5. kapitola: Smíření

16. září 2011 v 1:11 | Katherine |  Aqua vitae novae
Nová kapitolka Aqua vitae novae přesně po týdnu, jak jsem slíbila. Říkala jsem si, že bych mohla zakotvit na pátcích, vyhovuje? :)
Severuse dnes čeká další neočekávaná návštěva. O koho jde a co po něm vlastně chce?
Za beta-read děkuji Monique.



Posledních pár dnů nemohl Severus myslet na nic jiného, než na Hermionino vyprávění. Najednou dávalo smysl, proč mu léčitelé odmítali sdělit, jak vlastně přežil. Požádala je o to jeho bývalá studentka a oni jí beze všeho vyhověli. Zatímco on mohl žádat, zvyšovat hlas, křičet, a stejně se vysvětlení nedočkal. Až předevčírem, při její návštěvě.

Stále nemohl pochopit, proč jí tak záleželo na tom, aby začal žít nový život a byl šťastný. Jediným důvodem jejího zvláštního jednání bylo snad jen to, že patřila do Nebelvíru. Nebelvírští působili na Severuse jako zvláštní odrůda lidí. Možná to bylo i tím, že sám byl zařazen do Zmijozelu, ale prostě nedokázal pochopit onu typickou nebelvírskou povahu. Odvahu hraničící se sebevražednými sklony, neohroženost a hlavně tu podivnou schopnost vidět v každém jen to nejlepší. Každý Zmijozel by takovéhle počínání odsoudil, protože mu nemohlo poskytnout nic dobrého. A jak je známo, Zmijozelové jsou cílevědomí, lstiví a důležité je pro ně jen to, co jim může přinést nějaký užitek. A Severus Snape sám sebe považoval za typického Zmijozela. Už ale neviděl, nebo spíš nechtěl vidět, že za svůj dospělý život vykazoval spíše nebelvírské, než zmijozelské vlastnosti. Copak neprojevoval mimořádnou odvahu pokaždé, když předstoupil před Lorda Voldemorta, a neriskoval, že bude odhalen? Ale jedna zmijozelská vlastnost v něm zůstala hluboce zakořeněna. Nedůvěra. Nedokázal věřit lidem okolo sebe, že se o něj zajímají, aniž by za tím viděl nějaké postranní úmysly. Minervu chápal, ta přišla, protože potřebovala profesora do Bradavic. Jen důvody té mladé Grangerové mu nešly do hlavy, ač o nich přemýšlel už téměř dva dny.

Severus byl tak pohroužen do přemítání o Hermioniných pohnutkách, že si ani nevšiml, kdo stojí ve dveřích jeho pokoje.

Harry Potter stál nehnutě u vchodu do bílé nemocniční místnosti a přemýšlel, jestli byl dobrý nápad sem chodit. Doufal, že ho bývalý profesor přijme, ačkoli jejich odvěké vztahy téhle možnosti moc šancí nedávaly. Nakonec se odhodlal a s jemným zaklepáním na dveře vstoupil dovnitř.

"Dobrý den, pane profesore," pozdravil opatrně.

Bývalý profesor na něj pohlédl s notnou dávkou překvapení v tmavých očích. Jako by nebylo těch překvapení a nečekaných návštěv dost, teď se za ním přišel podívat ještě Harry Potter? Severus byl na malou chvilku v pokušení štípnout se do ruky, aby se ujistil, že se mu to nezdá.

"Dobrý den. Čemu vděčím za vaši návštěvu, pane Pottere?" zeptal se obezřetně.

"Chtěl jsem se ujistit, že jste v pořádku. Tedy… Hermiona říkala, že jste, a já nemám důvod jí nevěřit, jen… chtěl jsem vás vidět osobně. Jen jsem si nebyl jist, jestli mě přijmete, a tak jsem nepřišel dřív," vysvětloval Harry a snažil se nepůsobit nervózně. Přesto se tak cítil. Tolik si chtěl se svým bývalým profesorem všechno vyjasnit, zejména poté, co viděl v Myslánce jeho vzpomínky. Tak moc mu chtěl říct, že není jako jeho otec, ačkoli je mu tak moc podobný. Povědět mu, jak ho mrzí, že se cesty jeho a Harryho matky rozešly. Svěřit mu, že kdyby cokoli potřeboval, Harry mu pomůže. Nejen kvůli Lily, ale proto, co pro něj všechno udělal, ačkoli si za to nikdy nepřiřknul žádné zásluhy a nikdy za to nic nežádal. Teď už tušil, jak to pro Severuse Snapea muselo být těžké, když byl Harry tak podobný svému otci. Věděl však, že tohle všechno Snapeovi říct nemůže. Zatím ne. Přesto s ním chtěl navázat určitý vztah, aby mu to jednou mohl říct.

Profesorovy tmavé oči ho propalovaly. Severus najednou litoval, že nezemřel. Dal Harrymu své vzpomínky s domněním, že se za pár vteřin odebere na onen svět. Pomyšlení, že je naživu, v jedné místnosti s Harrym Potterem, a ten o něm ví všechna jeho tajemství, ho děsilo. Připadal si zranitelný a to nebyl pocit, který by Severuse Snapea ovládal často.

"Žiju," odvětil nakonec stroze bývalý profesor.

"To jsem rád, pane. Chtěl bych vám říct, že je mi líto, jak jsme se k sobě celé ty roky chovali. Aspoň já jsem se někdy choval jako pořádný idiot. Nebyla to ale jen má vina, vy jste na tom taky měl podíl. Byl jste na mě vysazený od chvíle, co jsem nastoupil do školy, a to jste mě ještě vůbec neznal. Jenže tohle zase nebyla jen vaše vina. Mohl za to můj otec, to, jak se k vám kdysi choval. Pak jsem se objevil já, jeho mladší kopie, a ve vás se probudila stará nenávist. Jen bych si přál, pane, abyste mi dal šanci ukázat vám, že sice vypadám jako můj otec, ale povahou jsem spíše po mé matce," vysvětlil Harry a v jeho zelených očích se zaleskly slzy. Rychle je ale zahnal a s očekáváním pohlédl na Severuse.

"Nemylte se, pane Pottere, v mnohém jste byl přesně jako vášotec. Lítal jste z průšvihu do průšvihu, stejně jako on. Ale… no, je pravda, že k lidem jste se vždycky choval jako Lily. Nikdy jste nikoho neponižoval ani nezesměšňoval. Možná jsem si toho měl všimnout dřív."

Harry překvapeně zamrkal. Severus Snape uznal svou chybu? V něco takového ani nedoufal. Teď snad Harry mohl mít naději, že se jejich vzájemné vztahy zlepší.

"Mimochodem, pane Pottere. Slečna Grangerová se zmínila, že jste očistil mé jméno před Starostolcem i veřejností, a ačkoli se mi ten způsob pranic nezamlouvá, děkuji vám," dodal ještě. Nechtěl nikomu zůstat nic dlužen.

"Já vím, pane, bylo mi jasné, že až se proberete a zjistíte to, no… nebudete nadšený. Ale musíte vědět, že jsem se při tom snažil vyjevit jen to nezbytné z vašich vzpomínek. Jistě to je zásah do vašeho soukromí, ale jinak to nešlo," vysvětloval kajícně Harry. Raději se nezmiňoval o tom, že Rita Holoubková si vzala Snapea na paškál a články, které o něm psala, byly mírně řečeno nehorázné. Jednou z něj dělala maniakálního Smrtijeda a zrádce, potom zase ubohého nepochopeného hrdinu, podle toho, jak se jí to hodilo. A veřejné mínění, jak už to tak bývá, se řídilo hloupými a často z devadesáti procent smyšlenými články téhle šílené novinářky. Už vůbec se pak nezmiňoval o tom, jak se nad nimi Hermiona každý den rozčilovala a jednou přišla k večeři s šíleným úsměvem, v ruce držíc malou lahvičkou, ve které byl uzavřen nějaký brouk. Přesně jako tehdy ve čtvrtém ročníku. Tentokrát se však Hermiona poučila a hroznou novinářku začarovala do této podoby už natrvalo. Pak ji vzala, zanesla na louku a pustila. A tak skončila Rita Holoubková v Denním věštci.

"Mimochodem, máte mé slovo, že o vás Rita Holoubková už nenapíše ani slovo. Vlastně o nikom," svěřil mu Harry.

"Jak se vám to povedlo? Copak má slavný Harry Potter v dnešním světě takové pravomoci, že může něco takového nařídit?" zeptal se mírně posměšně Snape, ale ačkoli by to nikdy nahlas nepřiznal, ulevilo se mu. Rita měla dokonalou schopnost ničit lidem životy.

"O tom bych se nerad zmiňoval, pane. Vlastně bych vás raději požádal, abyste o tom s nikým nemluvil. Řekněme, že se někteří mí přátelé zapojili do její špinavé hry a ona tu hru prohrála."

"Jak zmijozelské," ocenil ho Snape s mírným úsměškem. "Pořád jste mi ale neřekl, proč tady jste doopravdy. Myslím, že jste si nepřišel popovídat o našich vzájemných vztazích.

"Ve skutečnosti ano, pane. Totiž, když jsem spatřil vaše vzpomínky, věděl jsem, že jste jiný. Vůbec nejste ten mizera, kterého jsem ve vás ty roky viděl. Ani nemůžete být, byl jste blízkým přítelem mé matky. Podle toho, co jsem o ní slyšel, by s vámi neztrácela čas, pokud byste jím byl. Chtěl bych jen, aby se naše vzájemné vztahy zlepšily."

"Pane Pottere… Proč se snažit měnit něco tak dlouho fungujícího, jako jsou naše vztahy?" zeptal se unaveně Severus.

"A fungovalo to?" opáčil Harry. "Já chci víc, než vzájemnou nenávist, ignoraci nebo pohrdání. Chci, abyste věděl, že budu připraven vám kdykoli pomoci, pokud byste to potřeboval. A na oplátku bych si přál, abyste ve mně přestal vidět mého otce. Nejsem on."

"Tohle vám slíbit nemůžu. Vlastně ani nechápu, proč vám o to tak jde."

"Prosím, profesore…"

Tuto prosbu už Harry téměř zašeptal a Severus pochopil, že tomu chlapci na tom hodně záleží. Rozhodl se tedy překonat sám sebe a pro jednou se nechovat jako Severus Snape, chladný a necitlivý muž, který veškeré emoce schovává pod svou nevlídnou masku. Pro jednou se rozhodl být Severus Snape, obyčejný člověk.

"Dobrá, můžu se o to pokusit," oznámil nakonec Harrymu.

Ten se zatvářil tak spokojeně, jak ho Severus ještě nikdy neviděl. Nejspíš proto, že v minulosti se tento chlapec v jeho přítomnosti netvářil šťastně nikdy.

"Díky, profesore," zazubil se Harry. "Mimochodem, za chvíli už budu muset jít, ale chci se ještě zeptat, jestli něco nepotřebujete. Přinesu vám, cokoli budete chtít, až sem zase půjdu. Sovu, pergameny, brky?"

"Děkuji, ale nic nepotřebuju," odvětil Severus. Sice to nebyla pravda, ale nechtěl Harryho o nic žádat. Sice mu slíbil, že se pokusí o změnu jejich vzájemných vztahů, ale přesto se v jeho přítomnosti cítil poněkud nejistý, zejména díky tomu, že chlapec znal jeho nejniternější vzpomínky.

"Ale no tak, určitě něco chcete. Stavím se sem tak jako tak, takže je pro vás jen lepší, když mi teď rychle řeknete, co potřebujete," usmál se zase Harry tím svým podivným nebelvírskými úsměvem a Severusovi nezbylo, než se zamyslet, co vlastně potřebuje.

"No, pokud byste měl cestu do Bradavic, řekněte mé teď už asi bývalé skřítce Tinky, ať mi sbalí mé osobní věci z mých komnat - pyžamo, hygienické potřeby a taky nějaké ty brky a pergameny. Nesnáším tyhle erární věci, a co se týče psacích potřeb, prozatím mi nebyly dovoleny stejně jako noviny."

"Jistě, pane. Do Bradavic mám cestu hned zítra, potřebuju ještě něco probrat s ředitelkou. Přinesu vám tedy vaše věci pozítří, ano?"

"Děkuji," odvětil Severus Snape a vzápětí si uvědomil tu zvláštní skutečnost, že u Svatého Munga vypustí z úst nejspíš více děkovných slov, než za celou svou kariéru v Bradavicích.

"Není zač, pane. Jsem rád, že budete v pořádku. Uvidíme se tedy pozítří," rozloučil se Harry a zanechal ho samotného.

Severus se musel usmát nad chybností svého úsudku, když předpokládal, že za ním na návštěvu nikdo nepřijde, a místo toho už od něj odešel třetí člověk. Nikdy by si to sice nepřiznal nahlas, ale nakonec byl asi docela rád, že se někdo ukázal. Aspoň věděl, že není na všechno sám a rozhodně mu to oživilo zdejší pobyt. Jeho dny tady už nebyly tak zoufale nudné a jednotvárné, když si měl s kým popovídat. Bylo to k podivu, ale Severus Snape byl skutečně vděčný za lidskou společnost. I kdyby to měl být Harry Potter, chlapec, který ho posledních sedm let v jednom kuse iritoval.




 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Linee Linee | 16. září 2011 v 23:41 | Reagovat

Mně pátky vyhovují, taková pěkná tečka za pracovním týdnem :-)
Takže Harry se taky přišel podívat na Snapea. Říkala jsem si, jestli se náhodou nestaví. Věřím, že ve skutečnosti by to takhle nějak udělal :-) Moc se mi líbí, že postavám zbytečně neměníš charaktery :-D Jinak našemu mistrovi to nemocniční prostředí vyloženě svědčí. Že by konečně došel k závěru, že přežít závěrečnou bitvu nebylo zas tak špatné? Jsem vážně zvědavá, jak to bude dál, protože nemám vůbec žádný nápad, co by tak Severus mohl dělat po propuštění z nemocnice :D Už aby byl příští pátek 8-)

2 Katherine Katherine | Web | 17. září 2011 v 13:10 | Reagovat

Linee: Moc mě těší tvůj pocit, že moc neměním charaktery. Je fakt, že zatím na to nedošlo, ale do budoucna asi začnu. Respektive už se blíží kapitola, kde se Severus nezachová jako Severus. Na druhou stranu, člověk je strašně moc formován prostředím a tak autoři nemohou vycházet pouze ze "Severuse od JKR", protože mu často mění život natolik, že to musí nutně poznamenat charakter postavy. Snad. Tak doufám, že vám všem nebude připadat příliš OOC. Jen ho chci nechat vyvíjet se. Ale změny snad nebudou příliš rychlé :-) Jeho typické vlastnosti mu zůstanou, jen by se měl trochu pozměnit jeho přístup k některým lidem. A teď už přestanu napovídat, jak to bude vypadat do budoucna :D
K těm pátkům... Jde o to, že mě vůbec nebaví přidávat JEN jednu kapitolu týdně. Zásoby se ale krutě tenčí a fakt je ten, že už zhruba od poloviny srpna jsem k téhle povídce nedopsala nic. A tak se tímto chci vyvarovat větších pauz a přerušování. Ovšem pokud si najdu čas (a měla bych si ho tento týden najít) a něco připíšu, nejspíš interval změním zase na dvě povídky týdně ;-)

3 Linee Linee | 17. září 2011 v 14:51 | Reagovat

Katherine: Je jasné, že charaktery se postavám musí při nejmenším trochu upravit, ale když je postava zbytečně moc OOC, dokáže to celou povídku pokazit. V tvém případě jsem naprosto nadšená tím, že si dokážu nastalé situace představit a říct si "jo, tak by to Harry/Hermiona/... udělal" :-) Co se Severuse týče, myslím, že napsat povídku s ním v hlavní roli tak, aby nebyl aspoň trochu OOC je skoro nemožné. :-) U tebe by se dalo obhájit klidně i to, kdyby začal cucat citronové dropsy nebo poslouhcat koledy tím, že vlastně přežil jistou smrt :D To lidi musí přeci jenom trochu změnit. Jsem děsně zvědavá, jak se Severus bude vyvíjet a vlastně se na to už moc těším :-)
Tak takhle aspoň vím, kdy se můžu těšit na další dílek :-) I když sem stejně nejspíš budu chodit celý týden s tím, jestli něco náhodou nepřibylo :-D Tak držím palce při hledání času 8-)

4 Katherine Katherine | Web | 17. září 2011 v 14:59 | Reagovat

Díky :D Budu se vážně snažit někde ten čas schrastit :-) Mimochodem musím říct, že nemám v plánu nechat Sevíka cucat citrónové dropsy :D Takže příliš OOC nejspíš nebude. Protože dokud necucá, je pořád OK :D

5 Linee Linee | 17. září 2011 v 20:04 | Reagovat

Dokud necucá, je pořád OK. To zní tak skvěle :D Ale je to pravda, Sevík cucající dropsy nebo jinou Brumbálovu oblíbenou sladkost, to už je silný kafe :-)

6 Katherine Katherine | Web | 17. září 2011 v 23:46 | Reagovat

To teda :D když se nad tím člověk tak zamyslí, Brumbál byl vážně zvláštní člověk... Kromě toho, že jsem s ním v MNOHA věcech nesouhlasila, byl taky takový, jak to říct, no prostě tak zvláštně svůj :D

7 Linee Linee | 18. září 2011 v 19:22 | Reagovat

Jo, Brumbál je zvláštní. Poslední dobou mi ve filmech děsně vadí a musím říct, že jsem s ním taky mockrát nesouhlasila. A tím, že Severuse svým způsobem donutil umřít, si to u mě pokazil nejvíc :-) Ale zase Brumbálův portrét, který cucá citronové dropsy a má plnou pusu připomínek, by mi v povídkách chyběl :-D

8 Katherine Katherine | Web | 18. září 2011 v 20:19 | Reagovat

To je fakt. Taky mám v povídkách Brumbálův portrét radši než oživlého Brumbála :D což znamená, že v mých povídkách na 99,9% Brumbála nikdy neoživím ;-)

9 Linee Linee | 18. září 2011 v 22:22 | Reagovat

Tak to je super, těším se na cumlající portrét :-D

10 Katherine Katherine | Web | 18. září 2011 v 23:42 | Reagovat

Ten už někde byl, ne? :D ale jo, určitě se zase objeví :D uvažuju, že by měla v nějaké kapitole Minerva něco konzultovat s portrétem (aby si nepřipadal tak nědůležitý) :D

11 Linee Linee | 18. září 2011 v 23:54 | Reagovat

Jo, určitě už někde byl, ale takovýho Brumbálova portrétu neni nikdy dost :-D No, tuším, že Minerva s Brumbálem bude konzultovat hlavně jednoho profesora :D

12 Katherine Katherine | Web | 19. září 2011 v 8:40 | Reagovat

Chudáček profesor... :-P

13 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 21. září 2011 v 17:34 | Reagovat

Nejdříve Hermiona, teď Harry... Nepořádáš u něj náhodou setkání bývalých žáků? Doufám, že mu tam nehodláš poslat Nevillea, nejsem si jistá, jestli by to zvládl. :-) Ne, to byl jen nejapný vtip, budu radši zticha.
Kapitola byla pěkná, Harry byl úžasně podaný, takový... Jinak to řeknu, u tvých povídek mívám čas od času pocit, a u téhle kapitoly se vyskytl, že skutečnost je to, co napíšeš, ne to, co mě obklopuje.
Oba dva byli v té kapitole skuteční, jako kdybych tam stála s nimi v tom pokoji, ale zároveň takoví jiní, skoro nereální...
Ach Bože, možná bych měla zajít k psychologovi a dělat něco s tou svou rozpolceností, když už ji neumím ani vyjadřovat ani vysvětlovat :-)
Doufám, že si z těch mých značně zmatených řádků pochopila, jak moc se mi tvoje kapitola líbila a  vůbec...
Prostě to bylo pěkné, milé. :-)

14 Katherine Katherine | Web | 21. září 2011 v 19:14 | Reagovat

Barunka Charlotte LaRose: Díky :-) Tvůj komentář mě potěšil a ta část s rozpolceností mě rozesmála :D Teda, ne že bych si chtěla dělat srandu z tvé rozpolcenosti, ale prostě jsi to tak nějak moc vtipně podala :D Mimochodem, Nevilla jsem neměla v plánu tam poslat, ale mohla bych to ještě přehodnotit, což? :-P Považuju to za geniální nápad :D

15 Mája Mája | E-mail | Web | 22. září 2011 v 20:18 | Reagovat

Tak jsem včera narazila úplně náhodou na tvé stránky. Už ani nevím, kde jsem ten odkaz našla :-D Smíření je první, do čeho jsem se u tebe začetla a je zřejmé, že budu teď netrpělivě číhat každý pátek na pokračování :-D
Co se týče diskuse pod kapitolkou: Je jasné, že se lidé mění tím co prožijí a když vymyslíme pro staré známé postavy nový příběh, tak je tím měníme k obrazu svému. Takže vycházíš naprosto správně z charakterů, které jim dala JKR a budeš si je svým příběhem vychovávat podle sebe. Děláme to všichni, takže si nelam hlavu s tím, že by tvé postavy byly OOC. Začínáš tam, kde příběh skončil, teď už je to jen na tobě ;-)

16 Mája Mája | E-mail | Web | 22. září 2011 v 20:26 | Reagovat

Tak jsem se rozhlédla okolo a zjistila jsem, že jsem tvoje stránky už kdysi jednou objevila a zase jsem je ztratila 8-O Takže si tě pro jistotu přidám k oblíbeným na svých stránkách, abych tě už neztratila. A teď už si jdu dočíst cestu dál... :-x

17 Katherine Katherine | Web | 22. září 2011 v 21:09 | Reagovat

Mája: díky moc za komentáře :-) Pamatuju si, že jsi tady už byla a pak ses někam ztratila :D
S předěláváním postav jsi mě uklidnila - opravdu jsem se dost obávala reakcí čtenářů, které přijdou po jedné kapitolce už tak za dva tři týdny. Říkám si, jestli jsem tam jeho proměnu nepřehnala, nechci, aby to bylo nějak násilné a rychlé, na druhou stranu to bude změna jen v jednom směru a ještě odůvodnitelná, tak snad to bude ok a nikdo na mě nezanevře :-)

18 Susan Susan | Web | 20. června 2012 v 9:40 | Reagovat

To bylo tak hrozně hezké...ještě teď mám zvláštní podivně veseledojemný úsměv na tváři. Jak Harry řekl, ale já nejsem svůj otec...jej, já myslela že zapláču. Tahle kapitola byla prostě....je něco většího než excelentní? Protože taková byla :-)

19 Katherine Katherine | Web | 20. června 2012 v 21:41 | Reagovat

Ááááh, děkuji moc :-) Fakt mě takové ocenění mooooc těší! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama