10. kapitola: První ráno nového života

21. října 2011 v 20:00 | Katherine |  Aqua vitae novae
Dneska, jako každý pátek, přicházím s další kapitolkou. Snad se vám bude líbit. Severus se poprvé probudí do svého nového života. Můžete si všimnout, že to začínám datovat až návratem do Bradavic, ačkoli se vlastně "podruhé narodil" už před více než měsícem. Ovšem dobu strávenou v nemocnici za začátek jeho nového života nepočítám, to je spíše jen takový přestup. Premiéru má až teď a tady :) Enjoy!



Dnešní ráno vyzařovalo nějakou podivnou atmosféru. Něco bylo jinak. Ne špatně, ne podezřele, prostě jinak. Poprvé se probudil ve svých komnatách jako svobodný člověk. Nemusel ze sebe okamžitě svlékat mokré pyžamo, které skrz na skrz propotil během nočních můr, jež ho kdysi trápily noc co noc. Už nikdy více. Krom toho před sebou neměl pro dnešek žádné povinnosti. Kdyby se jeho komnaty nenacházely ve sklepení, atmosféru by zcela jistě dokonale dokreslilo srpnové sluníčko, které už takhle brzy ráno hřálo a lákalo obyvatele hradu k strávení příjemných chvil na čerstvém vzduchu.

Převlékl se do černých kalhot a košile téže barvy, zavolal krbem do kuchyně, aby mu jeho skřítka přinesla snídani a přemýšlel, jak naloží se svým volným časem. Nikdy ho vlastně tolik neměl. Za Brumbála pracoval Severus i o prázdninách, zejména na svých lektvarových výzkumech, občas také objížděl různé konference pořádané Mezinárodní lektvaristickou organizací, a v neposlední řadě se zabýval svými povinnostmi dvojího agenta, jelikož, jak je známo, špehové prázdniny nemají. Bohužel.

Najednou nevěděl, jak se svým časem naloží. Možností se naštěstí nabízela spousta, mohl si číst, jít se projít po pozemcích, shromáždit informace z novin a zjistit, co se v kouzelnickém světě dělo, zatímco byl v nemocnici.

"Panéééé!" zapištělo cosi zničehonic v jeho komnatách. Polekaně se otočil, aby zjistil příčinu tohoto zvuku. Maličká skřítka s obrovskýma plandajícíma ušima, velkýma zelenýma očima a malým nosíkem se na něj usmívala a ve velkých vypoulených očích se jí zaleskly slzy štěstí.

"Pane, jste zpátky! Tinky je moc ráda, že se pán cítí lépe a vrátil se domů. Když tu pán nebyl, Tinky se neměla o koho starat a byla moc smutná! Tak alespoň občas poklidila pánovy komnaty, aby se nevrátil do svinčíku," vykládala skřítka a velká ouška jí plandala pokaždé, když horlivě pokývala hlavou.

"Díky, Tinky. Uklidila jsi to tady moc pěkně," ocenil ji Severus a v duchu uvažoval nad tím, proč si ho tahle malá osůbka tak oblíbila. Nebyl nejpříjemnější člověk a moc dobře to věděl, ale tohle stvoření vypadalo, že ho zbožňuje. Ačkoli je pravda, že ji nikdy netrestal a snažil se s ní jednat slušně.

"Tinky to udělala pro svého pána. Taky přinesla snídani, přesně jak ji má pán rád."

Severus pohlédl na stůl a spatřil konvičku se silným anglickým ranním čajem, talíř plný toastů s máslem a také vaječnou omeletu s opečenou slaninkou. Musel se chtě nechtě pousmát, když si uvědomil, že je zpátky doma, tam, kde vědí, co má rád k snídani, a kde tu snídani vaří nadmíru schopní domácí skřítci, a ne horští skřeti, jako u Munga.

"Je pán spokojený? Bude si pán přát ještě něco?" zeptala se maličká skřítka a snaživě vypoulila očička.

"Jsem spokojený, díky. Podívej, Tinky, měl bych ještě jedno přání, ale nevím, jestli to dokážeš zařídit," zamyslel se na moment Severus. Možná by si to měl zařídit sám, jak by to taky mohla sehnat jedna malá skřítka, která má na práci jen jídlo a úklid?

"Dokážu, pane, dokážu!" vykvikla snaživě a vypnula hrdě svůj maličký hrudník.

"Dobrá, myslíš, že mi zvládneš obstarat noviny za posledních osm týdnů?" zeptal se jí maličko pochybovačně.

"Seženu vám to, pane, opravdu!" zapištěla maličká skřítka a s hlasitým "PUF" zmizela, aniž by se svého pána zeptala, zda už může odejít. Severus se znova musel pousmát. Měl to malé třeštidlo nějakým zvláštním způsobem docela rád.

Posadil se ke stolu, nalil si hořký anglický čaj a pustil se do snídaně. Ještě nebyl ani v polovině, když se ozvalo další hlasité "PUF" a před ním se objevila Tinky s náručí plnou novin. Klopýtala, protože toho měla tolik, že to nedokázala unést. Severus vyskočil, konsternovaně vzal svazky novin skřítce z rukou a neubránil se otázce:

"U Merlina, Tinky, kde jsi dokázala ty noviny sehnat tak rychle?"

"Tinky si vzpomněla, že madame Pinceová zakládá noviny do archivu, a tak jsem je pánovi vypůjčila," vysvětlovala skřítka.

"A to madame Pinceová seděla tak brzy ráno v neděli o prázdninách v knihovně a ještě ke všemu ti dovolila půjčit si to s sebou?" zeptal se podezřívavě, jelikož mu na její historce něco nesedělo.

"Ne, pane. Madame Pinceová ještě v knihovně nebyla a Tinky ji nechtěla rušit, a tak si noviny z archivu vypůjčila sama," přiznala se skřítka a maličko kajícně nakrabatila čelo.

Severusovi zacukaly koutky. Jen co se vrátil, už nabourává systém Bradavické školy tím, že jeho skřítka vykrade školní archiv. Dokonalé!

"Dobrá, Tinky. Děkuji. Přečtu si to během dneška a ty to večer zaneseš zpět do knihovny, ano? Když jsme si ty noviny vypůjčili bez dovolení, asi by bylo lepší, aby se madame Pinceová nedozvěděla ani o jejich navrácení."

"Jistě, pane," přikývla skřítka tak horlivě, až jí ouška zaplandaly kolem malého krabatého obličejíku.

"Tak to bude vše. Díky, můžeš jít," propustil ji Severus, vzal si hromadu novin ke stolu a pustil se do čtení, zatímco dojídal svou snídani.

Rozhodl se nečíst všechno. Denní Věštec přece jen obsahoval většinu článků bulvárních a smyšlených a tak bohatě stačilo pročíst si jen nadpisy a podle nich usoudit, který článek stojí za přečtení.

Začal novinami z prvního týdne, který strávil v bezvědomí. "Porazil chlapec, který přežil, Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit, definitivně?", "Severus Snape, fanatický vrah či nevinná oběť?" a "Zlaté trio: Válka nám sebrala dětství!", to byly články, o jejichž "kvalitě a pravdivosti" nebylo pochyb. Raději se do nich ani nezačetl, protože by se určitě rozčílil, a to hned první ráno v Bradavicích v úmyslu neměl.

Pustil se dál. Další týden už vypadal klidněji a články o něco málo pravdivěji. Tady už našel mezi všudypřítomným odpadem také několik článků, které ho zajímaly: "Amélie Bonesová zvolena ministryní kouzel!", "Člen Fénixova Řádu Kingsley Pastorek vedoucím oddělení bystrozorů" a "Část Smrtijedů pochytána, po zbytku bystrozorové pátrají". Poslední článek ho zaujal a tak si rozložil noviny, aby zjistil, že Amycus a Alekta Carrowovi, Antonín Dolohov, Fenrir Šedohřbet a Lucius Malfoy čekají toho času v Azkabanu na proces. Rodolfus Lestrange, Walden Macnair, Travers a další Voldemortovi blízcí přisluhovači však stále utíkali před spravedlností. Ještě to nějakou dobu potrvá, než bude z této společnosti vytrhán všechen tento plevel. A až se tak stane, vyroste zase nový plevel někde jinde. Válka proti zlu asi nikdy neskončí.

V tomto týdnu získal zajímavé informace. Amélii Bonesovou znal jako spravedlivou ženu se zdravým selským rozumem, a tak doufal, že se pod jejím vedením na ministerstvu konečně dají věci alespoň částečně do pořádku. Že se Kingsley Pastorek stal vedoucím bystrozorů taky nebylo žádné překvapení. Byl tam z nich nejschopnější a Severus ho považoval za správného chlapa. Už za války se hodně mluvilo o tom, že až to všechno skončí, Kingsley by se mohl stát ministrem. Ale Pastorek se mnohem lépe cítil v terénu, tam, kde mohl skutečně pomoct. Měl pocit, že za stolem, kde by si navíc musel dávat pozor na každé své slovo, by se necítil dobře. Kingsley Pastorek byl prostě vždycky mužem činu a takoví za stůl jednoduše nepatří.

Severus se pustil do pročítání dalších novin. Nenarazil už na mnoho zajímavých článků, ale koneckonců nemohl čekat od Denního Věštce příliš. V následujících týdnech zjistil, že všichni pochytaní Smrtijedi byli odsouzeni k doživotnímu žaláři v Azkabanu, jen Lucius Malfoy dostal pouhých pět let. Nejspíš zase někde zafungovaly jeho všudypřítomné váčky s galeony. Společnost měla po válce začínat od začátku, budovat vše pěkně od základů, ale bylo vidět, že už ty základy začínají někde pěkně prohnívat. Lidi se prostě nezmění a nepoučí.

V průběhu srpna bylo pochytáno mnoho dalších Smrtijedů, bylo vidět, že se bystrozorové pod velením Kingsleyho Pastorka docela činili. Bohužel šlo až na pár výjimek o poměrně nedůležité přisluhovače. Ti důležití, jako Lestrange, Macnair a Travers, si stále někde běhali na svobodě. Severus věděl, že zrovna tihle tři by ještě mohli být docela nebezpeční. Macnair byl násilnický, miloval pach krve. Prostě kat. Traverse zase všichni znali jako nemilosrdného vraha. Zabil bez mrknutí oka i malé dítě v zavinovačce jen proto, že mělo mudlovské rodiče. Lestrange byl asi ze všech nejhorší. Kromě toho, že se od své manželky Bellatrix naučil nevýslovné a bestiální krutosti, na rozdíl od těch dvou předchozích uměl také používat mozek. A chytrý a plánující vraždící maniak, to nebylo zrovna to, co by současná poválečná společnost potřebovala. Takoví, jako byl například Yaxley, zase využili svých kontaktů a majetku a utekli před spravedlností na místa, kam na ně britské úřady nemohly. A tak se jeden z nejvlivnějších Smrtijedů válel na Seychelách a dokonce tam byl i vyfotografován jedním mladým redaktorem Denního Věštce, který tam trávil líbánky se svou manželkou. Jaká ironie.

Azkaban se změnil, mozkomorové byli ministerstvem vyhnáni do míst, kde lidé nežili, a tam uzavřeni kouzelnými ohradami, aby nemohli uprchnout a vrátit se zpět. Stejně se předpokládalo, že bez lidí, kteří by je živili svým zoufalstvím a strachem, zanedlouho uhynou.

Severus unaveně odložil noviny. Dozvěděl se vše, co potřeboval. Zjistil hodně informací a to způsobilo, že ačkoli teprve před chvílí vstal, cítil se podivně vyčerpaný. Rozhodl se, že procházka po čerstvém vzduchu ho probere a udělá mu dobře. Zastrčil si tedy hůlku do rukávu své košile a vydal se ven.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 anonymka9 anonymka9 | 21. října 2011 v 23:05 | Reagovat

Jinak přečetla jsem si ji 3x úžasná kapitolka už se zase těším na další ale fakt jseš dobrá spisovatelka a tvoje dílo se mi líbí 8-)

2 Mája Mája | E-mail | Web | 22. října 2011 v 0:24 | Reagovat

Pěkná kapitola. Slibuje spoustu problémů s nebezpečnými týpky. Ty Seychely mě pobavily :-D

3 Katherine Katherine | Web | 22. října 2011 v 14:13 | Reagovat

Anonymka9: Díky, jsem ráda, že se ti to líbí :-)
Májo, možná máš pravdu, nevylučuju, že se nebezpeční týpci do budoucna objeví. A nebo taky ne, kdo ví :D Seychely, to byla taková paralela k našemu mudlovskému světu, kterou jsem si nedokázala odpustit :-)
Mimochodem obě dámy, jak tak koukám na to, v kolik jste sem poslaly své komentáře, tak vám děsně závidím :D Strašně mi chybí doba, kdy jsem chodila spát ve tři a vstávala v jedenáct. Je strašně těžké, když jste takhle zvyklí, najednou chodit spát v deset a vstávat před sedmou. Nechutné. Užívejte si to i za mě :D

4 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 24. října 2011 v 19:33 | Reagovat

Wau, úžasná kapitola. Tinky je krásná, milá a hrozně sympatická skřítka, doufám, že se objeví.
Jen mám otázečku: Proč mám pocit, že tři prchající smrtijedi nám sehrají epizodu v povídce?
Upřímně doufám, že je to jen pocit...
Jo a ještě: Chtěla jsem se zeptat, jestli se v povídce objeví nějaká ta slečna pro Severuse. Docela by se mi to líbilo :-)

5 Katherine Katherine | Web | 24. října 2011 v 20:52 | Reagovat

Baru, to je otázek, na které ještě moc nechci odpovídat, abych všechno nevyzradila předem :D Na druhou stranu ti nemůžu jen tak s klidným svědomím říct "Uvidíš" :D Takže do budoucna nevylučuju, že se ti tři ještě objeví. Možná o nich bude jen malá zmínka, možná sehrajou velkou roli. Kdo ví. Slečna pro Severuse, hehe. No, uvidíš, už zanedlouho :-) A Tinky? Je milá, taky ji mám moc ráda, takové malé třeštidlo. Určitě se ještě objeví :-)

6 Susan Susan | Web | 20. června 2012 v 12:16 | Reagovat

Tinky je užasný skřítek. Taky bych takového chtěla :-) aby kvůli mě porušoval pravidla :-D

7 Katherine Katherine | Web | 20. června 2012 v 21:52 | Reagovat

Jo, Tinkušku jsem si moc oblíbila :D Připomíná mi jednu mou kamarádku, ta taky hrozně ráda porušuje pravidla a boří konvence. Doufám, že si to nepřečte a nezjistí, že postava domácího skřítka vycházela z ní :D

8 Susan Susan | Web | 2. dubna 2013 v 10:25 | Reagovat

Je někdy vážně zajímavý podle koho tu a nebo tamtu postavu píšeme. Já si taky udělám vzor a pak jedu. Je tedy pravda, že to není u všech postav, ale například Daen Malonová má mnoho hlášek, co říká má kamarádka - a ta to tedy ví, že jsou její slova v povídce. Jen nevím, zda jí to těší  :-D na to jsme se nedostaly :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama