Ticho

20. září 2011 v 23:42 | Katherine |  Jednorázové povídky
Milí čtenáři, dokážete si někdo představit Severuse, jak umírá přirozenou smrtí? Přiznám se, že tohle mi na mysl ještě nikdy nepřišlo. Inspirovalo mě k tomu až téma tohoto týdne, Ticho. Jenže jak by mohl Severus umřít? Odpusťte mi, ale nedokážu si ho představit jako stařečka v posteli. To prostě nejde. Přesto chci jeho postavě dopřát jednu takovou pěknou přirozenou smrt. Jsem zvědavá, jak se vám bude tahle má vize jeho umírání líbit :)
Pozor, povídka není obetována!




Ticho. To ohlušující ticho všude kolem. Nikde nehouká sova, z lesa se neozývají žádné záhadné a snad i trochu strach nahánějící zvuky. Všude panuje tma a ono ticho. Hrozivé ticho? Léčivé ticho? Kdo ví. Působí to zvláštně. Jako by se chtěla příroda okolo rozloučit touto chvílí ticha, jako by jej provázela na jeho poslední cestě.

Životem vysílený muž s havraními vlasy sedí na břehu Černého jezera. Zády se opírá o kmen stromu a unavenýma očima sleduje pohyby vody. Tohle místo měl rád už jako student. Neporušoval školní řád příliš často, ale čas od času se musel v noci vytratit z hradu, aby mohl zde na břehu jezera chvíli v klidu přemýšlet. Protože tady jako by čas plynul pomaleji. Jako by jeho problémy ztrácely svou velikost a stávaly se menšími a nedůležitými. Jako by mu toto místo poskytovalo nadhled, který potřeboval. Možná, kdyby sem chodil častěji v posledních letech jeho studia, přišel by na to, jak velkou chybu se chystá udělat. Tohle místo by mu zjevilo pravdu svým prastarým, magickým způsobem.

Ale nestalo se tak. Nakonec k němu všechny jeho činy nějakým způsobem patří. Tohle je konec, a před koncem vždycky přichází zúčtování. Rekapitulace. Přemýšlení, co bylo špatné a co dobré. Možná by to ale nemuselo platit i pro něj. On už se o těchto věcech nauvažoval dost během posledních let.

Ještě naposledy se chce soustředit na život. Zabývat se přítomností, ne prodlévat v minulosti.
Jeho ruka se pohne. Jemně pohladí zelenou orosenou trávu a ze všech sil se soustředí na vjemy, které pociťuje třením stébel mokré trávy o jeho prsty.

Zhluboka se nadechne. Do plic mu proudí vlhký vzduch se závanem noci. Jako by cítil všechny ty pozdní večery, během kterých se tady procházel ve snaze vyčistit si hlavu. Jako by na okamžik ucítil závan jehličí z dalekého Zapovězeného lesa. Ve vzduchu cítí vůni jezera. Černého jezera, do kterého si tu a tam zašel zaplavat, protože tam shodil tíhu světa ze svých beder a připadal si absolutně volný. Vzduch mu dnes večer voní jako svoboda. Svoboda, která už čeká nedaleko.

Naposledy se rozhlédne. Pohlédne na jezero, na hory, které se tyčí v dálce nad ním, a které osvětluje měsíc. Měsíc, jenž vyšel jen pro tuto chvíli z oblaků, snad aby mu umožnil všechno si naposledy prohlédnout. Rozloučit se. Pomalu otočí hlavu a podívá se směrem k hradu. Je zahalen tmou, všichni jeho obyvatelé už nejspíš upadli do hlubokého spánku. Škola tam majestátně stojí už stovky let. A další stovky let ji ještě čekají. Ne jako jeho. Pohlédne ještě k Zapovězenému lesu. Pak obrátí hlavu zpět a zavře oči.

Ještě naposledy se zaposlouchá do zdejší krajiny. Stále nic. Ticho. Přísahal by, že takové ticho ještě nikdy neslyšel. Ani tady, ani jinde. Ale možná k této chvíli nějakým způsobem patří.

Zhluboka se nadechne. Ten nádech na krátkou chvíli prořízne ono všudypřítomné ticho. Pak se jeho dech pozvolna uklidňuje. Dýchání jako by se upokojovalo, zpomaluje se a stává se mělčím. Poslední nádech, poslední výdech.
Tíha z jeho prsou je pryč.

Ticho. Zase to ohlušující ticho. Ale lze to stále ještě vnímat jako ticho, když už tady není nikdo, kdo by ho slyšel?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Guynea pig Guynea pig | Web | 21. září 2011 v 8:55 | Reagovat

I like that! It's in a foreign language ... Use Google Translate as I wrote the comment when t ... This article is short and you might like. Try this.
http://morcatko555.blog.cz/1109/ticho

2 Katherine Katherine | Web | 22. září 2011 v 13:06 | Reagovat

Thanks, Guinea pig :-)

3 Linee Linee | 22. září 2011 v 19:55 | Reagovat

Panečku, ty jsi na nás tak hodná :D Jen tak jsem se tu ze zvyku stavila, jestli třeba není na blogu pátek už dneska a vykoukla tu na mě jednorázovka :-)
Taky si nedokážu představit, že by Severus zemřel jako stařec v posteli. Možná v případě, že by měl obětavou ošetřovatelku, která by na něho použila kouzlo úplného spoutání a donutila ho tak v té posteli zůstat 8-) Ty jsi nám ale nabídla krásnou alternativu jeho smrti. Umřít tam, kde se cítil nejvíc doma, sám a v tichu, to je celý Severus. Vážně se mi to líbilo 8-)A musím říct, že jsem si představovala Severuse s černými vlasy, takže to na moc starého Snapea nevypapalo :-)

4 Katherine Katherine | Web | 22. září 2011 v 20:57 | Reagovat

Linee: Je fakt, že tam někde píšu "muž s havraními vlasy", takže ani já si ho nedokážu představit jako starce. Na co umřel, sama nevím. Možná to byla nějaká pomalu působící kletba, která ho konečně dohnala. Každopádně v mých představách umře relativně mladý (ehm, tak ve 45 letech) i tou přirozenou smrtí :-) (Tak mě napadá, pomalu působící kletba asi není dvakrát přirozená smrt :D ). Prostě bělovlasý Severus s brumbálovským plnovousem, to prostě nejde. Fuj. Divná představa :D
Jsem moc ráda, že se ti to líbilo :-) Díky za komentář, a vlastně za všechny, pokaždé mě moc potěší, když mi někdo napíše a nějak to zhodnotí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama