11. kapitola: Překvapivé setkání

28. října 2011 v 20:13 | Katherine |  Aqua vitae novae
Nemáte pocit, že jsou v poslední době pátky nějak často? Asi mi to tak jen připadá, protože od poslední cesty vlakem domů jsem neměla čas napsat ani řádek a tak mi s každým dalším pátkem opět ubývají zásoby. Tak doufám, že příští víkend, až pojedu konečně po třech týdnech domů, nebude múza stávkovat a nechá mě taky něco napsat, když na to konečně budu mít více než čtyři hodiny času :)




Vydal se dlouhými chodbami starého hradu a doufal, že nepotká nikoho ze svých kolegů. Přece jen se mu teď nechtělo vybavovat se s nikým z nich. Už byl téměř venku a pochvaloval si, že přežil cestu bez jakýchkoli setkání, když se srazil s někým, kdo vyšel zpoza rohu a očividně moc nekoukal před sebe.

Severus zavrčel a pohlédl na toho neopatrného nešiku. Očekával, že se ocitne tváří v tvář některému kolegovi nebo snad i školníkovi, koneckonců koho jiného by taky mohl potkat ve škole o prázdninách. Když ale vzhlédl, zarazil se překvapením. Před ním stál student čtvrtého nebo pátého ročníků Nebelvíru. Severus si nebyl tak docela jist, do kterého ročníku chlapce zařadit, o jménu však nepochyboval. Tenhle student u něj strávil nemálo času vykonáváním školních trestů.

"Pane Creevey, co tady u Merlinových vousů pohledáváte o prázdninách? Jste tady snad na tajné misi, abyste se přesvědčil, do kolika lidí dokážete během dne vrazit, když se nebudete dívat pod nohy?" zeptal se Severus jízlivě, aby tak přerušil onu pro něj mírně trapnou chvilku, během které na studenta jen překvapeně civěl.

"Dobrý den, pane profesore. Ředitelka mi říkala, že už jste se vrátil, a tak na sebe možná narazíme."

"Paní ředitelka," přerušil ho Severus s důrazem na první slovo.

"Jistě. Paní ředitelka byla tak laskavá, že mě tady nechala přes prázdniny. Nastupuji do pátého ročníku, a ještě nejsem plnoletý, proto jsem nemohl zůstat přes léto sám bez dozoru," vysvětloval chlapec.

"Proč jste nezůstal doma u rodičů?" zeptal se ohromeně Severus.

"Jsou mrtví," odvětil prostě Dennis, "Zabili je Smrtijedi, neměli zrovna moc v lásce mudlovské rodiny, které poslaly své děti do Bradavic."

"To je mi líto. A váš bratr? Nebo další příbuzní?"

"Colin zemřel v bitvě o Bradavice. Nebyl plnoletý a tak se měl připojit k evakuovaným studentům, ale on chtěl bojovat," vysvětlil chlapec tak děsivě klidně a bez emocí, až Severuse zamrazilo. Copak tenhle kluk přišel o všechny, a dokáže o tom mluvit takhle věcným tónem?

"Jiné příbuzné nemám. Smrtijedi zabili rodiče a babičku, která bydlela u nás, a to byli všichni příbuzní, které jsme s Colinem měli. Kdyby mě tady ředitelka nenechala, musel bych do nějakého dětského domova, proto jsem moc rád, že to zařídila s ministerstvem, aby mi byla udělena výjimka.

Severus nevěděl, co říct. Už ani neopravoval Dennise, aby říkal paní ředitelka místo ředitelka.

"Dost o mně. Nechcete se jít projít? Venku je moc pěkně," navrhl chlapec. Severus sice neměl dvakrát chuť na procházku v něčí společnosti, ale bylo mu chlapce líto a neměl to srdce odmítnout, když se teď dozvěděl o jeho rodině.

Navíc ho sžíral mírný pocit viny. K Smrtijedům přece jen patřil a tak měl o téhle akci proti Creeveyovic rodině minimálně vědět. Jenže to by nesměl poslední rok strávit v roli Voldemortem nastrčené figurky nazývající sama sebe ředitel školy.

"Dobrá," uvolil se obvykle nespolečenský profesor lektvarů neochotně. A tak spolu vykročili z Vstupní síně.

Venku bylo skutečně nádherně. Slunce hřálo a na nebi nebyl vidět jediný mráček.

Vydali se směrem k jezeru. Chvíli mlčeli. Severus nevěděl, co říct nebo jak začít, a chlapec očividně nad něčím přemýšlel.

Nakonec to ale byl on, kdo přerušil ticho, které mezi nimi panovalo.

"Pane profesore, myslíte, že bych vás mohl o něco požádat?" zeptal se mírně ostýchavě.

"Požádat můžete, jen nezaručuji, že vám vyhovím," odvětil Severus a na malý moment mu zahrály v očích veselé ohníčky. Dennis se pousmál a spustil.

"Totiž, letos mě čekají zkoušky NKÚ a já vím, že jsem se některým předmětům nevěnoval tak, jak jsem měl. Například lektvarům. Teď z nich ale musím získat výbornou u NKÚ, abych mohl pokračovat v kurzu na OVCE. Přes léto jsem se učil a teorii už zvládám, ale potřeboval bych získat trochu praxe. Ředitelka ale říkala, že laboratoř můžu používat jen po dohodě s vámi a pouze v případě, že budete se mnou v místnosti. Myslíte, že by to bylo možné? Totiž, nebudu vás otravovat, nemusíte se mi vůbec věnovat, postačí, když se posadíte do laboratoře a budete si třeba číst."

"Vy jste se přes léto učil?" zeptal se Severus překvapeně. Patřil tenhle kluk vážně do Nebelvíru? Tam přece všichni kromě Grangerové na učení kašlali a řešili všechno až na poslední chvíli!

"No, tak trochu," odpověděl chlapec ostýchavě.

"Ale nejen lektvary," dodal rychle. "To by mi asi po pár týdnech hráblo."

Severus zdvihl obočí a chlapci došlo, co právě vyslovil.

"Tedy, pardon, chci tím říct, že by mi to mohlo začít lézt na mozek, kdybych se učil pořád jen jeden předmět, a tak jsem si to musel prokládat," vysvětloval a na tváři se mu objevil mírný ruměnec.

"Překvapujete mě, pane Creevey. Většina příslušníků vaší koleje by po učení o prázdninách nesáhla, ani kdyby to byla jediná činnost na světě."

"No, nudil jsem se," přiznal Dennis. "Jsem sice moc rád, že mě tady přes léto nechali, ale všechno jsem mohl dělat jen pod dohledem. Když jsem chtěl létat, musel jsem poprosit madame Hoochovou, do Prasinek mě taky musel někdo doprovázet. Na začátku prázdnin to šlo, to jsem pomáhal s obnovou hradu, ale srpen už byl opravdu zoufalý. Učení mě alespoň zabavilo."

"Pomáhal jste s obnovou hradu? Copak vy můžete přes léto kouzlit, když nejste plnoletý?" zajímalo Severuse.

"Jedna z výjimek, kterou ředitelka zařídila," vysvětlil chlapec a na tváři se mu objevil spokojený úšklebek.

"Aha," odvětil Severus. Vzápětí si chtěl ukousnout jazyk. Aha?! Vážně, Severusi, v nemocnici ti začal měknout mozek, pomyslel si.

"A proč se vlastně chcete dostat do kurzu lektvarů na OVCE? Nikdy jsem neměl pocit, že by vás ten předmět dvakrát bavil," vrátil se rychle k předchozímu tématu, aby zakryl svou předchozí nepříliš chytrou reakci.

"Chci se stát bystrozorem," odvětil prostě Dennis.

"Není to zrovna nejlepší výběr povolání. Platové podmínky jsou poměrně špatné, velmi často riskujete život a neustále jste někde v terénu, takže pracovní doba je dost nepravidelná," namítl Severus.

"Já vím. Ale nechci dělat nic jiného. Chci se postarat o to, aby se válka už neopakovala. Chci bránit bezpečnost lidí a posílat do Azkabanu ty, kteří ji budou chtít narušit. Nebo rovnou do pekla," dodal Dennis. "Colin pro to zemřel. Bojoval za lepší svět. Musím v tom pokračovat."

"Pane Creevey, promyslete si to dobře. Nechci vás odrazovat, ale neměl byste si vybírat celoživotní zaměstnání ovlivněný smrtí bratra. On by určitě chtěl, abyste se rozhodl svobodně a podle toho, co vás baví," pokusil se mu domluvit Severus.

Chlapec se ale zatvářil zatvrzele, aby bylo jasné, že tohle rozhodnutí se už nezmění.

"Dobrá. Pokud jste tedy rozhodnut strávit své prázdniny v učebně lektvarů, nebude pro mě problém dohlídnout tam na vás," povzdechnul si Severus.

"Díky, pane profesore. Jsem rád, že už jste v pořádku, a nejen proto, že už budu mít přístup k lektvarové laboratoři," zazubil se chlapec.

"Proč?" zeptal se zmateně profesor. Trochu se v tom klukovi ztrácel. Smrtijedi mu zabili celou rodinu a on se tady s jedním bývalým prochází a konverzuje, jako by se nic nedělo.

"Jste správný člověk, pane. Obětoval jste toho hodně, aby byl Lord Voldemort poražen," vysvětlil Dennis.

'Ano, obětoval jsem toho hodně, aby byl poražen. A také jsem hodně obětoval, když jsem se k němu přidával a když jsem mu podal zprávu o jisté věštbě', pomyslel si trpce Severus, ale nahlas neřekl nic.

Opět se mezi nimi rozlehlo mlčení. Ani si toho nevšimli, ale během jejich rozhovoru stihli dojít až k jezeru. Chvíli mlčky zírali na vlnky, které se pohybovaly po hladině a na mohutné hory, které se majestátně tyčily nad jezerem.

Byl to opět Dennis, kdo přerušil ticho.

"Pane, slíbil jsem Hagridovi, že se za ním zastavím, tak já už poběžím, pokud tedy nechcete jít se mnou. Hagrid by byl určitě rád."

"Ne, myslím, že se vrátím do hradu. Zítra se zastavte u mě v kabinetu okolo desáté a můžeme začít s výukou praktických lektvarů," rozloučil se Severus a pobaveně mu blýsklo v očích, když uviděl chlapcův šok. Očekával snad, že profesorova přítomnost zůstane pouhou formalitou? Samozřejmě, že ho nenechá jen tak samotného míchat lektvary! Nedopustí přece, aby mu někdo vyhodil laboratoř do vzduchu, ještě ke všemu o prázdninách. To mu stačí bohatě během školního roku!

A tak se Dennis Creevey vydal směrem k hájence a Severus Snape zpět do hradu. Na zpáteční cestě měl o čem přemýšlet. Ten chlapec ho opravdu zaujal. Jeho neštěstí, když ztratil celou rodinu a neměl kam jít, jeho píle, když se o prázdninách věnoval učení, místo aby běhal venku, jeho odhodlání, jež se mu zračilo v očích, když mluvil o tom, že se stane bystrozorem. Mnoho lidí v této válce hodně obětovalo. S těmito myšlenkami se vrátil do svých komnat.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mája Mája | E-mail | Web | 30. října 2011 v 9:26 | Reagovat

Kluci Creeveyovi jsou moji oblíbenci. Udělala jsi mi s Dennisem radost. Že by si Severus našel kamaráda? :-D

2 Katherine Katherine | Web | 30. října 2011 v 11:00 | Reagovat

Májo, jsem moc ráda, že ti Dennis udělal radost :-) Určitě se ještě objeví. A že by si Severus našel kamaráda? :D To mě rozesmálo :D Díky za komentář, moc mi zvednul náladu při učení ;-)

3 Susan Susan | Web | 21. června 2012 v 11:27 | Reagovat

Hezké, Colin byl roztomilý a mrzelo mě, že  ho Rowlingová zabila, ale to ve válkách je, jak poznamenal Severus, že lidé umírají. Denis je sympaťák ;-)

4 Katherine Katherine | Web | 24. června 2012 v 12:57 | Reagovat

Colinova smrt byla extrémně zbytečná, vždyť tam ani neměl co dělat, ale tak už to holt chodí. Dennis se s tím ale snad jednou vyrovná :-)

5 Liz Liz | 13. října 2012 v 20:37 | Reagovat

Zdravím, tak jsem se dneska začetla do tvé povídky a tahle kapitolka mě přinutila k zamyšlení: :)
Tak mě trochu napadlo... jestli je opravdu možné za dva měsíce změnit několikaleté návyky... ono se říká, rozum ví, že to nedělal schválně, podvědomí reaguje jako v nebezpečí...
Musela jsem se zamyslet nad tím, jaký dojem vyvolával Snape v Dennisovi, když jejich setkávání popisovala Rowlingová, taky měl z něj respekt až hrůzu, jakou vyvolával u ostatních? A jestli je možné takhle rychle se přeorientovat v názorech a jednání k člověku, kterého ve škole nenáviděl. Přeci jen, asi každý znás měl ve škole člověka, u kterého stačil i jeden zážitek k tomu, aby se mu po zbytek studia vyhýbal. :-)
to jen na okraj, abys věděla, co se mi asi honilo hlavou, když jsem četla tuhle kapitolu. :-) a teď jdu číst dál, jsem zvědavá, jak sis s povídkou pohrála.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama