dnů se vám ozveme."

Minerva McGonagallová rozhodně vstala, podala mladíkovi ruku a zdvořile mu rukou naznačila směr cesty ven.

Když druhý uchazeč opustil místnost, pohlédla na Severuse.

"Co tohle mělo být?" otázala se.

"Neměl bych se na totéž ptát já? Skoro jste mu skočila kolem krku, jen co vešel," zavrčel Severus sarkasticky.

Ředitelka se rozhodla jeho nemístnou poznámku ignorovat.

"Co mělo znamenat to vyptávání na jeho otce a černou magii? Víte o něm něco, co já ne, Severusi?"

"Damien Byrne byl jeden z nejdůležitějších Smrtijedů, ovšem díky jeho dokonalé vlastnosti držet se v ústraní a provádět své nekalé úmysly, aniž by si sám zašpinil ruce, je stále volný. A tak to taky zůstane. Proto mě zajímalo, jaký je jeho syn. A z jeho reakce vám můžu říct, že ve věci černé magie by nám měl co říct. Něco skrývá," vysvětlil profesor lektvarů.

"Vážně? Stal se z vás přes noc odborník v oboru psychologie?" použila sarkasmus tentokrát jeho nadřízená.

Severus neodpověděl. Nebylo ale ani třeba. Ředitelka k této věci ještě měla co říct.

"Na druhou stranu, taky mi na něm něco nesedělo. To, jak na vás vyjel, vypadalo značně podezřele. Jako byste svými nemístnými otázkami narazil na něco, co by chtěl udržet pod pokličkou. Když k tomu připočítáme Smrtijedskou rodinu a možnou zálibu v černé magii, obávám se, že nám zbyl poslední uchazeč. Vlastně uchazečka," odmlčela se Minerva a v její tváři se zračila nelibost. Fakt, že jí zbýval poslední člověk na místo učitele obrany, ji dvakrát netěšil. Prakticky už neměla jinou šanci, než poslední uchazečku přijmout. Pokud si to tedy nechtěla rozmyslet s neurotických mučitelem hmyzu nebo sebejistým floutkem s smrtijedskými předky.

Severuse ovšem na jejím proslovu zaujalo něco jiného.

"Uchazečka? Poslední zbyla žena? Na pozici učitele obrany proti černé magii? Nevím, jestli je to dobrý nápad. Je to těžký předmět, může to zvládnout?" zapochyboval profesor.

"To, že je žena, z ní nedělá neschopnou, Severusi," napomenula ho ředitelka jako malého chlapce.

Severus se zamračil a trhnul rameny, jako by chtěl dát najevo, že jemu to vlastně může být jedno, ale tahle otázka ho očividně netrápila příliš dlouho. Jeho tvář se rychle rozjasnila.

"Víte, Minervo, v první chvíli jsem o vás zapochyboval. Měl jsem pocit, že jste si nechala tím mladým Byrnem namazat med okolo úst a teď ho beze všeho přijmete. Musím přiznat, že jsem se mýlil. Máte dobrý čich na lidi," vyjádřil uznání nad jejím rozhodnutím ohledně druhého uchazeče.

Ředitelka se pousmála. Uznání od Severuse Snapea, to nebyla žádná maličkost.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mája Mája | E-mail | Web | 25. listopadu 2011 v 9:15 | Reagovat

Díky, zajímavý mladík. Škoda, že už se nedozvíme, jestli měl Severus pravdu, nebo jestli ho podezříval neprávem, nebo dozvíme? Každopádně s uchazečkou mě napadá ledacos 8-O Tak uvidíme, nechám se překvapit :-x

2 Katherine Katherine | Web | 25. listopadu 2011 v 19:33 | Reagovat

Májo, je pravda, že těsně před zveřejněním jsem uvažovala, zda se ještě někdy Jonathan Byrne objeví. Jsem popředu jen asi o 5 kapitol a ačkoli mám v ose příběhu již zcela jasno, pořád mám ještě nad čím uvažovat a co promýšlet. A abych řekla pravdu, prozatím nevím, zda se ještě objeví. Ale mohl by, že? :-) Co se týče uchazečky, správně, nechte se všichni překvapit :-)
Díky moc za komentář :-)

3 Medy Medy | 26. listopadu 2011 v 11:27 | Reagovat

Ta Byrneovic rodina se mi hned zalíbila - jak se otec drží v pozadí, pěkně vychytralé.

4 Katherine Katherine | Web | 26. listopadu 2011 v 17:13 | Reagovat

Medy, to tedy ano, myslím, že není pochyb o kolejní příslušnosti pana otce (potažmo celé rodinky) :-)

5 Leannka Leannka | Web | 26. listopadu 2011 v 17:57 | Reagovat

no hneď máme dalsieho z krku. Tipujem, bude tretia Hermiona?

6 Katherine Katherine | Web | 26. listopadu 2011 v 18:12 | Reagovat

Leannko, Hermiona se přece chystá studovat :-) Ale že by se objevila i tak? No, uvidíte :-)

7 Susan Susan | Web | 2. července 2012 v 9:08 | Reagovat

Hmmm, takže přeci jen žena...vau, ta bude jistě perfektní :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama