13. kapitola: Soukromá hodina lektvarů

12. listopadu 2011 v 15:43 | Katherine |  Aqua vitae novae
Asi jste si všimli, že se tady nová kapitola neobjevila v pátek, jak je obvyklé. Nejde o to, že bych měla v plánu tento zaběhnutý řád měnit, pouze jsem si vůbec neuvědomila, že už pátek byl. Zní to divně? Možná. Až dneska ráno mi došlo, že jsem něco prošvihla a až teď se mi podařilo povídku sem dát. Omlouvám se tedy za zpoždění a doufám, že si novou kapitolu i tak užijete. Alespoň jste se déle těšili :)




Další ráno už se Severus probouzel s pocitem, že má něco před sebou a nebude nucen přemýšlet, co udělat a kam se hnout, aby se zabavil. Čekala ho hodina s Dennisem Creeveym a po ní výběrové řízení na nového profesora obrany. Pravdou ovšem bylo, že ačkoli se na to první docela těšil, to druhé ho značně znechucovalo.

Už teď v duchu viděl všechny ty neschopné kandidáty. Minerva sice tvrdila, že se dostaví jen tři uchazeči, což znamenalo, že na jejich znemožnění a následné vyhození mu postačí krátký čas, ovšem jednoho z nich by měl ušetřit a nechat. Jenže co když budou všichni úplně nemožní? Jak má oddělit zrno od plev a vybrat jednoho z nich, když se nedostaví najednou? Co když postupně vyhází všechny tři a nezůstane nikdo, kdo by obranu odučil?

Na druhou stranu ho překvapilo, že se začíná těšit na výuku. Většinou se cítil rozmrzelý a otrávený, když měl lít do těch tupých hlav nějaké vědomosti, ovšem tentokrát to bylo jiné, možná proto, že Dennis sám projevil zájem a snahu, což většina jeho studentů nedělala.

Rychle se nasnídal, přečetl si noviny, které mu přinesla Tinky Merlin ví odkud a vydal se do učebny lektvarů, aby se připravil, ačkoli sraz s Dennisem tam měl až za půl hodiny. O to víc ho překvapilo, když otevřel dveře a chlapec tam už seděl. Nejprve si přicházejícího profesora nevšiml, částečně proto, že byl zabrán do čtení nějaké knihy a částečně také díky tomu, že o prázdninách si Severus odpustil rázný a rozevlátý vstup do učebny.

Když ho chlapec zpozoroval, vstal a popřál mu dobré ráno. Jen tak, jako by se nic nestalo, jako by neseděl v učebně o celou půl hodinu dříve. Severus si musel chtě nechtě pomyslet, že takhle zaujatého studenta neměl už dlouho. Možná Grangerová, ale ta do veškeré snahy pokaždé vnesla určitou svou otravnost a to ho rozčilovalo. Ovšem Dennisova proměna byla svým způsobem taky trochu zvláštní a děsivá. Ten chlapec nechtěl studovat lektvary ani obranu, protože ho tyto obory zajímaly, ani proto, že by ho přitahovalo povolání bystrozora, všechno to dělal kvůli své rodině. Babičce, rodičům a hlavně kvůli bratrovi. A to nebylo správné ani zdravé. I když možnost, že to Dennis vše dělá proto, že chce, aby oběť jeho rodiny nebyla zbytečná, byla přece jen z těch lepších. Mnohem horší bylo pomyšlení, že chlapce pohání touha po pomstě. Severus se v duchu rozhodl, že by si ho měl během následujícího roku více všímat.

Rychle se tedy pustili do práce. Když už se oba nacházeli v učebně, nebylo proč otálet. Protože šlo o první jejich soukromou hodinu, zadal Severus jeden z lehčích lektvarů, aby si ověřil, že je hoch schopný sám zvládnout danou práci, když se okolo něj nenachází zdatnější spolužáci. Necítil ale moc velké překvapení, když Dennis namíchal Odvar proti kašli rychle a přesně.

Protože jim pořád zbývalo hodně času, rozhodl se Severus vyzkoušet chlapcovy schopnosti v pokročilých lektvarech a nařídil mu, ať zkusí namíchat Odvar živoucí smrti. Tušil, že se to Dennisovi nemůže podařit, vždyť podle toho, co slyšel, měla s tímto lektvarem problémy i Grangerová, a Potter jej tehdy namíchal pouze proto, že postupoval podle instrukcí profesorovy staré učebnice.

Dennis si ale vedl nad očekávání dobře. Míchal a krájel, krájel a míchal. Snažil se tak usilovně, až mu z čela stekla kapka potu a dopadla na pracovní stůl. Severus pro jistotu mávnul rukou a rychlým neverbálním kouzlem kapku setřel, protože kdyby se náhodou dostala s nějakou přísadou do lektvaru, mohlo by to mít fatální následky. Tak jako téměř pokaždé, když se jakákoli část či sekret kouzelníkova těla dostane do lektvaru, do kterého nepatří. Dennis si ale ničeho nevšiml a soustředěně pracoval dál. Severuse napadlo, že takového ho skutečně nikdy neviděl. Až do teď se v hodinách choval spíše roztěkaně a soustředil se na všechno okolo, jen ne na svůj lektvar. Jak jen se ten chlapec, skoro ještě dítě, změnil. Jak ho změnila válka...

Lektvar vypadal dobře, sice měl o pár odstínů světlejší barvu, než by měl mít, ale jelikož Severus předpokládal, že to chlapec nedokáže, byl to velmi dobrý výsledek. Stačilo už přidat jen dvě poslední přísady. Dennis si je nakrájel, průběžně u toho míchal tmavnoucí tekutinu ve svém kotlíku a postupně je přidával. Konečně bylo hotovo. Lektvar sice neměl tmavě černou barvu, místo toho se v kotlíku leskla tekutina středně šedé barvy, ovšem profesorova tvář nedokázala skrýt překvapení a možná i malou dávku uznání. Dennis se ovšem na svůj kotlík mračil.

"Tohle jste zvládl velmi… uspokojivě, pane Creevey," podíval se na něj Severus a v jeho hlase zazněl pochvalný tón.

"Nemyslím si, pane. Mělo by to přece být černé," namítl student.

Severus nechápavě pozdvihl své černé obočí. Opravdu se nestávalo často, aby nějakého svého studenta pochválil. A jen velmi zřídka chválil někoho z jiné koleje, než ze Zmijozelu. Ale snad ještě nikdy se mu nestalo, že by pochválil studenta jiné koleje a on s udělenou pochvalou nesouhlasil.

"Uděláme zkoušku," řekl místo toho, aby mu vyvrátil jeho námitku.

Jediným jednoduchým kouzlem spoutal mouchu, která si létala po místnosti, a nechal ji spadnout na stůl. Pak znova zdvihnul hůlku a moucha se pomalým plynulým pohybem přesunula nad kotlík. Vtom Severuse přepadl zvláštní pocit. Výčitky. Co mu dává právo zabít tuhle mouchu? A ještě ke všemu ji pár vteřin mučit v ne zcela dokonalém lektvaru, aby se mohla, než konečně zemře, svíjet v agónii podobné Cruciatu? Co mu dávalo pocit, že jí může vzít život? Že on jako člověk je nadřazenější a důležitější než pouhá moucha? Nebyly tohle snad myšlenky Smrtijedů, že je jeden druh nadřazen nad jiný a může si s příslušníky nižšího druhu dělat, co se mu zachce? Rychle zatřásl hlavou, jako by se snažil tyhle myšlenky vytřepat pryč.

´Je to je moucha, Severusi! Co je to s tebou? ´ptal se v duchu sám sebe. Pak nepatrně pohnul hůlkou a moucha spadla do lektvaru. Pár vteřin se svíjela a pak zemřela.

"Vidíte? Lektvar účinkoval. Nebyl dokonalý, ale vůbec jsem nečekal, že ho zvládnete. Dobrá práce," oznámil Creeveymu a máchnutím hůlky nechal lektvar zmizet. Věděl, že se běžně používá k hubení škůdců, ale přesto nechtěl mít něco podobného na očích déle, než bylo nutné. Ne teď, když válka konečně skončila. Dost bylo zabíjení. Alespoň pro něj.

Dennis se zatvářil pochybovačně, ale už nic nenamítal. V tichosti umyl pracovní plochu a kotlík a sbalil si učebnici.

"Díky, pane profesore. Budeme v těchto lekcích pokračovat?"

"Jistě, sám jste se přece chtěl připravit co jak nejlépe ke zkouškám NKÚ a můžu vám říct, že budete muset namíchat mnohem více lektvarů než dva, než budete připraven," ušklíbl se profesor.

"Děkuji. Já jen… no, rád bych si tento lektvar zkusil příště znova. Chci ho umět namíchat správně, ne uspokojivě."

Severuse napadlo, že sám kdysi vykazoval podobné vlastnosti, taky musel vždycky všechno zvládnout perfektně, dobře to nestačilo. Jen zadoufal, že jediný důvod, proč chce chlapec zvládnout zrovna tento lektvar perfektně, jsou zkoušky NKÚ, popřípadě jeho nově nabytý perfekcionismus.

Profesor přikývnul, rozloučil se a vydal se do svých komnat, aby si před výběrovým řízením stihnul sníst oběd, který mu Tinky přinesla. V bublině na jeho stole stálo několik talířů a pohárů. Tinky opět nešetřila, když mu jídlo chystala.

Odstranil bublinu, skřítčí kouzlo, které udržovalo jídlo teplé, a srdce mu téměř zaplesalo radostí, když spatřil dušené telecí s bylinkovými bramborami a zeleninou, třešňový nákyp a nějaké další pochutiny. Pustil se do jídla a v duchu velebil Bradavice a jejich skřítky.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mája Mája | E-mail | Web | 12. listopadu 2011 v 16:31 | Reagovat

Doufám, že Severus dokáže Denisovi pomoci nejen s lektvary. Ten kluk bude očividně potřebovat víc než se naučit vařit jedy. Na ty učitele obrany se těším :-)

2 Katherine Katherine | Web | 12. listopadu 2011 v 16:40 | Reagovat

Májo, díky za komentář :-) Severus se pokusí Dennise sledovat během roku a kdo ví, třeba mu i pomůže. I když to asi spoustu lidí překvapí, přece jen Severus Snape pomáhající Nebelvírovi? :D Na druhou stranu už v tom má praxi, Harrymu pomohl vícekrát. Co se týče učitelů obrany, rozhodně je na co se těšit (podle mě) :D

3 Medy Medy | 13. listopadu 2011 v 16:36 | Reagovat

Ty tedy s učitely obrany napínáš, ale musím říct, že jsem spokojena i s takouvouto kapitolou, jak vše hezky plyne. Změněný Severus a jeho úvahy o mouše byly dokonalé.

4 Katherine Katherine | Web | 13. listopadu 2011 v 17:25 | Reagovat

Medy, učitelé obrany podle mě stojí za to, abych vás ještě chvilku napínala :D ale příští pátek se už ve 14. kapitole dostaví první uchazeč. A musím prozradit, že v příští kapitole nebude Severusova proměna vůbec znatelná :D Zatím se to projevuje hlavně vnitřně, změnil se způsob jeho uvažování, ale než se změní i jeho chování navenek, to ještě potrvá. Pokud vůbec někdy :-) Díky za komentář :-)

5 Susan Susan | Web | 2. července 2012 v 8:46 | Reagovat

Chápu jeho radost nad dokonalým jídlem. Znám nemocniční stravu velmi dobře :-) Ale teď se už nemůžu dočkat na výběrové řízení :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama