4. kapitola: Vysvětlení

9. září 2011 v 22:30 | Katherine |  Aqua vitae novae
Čtvrtá kapitolka je tady :) Hermiona se pouští do vyprávění. Co se Severus dozví a jak na to zareaguje?
Za beta-read děkuji Monique.


"Když jsme se tehdy schovávali v ústraní a sledovali dění v Chroptící chýši, připadalo nám to jako zlý sen. Nebo alespoň mně se to tak zdálo. Tehdy jsme ještě nevěděli, že jste Brumbála zabil na jeho vlastní příkaz, že to všechno, co se dělo, byl jen další z Brumbálových plánů. Mysleli jsme, že jste zradil a vrátil se na Voldemortovu stranu. O to horší bylo pomyšlení, že má ten šílenec v plánu zabít jednoho ze svých nejvěrnějších Smrtijedů,navíc toho, který pro něj zabil Albuse Brumbála. A ten způsob… Když jsem viděla, jak se k vám blíží ta magická koule s Naginim, ještě jsem pořád doufala, že se to nestane, ale pak zašeptal ta slova hadím jazykem, a všude bylo plno krve, bylo to…" v tomhle místě se Hermiona zarazila, potřebovala pár vteřin, aby se uklidnila. O událostech té noci se jí stále nehovořilo snadno.

Severus Snape ji pozorně sledoval svýma tmavýma neproniknutelnýma očima, ale mimořádně se k ničemu nevyjadřoval. Jen naslouchal.

"Nechápala jsem to. Nedokázala jsem pochopit, jak vás mohl chtít zabít tímhle způsobem. Navíc ve chvíli, kdy jsme tohle spatřili, nám všem začínalo docházet, že bude mít Harry zanedlouho co do činění s absolutním šílencem. Ani předtím jsme pochopitelně nesázeli na Voldemortův zdravý rozum, ale když jsme ho viděli takovýmhle způsobem likvidovat vlastního Smrtijeda, došlo nám, že ta zrůda nemá vůbec žádné zábrany. Myslím, že nejen mně, ale i klukům v té chvíli proběhla hlavou ta hrůzná představa, jak by svět vypadal, kdyby ho Harry nedokázal porazit."

Hermiona se opět na pár sekund odmlčela. Její oči na okamžik získaly nepřítomný výraz a Severuse napadlo, zda nad tím náhodou nepřemýšlí i teď. Nad tím, jak by se všechno změnilo, kdyby Voldemort zvítězil. Sám nevěděl, co dělá, takové projevy podpory nikdy nikomu nevyjadřoval, ale protože i jím otřásla tahle myšlenka, neobratně položil Hermioně ruku na rameno a jemně ho stisknul. Znovu na něj pohlédla a v jejích očích se mihnul záblesk vděčnosti. Severus stáhl svou ruku zpět a ona pokračovala ve vyprávění svého příběhu.

"Když se pak Harry vydal k vám, v prvních vteřinách mě strachy zamrazilo. Voldemort se mohl kdykoli vrátit! Považovala jsem to na neskutečný risk. Potom si k vám přikleknul, pohlédl vám do očí a v té chvíli jsem pochopila, proč to udělal. Proč se k vám vydal, ačkoli jste se nikdy neměli zrovna v lásce. Nedokázala jsem to vysvětlit, popravdě to nedokážu ani teď, ale prostě vám v té chvíli věřil. Všichni jsme vám věřili. Myslím, že to bylo něco ve vašich očích, co nás k tomu přimělo. A potom jste Harrymu předal ty vzpomínky. To už nám začínalo být jasné, že vám věříme oprávněně. Že v nich Harry objeví něco důležitého, co zároveň vysvětlí vaši domnělou zradu. Nato jste se mu naposledy podíval do očí a… Mysleli jsme, že jste zemřel. V té chvíli jsme netušili, že jde jen o velmi hluboké bezvědomí, které způsobil pomalu působící Naginiho jed. Pak se Harry zvednul, v ruce lahvičku, kterou jsem vyčarovala, naplněnou vašimi vzpomínkami, a vrátili jsme se do hradu. Pochopte, nebyl čas kontrolovat vaše životní funkce. Harry si musel jít prohlédnout ty vzpomínky, do toho to Voldemortovo hodinové ultimátum… Je mi to líto…" vysvětlovala zoufale a nemohla svému bývalému profesorovi skoro ani pohlédnout do očí.

"Potom, když boje skončily a Voldemort byl konečně poražen, se Harry s Ronem vrátili do hradu. Harry šel do ředitelny promluvit si s Brumbálovým portrétem a Ron vyhledal svou rodinu, která stále oplakávala smrt Freda. A já jsem se vrátila do Chroptící chýše."

Po těchto slovech se na ni Severus prudce otočil, vytřeštil oči a s výrazem absolutní nechápavost, jakou u něj Hermiona ještě nikdy nespatřila, se konsternovaně zeptal:

"Proč, u Merlina?"

"Nevím. Myslela jsem, že jste mrtvý, ale přesto mě tam k vám něco táhlo. Od Harryho jsem už věděla o tom, že jste nás nezradil a jednal jste jen na Brumbálův příkaz. Asi jsem tam nemohla jen tak nechat vaše tělo. Chtěla jsem, abyste byl pohřben se všemi poctami. Klekla jsem si k vám tak jako předtím Harry, otočila vaši hlavu ke mně a mé prsty sklouzly k vašemu krku. Možná to byl instinkt, nevím, ale zkusila jsem vám změřit puls. V té chvíli jsem si připadala hloupě, jako bych chtěla přivést k životu mrtvého. Potom jsem ale váš tep skutečně ucítila. Byl velmi, velmi slabý a také pomalý, ale nahmatala jsem ho. Už jsem dál nepřemýšlela, automaticky jsem vás uchopila kolem pasu a přemístila nás ke svatému Mungovi. Myslím… myslím, že jsem tady trochu tropila scény. Koneckonců bitva se odehrávala na hradě a tak u Munga ještě neměli o ničem moc ponětí. Totiž, posílali jim tam z hradu zraněné, takže věděli o bitvě, to ano, ale netušili nic o vás. Mysleli, že jste Smrtijed. A nikdo neměl i přes všechny léčitelské přísahy dvakrát chuť vracet do života polomrtvého Smrtijeda. Přesvědčila jsem je ale velmi rychle, hodně tomu pomohl i fakt, že mě znali jako kamarádku Harryho Pottera. Ujala se vás léčitelka Smethwycková, ale nedávala vám příliš velké naděje. Ztratil jste mnoho krve a v tom zbytku vám koloval Naginiho jed. I přesto však o váš život bojovala jako lvice, skoro jako by patřila do Nebelvíru, ne do Zmijozelu," pousmála se Hermiona.

"Vaše tělo hned od začátku jevilo obrovskou vůli k životu. Už v Chroptící chýši se vaše vlastní magie vypořádala se zraněním krku, které nechala zacelit, čímž došlo k zástavě krvácení. Podle léčitelky se tohle stává jen velmi, velmi zřídka a pouze u silných čarodějů. Problémem ale zůstávala vaše mysl. Ačkoli vaše tělo bojovalo, podle všech diagnostických kouzel se vaše duše vzdalovala. Nejspíš už jste to vzdával. Potom však zničehonic došlo ke zlomu a vaše mysl se začala vracet zpět. Stále sice nebylo vyhráno, léčitelé museli kompletně vyměnit vaši krev, ale nakonec se to povedlo. Chvíli panovaly obavy, abyste z toho vyšel nepostižen. Pak jste se ale probral a ukázalo se, že všechny obavy byly liché, vaše psychická stránka zůstala nepoškozena a ta fyzická se vrátila do původního stavu po důkladné a jistě náročné rehabilitaci. Včera vám konečně dovolili jednu návštěvu denně, a protože jsem věděla, že Minervu trápí mnohé věci, které by si s vámi chtěla vyříkat, přišla jsem až dnes," dovyprávěla svůj příběh Hermiona a odmlčela se.

Stísněný nemocniční pokoj zachvátilo ticho. Severus Snape se pokoušel vyrovnat s tím, co zrovna slyšel. Jeho mysl se rozdělila na dvě navzájem bojující části. První z nich se cítila zavázaná za záchranu života, ale přesto nevěděla, jak to vyjádřit. Ta druhá měla pro změnu chuť začít křičet. Řvát po Hermioně, proč to proboha udělala, proč ho raději nenechala umřít. Chvíli mu trvalo, než se uklidnil.

"Slečno… nevím, co vás vedlo k tomu, že jste mi zachránila můj mizerný život, ale asi by bylo bývalo lepší, kdybyste mě tam nechala pomalu umřít," řekl nakonec ztěžka. Do očí se jí přitom však nepodíval.

Hermionino obočí vylétlo vysoko vzhůru.

"To myslíte vážně?" zeptala se tiše. "Skutečně byste byl teď raději mrtvý? Nejste rád, že máte druhou šanci? Šanci začít nový život, od začátku?"

"Nebuďte naivní. Jsem realista, vím, že nikdy nebudu moct začít od začátku. Pro všechny budu pořád bývalý Smrtijed, který zabil Brumbála a plno dalších lidí. Možná mi to neřeknou přímo do očí, ale už napořád to bude zakořeněno v nich. Pro mě už tady žádný nový život není."

"Kdo si dovolí říkat něco takového, ten bude mít problém se mnou, Harrym i Ronem! Nebýt vás, nejspíš už bychom všichni byli mrtví, čarodějové z mudlovských rodin by už neexistovali a Voldemort by se šťastně usmíval tomu, jaký vytvořil krásný nový svět. Kdybyste tolik let nedonášel informace Řádu a s každou schůzkou Smrtijedů pro ně neriskoval život, Řád by mu nikdy nedokázal tak dlouho vzdorovat. Harry by byl mrtvý a nezbyl by tu nikdo, kdo by mohl Voldemorta zastavit. Takže ano, nový život tady pro vás bude, o to se postarám!" zvýšila Hermiona rozohněně hlas a ani si nevšimla, že vstala z židle. Když se uklidnila a uvědomila si to, mírně v rozpacích se znovu posadila.

"Vaše názory jsou tak… nebelvírské! Věříte v to dobré v lidech, ale zapomínáte na to, že lidé nejsou jen dobří. A jakkoli se budete angažovat ve zlepšení mého dobrého jména, ničemu to nepomůže," oponoval Snape.

"Pomůže. Zasloužíte si to. Harry už očistil vaše jméno před Starostolcem a veřejnost už ví, jak to bylo. Všichni vědí, že Brumbálova smrt byla naplánovaná a že jste nikdy nezradil. Četl jste někdy v poslední době Denního Věštce? Píšou o vás jako o hrdinovi, kterým bezesporu také jste."

"U Merlinových spodků! Už je mi jasné, proč mi léčitelé zakázali číst denní tisk a říkali, že by mě to zbytečně rozčilovalo. Snažíte se mi tady říct, že se v mém soukromí šťourala Rita Holoubková a další tihle hloupí pisálci a každý, kdo tenhle brak čte, což je většina kouzelnické Británie, o mně všechno ví? A ještě si o mně myslí, že jsem hrdina?" zasyčel bývalý profesor a Hermiona si uvědomila, že takhle rozčileného ho neviděla už mnoho let.

"Víte co, slečno? Prokažte mi laskavost. Popadněte támhle ten polštář a přitiskněte mi ho k hlavě. Tlačte, dokud neucítíte, že se mé tělo konečně uvolnilo," nabádal ji sarkasticky.

Hermiona nechápala, proč je pro něj tohle pomyšlení ještě horší, než že ho všichni nenávidí. Šlo ale přece o Severuse Snapea. O muže, který byl celý život víc nenáviděn, než milován. Představa, že ho všichni uctívají tak jako Pottera, ho vyděsila a znechutila.

Dívka se raději rozhodla ignorovat jeho ironické přání a změnila téma. Nechtěla se hádat, ale dnes neměla dostatek energie, aby se pokoušela pochopit psychiku a pohnutky Severuse Snapea.

"Pane profesore, můžu se za vámi zase zastavit? Dnes už budu muset pomalu jít."

"Proč byste to dělala, když už teď víte, že žiju? Vědomí, že jste mi nezachraňovala život zbytečně, vám nestačí?"

"Jistěže nestačí. Chci vědět, že budete v pořádku. Ne fyzicky, to už jste skoro teď. Myslím psychicky. Chci, abyste byl šťastný. Zasloužíte si to," vysvětlovala dívka, i když předpokládala, že ji chladný profesor lektvarů nepochopí. Ale ona byla šťastná s Ronem, Harry byl také šťastný a s Ginny měli před svatbou a tak si z celého srdce přála, aby podobnou příležitost dostal i tenhle muž. Pořád sice nebyla schopná vysvětlit, proč jí na tom tolik záleží, když se se Snapem nikdy neměli v oblibě, ale bylo to tak.

"Dobrá. Dělejte, jak uznáte za vhodné. A pokud to znamená plýtvat svým časem v mé společnosti, budiž," podvolil se rezignovaně Severus.

Hermiona viditelně pookřála, vyskočila a rozzářila se. Pochopila, že tohle u profesora Snapea znamená hodně. Takového pozvání se od něj asi nedostává zrovna každému.

"Přijdu ráda. Mimochodem, málem bych zapomněla, mám vás pozdravit od Harryho a Rona. A teď už vážně budu muset běžet. Zase se za vámi stavím," vyhrkla a zamířila ke dveřím.

"Slečno Grangerová?" zastavil ji ještě Severus. "Děkuji vám… za snahu zachránit mi život."

Vážně pro něj nebylo lehké něco takového vyslovit. Cítil ale určitý závazek, který z její pomoci plynul. A jako správný Zmijozel přemýšlel, jak jí něco takového oplatit, aby jí nezůstal nic dlužný. Pro začátek muselo stačit jednoduché "děkuji".

Dívka se zastavila ve dveřích a došlo jí, co právě slyšela z úst Severuse Snapea. Bylo to opravdu poděkování? Ano, asi se skutečně nepřeslechla. Nejspíš to neznělo tak, jak by podobná slova díků formulovala většina lidí, ale i přesto to pro ni znamenalo hodně. A fakt, že zatím nebyl schopen poděkovat za samotnou záchranu života, nýbrž jen za její snahu, se rozhodla přejít. Však on si dříve či později uvědomí, že jeho život za záchranu stál.

"Není zač, pane," usmála se na něj a vyšla ze dveří.




Trochu později, než jsem předpokládala, ale do pátku jsem se pořád ještě vlezla :D
Od teď začnu přidávat jen jednu kapitolu týdně, zásoby se mi krutě tenčí a zatím není čas nadepisovat si nové :)
Snad vám to nebude vadit (kromě toho občas přidám nějakou tu jednorázovku ;))
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 11. září 2011 v 17:01 | Reagovat

A Hermiona je tam zase. Kde se vždycky v povídkách o Severusovi ta holka vezme, to fakt netuším. Já jsem tak naivně doufala, že mu do cesty přihraješ nějakou sympatickou ošetřovatelku a...
Zase nic.
Ovšem, jedno se nechat musí, jeho zachránění bylo originální :-)
Těším se na další kapitolu a jsem zvědavá, kdo z nich bude mít pravdu. Zda Hermiona s nebelvírskými názory, nebo extrémně zapšklý Severus.
Ne, vážně, s tou povahou by měl něco dělat, chudák, bude mít z toho mračení vrásky :-)

2 Linee Linee | 11. září 2011 v 19:13 | Reagovat

Třeba ještě nějaká ošetřovatelka bude ;-) Mě tam ta Hermiona tedy vůbec nevadí (jo, přiznám se, že mam ráda SS/HG povídky 8-)) ale myslím, že Hermiona by byla schopná zachránit třeba i Luciuse a pak se dál zajímat, jestli je v pořádku. Severuse nejspíš přišla "zkontrolovat" osobně, protože k němu vzhlížela jako k profesorovi nebo ho prostě litovala a chtěla mu dokázat, že na něj všichni nezanevřeli. Nebo se to tak prostě Katherine hodilo :-D Každopádně souhlasím s tím, že "záchrana Severuse Snape" byla popsaná pěkně :-) A už jsem říkala, jak zbožňuju tvého sarkastického Severuse s dokonalými poznámkami? :-D Opravdu jsem zvědavá, co bude dál :-)

3 Leannka Leannka | Web | 12. září 2011 v 22:37 | Reagovat

hhmm, po dlhom čase prikvitnem na tento blog a tu hľa poviedka podľa môjho gusta?
ďakujem, veľmi ma to potešilo (aj keď viem, že si to nepísala pre mňa:))

taká malá rada pre  zjednodušené čítanie. mohla by si pridať na konci kapitoly odkaz na predošlú a ďalšiu kapitolu? nemusím sa zbytočne preklikávať a teba to až takú námahu nestojí :) :-D

4 Katherine Katherine | Web | 14. září 2011 v 21:30 | Reagovat

Barunka Charlotte LaRose: No kdo ví, jestli mu ještě někoho do cesty nepřihraju :-) Že ho zachránila Hermy ještě neznamená, že spolu zůstanou do konce života :D A jeho povaha? Myslím, že se bude vyvíjet. Nikdy z něj nebude přátelský sympaťák, ale když člověk skoro umře, některé věci a postoje podle mě trochu přehodnotí :-) Tak uvidíme :-)
Linee: Souhlasím s tím, že Hermiona by zachránila snad i Luciuse. Ona je prostě nenapravitelná nebelvírka :-)
Leannka: díky za připomínku, pokusím se o to, hned jak si na to najdu trochu času. Snad to zvládnu :D
Všichni: omlouvám se, že reaguju trochu pozdě, ale dnes jsem dorazila z úvodního soustředění 3. lf UK v Dobronicích, kde jsem samozřejmě byla bez internetu (a taky bych na to neměla čas) :-)

5 Susan Susan | Web | 19. června 2012 v 13:01 | Reagovat

Jo, tak tohle bylo parádní. Škoda že už musím běžet abych nepříšla pozdě do práce, ale věř, že zítra zase přijdu a dočtu se až k 39 kapitole. Je to vážně pěkný. I když to na lásku jako trám Séva a Hermiona nevypadá. :-) A vlastně je to dobře. Takzvaných Snamione je net plný :-)

6 Katherine Katherine | Web | 20. června 2012 v 21:29 | Reagovat

Jeeeej, mě tak moc těší, že tě to baví :-) No jo, snamione to fakt nebude. Možná snophie :D To zní jako snoopy, jéé :-) Omlouvám se, že nikde nepíšu velké s, ale už to malé musím psát stylem ctrl+v, jelikož moje klávesnice nebyla příliš nadšená z blízkého setkání s rozlitou kávou :-? Což je taky důvod, proč tě na začátku odpovědi neoslovuji, ačkoli jsem to předtím dělala. Holt to velké s na začátku tvého jména... :D

7 Susan Susan | Web | 2. dubna 2013 v 10:05 | Reagovat

Já vím, byla jsem tu neli dvakrát :-) ale ono teď doma není co dělat a tak se vracím k dobrým povídkám, co jsem kdy na netu našla. A tahle dobrá je, tak na ní frčím :-) Jen si musím upamatovat určité detaily abych byla v obraze :-)
No napadlo mě, že bys mohla oslovovat mým příjmením, ale to by ti taky nepomohlo - ono tam moc rozdílů není Susan nebo Sullivanová? Těžko říct no :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama